Michail Bulgakov - Mistr a Markétka

Здесь есть возможность читать онлайн «Michail Bulgakov - Mistr a Markétka» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Жанр: Классическая проза, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Mistr a Markétka: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Mistr a Markétka»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů — Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše „… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti — poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté — dějově následující za několik hodin — má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12 % textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.

Mistr a Markétka — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Mistr a Markétka», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„Nikoli, prokurátore. Můj pomocníkdovolil, aby se směl zúčastnit pohřbu.” „Kdo z tvých pomocníků vedl oddíl?” zajímal se Pilát.

„Tolmaius,” odpověděl velitel tajné služby a dodal s obavou v hlase: „Dopustil se snad chyby?” „Pokračuj,” přerušil ho vladař. „Nestala se žádná chyba. Vůbec začínám být nesvůj, Afranie. Podle všeho mám co dělat s člověkem, který se nikdy nedopouští chyb. Ten člověkjsi ty.”„Matouše naložili na vůzspolu s těly popravených a přibližně za dvě hodiny dojeli k opuštěné úžlabině severně od Jeruzaléma. Tam oddíl za hodinu vykopal hlubokou jámu — vojáci se střídali — a pohřbil do ní těla všech tří ukřižovaných.” „Obnažená?”

„Nikoli, prokurátore. Moji lidé vzali s sebou k tomu účelu chitóny. Navlékli nebožtíkům na prsty prsteny. Ješuovi jednoduchý, Dismasovi dvojitý a Gestasovi trojitý.

Pakzavalili jámu balvany. Tolmaiuszná poznávací znamení.” „Ach, kdybych to jen tušil!” zamračil se vladař. „Rád bych na vlastní oči spatřil toho Matouše…” „Je zde, prokurátore.”

Pilát vypoulil oči, chvíli si zkoumavě prohlížel Afrania a pakřekl: „Díky za vše, co jsi v té věci učinil. Žádám tě, abyske mně zítra poslal Tolmaia a předem mu naznačil, že jsem s ním spokojen. Tebe pakprosím,” a vytáhl z opasku, který ležel na stole, prsten a podal ho veliteli tajné služby, „abysode mne přijal na památku tento prsten.” Afraniusse uklonil se slovy:

„Poctil jsi mě svou přízní. Díky, vladaři.”

„Dále tě žádám, abysodměnil oddíl, který pohřbíval mrtvé. Špehové, kteří ztratili Jidáše z dohledu, zasluhují důtku.

A teď zavolej řečeného Matouše. Chci slyšet podrobnosti o Ješuově případu.” „Jakporoučíš, prokurátore,” vyhrkl Afraniusa odcouval s úklonem k východu. Pilát tleskl do dlaní a zvolal: „Sluhové, ke mně! Světlo!”

Zatímco velitel tajné služby sestupoval do zahrady, za Pilátovými zády v rukou služebníka už zaplálo chvějivé světlo.

Před prokurátorem stály na stole tři svícny a měsíčná noc rázem ustoupila do zahrady, jako by ji Afraniusodvedl s sebou.

Velitele vystřídal na kolonádě malý vyhublý človíčeka vedle něho kráčel obrovitý centurio. Krysobijce zachytil vladařůvpohled a vzdálil se: zmizel v zahradě. Správce Judeje si prohlížel napůl dychtivě, napůl vylekaně příchozího. Takse díváme na člověka, o kterém jsme mnoho slyšeli i přemýšleli a který konečně stojí před námi. Byl sotva čtyřicetiletý, černovlasý a otrhaný, pokrytý od hlavy k patě zaschlým blátem. Rozhlížel se úkosem, číhavě jako zvíře, zkrátka působil nevzhledně a nejspíš se podobal městskému žebrákovi, jakých potkáváte houfy na stupních chrámu nebo na tržištích hlučného a špinavého Dolního Města. Oba dlouho mlčeli. Vtom muž zbledl, zavrávoral, a kdyby se nezachytil špinavou rukou stolu, určitě by upadl. To přimělo Piláta, aby konečně přerušil dlouhé mlčení a zeptal se: „Co je ti?”

„To nic,” odpověděl Matouš Lévi a těžce polkl, až mu hubený, holý, popelavý krks ohryzkem povyskočil a znovu klesl. „Co je ti, odpověz,” opakoval Pilát.

„Jsem unaven,” odpověděl Matouš a zarytě upíral oči na obrazce na mozaikové podlaze. „Posaď se,” vybídl ho vladař a ukázal na křeslo.

Host k němu nedůvěřivě vzhlédl, přišoural se ke křeslu, zašilhal na zlatá opěradla a usedl vedle na podlahu. „Vysvětli mi, proč si nesedneš do křesla,” tázal se Matouše Léviho prokurátor. „Jsem špinavý, znečistil bych je,” procedil Matouš, oči upřené do země. „Poručím, aby ti přinesli něco k jídlu.”

„Nechci, nemám hlad,” odmítal host.

