Alexander Běljajev - Ariel

„Nic nepodnikat bez našich pokynů. Učiňte všechna opatření potřebná k ochraně. Bowden, Huzzlon“.

Huzzlon přikývl, doplnil na tiskopise adresu a okénkem předal telegram k odeslání.

„Jeden z nás tam asi bude muset zajet,“ řekl Huzzlon.

„Ano,“ odpověděl Bowden.

Společníci se na sebe zadívali. Hodnotili novou situaci.

„Jana,“ po delší odmlce řekl Bowden, čímž udal nový směr myšlení svému společníkovi.

„Ano,“ odpověděl Huzzlon.

A oba se pohroužili v přemýšlení, jehož hlubokost jim mohli závidět všichni jógové.

Při jakémkoliv rozhodování o Aureliových osudech nebylo možno nedbat Jany. Vždyť to byla jeho sestra a dědila by po něm. Tahleta Jana! Její povaha působila opatrovníkům mnoho trápení a nepříjemností. Pro Bowdena a Huzzlona byla učiněným kamenem úrazu, věčně jim dělala starosti. Svorně ji nenáviděli.

Už v dětství byla Jana výlupek vzdorovitosti a neposlušnosti. A když povyrostla, začala se vůči svým opatrovníkům chovat vyloženě odmítavě a nedůvěřivě. Od Aureliova odjezdu do Indie se j í Bowden a Huzzlon snažili namluvit, že její bratr je duševně chorý, že se léčí a že je vyloučeno, aby se s ním jeho sestra setkala, že by mu to velmi uškodilo. „Nevěřím vám! Kde ho skrýváte? Chci ho vidět!“ Dokud Jana nedosáhla plnoletosti, čili podléhala opatrovnickému sboru, Bowden a Huzzlon si s ní jakžtakž věděli rady. Ale Jana byla starší než Aurelius, před několika měsíci už plnoletosti dosáhla, a oslavila ten den důkazem nej černějšího nevděku vůči svým opatrovníkům. Svěřila správu svého majetku nejzarytějšímu nepříteli a konkurentovi firmy Bowden a Huzzlon advokátovi Georgu Dotallerovi. Zplnomocnila ho, aby spravoval všechny její záležitosti. A od téhle dvojice, Jany a Dotallera, od těch teď mohli čekat věru jen pikle a nepříjemnosti. Zrovna včera spáchala nezdvořilost, která velectihodné společníky velmi pohoršila. Představte si, ta neslušnost! Přišla se svým novým advokátem do jejich kanceláře a ztropila učiněný skandál. Docela hlasitě všichni zaměstnanci to mohli snadno vyposlechnout — žádala aby j í řekli, kde jej í bratr je, a co víc, dokonce pohrozila, že nevyhoví-li jej í žádosti, požádá o pomoc příslušné úřady!

Bowden rozhořčeně protestoval proti „tomuto hrubému porušování jejich opatrovnických práv“. Ze svého jednání jsme povinni skládat účty jen a jen opatrovnickému sboru,“ prohlásil. Pak sama požádám opatrovnický sbor, a ten mi musí sdělit, kde je můj bratr!“ rozkřikla se dívka a odešla se svým advokátem. Ani ruku svým bývalým opatrovníkům nepodala!

A situace je doopravdy taková, že Jana může prosadit svou. A Jana, ta zase je doopravdy taková, že se nebude rozpakovat a rozjede se do Indie bratra hledat. A co z toho všeho může pojit, najde-li bratra v úloze nějakého člověka, který létá v režii theosofů a okultistů? Celá záležitost se může provalit, a ta ostuda! Je bezpodmínečně nutno stůj co stůj Janu zdržet, než.

Bowden odtrhl své zraky od zraků svého společníka a rychle načrtl text nového šifrovaného telegramu Pearsovi:

„Aurelia spolehlivě skrýt. Připravte se na příjezd jeho sestry.

Bowden, Huzzlon.“

Od opatrovnického sboru může Jana dostat jen adresu smyšlené „školy a léčebného ústavu pro nervově choré děti“. Samozřejmě, tuto školu nenajde. Ale nedej bože, aby se tak dandaratští zbláznili a začali létajícího člověka ukazovat, to potom by se zvěst o takovém zázraku okamžitě roznesla nejen po celé Indii, ale po celém světě, a když Jana už jednou v Indii bude, jistojistě si takovou zázračnou podívanou nenechá ujít. Dejme tomu, že Aurelia nepozná. Jak by také mohla, dnes už je to mládenec takřka plnoletý, a ona viděla ještě úplné děcko. Ale nicméně je nutno vyloučit jakoukoliv možnost setkání.

