Alexander Běljajev - Skok do prázdna

Bylo tu vidět i bílé tváře — nejčastěji to byli vedoucí pracovních čet.

Přestože ulice města pokrýval sníh, a foukal ostrý horský vítr, byli dělníci oblečeni na lehko. Mnohým prosvítalo košilemi tělo.

„Skutečná internacionála!“ řekl Finger.

„Ano, internacionála bídy,“ odpověděl Winkler. „Agenti» Společnosti «koupili všechny za pár šestáků a zavázali smlouvou na několik let. Lidé přistoupili na jakékoliv podmínky, jen aby se vyhnuli smrti hladem, nezaměstnananosti, a přece jenje tu potkalo jedno z nejhorších otroctví. Cesty k ústupu jsou odtud odříznuty.

Nepřístupné zasněžené hory, sněhové vichřice, propasti, liduprázdné, holé pouště střeží tento hladový lid lépe než různí strážcové. Ti, co se rozhodnou utéci, zaplatí za toto porušení smlouvy životem. Stávky se tady nemilosrdně potlačují, přesto však zase znovu vzplanou.“

Finger zamumlal cosi neurčitého. Winkler na něho pohlédl, poplácal ho po rameni a pokračoval: „Vidím, že už se tě zmocňují agitátorské choutky. Ano, tady je úrodná půda a nedalo by mnoho práce, aby toto skladiště prachu explodovalo. Ale,“ pokračoval významně, „revolucionář, Hansi, musí být stejně vytrvalý a trpělivý jako statečný. Všeho dočasu. Tady je naše obydlí.“

Vstoupili do nevelkého domku, postaveného z neotesaných klád horské borovice.

Stěny Winklerova pokoje byly obloženy překližkou. V rohu stála železná kamna. Zařízení tvořily dva stoly — jídelní a pracovní s telefonem a lampou, dvě židle, postel, umývadlo a menší skřínka.

Barevný koberec na zdi u postele a medvědí kůže na podlaze zkrášlovaly jednoduché zařízení.

„Nejsi unaven?“

„Nejsem,“ odpověděl Finger, svlékaje se. „A chtěl bych co nejrychleji poznat město a…“

„Dovědět se poslední novinky?“

Winkler vyndal ze skřínky elektrický vařič, konzervy, chléb, talíře a dal se do hospodaření.

„Tak poslouchej. V současné době se v Stormer-city staví první velká raketa, která pojme asi dvacet lidí. Za ní mají následovat další.

A k tomu, aby se konečně přesvědčili malověrní, váhající, nerozhodní boháči, je už sestrojena malá raketa» Piccolo«, do níž se vejde jeden člověk. Zkušební let provede za přítomnosti» akcionářů«Blotton — nechce tuto poctu nikomu přenechat. Proto sem také přiletěl. Nelze odmítnout tuto lordovu nerozvážnou statečnost pro buržoazního rekordmana tak charakteristickou. Raketa nevyletí vysoko, vystoupí nad stratosféru — další vavřín ve věnci lordových rekordů — a snese se na hladinu Tichého oceánu, odkud ji vylovíme.

Na úspěchu tohoto prvního letu hodně záleží. Intenzita zlatého proudu se může značně zvýšit, jestliže se Blotton po letu objeví před králi burzy živý a zdravý a přinese jim pozdrav hvězd.“

„A ty sám, Winklere, věříš, že se může kapitalistická smetánka zachránit takovým neobvyklým způsobem?“

„Ať si zalítají.“

„A… napomáháš tomu?“

„Nejen že tomu napomáhám, ale ještě jsem přitáhl i tebe, aby ses zúčastnil zločinu na revoluci. Ano, ano. Nebudeš jen na stavbě pracovat, ale poletíš se mnou a s lordy, které tak spravedlivě nenávidíš — ovšem, jestliže k letu dojde. Hansi, nerozčiluj se.

Vyslechni mě klidně. Vím dobře, co chceš říct. Rozbít celý ten krám bychom mohli samozřejmě velice snadno. Mohli bychom vyvolat povstání, mohli bychom vyhodit raketu do povětří těsně před startem.

