Эдуард Басс - Cirkus Humberto

Teprve během dne vyšetřil Vašek, co se stalo. Ve stavebním odboru městského úřadu upadl Berwitz do velkého rozčilení, protože mu tam oznámili, že bude nutno budovu Cirkusu Humberto zbořit, ježto naprosto nevyhovuje novým bezpečnostním předpisům. Po dlouhém jednání s přednostou dosáhl aspoň toho, že po několika opravách, k nimž se zavázal, bude moci ještě tuto sezónu hrát. Když se však zmínil, že budovu a pozemky prodá, vrtěl přednosta hlavou a upozornil ho”Aby se ihned na věc přeptal v regulační kanceláři ve třetím patře. Berwitz, rozechvěn ještě tímto sporem, vyběhl do tř etího patra. A tam mu předložili plán, podle kterého bude na místě, kde stojí Cirkus Humberto, zřízeno náměstí. Potřebné pozemky budou odkoupeny městem za úhradu, která byla pro takové případy stanovena usnesením senátu už před pěti lety. Když mu řekli, jaká je to cena, zakoktal se, zrudl ve tváři až do fialová, vytřeštil oči, sáhl si k hlavě a upadl.

Vašek se vrátil o páté hodině do cirkusu. Stručně pověděl Kerholcovi, co se přihodilo”A hned rozhodl, že volnou dresuru koní převezme večer za Benvitze sám. Pak šel za Frensem Steenhouwerem. Holanďan už na něho čekal.

“Nějaký týden musí tam zůstat ležet,” končil Vašek svůj referát, “paknám ho vrátí”Ale pracovat už nebude moci nikdy. Patrně zůstane nadlouho a snad do smrti mrzákem. Tak aspoň říkají lékaři. Je tedy nezbytno udělat zde všechna potřebná opatření. Jeho číslo v programu jsem už převzal. Jde ještě o formální ředitelství.”

“Ředitelem jsi už přece kolik let.”

“Ne. Nikdy to nebylo vysloveno a já se za ředitele nepovažoval. Chci mít všude ve svých věcech pořádek”A proto trvám na tom”Abychom se o tom domluvili. Maminka Anežka a ty musíte mi přímo říci, že s mým ředitele váním souhlasíte. Pak to snad budeme muset provést i v úřadech, vždyť tu jde o plnou moc a odpovědnost.”

“Zajisté. Ale já navrhuji toto. Převezmeš dnešním dnem řízení podniku”Ale nebudeš zatím nic na jeho složení měnit. Do měsíce uvidíme, jak se Petrovi po vede. Možná, že už bude moci připojit i on svůj souhlas. Pak bychom to provedli formálně před úřady.”

“Dobrá, Frans. Zíta si probereme hospodářskou situaci. Myslím, že budeme muset Cirkus Humberto rozpustit. Dobrýprodej bylajediná možná záchrana”A když selhal, sotva jinou cestou z toho vylezeme. Ale teď musím do stájí, čeká mne toho moc.”

Frans Steenhouwer stál nad psacím stolem a jen kýval hlavou. Dávno viděl v číslicích knih vepsán zánik podniku”Ale pořád doufal ve šťastnou hvězdu Petra Benvitze nebo toho kouzelného jména Cirkus Humberto.

“Máš pravdu, Vašku. Přeji ti hodně štěstí. Dokud mě nepošleš zpátky do Holandska, budu ti pomáhat, jak umím. Ale tam dole v manéži, tam musíš ty ukázat své.”

Podali si zamlkle ruce, dva, kteří jasně viděli trpký úděl.

Vašek odcházel, když Frans sebou náhle trhl.

“Haló, byl bych zapomněl. Přišel ti odpoledne dopis.”

Vašek se vrátil a zvědavě se podíval na adresu. Měl tak málo korespondence v životě — komu by psal a kdo by psal jemu? Teď však sebou trhl.

“Z Prahy! Česká adresa! To bude od Bureše!”

V kanceláři bylo již šero, Frans otevřel kohoutek plynu a rozsvítil. Mléčná skleněná koule kolem třícípého plaménku se rozzářila a Vašek přisedl a četl.

Můj drahý příteli Vašku, krajane ctný

a vlastenčepřemilý!

