Vladimír Babula - Přátelé z Hadonoše

Svítalo. Stařec se zastavil a dlouze se zahleděl na ranní červánky.

„Slunce, naše slunce,“ zvolal dojatě, když se nad horským hřebenem objevil okraj zlatého kotouče. „Zase mi vychází — a možná mi brzy zapadne naposledy…“

Zmlkl a se skloněnou hlavou pokračoval v cestě.

Vstoupili do široké kotliny objímající horské jezírko. Zbytečně se mu neříkalo Zlaté oko. Lesklo se v záři slunce jak roztavené zlato.

Na hladině se mírně kolébalo letadlo připomínající platýze.

Stařec sestoupil až na břeh a několikrát zamával. Letadlo se dalo do pohybu. Lykurgovi připadalo jako přízrak.

Těsně u břehu se zastavilo. Čelo trupu se otevřelo, vysunuly se drobné schůdky a v otvoru se objevili neznámí lidé ve skafandrech.

„Buďte zdrávi, přátelé,“ zvolal na ně stařec. „Jak vidíte, držím slovo. Vracím se přesně ve stanovené lhůtě. Provází mne můj přítel. Doktor Lykurgos,“ představil lékaře.

„Zdravíme vás, přátelé,“ odpověděl jeden z mužů ve skafandru. „Přijměte místo na palubě našeho letadla.“ McHardy s Lykurgem vstoupili do kolosu.

Starci nabídli místo v kabině hlavního pilota a lékaře pozvali na prohlídku letadla. Spojovací chodba byla tak nízká, že musel kráčet hluboce skloněn.

Na konci chodby se zastavili a otevřeli kovové oválné dveře.

„Kabina pro cestující, pro vás trochu malá,“ vysvětlovali. „Křesla se dají proměnit v lehátka, takže můžeme pohodlně cestovat i vleže. Za protějšími dveřmi je prostor pro zboží.“

„Znáte se dlouho s McHardym, doktore?“ zeptal se další muž ve skafandru.

„Studovali jsme spolu. A od té doby jsme se občas setkali,“ řekl Lykurgos nejistě.

„To je dobře. Chceme vás totiž požádat o přátelskou službu. Život McHardyho je vážně ohrožen. Zjistili jsme to teprve včera, celkem náhodou.

Naše letadlo je poháněno antihmotou, složenou ze záporných protonů. Jak víte, antiproton musí být od positivního protonu isolován, protože při těsném setkání se obě částice okamžitě promění v záření.

Abychom mohli s antihmotou volně zacházet bez nebezpečí, isolujeme ji od positivní hmoty zvláštními vlnami, které vysíláme tímto přístrojem,“ muž ukázal na malou krabičku, kterou měl připevněnou na skafandru.

„Přístroj působí do okruhu asi tří metrů. Chrání nás tak dokonale, že se můžeme bez nebezpečí antihmoty dotýkat nebo ji dokonce nosit v kapse.

Jeden z těchto přístrojů má také McHardy. Vypůjčil si ho bez našeho vědomí…“

„A má u sebe také antihmotu,“ zvolal lékař. „Přesvědčil jsem se o tom na vlastní oči. Teď už je mi všechno jasné. Marně jsem si lámal hlavu, jakou výbušninou způsobil v mém horském obydlí několik výbuchů. Drobné částečky antihmoty byly v jeho ruce neškodné a tak nepatrné, že jsem je nespatřil. Sotva je však odhodil z okruhu ochranného vlnění, při prvním setkání s positivní hmotou vybuchly. Výbuchy nebyly na štěstí katastrofální, protože antihmoty bylo nepatrné množství.“

„Těší nás, že nám rozumíte. Byli bychom velmi neradi, kdyby naší vinou došlo k neštěstí. Ptali jsme se už McHardyho, zda si od nás nevypůjčil antihmotu a přístroj, ale popřel to.

Nevíme, co chce s antihmotou dělat. Možná, že ji potřebuje k vědeckým účelům. V každém případě mu domluvte a varujte ho. Je to příliš nebezpečná hra.“

„Nevím, zda si dá ode mne říci,“ pokrčil rameny lékař. „Znáte celou jeho historii?“

„Doufáme, že ano…“

„Teď už chápu, proč mi po záchvatu nedovolil, abych mu svlekl blůzu a košili. Někde na těle má ukryt ochranný přístroj,“ řekl Lykurgos zamyšleně.