Bowden však ani nestačil předat Huzzlonovi nový telegrafní tiskopis, jeden ze zaměstnanců položil okénkem na jeho stůl právě došlý radiogram:

“Aurelius skryt. Organizujeme pátrání.

Pears.“Nad tímhle Bowdenovi zůstal rozum stát. Ještě telegram s příkazem skrýt Aurelia ani neodeslal, a už je tady zpráva, že je skryt. Nebo to bude nějaká telegrafická zkomolenina? Ale co ta věta, že „organizují pátrání“, ta přece tomu všemu dává úplně jiný smysl.

„Ze by jim ulít!? Lajdáci!“ zašeptal Bowden a předal svému společníkovi telegram tak chvatně, že jím div Huzzlona nepraštil.

Huzzlon si telegram přečetl a oba se opět, jako dva sýčkové, zahleděli jeden druhému do očí. Nezbývá než do Indie zajet. A to stojí hodně peněz. Už to tak vypadá, že celé to pátrání po Aureliovi je přinutí, aby sáhli do kapsy.

A ani Bowden ani Huzzlon rádi do kapsy nesahali, i když to náhodou byla teď kapsa Aureliova. Vždyť jeho kapsa je jejich kapsa. Nešlo by to tak nějak zařídit, aby to zaplatil někdo jiný? Bowden opakoval:

„Jana.“

„Ano,“ odpověděl Huzzlon, jehož sled myšlenek byl vždycky stejný jako Bowdenův.

Janu velmi překvapilo, když ji ještě téhož večera navštívil Bowden.

„Výhrůžka zřejmě účinkovala,“ pomyslila si a nabídla hostu židli.

„Včera jsme se spolu tak trochu nepohodli, Jano,“ začal Bowden a uvelebil se. „Ale musíte mi rozumět. Vždyť nejsem sám. Kdybych vaší prosbě vyhověl a řekl vám Aureliovu adresu, mohl by se můj společník urazit, že mu nedůvěřujete — o sobě nemluvím — chcete-li se přesvědčit, jak je o vašeho bratra postaráno.“

„Mně je úplně jedno, zda se váš společník urazí nebo neurazí. Jsem Aureliova sestra a mám právo vědět o svém bratrovi a setkat se s ním!“ odpověděla Jana.

„To je přesně můj názor,“ řekl smířlivě Bowden, načež se odmlčel a zasteskl si: „Poslyšte, Jano, velmi mne mrzí, že to mezi námi neklape.“

„A kdo to zavinil, pane Bowdene?“

„Jestliže jsme vám dosud tajili, kde váš bratr je, pak opravdu jen proto, že na tom trvají lékaři. Podle nich prý vaše shledání s bratrem může mít velmi zhoubné následky pro jeho zdravotní stav. Jakékoliv vzrušení, i radostné, je vašemu bratru nebezpečné.“

„Nevěřím vám!“

Bowden si povzdechl a zatvářil se ukřivděně.

„Pochopte přece, co způsobí váš vrtoch.“

„Vrtoch? Přeje-li si sestra spatřit svého bratra, tomu říkáte vrtoch?“„Ale vyhovím-li vašemu přání, mohu ublížit Aureliovi, za jehož zdraví odpovídám jakožto opatrovník. A odpírám-li vyhovět, zlobíte se na mne a podezříváte nás. Tím trpí dobré jméno, čest a pýcha naší firmy. Ale což. Jak si tedy přejete. Už jste plnoletá, a jste přece Aureliova sestra. Už odpovídáte za své jednání. Povím vám tedy, kde Aurelius je, ale pod jednou podmínkou. Zajedete-li za ním, musím být při vašem' setkání s bratrem. Tím jsem povinován svému opatrovnictví.“

Janě se s Bowdenem jet nechtělo. Ale jeho návrh přece jen celou věc zjednodušoval. S

Bowdenem svého bratra najde mnohem dřív a snáz. Proto nic nenamítala. „A protože tato cesta,“ pokračoval Bowden, „znamená nejen ztrátu času, ale zároveň značný náklad, a vy jste si ji zamanula.

pardon, podnikáme ji na vaše přání.“

„Všechno zaplatím,“ přerušila ho Jana. „A nejen za vás, i za pana Dotallera. Ten pojede se mnou.“ Bowden se zamračil. Zase ten Dotaller. Ale opatrovník znal Janu, co je to za paličáka. Musel přikývnout.