Hezké množství vody již uplynulo ve Vltavě od chvíle, kdy jsem se, překonán radami Vás všech, usídlil na jejím, památnými stavbami lemovaném břehu. Byla to doba velkých pro mne a tísnivých starostí, neb zajisté lehkou věcí není vrátiti se na stará kolena pod otcovský krov, do ztichlé mlýnice, k živnosti, již jsme co bujarý mladoň opustili. Bohu buďtež díky, pozdní svou zkoušku jsem přestál bez úhony. Z venkova se mi přihlásil otcův osvědčený stárek, také chasa se většinou vrátila a s pomocí Boží se nám kolo netočí naprázdno. Sám pro sebe žádných potřeb nemaje a pamétliv slibů, jimiž jsem se před návratem zavázal, mohl jsem již první zimu oučinné zasáhnouti do plevele bídy, která postihuje hojné chudé města našeho královského. Seznámiv se s jistým panem Vojtou Náprstkem, měštěnínem veliké úctě se těšícím, lihopalníkem a člověkem scestovalým, spojil jsem se s ním”Abychom dobré činili pode sil svých. A mohu dnes říci, že toto snažení mé bylo korunováno úspěchem znamenitým. Nejen potřební chuďasové zdejší velebí náš mlýn jako své útočiště v hladu a nouzi”Anobrž také mezi starousedlým měšťanstvem tuze úcty požívám a nejeden hlas se ozývá”Abych i mezi starší obecní v radnici vyslán byl. I tou se nadějí kojím, že již nikdo nevzpomene viny, pro kterou jsem onoho osudného roku Prahu opustil a kterou navždy vyhladiti doufám.

Leč přes všechny důkazy zdárného působení svého často u večer zalétám myslí svou tam za Vámi v útulný stan Váš i v milou naši maringotku, jež mi domovem byla po tak drahný čas. Vzpomínám, jak se Vám daří, krajané milí, co Ty, co Tvůj milý otec, co Kerholec, Malina a zdaještéseržán Vosátka vévodí čepu U námořníkovy nevěsty. Doufám, že se těšíš stále pevnému zdraví, i Tvá spanilá Helenka i ten Váš roztomilý Petříček-Toníček. Jak se mi někdy stýská po družné veselosti našeho tuláckého života, po hořkosladké volnosti lidí nespoutaných konvencemi, po vůni maštalí a po zpěvu kladiv, bušících do kotevních kolíků. Ten krásný bohatýrský život je navždy pro mne ztracen”Ale co bych za to dal, kdybych aspoň někdy mohl v přátelském pobesedování obnoviti vzpomínky na zašlý čas, na věrné druhy a milá zvířata.

A tu, když takto je srdce mé plno stesku, dovídám se o věci, kterou považuji za tak závažnou, že Ti, milený Vašku, neprodlené o ní sdělení činím. V předměstí zdejším karlíné stojí budova velmi prostorná, kamenná nebo cihlami zděná, kterou jistý pan Tichý vystavěl”Aby ji cirkusům a divadelním společnostem pronajímal. Tato budova byla nedávno znovu upravena a nový majitel by velmi rád uviděl, kdyby se našel důvěryhodný podnikatel, který by šiji od něho najal a v ní provoz na celý rok krom letních měsíců zabezpečí. V nové přestavbě se arci budova nehodí pro cirkus”Ale varietní divadlo, jaké se nyní hojné ve velkých městech zřizují, dalo by se v ní provozovati znamenité. Připomínám ještě, že jeviště i zákulisí tak upraveny jsou, že i hromadná vystoupení zvířat, práci šelem nebo dresům elefantů tu předváděti možno. Budova stojí opodál nádraží c. k. státní dráhy, kde se i všecky přední hotely soustřeďují, takže i s návštěvou cizinců lze dobře počítati. Pro vzdálenější návštěvníky pak výtečné slouží naše pohodlná koňská tramvaj, která nedaleko toho divadla svou konečnou stanici má a všecky vzdálenosti města hravé překonává.

Milý Vašíčku, svěřil jsi Se mi jednou, jaké starosti máš kvůli svému drahému synkovi”Až Jej bude třeba dáti na studie. Stýskal jsi Si tehdy, že snad budeš muset zanechati kočovného života”Abys Jemu umožnil cestu v lepší život. Velmi si cením této Tvé rozvahy, neboť za národní povinnost rodičů považuji aby novému dorostu otevírali vyhlídky k vzestupu co nejvyššímu. Jestliže chováš ještě tyto Své plány, uvaž, přemilý, o příležitosti, na kterou Té tímto listem upozorňuji. Město Praha vyniká školstvím proslulým a Petříček by zde žil uprostřed drahého našeho národa, jehož přední ozdobou by se tak při své dobré hlavě mohl státi. Odepišmi, co o tom soudíš, nebo ještě lépe, přijeď Se sám na vše podívat. Uvítám Té zde s náručí otevřenou, uvedu Té mezi osvědčené národovce, s jejich podporou již předem můžeš počítat”A sám se vynasnažím”Abych odstranil Ti s cesty překážku jakoukoliv. Bylo by zajisté nejkrásnější naplnění mých snů, kdybych zde, nad stříbropénnou Vltavou, při památném mostě drahého Otce vlasti Karla IV, pod velolepým panoramatem hradčanským mohl uhostiti o krásných večerech něj dražší přátele mých ztracených mladých let.