„Vraťme se do řídící kabiny,“ řekl jeden z neznámých lidí. „Za chvíli přistaneme na letišti Světové akademie.“

„Copak my už letíme?“ zeptal se lékař překvapeně.

Sotva přišli do kabiny, dveře se rozevřely a před užaslým zrakem lékaře se objevily paláce akademie.

„Naše raketová letadla létají také rychle, ale tohle překonává všechno,“ řekl nadšeně, když s McHardym vystupoval z kolosu.

Lidé na letišti jim zamávali na pozdrav, ale jinak je nezvyklé letadlo nijak nevzrušilo. Zřejmě je už znali.

„Dále,“ ozvalo se z pracovny presidenta akademie

Lykurgos a McHardy vstoupili.

President se překvapeně podíval na starce. Nevěřil vlastním očím. Ta ztrhaná tvář plná hlubokých vrásek, vyhublé ruce a skloněná šíje — to přece není člověk dneška. To je přízrak, který nás navštívil z neblahé minulosti…

Rychle se však ovládl. Jeho tvář roztála v přátelském úsměvu.

„Vítám vás, přátelé. Sedněte si u nás. Buďte hodně zdráv, doktore,“ obrátil se k Lykurgovi. „Jak se vám daří? Slyšel jsem, že nás chcete něčím překvapit. Můžete mi prozradit, na čem pracujete?“

„Obávám se, že by vás mohl Lykurgos překvapit nepříjemně,“ vpadl do rozhovoru stařec. „Asi tak, jako já teď překvapím vás, presidente. Dovolte mi, abych se představil. Jsem McHardy, účastník výpravy do trojhvězdí Centaura.“

„McHardy?“ vydechl president překvapeně. „Jsem rád, že jste zachráněn,“ dodal, když se vzpamatoval z údivu. Přistoupil k starci a podal mu ruku.

McHardymu se zatočila hlava. Nevěděl, zda bdí nebo sní. Očekával docela jiné uvítání. Nebo mu snad president nerozumí?

„Jsem McHardy, kdysi člen Bratrstva silné ruky,“ řekl důrazně.

„Rozumím vám. Byl jste členem posádky Paprsku. Krutou náhodou jste zůstal opuštěn na planetě Kvartě. Vrátil jste se s našimi přáteli z Hadonoše. Jsme jim za to opravdu vděčni. A s tím „bratrstvem“ si teď nedělejte starosti. Pohovoříme si o něm později. Raději mi teď vyprávějte o svém životě na Kvartě.“

Stařec zavrtěl, hlavou.

„Napřed vám musím čestně oznámit, že Lykurgos je také členem Bratrstva. Nejsem sice udavač, ale musím to říci — v zájmu lidstva.“

„Máte pravdu. Lykurgos byl členem Bratrstva. I on se stal obětí poslední horečky minulosti. Horečku však překonal a dnes je dokonale zdravý člověk, člověk v pravém slova smyslu. Věříme mu.“

„Jaký trest mne očekává? Řekněte mi to otevřeně, nejsem zbabělec.“

President se usmál.

„Jak víte, nejsem soudce. O vašem dalším osudu rozhodne presidium akademie. Domnívám se, že jste si svůj trest už odpykal na Kvartě. Nyní si nejprve musíte odpočinout.“

McHardy vstal. Pozvedl chvějící se ruku a těžce ze sebe vypravil:

„Presidente…“ Zrak se mu najednou zakalil a sesul se zpět do křesla. Lykurgos k němu skočil a chytl ho za ramena, aby se nezhroutil na zem.

„Záchvat — ne první,“ řekl presidentovi, který rovněž přispěchal na pomoc. Starce opatrně uložili na pohovku a rozepli mu blůzu i košili.

„Přistroj neodstraňujte — a nevysvlékejte ho!“ vykřikl Lykurgos když zpozoroval, že president odpíná krabičku, připevněnou na starcových prsou. „Vysvětlím vám to později.“

President nechápavě zavrtěl hlavou.

„Srdce příliš zesláblé,“ oznámil Lykurgos po krátké prohlídce. „Všeobecná tělesná i nervová slabost. Potřebuje klid. Zatím stačí posilující injekce…“

President rychle vytočil číslo televisního telefonu. Za okamžik se na obrazovce objevila tvář doktorky Bartošové.

„Jsem rád, že jsem vás zastihl doma. Domníval jsem se, že jste na dovolené.“

„Nemohu odjet, mám teď příliš mnoho práce.“