Эдуард Басс - Cirkus Humberto

“Nech ji běžet a být šťastnou,” řekl zamyšlen Héctorovi, “byla příliš krásná”Abychom se jí mohli dohlídat. Vrátím se domů, do Španělska”A budu hledat novou partnerku. V našem kraji jsou dívky štíhlé, půvabné a heroické. Najdu ji brzy a vycvičím. Chceš-li zůstat ve spolku, pojď se mnou. Živobytí ti pro ten rok příprav dám. Ale až to ta dívka bude umět, oženíš se s ní ty. Já už jsem toho prožil dost a musím teď myslet na věci trvalejší, nežli je ženská věrnost.”

Tak opustili mlčelivý pan Barengo a Mučivý pan Laribeau Cirkus Humberto. Po nich přišlo postupně pět nebo šest skupin umělců létající hrazdy”Ale žádná z nich nedostihla té čistotné krásy, toho promyšleně dokonalého slohu, jímž vynikli manželé Barengovi se svým Francouzem. Nyní již celý rok háky pro visuté hrazdy zahálely. Benvitz si naříkal, že i toto umění upadá a že nemůže najít nic dosti dokonalého. Místo toho angažoval dva Japonce s cvičením na vysoké žerdi; hlavní je, říkával”Aby diváci aspoň jednou za večer pozvedli hlavu.

Hrazdaři tedy v programu nebyli”Ale náhoda j e mohla kdykoli přivést”A Vašek si chtěl být jist, že s jeho strany se nezaviní žádné neštěstí. Prolezl tedy s tátou všechna břevna, j ež byla připravena nést lana”A Karas otec je proklepal hřbetem sekyrky, naslouchaje úderům jako mediciální rada při perkusi. Zvuk zněl všude dobře, jen na jednom místě shledali, že tam zatéká voda se střechy a pomalu zevně narušuje dřevo. To se dalo lehce spravit”A Vašek tedy sjel po žebříku se srdcem značně uvolněným.

Sezóna se začínala velmi slibně, měšťáci, rozmrzelí zkaženým létem, se s radostí vrhali v požitky velkoměsta. Ale to vydrželo jen tak do konce roku. V lednu bylo již cítit, že zájem obecenstva ochabuje. Cirkus, který tentokráte dříve začal, dříve se také vyčerpal. Množila se představení před poloprázdným hledištěm”A artisté více než jiní umělci navyklí na masy lidí kolem dokola, byli nevrlí a bez ohně. Berwitz poručil Steenhouwerovi”Aby zesílil reklamu. Stálo to pěkné peníze”Ale účin byl nevalný. Vašek, pro něhož nebylo záhady v nižádné manéžní práci, docházel teď často do kanceláře Steenhouwerovy a tam se u pana strýčka zaučoval v dosud neznámých oborech cirkusového podnikání. K těžkým, tlustým knihám účetnickým měl dlouho nedůvěru, sloupce číslic mu byly jako magie. Nicméně Frans Steenhouwer, který si všechny pojmy převáděl na číslice a jen v číslicích je hodnotil, dovedl ho časem naučit”Aby sítí cifer viděl živou skutečnost za ní. Někdy mu to připadalo jako zázrak: neměl před sebou nic víc než kombinace číslic od nuly do devítky”Ale jak se všelijak ty číslice spojovaly, mohl z nich vysledovat, kterakjsou krmeni koně a kdy byly obnoveny drtiny v manéži, viděl kovářské správy maringotek a vyjednávání pana Gaudeama ve vzdálených městech, počtářská vášeň Steenhouwerova mu na zvláštních arších otevírala, pro co nikdy neměl smysl Berwitz: souvislosti příjmů a výdajů, jejich normální vztah a j ej ich výkyvy a odchylky. Tak viděl na sklonku té zimy i vrůst položek na reklamu a nij ak se neměnící cifry příjmů; a když to sledoval až do konce, shledal, že paní Reklama je vrtošivá dáma, která bohatě přisypává, jdou-li věci dobře”Ale skoupě a škudlivě se odměňuje za přinesené jí oběti, když by opravdu bylo potřebí její pomoci, zachtělo se mu už proti tomu zareptat a nadhodil Steenhouwerovi, zda to nejsou výdaje zbytečné. Matematický vášnivec pokrčil rameny.

“Číslicemi zjišťujeme přesně, co je. Ale číslice nám mlčí o tom, co by bylo, kdyby… Možná, že by se nezměnilo nic. Možná však, že kdybych tu ušetřil na reklamě stovky, na příjmech bych ztratil tisíce. To jsou věci, u nichž nezbývá než věřit.”

Nebyl to hezký čas, který dovoloval Vaškovi toto učení. Jak bylo léto deštivé, tak byla zima po něm tuhá a dlouhá. Ještě v březnu nevěděli, kdy budou moci bezpečně vyj et. Každý týden čekání odssál kus přebytků, které si zahospodařili na podzim. Zprvu si toho nevšímali, neboť pan Gaudeamus přišel v lednu s myšlenkou, která je oblažila velkými nadějemi.

