Ivan Jefremov - Chlapík z pekla

„Ale takové slovo přece v ruštině neexistuje,“ řekla Kyra klidně. „Mimochodem, na pláži ve Feodosii jsem se seznámila s jedním zajímavým člověkem. Je to také žurnalista, z Leningradu, ale ten…“

„Nezajímají mě tvé plážové známosti,“ nespokojené ji přerušil Anakonda.

„Nebudeme se hádat,“ řekla klidně Kyra, „chceš, půjdeme se vykoupat?“

„Nebojíš se, že po jižním teple tady nastydneš?“ diplomaticky se zeptal Jurij. Věděl, že Klára zcela určitě poleze za ním do vody.

„Nachlazení se nebojím,“ se smíchem řekla Kyra, „ale bojím se, že jsi nějak zlenivěl. Vezmi támhle u garáže lopatu a vykopej tady jámu pro sloup k plotu. My teď budeme každému hostovi dávat nějaký pracovní úkol… A já zatím půjdu mamince pomoct s obědem.“

Anakonda si sundal sako, automaticky vzal kabelu s koulí a šel pro lopatu.

„K čemu ta kabela?“ smála se Kyra. „To bez ní nemůžeš být?“,

„Jen jsem si na ni tak zvykl. Jsem bez ní jako bezruký,“ s hranou lehkovážností odpověděl Jurij, vzal lopatu a šel na konec zahrady kopat jámu.

Starý plot byl povalený a na hranici parcely byly v pravidelných vzdálenostech vykopány jámy pro budoucí nový plot. Některé jámy ještě nebyly vykopané, byl jenom odstraněn drn v místech, kde měla jáma být. Anakonda položil kabelu vedle sebe a beze spěchu se dal do práce. A tu ho napadla myšlenka. Přešel za hranici parcely, rychlé odstranil drn a začal ve spěchu kopat jámu. Teď pracoval, co mu síly stačily, až hroudy země jen tak lítaly. Když byla jáma hluboká tak osmdesát centimetrů, Jurij se opatrně rozhlédl na všechny strany, vzal z kabely kouli a hodil ji na dno. Koule ztěžka dopadla a zůstala ležet. Anakonda na ni naházel vykopanou zem.

Tak, teď jsem na tebe vyzrál, pomyslel si. Spi sladce, drahá Kláro! Ať je ti země lehká!

Anakonda ještě udusal zem na Klářině hrobě. Potom poodstoupil na dva kroky a se zalíbením se díval na dílo svých nohou a rukou. Jak je bez koule na světě krásně a jasno. Jak krásně zpívají ptáci! Jak se lehce dýchá!

Anakonda zvedl kabelu, která teď téměř nic nevážila, a udělal krok směrem k chatě. Na rozloučenou se ještě jednou ohlédl — a den pro něho okamžitě pohasl. Ušlapaná země se zvedla a Klára se znovu objevila. Pomaloučku se protlačila vrstvou země a opět zaujala své místo ve vzduchu tři kroky od Ju-rije. Nebylo na ní ani zrníčko písku. Byla stejná jako před pohřbem.

Ke všemu se docela blízko ozvaly Kyřiny kroky a její udivený výkřik.

„Juro, co to je? Proč nepadá?“

„Je to koule jako každá jiná,“ vyděšeně a bez rozmyslu odpověděl Anakonda. „Můžeš ji vzít do ruky.“

Kyra se koule opatrně dotkla a hned ji zase pustila.

„Je strašně těžká a studená jak žába! Odkud to máš!“

„Kyro, všechno ti řeknu, ale dej mi slovo, že to nikomu nepovíš.“ S těmito slovy odvedl Anakonda dívku na lavičku v zahradě a řekl jí všechno, jak to doopravdy bylo. Kyra poslouchala a nepřerušovala ho, potom řekla:

„Jistě, nikomu se ani slovem nezmíním. Je to moc ošklivá historie. Už dávno jsem se v tobě zklamala a zřejmě jsem měla pravdu… Neuraz se, prosím tě, ale dokud u sebe budeš mít tu strašnou kouli, tak ke mně nechoď!“

„Kyro, a co když se té koule nikdy nezbavím?“ zoufale se zeptal Anakonda.

„Pak už ke mně nikdy nechoď!“

Anakonda se,vrátil domů velice nešťastný. Od té doby, co se dostal do drápů té koule, měl čertovskou smůlu. Jak vrátit život do dřívějších kolejí? Jak se Kláry zbavit?

