Vladimír Babula - Planeta tří sluncí

V klubovní místnosti je ticho, ačkoliv tu sedí několik vědců. Před chvílí se hovořilo o životě na Zemi — a teď všichni vzpomínají na vlast a domov.

„Vidím, že vás povzbudí jedině poesie,“ usmál se Wroclawski a začal recitovat:

„Vy znáte Nerudu?“ divil se akademik Navrátil. „Znám — a dobře. Dokonce vím, že v jedné básni hovoří o cíli našeho letu. Poslechněte si:

„A my teď za Alfu můžeme odpovědět: Ano, dětiček-planet mám dost, celých osm!“ zasmál se Navrátil. „Neruda jistě netušil, že jeho verše z Písní kosmických budou recitovány právě v těch vesmírných dálkách, o kterých zpíval…“

„Pozor, pozor, důležitá zpráva pro všechny členy posádky! Právě jsme proťali dráhu planety Oktávy. To znamená, že vstupujeme do sluneční soustavy hvězdy Alfa Centaur A,“ hlásí slavnostně inženýr Fratev, který je nyní hlavním pozorovatelem Paprsku. Jeho hlas je přenášen do všech místnosti mezihvězdného letadla.

Jako zázrakem opouští všechny únava z několikadenní usilovné práce. Čím více se Paprsek blížil třem jasně zářícím hvězdám, tím bylo zapotřebí složitějšího a přesnějšího pozorování. Vědci trávili všechen čas v pozorovatelnách, u měřicích přístrojů a v observatoři. V poměrně krátké době museli přesně propočítat dráhy všech osmi planet, které během letu objevili u Centaura A. Jak nedocenitelným pomocníkem jim byl při této práci „mechanisovaný mozek“ českého vědce Svobody! V několika minutách dával propočty, které by jinak trvaly léta.

Ještě před příletem do sluneční soustavy bylo nutné planety zvážit, změřit, zjistit jejich teplotu a složení atmosféry.

Akademikové Navrátil a Čan-su se ujali dalšího důležitého úkolu. Pomocí radiolokátoru pronikají atmosféry planet a studují jejich povrch. Fratevovo hlášení je zastihlo u obrazovky astrotelevisoru. Pozorně si právě prohlížejí snímek planety Tercie, která dostala jméno — stejně jako ostatní planety této neznámé sluneční soustavy — podle pořadí vzdálenosti od slunce.

„Zdá se, že přirovnání Tercie k naší Zemi — která je rovněž třetí planetou od Slunce — nějak pokulhává,“ poškrabal se Čan-su na temeni hlavy. „Moře, moře — sem tam malý ostrůvek — a zase moře. Moc místa tam pro rostlinstvo a vyšší tvory nezbývá…“

„Ani mne to příliš nepřekvapuje,“ řekl tiše Navrátil, aniž odtrhl zrak od snímku planety. „Je sice pravda, že se Centaur A svou svítivosti, teplotou, vahou i velikostí velmi podobá našemu Slunci. Ale nesmíme zapomínat, že Centaur je trojhvězdí, zatím co naše Slunce je zcela osamoceno. To znamená, že na planety této sluneční soustavy působí ještě další dvě slunce, které jsou poměrně nedaleko. Z toho lze usuzovat, že nejlepší podmínky pro vyšší formy života by mohla mít planeta vzdálenější od Centaura A — buď Kvarta, nebo Kvinta.“

Akademik Čan-su místo odpovědi stiskl jednu z páček televisního telefonu:

„Soudruhu Cahéne, zaměřte, prosím, radarové impulsy na planetu Kvartu.“

Navrátil se otočil k oknu. Na jeho tvář dopadla záře vzdáleného slunce.