Ale co bychom tím získali? Ideu bychom nezabili. Let by se přece jen mohl konat, ale už na jiném místě, bez nás. A to by bylo daleko horší. Letadlo pro mezihvězdné prostory je nebezpečná hračka.

Nemusí být použito jen k potupnému útěku, ale i k útoku. A konečně, neznáme přece důkladně všechny úmysly pohlavárů této záležitosti.

A že mají v úmyslu použít tohoto letadla k vrhání bomb v kritickém okamžiku posledních rozhodných bojů, o tom nemůže být pochyb.

To se už děje v koloniích — ve válkách a při potlačování povstání otroků. Ne, daleko bezpečnější a praktičtější bude, když budeme v raketě i my dva. V rozhodné chvíli dokážeme zatočit s kým bude zapotřebí.“

„Jestli to vypadá takhle a na nebi nás bude čekat zajímavější a důležitější práce než sloužit kapitalistům, kteří se snaží fouknout, tak…“

„Je to strhující úkol, že?“ přerušil ho Winkler. „Ale pracovat, pracovat budeš muset strašně moc. Vždyť všechna tahle letadla… jenom ať je staví… jsou pro nás. Po světové revoluci všechno dostaneme, nemám pravdu? Tak proč bychom teď rakety ničili? Ne, my je budeme stavět — pro sebe je budeme stavět. Vysokorychlostní spojovací cesty budou mít obrovský a každodenní význam.

Potřebujeme v první řadě stratoplány a časem i astroplány. No, a to je vše. K vepřovému umíchám vajíčka. Jez, nasyť se, naber sil.“

Hans s chutí mladého, zdravého, vyhladovělého člověka začal polykat vepřové, míchaná vajíčka i boby v rajském protlaku. Winkler se přívětivě usmíval a pozoroval ho.

„Ví Zander o skutečných cílech, kterým teď slouží?“ zeptal se Finger, když zahnal první hlad.

„Jak bych ti to řekl? Když»Noemova archa «nesleduje válečné cíle, tak to naivnímu pacifistovi, inženýru Zanderovi, stačí. A jinak se o záležitosti» Archy «příliš nezajímá.»Společnost «mu dala možnost a obrovské materiální prostředky, takže může rozvinout práci v takovém měřítku, o jakém se mu nesnilo. To je pro něho důležité. Ale udělat může opravdu velmi mnoho. Zander je talentovaný teoretik, skvělý konstruktér a neobyčejně skromný člověk.»Jsem pouze žákem svého velkého učitele Ciolkovského. On zažehl plamen a já ho jenom udržuji, dokud se neuskuteční lidský sen«— říká o sobě. Řekl bych, že Zander, přestože je teď»mimo politiku«, patří k té lepší části technické inteligence, která se může s námi v práci dobře shodnout, jako se shodla na Východě. Proto jsme také spolu pomáhali Zanderovi k útěku. No, najedl ses? Jdeme, ukážu ti» Lunapark«.“

„To mě ani ve snu nenapadlo, že v Stormer-city existuje» Lunapark«. Není tu dokonce i biograf, kabarety, krčmy i ty…»červené lucerny«?“

„Bez těchhle podniků se přece podnikatel neobejde. Přístroj na odčerpávání výdělků z kapes dělníků tu funguje výtečně. Jenomže tady je zvláštní ‘Lunapark«… A na rozdíl od ostatních zábav dokonce zdarma. Má u zdejšího obyvatelstva velký úspěch. A musím říci, že si to zaslouží. Velmi zábavné a velmi poučné. Nebudu tě už mystifikovat.»Lunapark «nejsou zábavné atrakce, ale skutečné město-laboratoř. V této laboratoři se uměle vytvářejí podmínky, v nichž budou žít účastníci letu na raketách od startu až do finiše. Tady se zkoumá vliv těchto podmínek: zrychlení a zpomalení letu, zvýšení tíže, beztíže atd. Bohužel mám příliš mnoho práce a nemohu tě doprovázet. Vyznáš se ale ve všem sám. Tady máš vstupenku do» Lunaparku«. Na tuto propustku ti vše ukáží a vysvětlí.“

Členové akciové společnosti „Záchrana“, budoucí účastníci letu na první raketě, se sešli za městem, ve vile lady Hintonové, aby pojednali o důležitých otázkách budoucí cesty.