„Proč lžeš?” zeptal se ho tiše Pilát. „Celý den jsi nevzal nic do úst, a možná déle. No dobrá, když nechceš, nejez. Dal jsem tě zavolat, abysmi ukázal svůj nůž.” „Vojáci mi ho odebrali, když mě sem vedli,” vysvětloval Matouš a dodal nevrle: „Vraťte mi ho, musím ho odevzdat majiteli, je ukradený.” „Proč jsi ho ukradl?”

„Abych mohl přeřezat provazy,” odpověděl.

„Marku!” zvolal prokurátor a centurio vystoupil na kolonádu. „Dej sem jeho nůž.” Krysobijce vytáhl z jednoho ze dvou pouzder, která mu visela u pasu, špinavý nůž na chleba a podal ho Pilátovi.

Sám se opět vzdálil. „Jakjsi k němu přišel?”

„Sebral jsem ho v pekařském krámku u Hebronské brány. Jakse vejde do města, hned vlevo.” Pilát si prohlížel široké ostří, bůhvíproč zkoušel, jeli nůž nabroušený, a pakřekl: „O nůž se neboj, bude vrácen majiteli. Potřebuji od tebe něco jiného — ukaž mi svitek, co nosíš u sebe a kam jsi zapisoval Ješuova slova.” Matouš na něj nenávistně pohlédl a ušklíbl se, až se jeho obličej proměnil v jedinou odpudivou grimasu. „Chcete mě připravit i o to poslední, co mám?” zeptal se. „Neřekl jsem ti,dej mi svitek’,” poučoval ho vladař, „ale jen,ukaž’.” Muž zalovil za košilí a po chvíli vytáhl pergamenový svitek. Prokurátor jej vzal do ruky, rozvinul na světle, rozprostřel mezi svícny a s přimhouřenýma očima začal zkoumat téměř nečitelné černé klikyháky. Bylo obtížné rozluštit ty hrbolaté řádky. Vladař napínal zrak, skláněl se nad pergamenem a přejížděl prstem jednotlivé řádky. Nakonec se ujistil, že záznam tvoří řetěznesouvislých výroků, dat, hospodářských poznámeka básnických úryvků. Sem tam něco rozeznal: „…Smrt neexistuje…” „Včera jsme pojídali sladké jarní bakkuroty…” Pilát četl s obličejem zkřiveným napětím a s přimhouřenýma očima: „… Spatříme nezkalený tokřeky života…” „Lidstvo bude vzhlížet skrze průzračný křišťál k slunci…” Vtom se zimničně roztřásl. Mezi posledními řádky rozluštil slova: „…není větší chyby nad… zbabělost…” Svinul pergamen a podal ho kvapně Matoušovi.

„Vem si to,” pobídl ho a za chvíli dodal: „Jsi, jakvidím, vzdělaný člověk. Co by sestoulal po světě sám v žebráckých hadrech, bezpřístřeší? Mám v Kaisareji obsáhlou knihovnu, jsem nesmírně bohatý a chci tě vzít do své služby. Budeš studovat a střežit papyrusy, budeš syt a oblečen.” Matouš vstal a odpověděl:

„Nechci k tobě do služby.”

„A proč?” otázal se prokurátor a tvář mu zbrunátněla. „Jsem ti snad odporný… bojíš se mě?” Na mužově tváři se znovu objevil zlomyslný škleb a Lévi vysvětloval: „Ne já tebe, ale ty mě by sesbál. Nebude to pro tebe lehké, dívat se mi do tváře poté, co jsi ho usmrtil.” „Mlč!” okřikl ho Pilát, „a vezmi si peníze.”

Muž zavrtěl odmítavě hlavou a vladař pokračoval:

„Vím, že se považuješ za Ješuova učedníka. Vězvšak, že sisneosvojil nic z jeho učení. Kdyby tomu bylo tak, určitě bysode mne něco přijal. Pamatuj, jakpřed smrtí prohlásil, že nikoho neobviňuje.” Zvedl ukazováka tvář mu křečovitě poškubávala. „Sám by bezváhání ode mne něco přijal. Ty jsi nemilosrdný, a on takový nebyl. Kam chceš teď jít?” Matouš přiskočil ke stolu, opřel se o něj oběma rukama, hltal planoucíma očima prokurátora a šeptal: „Věz, vladaři, že zabiju v Jeruzalémě jistého člověka. Říkám ti to jen proto, abysvěděl, že ještě poteče krev.” „Sám dobře vím, že poteče,” přitakal Pilát. „Tvoje slova mě nepřekvapují. To hodláš nejspíš zabít mě?” „To se mi nepodaří,” odpověděl Matouš a vycenil zuby v úsměvu. „Nejsem takový hlupák, abych na něco podobného pomýšlel. Zbytekživota obětuju myšlence zabít Jidáše Iškariotského.” Vprokurátorových očích se mihl vítězoslavný záblesk. Pokynul Matoušovi, aby přistoupil blíž, a tiše mu sdělil: „Stím si nelam hlavu, to se ti nepodaří. Věz, že Jidáše právě dnešní noci zavraždili.” „Kdo to udělal?”

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Mistr a Markétka»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Mistr a Markétka» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Отзывы о книге «Mistr a Markétka»

Обсуждение, отзывы о книге «Mistr a Markétka» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x