Robert Heinlein - Friday

„Dneska v noci tu může spát kdokoliv, ale není to vůbec žádná výhra. Styl práce — nový styl práce — si žádá udělat všechno ještě dneska. Oběd bude poslední jídlo, které se bude podávat. Pokud tu někdo zůstane i na večeři, dostane studený sendvič. A přespat do snídaně by mohl jen pitomec.“

„Krindapána! To nevypadá, že by to Šéf plánoval.“

„To ne. To tahle ženská — Mistr měl dohodu se starším partnerem firmy, který ale před šesti týdny umřel. Ale to nevadí, zvedáme se. Pojedeš s námi?“

„Předpokládám, že ano. Ano. Ale radši bych se šla nejdříve podívat za těmi naháněči. Budu potřebovat práci.“

„Nedělej to.“

„Proč ne, Goldie?“

„Taky si hledám práci. Ale Anna mě varovala. Dneska všichni rekruti mají dohodu s La Wainwrightovými. Pokud je někdo z nich trochu dobrý, můžeme se s nimi dostat do kontaktu v Las Vegas ve zprostředkovatelně práce… a vůbec se nesvěřovat do péče tohohle ňafajícího drahouška. Já vím, co chci — být vrchní sestrou v polní nemocnici v nějaké prvotřídní partě. A všechny nejlepší party jsou v Las Vegas.“

„Vsadím se, že tohle je to místo, na které bych se měla taky podívat, Goldie. Doposud jsem se nikdy o flek ucházet nemusela. Jsem trochu zmatená.“

„Zvládneš to.“

O tři hodiny později, po uspěchaném obědě; jsme byly v San Jose. Dva energomobily pendlovaly mezi Pajaro Sands a Národním náměstím. Wainwrightová se nás zbavila tak rychle, jak to jen šlo. Viděla jsem velké povozy bez postranic, každý tažený šesti koňmi. Byly naloženy a papá Perry vypadal že spěchá. Byla jsem zvědavá, co se stalo s Šéfovou knihovnou — a pocítila jsem trochu zvláštní sobecký smutek, že už nikdy nebudu mít takovou neomezenou možnost krmit Slůně. Nikdy nebudu velký myslitel, ale jsem zvědavá na všechno a terminál napíchnutý přímo na všechny nejlepší světové knihovny bude luxus nad moje možnosti.

Když jsem uviděla, co nakládali, najednou jsem zpanikařila. „Anno, kdo byla Šéfova sekretářka?“

„Neměl žádnou. Několikrát jsem mu pomáhala, když potřeboval nějakou extra pomocnou ruku. Ale to bylo zřídka kdy.“

„Měl adresu na moje přátele Iana a Janet Tormeyovi. Co se s ní tak mohlo stát?“

„Pokud to není v tomhle“ — a vyndala z kabelky obálku a podala mi ji — „tak je to fuč… splnila jsem jeho příkaz, abych přišla k jeho osobnímu terminálu a abych vyťukala jistý program jakmile bude oznámeno, že je mrtev. Ačkoliv mi to neřekl, vím, že to byl mazací příkaz. Všechna osobní data, co měl v paměťové bance, byla vymazána. Byla tahle záležitost osobní?“

„Velmi osobní.“

„Tak je to pryč. Přesto to tady máš.“

Podívala jsem se, co mi podala: zapečetěná obálka pouze s nápisem „Friday“. Anna dodala: „Tohle by mělo být v tvém balíčku, ale stopila jsem to a dala stranou. Ta nosatá čůza četla všechno, co se jí dostalo do rukou. Věděla jsem, že je to soukromé od pana Dvouberláka — měla bych teď říct od dr. Baldwina — pro tebe. Nechtěla jsem jí to nechat.“ Anna si povzdechla. „Pracovala jsem s ní celou noc. Nezabila jsem ji. A nevím, proč jsem to neudělala.“

Goldie řekla: „Museli jsme jí podepsat ty smlouvy.“

Vezl nás jeden z úředníků, Burton McNye — tichý muž, který zřídkakdy vyjadřoval své názory. Teď ale promluvil. „Lituji, že jste se tak ponížily. Podívejte se na mě; nemám na hotovosti nic. Vždycky jsem používal na všechno kreditní kartu. Tahle špinavá gaunerka by mi nedala ani můj poslední šek, dokud jsem neodevzdal svou úvěrovou kartu. Co se stane se smlouvou s Lunar Bank? Můžu si ji nechat proplatit v hotovosti nebo ji jednoduše vezmou jako raritu a zařadí do sbírky? Dneska budu možná spát na náměstí.“

„Pane McNye…“

„Ano, slečno Friday?“

„Neříkejte mi 'slečno' Friday. Jenom Friday.“

„Takže já jsem Burt.“

„Fajn, Burte. Mám pár bruinů na hotovosti a kreditní kartu, na kterou Wainwrightová sáhnout nemůže, i když to zkoušela. Kolik potřebuješ?“