„Domnívám se, že je zbytečné, abychom čekali, až se nám impulsy vrátí,“ řekl zadumaně. „Prima, Sekunda ani Tercie nám mnoho naděje nedávají. Nebylo by lépe, kdybychom přímo zamířili ke Kvartě a prohlédli si ji na vlastní oči?“

„Také jsem na to myslel,“ usmál se Čan-su. „Stejně se už blíží okamžik, kdy přistát musíme tak jako tak. Molodinová si stále stěžuje, že je třeba doplnit zásobu pohonné hmoty a nečekat na poslední okamžik…“

„Nuže dobrá. Svoláme konferenci celé posádky.“ Navrátil se sklonil nad šikmou desku s několika řadami obrazovek a stiskl červený knoflík. Na matnicích se postupně objevily tváře všech dobyvatelů vesmíru…

Navrátilův návrh byl jednohlasně schválen.

Akademička Molodinová připojila další návrh, aby jedno z pomocných raketových letadel se odpojilo od Paprsku a letělo současně na průzkumnou cestu k planetě Kvintě. Tím budou zjištěny podmínky na obou planetách najednou.

I s tímto návrhem souhlasili všichni. Rychle byly rozděleny úkoly: skupina akademika Navrátila vypracuje přesný plán letu na Kvartu. Řízení Paprsku se ujme jako kapitán akademik Čan-su. Vědecký průzkum bude řídit profesor Madarázs. Vysílací stanici na Paprsku si vezme na starost McHardy. Otázkou nyní zůstává, kdo se ujme funkce kapitána na pomocném raketovém letadle Vlaštovka.

„Let ke Kvintě jsem navrhla já,“ podotkla Molodinová. „Doufám, že budete souhlasit i s tím, abych se ho sama zúčastnila. Vím, ze bude nebezpečnější, než pohodlná cesta v mohutném Paprsku. Tím spíše chci převzít všechnu odpovědnost…“

Konference skončila. Znova se rozezpívaly „mechanisované mozky“ důmyslných počítacích strojů. Za tři hodiny byli již vědci s přípravnými pracemi hotovi.

Z trupu pomocného letadla vyšlehly rudé plameny a Vlaštovka se jako kuře od kvočny odpojila od Paprsku. Chvíli letěla souběžně s ním. Pak změnila kurs a zamířila ke Kvintě. Také mateřské letadlo vybočilo ze své dráhy…

McHardym někdo nešetrně zatřásl. „Probuď se konečně, ospalče! Zaspíš soudný den!“

„To jsi ty, Grubere? Co — co se děje?“ zamumlal polekaný spáč.

„Úžasné věci! Prober se konečně a dávej pozor, co ti řeknu. Představ si, že planeta Kvarta má podobné podmínky k životu jako naše Země. Před chviličkou jsem se o tom na vlastní oči přesvědčil u astrotelevisoru. Na planetě jsou pevniny a moře — a snímek prozrazuje hory a rostlinstvo. Celá posádka jásá. Svozilová tvrdí, že na Kvartě určitě žijí i vyšší živočichové — a není vyloučeno, že se tam setkáme i s lidmi.“

McHardy vyskočil z postele.

„To by znamenalo — to by znamenalo — že jsme u cíle! Že se náš plán splní do posledního písmene!“ Gruber položil prst na ústa.

„Tiše, tiše, kamaráde! Stěny mají uši. Ještě není čas, abychom mohli vytáhnout všechny trumfy. Věc musí uzrát. Zatím žádné hlouposti. Dosud jsme se s lidmi na Kvartě ještě nesetkali — a konečně, ani potom nemůžeme se jen tak bez všeho zbavit dobrých služeb posádky. Ať nám jen napřed připraví na Kvartě půdu!“

McHardy se škodolibě zasmál.

„Úplně souhlasím! Je vidět, že jsi dobrý diplomat. Nač bychom se pouštěli do boje s planetou sami tři, když nám v tom může pomoci řada schopných lidí! Na účtování s nimi je přece času dost.“

„A představ si, co bychom si počali, kdyby život na Kvartě nebyl vůbec pohodlný. Sami tři bychom se zpět na Zemi nedostali…“

„Nemysli hned na to nejčernější,“ mávl rukou McHardy. „Raději bychom se měli poradit, jak si v budoucnu rozdělíme funkce. Myslím, že tobě — při tvé rozhodnosti — by nejlépe slušela úloha státního tajemníka. Prostě bys řídil vládu, kterou sestavíme — pochopitelně — i ze zástupců lidí na Kvartě.“