Эдуард Басс - Cirkus Humberto

“Náš mladý se zbláznil,” bublal každému na potkání, “co je to za nápad, brát si do domu kouzelníka! Takových drahých věcí se tu povaluje a on přivede člověka, kterému čáry máry fuk všecko zmizí pod rukou!”

Připadalo mu to jako hotové neštěstí.

“Takový chlap,” vykládal mladým tenťákům při večeři před osmičkou, “takový chlap, který si dovede vytřepat hrst zlaťáků z nosu, nemusí vůbec vystupovat a ujídat chleba jiným.”

“Ale direktor ho bere,” namítali hornosněženští stavěči, “právě proto”Aby nám něco přivydělal.”

“Proč si ho tedy nevezme do kanceláře,” trval na svém Malina, “ať si ho engažuje”Aby mu každý den natřepal mísu dukátů”Ale ať nám ho nedává do manéže.”

“Strejdo,” smáli se sněženští kluci, “snad si nemyslíte, že kouzelník čaruje doopravdy?”

“Mlčte, holobrádkové, starého Malinu nebudete poučovat o tom, co je to kouzelník. Právě proto, že je to samý podvod, nepustil bych ho mezi poctivou cirkusáckou práci. Já je, panečku, znám, já už jich něco viděl. A nejhorší byl ten profesor. Třicet let už po něm koukám, kam přijedeme”Ale chlap jako když se vodčarje. Ten už vůbec ani v Evropě nemůže být, to bych ho přece někde při nějakém švindlu dopadl.”

“A co vám proved, strejdo?”

“Jen si to představte. Vedle nás si nějaký člověk najal prázdnou boudu a polepil ji plakáty. Koukám a čtu: Vrchol černé magie, profesor saň Domingo z Akademie tajných věd v Argsyrocastru. Co přej svět ještě neviděl, to všecko že on předvede: zmizení dívky v plamenech, přeměnu stře ženy v koně, vyčarování čtyřmetrového hada ze slepičího vejce, zmizení muže v kufru, zjevení šesti hurisek z machometánského ráje…”

“A na tohle vás nachytal…”

“Kušte, cucáci, na žádné hurisky mě nenachytal”Ale na tu přeměnu báby v koně. To jsem si řek, Vendelíne, to by nebylo špatné, každou chvíli musí Humberto kupovat kobylu, koukni se na to, jestli by to nešlo udělat ze starých bab. A já, pan Malina, mezulán a trouba, jdu a dám marku padesát profesorovi z Argyrocastra”Abych seděl v první řadě a všecko řádně viděl.”

“A udělal z báby koně?”

“Ne — ale z chytrýho mužskýho vola, to jo.”

“A jak to bylo?”

“No, bouda byla na tu reklamu natřiskaná. Na jevišti stál kufr a ten profesor vyzval někoho z obecenstva”Aby se dal do kufru uzavřít, že jako první číslo provede zmizení muže. To se ví, žádnej řádnej mužskej nechtěl jen tak pro nic za nic zmizet”Ale něj akej kluk se špatným svědomím se našel a vlezl nahoru. Pak ten profesor vyzval několik pánů, kteří se vyznají v balení”Aby přišli a kufr zavřeli. To tedy jsem šel s sebou. Bylo nás tam asi deset, pakeři od speditérů, kočové, zámečníci, jeden brašnářskej tovaryš, zkrátka samí specialisti. Kluk vlezl do kufru a my kufr zamkli, pakjsme jej převázali provazy a řetězy, křížem krážem, uzel na uzlu, na řetězy jsem dali zámek, na konec provazů pečeť, no, byla to práce, že z ní mohlo být tomu profesoru ouzko. Ale on vzal jen velký ubrus, hodil jej přes kufr, čaroval a prohlásil, že kouzlo je hotovo, že muž zmizel. My se, toť se ví, vrhli na kufr, rozdělávali uzle, odemykali zámky, hráli jsme si s tím snad čtvrthodiny.”

“A zmizel ten kluk?”

“Ne, kluk tam byl, napůl udušenej”Ale kdo zatím zmizel, byl pan profesor Saň Domingo z Argyrocastra. A s ním celá kasa. Já myslel, že nás deset na pódiu lidé ještě zbijí, běželi na nás, že jsme s kouzelníkem smluveni. Od těch čas po něm pasu”Aby mi vrátil marku padesát”Ale jak po ví dám, dočista nikde ho není, buď je zavřenej, nebo má zakázanou Evropu. Inu, magie — to je mi čisté řemeslo.”