Zasmál se, natáhl ruku a poplácal mě po koleně. „Všechno to hezké, co jsem o tobě slyšel, je pravda. Díky, drahá, ale já si poradím. Nejdřív tohle vezmu do Bank of America. Když mi to neproplatí, snad mi poukážou nějaký obnos jako zálohu. A když nic nevyjde, půjdu do její kanceláře v budově KOK, Kalifornské obchodní kreditní, natáhnu se na její stůl a řeknu, že je na ní, aby mi sehnala postel. Sakra, Šéf by měl vidět, že teď každý z nás má jen pár stovek. Udělala to, aby nás donutila podepsat to jejím kamarádíčkům, ani bych se tomu nedivil. Jestli ztropí jakýkoliv povyk, pozná, že si vzpomenu na věci, které mě učili už na základní škole.“

Odpověděla jsem: „Burte, do právníků se nepouštěj holýma rukama. S právníkem můžeš bojovat jen tehdy, když budeš mít jiného mazanějšího právníka. Podívej, budeme v Cabaně. Jestli si nebudeš moci nechat proplatit tu smlouvu, tak radši přijmi mou nabídku. Nebude mi to dělat potíže.“

„Díky, Friday. Ale stejně ji hodlám uškrtit, pokud se nechá.“

Ukázalo se, že pokoj, který Goldie rezervovala, bylo malé apartmá s velkou vanou a obývací pokoj s gaučem, který se dal roztáhnout na dvojlůžko. Posadila jsem se na gauč, abych si přečetla Šéfův dopis, zatímco Anna a Goldie se šly vykoupat. Když vyšly, vstala jsem a sama použila koupelnu. Při mém příchodu byly ve velké posteli a slyšitelně spaly — není divu. Obě byly při nervově vyčerpávající činnosti celou noc vzhůru. Zůstala jsem velmi tiše a posadila se, abych si přečetla ten dopis:

Drahá Friday,

Protože tohle je moje poslední možnost, jak s tebou komunikovat, musím ti říci věci, které jsem ti nebyl schopen sdělit, dokud jsem byl naživu jako tvůj zaměstnavatel.

Tvoje adopce: nevzpomínáš si na ni, protože tak neproběhla. Poznáš, že všechny záznamy jsou legální, v pořádku. Jsi opravdu moje schovanka. Emma Baldwinová je stejně reálná jako tvoji rodiče v Seattlu. Měla bys být opatrná jenom na jednu jedinou věc. Vystupuj vždycky pouze jako jediná osoba. Vždyť v téhle profesi jsi šla už mockrát po tenkém ledě.

Zajisti si, abys byla přítomna nebo se nechala zastupovat při čtení mé poslední vůle. Protože jsem občan Měsíce, (Fíí?) odehraje se to okamžitě po mé smrti v Luna City. Měsíční republika nemá ta zpoždění advokátních služeb jako ve většině pozemských zemích. Zavolej Fonga, Tomosawu, Rotschilda. Kancelář Fonga a Finnegana do Luna City. Příliš se ale neraduj; moje závěť ti nepřinese tolik, aby sis nemusela vydělávat na živobytí.

Tvůj původ: vždycky jsi na to byla zvědavá a nechápu proč. Protože tvá genetická výbava byla shromážděna z mnoha zdrojů a protože všechny záznamy byly zničeny, mohu ti něco málo říci. Zmíním jenom dva zdroje tvých genů, na něž bys mohla být hrdá: dvojice, v dějinách známá jako pan a paní Greenovi. Mají památník v kráteru blízko Luna City. Ale nestojí to ani za to jet tam na výlet, protože tam není nic víc k vidění. Jestli se v Luna City zeptáš u obchodní komory, která pečuje o tento památník, můžeš získat kazetu s objektivními informacemi o tom, co udělali. Až ji uslyšíš, poznáš, proč jsem ti říkal, abys změnila svůj názor na atentáty. Atentát je obvykle špinavý kšeft… kdy vznešení zabijáci mohou být hrdiny. Pusť si tu kazetu a udělej si závěr sama. Greenovi byli před mnoha lety mými kolegy. Protože jejich práce byla velmi nebezpečná, přesvědčil jsem oba, aby uložili do depositu svůj genetický materiál, čtyři vajíčka a zásobu spermatu. Když byli oba zabiti, zařídil jsem genetickou analýzu s cílem vytvořit po jejich smrti děti. Poznali jsme jen, že se k sobě nehodili; jednoduché oplodnění by zesílilo několik špatných vlastností. Když se začali vyrábět umělí lidé, použili jsme jejich geny odděleně. Jsi jediný úspěšný návrh. Ostatní pokusy na začlenění jejich genů buď nikam nevedly, nebo musely být zničeny. Dobrý genetický inženýr pracuje stejným způsobem jako dobrý fotograf: vyhazuje všechny výsledky, dokud nedostane perfektní. S využitím Greenových už další pokusy nebudou: Gailina vajíčka jsou pryč a Joeovo sperma je pravděpodobně už delší dobu neúčinné. Není možné přesně stanovit tvůj příbuzenský vztah k nim, je to něco mezi vnučkou a pravnučkou. Zbytek tvých genů pochází z řady zdrojů, ale můžeš být pyšná na skutečnost, že všechny tvoje geny byly pečlivě vybrány, aby se co nejvíce projevily nejlepší rysy Homo sapiens. Tohle je tvůj potenciál. Zda ho využiješ nebo ne, záleží na tobě.