Vzpomněl si na obálku v aktovce a rychle začal hledat v zadní kapse kalhot. Ale tam nic nebylo, kapsa byla prázdná. Anakonda strnul. Ztratil jsem ji… Ale tu si vzpomněl, že má na sobě nové šaty a starý oblek se válí na dně skříně. Vrhl se tam,vytáhl staré kalhoty. Ještě byly cítit jehličím. Jurij vytáhl z kapsy obálku.

Na obálce bylo napsáno:

PLANETA X (název planety je utajen) ÚSTAV PRO VÝZKUM DÁLNÝCH PLANET ODDĚLENI VÝZKUMU PLANETY ZEMĚ SKUPINA PSYCHOLOGIE A ETIKY.

Vážený nálezce!

Nalož s těmito penězi, jak uznáš za vhodné. Možná že si pře-čteš tyto řádky, teprve až bude část peněz utracena. Pokračuj tedy v jejich utrácení (nebo uchování) podle svého rozhodnutí.

Text v podstatě nic nevysvětloval. Jen vnesl do Anakondovy duše ještě větší zmatek. Pak si ale vzpomněl, že si před několika dny někde v novinách přečetl zprávu o tom, že byl založen nový Vědeckovýzkumný ústav nevyjasněných přírodních jevů (VÚNPJ). Rozhodl se, že tam hned zítra půjde.

Bez průtahů zavedli Jurije rovnou k vědeckému řediteli ú-stavu Rassvetovovi. Když mu Jurij ukázal svou novinářskou legitimaci, Rassvetov mu řekl:

„O našem ústavu ještě není co psát. Máme málo faktů, soudruhu Lesovalove!“

„Jsem Anakonda,“ upřesnil Jurij. „Víte, je to takový had. Žije na horní Amazonce, jednotlivé exempláře dosahují délky až čtrnáct metrů…“

„Deset a půl,“ upřesnil Rassvetov. „A už tím trpíte dlouho?“

„Jak to trpím?“

„No, jak dlouho se pokládáte za hada?“

„Ale já se nepokládám za hada,“ urazil se Jurij. „Je to můj novinářský pseudonym.“

„Ach tak! To je jiná! Včera k nám přišel jeden občan, který se pokládá za tučňáka. Ale to nepatří do našeho oboru.“

„To se mě netýká! Přišel jsem k vám s vážnou věcí… Chci vám sdělit jedno tajemství. Ale nejdříve mi řekněte, je to pravda, že zkoumáte nevysvětlitelné jevy?“

„Nevysvětlené,“ opravil ho Rassvetov. „Ano, zkoumáme. Už se k nám dostaly různé, jak bych to řekl, divné věci. Lidé nám ochotně pomáhají. Před třemi dny například nám jeden chlapec, člen kroužku mladých přírodovědců, přinesl zajímavý objekt. Chytil ho na udici.“

S těmito slovy Rassvetov otevřel dveře. Ze sousedního pokoje vyběhl jezevčík a lehl si na koberec vedle stolu.

„Prosím vás, jaký je tohle objekt? Je to obyčejný pes!“ zlostně řekl Jurij. „Jdu sem k vám s důvěrou a vy mi ukazujete čokla!“

„Jenže to není pes, je to bioelektronický přístroj, který má formu psa a byl k nám na Zemi dopraven pro získání informací,“ říkal klidně, nezvýšeným hlasem Rassvetov. „Jen si ho prohlédněte pozorněji!“

„Proboha! Vždyť má šest noh! Proč jste mi to hned neřekl?“ rozrušil se Anakonda. „K čemu má Šest noh?“

„To na Venuši jsou tak přepjatě opatrní,“ řekl Rassvetov. „To je jejich práce. Zkonstruovali výborný aparát, ale aby zvětšili koeficient stálosti a pevnosti, dali mu o pár nohou víc… Ale vy jste mi chtěl něco sdělit… Neostýchejte se. My jsme tomu jezevčíkovi ihned vymontovali vysílací systém, takže na Venuši se nic nedozvědí.“

„Ale já chci, aby se ani na Zemi nikdo nic nedozvěděl,“ prohlásil Anakonda. „Také vám ukážu jeden přístroj. Ale nejdříve si přečtěte tady toto.“ Strčil Rassvetovovi do ruky tajemnou obálku.

Rassvetov si obálku přečetl, pokýval hlavou a nic neřekl.

Jurij tedy vyndal z kabely kouli a ta se okamžitě vznesla do vzduchu. Když bioelektronický pes kouli uviděl, vyskočil a se schlíplým ocasem a žalostným vytím utekl do sousedního pokoje.

„Prapodivná koule,“ zádumčivě řekl Rassvetov. „Není agresivní?“

„Není. Můžete ji vzít do ruky. Nekouše. Raději kdyby kousala, bylo by to snazší.“