Vašek se dovídal o řečech, které vede Malina”A ačkoli se jim usmíval, zašel si za ním”Aby ho uklidnil. Cirkus Humberto opravdu vynikal tím, že se v něm lidé nehádali, že tam byl stálý vnitřní mír a ochotná součinnost. Teď, když se tak dlouho nuzovali a kdy se leckdy gáže vyplácely na pokračování, byli všichni nějak podrážděni a Vaškovi záleželo na tom”Aby udržel starou harmonii. Malina byl polichocen, že “mladej” za ním přišel, uznal a pochopil Vaškovy vývody, nicméně na jedné námitce setrval.

“Kouzelník,” řekl nakonec jako své poslední slovo, “patří do pouťové boudy a ne do manéže. Na žlutý talíř má přijít poctivý výkon a žádné šejdířství. A kouzelnictví vůbec není pro kulatou práci, kde mu bude vidět, co tahá ze šosu.”

Tyhle námitky Vašek uznal a dbal na to”Aby kouzelník prováděl triky, které bylo možno kontrolovat se všech stran. Ukázalo se pak, že přídavkové představení byla správná myšlenka, která začla hned vynášet slušné zisky”Ale že kouzelnictví opravdu se v manéži nemohlo zplna uplatnit. Vašek se proto brzo s kouzelníkem rozešel a místo něho angažoval indického fakira.

“Teď je to v richtiku,” pochvaloval si Malina “chodit po řeřavém uhlí a lehnout si na hřebíky, to není žádné kouzlo, to patří do fochu. Jen kdyby nebyl ten chlap tak vychrtlý a nechodil tak nahej. Oni si pak lidi budou doopravdy myslit, že v Cirkusu Humberto nemáme co žrát.”

Taky Berwitz byl s fakirem spokojenější, protože mu mohl přidat k produkci něco ze svých režijních kouzel z pantomim. Kdo však se jeho příchodem strašně pohoršil, byl pan Arr-Šehir. Prohlásil, že fakir je z nečisté rady a že všecko, čeho se dotkne, je pro něho”Arr-Šehira, poskvrněno. A vášnivě naléhal”Aby se po každé fakirově produkci piliny v manéži přehrabaly”Abyjeho sloni nevstoupili na místo, které fakir svým tělem zválel. Vašek se ho pokusil ukonejšit”Ale stařičký Arr-Šehir byl tentokrát pln bolestných výtek.

“Ach, Vašku, mladý příteli,” naříkal pod svými brýlemi, “po prvé jsi mne v žití zarmoutil, po prví jsi mne neuposlechl. Nadarmo jsem ti vyprávěl povídku o moudrosti starých a klamné sebedůvěře mladých.”

“Ne nadarmo”Arr-Šehire,” odpověděl mu Vašek už trochu rozzloben, “ale když vy všichni staří a moudří jste nedovedli najít pro Cirkus Humberto nové prameny, musil jsem je najít já mladý a nemoudrý. Tvoji starci tehdy připadli na osla, já jsem přivedl fakira. To je celý rozdíl pohádky a života.”

Arr-Šehir se na něho lítostivě podíval a zmlk”Ale trápil se a byl nešťasten. Fakir pískal každého večera kobrám, propichoval si tváře a j azyk j ehlicemi, válel se ve střepinách skla a tancoval na žhavém uhlí a ve dne vytepával v něj akém koutku bronzové popelníčky, které večer prodával publiku, rozdíleje se o zisk s pokladnou cirkusu.

“To není žádný fakir,” vykřikoval hystericky Arr-Šehir“ je to docela pilný, pracovitý člověk a poskvrňuje náš stan.”

Ale fakir opravdu vábil evropské diváky, často přes polovinu obecenstva si ochotně připlatilo na jeho produkci a Frans Steenhouer si liboval, zeje to bytelný pramen příjmů. Steenhouwer miloval ve svých statistikách názornost”A proto předvedl fakirovu užitečnost tím, že vypočítal a vykreslil, že uživí jejich šest slonů. To se nějak doneslo Arr-Šehirovi, který se zhroutil a dostal žloutenku. Čtrnáct dní ležel ve svém voze a téměř nejedl a Vašek Karas musel převít číslo se slony. Po čtrnácti dnech přepadla Arr-Šehira hrůzná myšlenka, že snad fa-kir teď dochází do sloní stáje; jak byl slab a rozbolestněný, dal se Arr-Šehir přenést ke slonům a ležel u nich v seně, hlídaje ve dne v noci”Aby tam fakir nevstoupil a neživil slony.