“Pojedeme do Švédska,” řekl tehdy v rodinné radě. “Je to, jakjsem zjistil, jediná země, která nebyla zasažena dešti a záplavami, země bohatá a pro nás téměř panenská. Dvanáct let nebyl v Kristiánii žádný velký cirkus. Dvanáct ročníků dětí čeká na nás jako na zázrak a všichni staří se na nás těší, že se s námi vrátí k svému mládí. Bude to obrovský úspěch.”

Žilo se tedy ve znamení Švédska, inspektor Karas vybalil a vyspravil modrožluté prapory a křížové vlajky, Steenhouwer rozepjal v kanceláři mapu Skandinávie a paní Hammerschmidtová se učila počítat eji, tvá, tré, fyra, fem, sex, siu”Atta, nijo, tio. Ale všechna ta radostná horlivost vyprchávala, umořena vleklými úbytěmi hamburského obchodu. A když přišel pan Gaudeamus pro rozhodné slovo, kdyže má vyrazit na sever a půjde-li se přes Kodaň nebo přes Lůbeck, rozkřikl se na něho Berwitz vztekle, j estli by pan baron nechtěl raději uspořádat turné po Kamčatce nebo v Grónsku nebo vůbec někde, kam by bylo ještě dál. Byl to první jeho výbuch vzteku nad trvalým nezdarem a paní Anežce chvilku trvalo, než sejí podařilo ho uklidnit a než mohla nemile překvapenému Gaudeamovi říci:

“Pane barone, nemůžeme jet do Švédska… nemáme na převoz.”

Pan Gaudeamus se uklonil.

“Prosím, madame, je to nepříjemná věc”Ale to se už v životě stává. Žok zlata je někdy jako pytel blech. Člověk se nestačí divit, jak malou dírkou dovedou mrsky peníze prolézt. Ale tím si přece nebudete trápit život. Nemám-li já, mají jiní. Kdybyste si přáli”Abych vám opatřil úvěr, — znám neobyčejné množství osob, které jsou ochotny půjčit na slušný úrok.”

“Děkujeme vám, barone”Ale raději ne.”

“Nikdy jsem nebyl nikomu nic dlužen,” odmítal Berwitz zachmuřen.

“A to já zas byl,” odpověděl pan Gaudeamus ležérně, “a bylo mi přitom asi veseleji než vám bez dluhů. Uvažte, že Švédsko je naprosto zaručený obchod, který vám stokrát vynahradí, co si vypůjčíte napřeplavbu.”

“To je možné,” trvala na svém Anežka, “ale já raději stojím na pevné půdě toho, co mám.”

“Švédsko, madame, je skvělá věc, kdežto všude jinde v Evropě budete těžko zápasit. Ten loňský rok není odčiněn, ten se projeví ještě letos, kdežto ve Švédsku byste si pomohli. A nepůjdete-li tam vy, vrazí tam jiný, vypije med a pak je to zase na pár let pokaženo.”

“Jaká pomoc. Raději budu celý rok dřít bez naděje na zisk než začít hospodařit s dluhy.”

Pan Gaudeamus pokrčil rameny. Viděl, že nezlomí starosvětské předsudky těchto prostých, počestných lidí”A bylo mu jich líto. Začal s nimi probírat, která města bývala pro ně nejvýnosnější”Aby aspoň na nich vybudovali co nejlepší naděje letní cesty. Pak odjel s načrtnutým programem a po několika týdnech jim oznámil, že se stalo, co předvídal: Švédsko je pro ně ztraceno. Pojede tam Kranz. Že sám dostal od Kranze za tu radu tisíc marek, to už v dopise nepřipojil.

Berwitz znovu zuřil, že se Kranz zmocnil jeho myšlenky”Ale nedalo se nic dělat, Cirkus Humberto musel nastoupit krušnou pouť po zemi, která ležela jako zakřiknuta rostoucí hospodářskou tísní. Důsledky špatných žní se teprve nyní přenesly z venkova do měst, obchody vázly, výroba se omezovala, peníze kolovaly váhavě a opatrně, nevybývalo jich dost”Aby si lidé popřáli i zábavu. Pan Gaudeamus se opravdu lopotil”Aby vábidly všeho druhu překonal zdrželivost obecenstva. “Pošlete 200 slonů, 300 tygrů, 200 lvů,” zněly jeho depeše, dožadující se barevných litografických plakátů v trojnásobné i čtyřnásobné míře než za dob normálních. Vašek sám je často odesílal a sledoval přitom, jak rychle i tato zásoba z lepších dob mizí, j ak se tenčí, j ak brzo bude nutno obj ednávat v litografiích nový tisk”Aniž snad bude peněz na zaplacení účtů. A to byla jen jedna z mnoha výdejních položek cirkusu. Teď, když mohl nahlédnout do hospodaření, žasl nad tím, co je u takového rozměrného podniku stálých i nečekaných výloh, j ak nákladné j e to veselé putování a j ak je mu životní nezbytností”Aby denně bylo vyprodáno.