Эдуард Басс - Cirkus Humberto

“Co tomu říkáte, barone?” otázal se Berwitz pana Gaudeama, nalévajíc mu víno. “Hádáme se o to už týden a shodli jsme se jen potud, že vy máte být v té věci rozhodčím.”

“Děkuji za vzácnou důvěru,” usmál se pan Gaudeamus, “ač tentokrát není zrovna příjemná. Musím totiž milostivé paní odporovat. V cirkuse má být tichý leda krach. Ostatní všecko se má dělat s bubnem.”

“Nu tak — co jsem povídal?” vytahoval se Berwitz. “Víte, barone, kdyby bylo po mém, vypravil bych celou svatbu jako pantomimu. Já bych hrál šerifa, Helena by byla šerifova dcera, Vašku by byl zamilovaný cowboy… nebo ne, byl by mladý farmář z druhé strany hranic, přijel by s celým průvodem koní na námluvy, já bych mu dceru nedal, on by ji unes, já bych po něm střílel…”

“A přitom ho ještě zastřelil, viď?” přerušila ho paní Anežka. “Viděl jste už, barone, takového blázna?”

“Mlč”Anežko, to hlavní mělo být zajmout faráře… víš, chytit lasem faráře a odvézt ho do pralesa, by tam požehnal sňatku. A to j sem si myslel, kdyby ten farář byl opravdický, že by bylo opravdické i to požehnání…”

“A vy si myslíte, pane řediteli,” smál se Gaudeamus, “že byste mohl hamburského arciděkana chytat lasem?”

“No, když bych mu řádně zaplatil…”

“Tomu budete muset řádně zaplatit i bez lasa. Koukejte, vy si přece nemusíte dělat reklamu, když už jsou lidé u vás v boudě. Ale okázalá, dobře zrežírovaná svatba může být pro Cirkus Humberto velkou reklamou. To se ovšem musí rozvinout mimo podnik, po hamburských ulicích…”

“Velká paráda! No ovšem. To je báječný nápad, barone. To je úžasné, že mne to hned nenapadlo. Defilé všech zvířat… Ale to musím hned koupit párek velbloudů. Bez velbloudů by ta svatba nebyla úplná. Dám okamžitě zatelegrafovat Hagenbeckovi.”

“Co tě to posedlo s velbloudy?” zarážela ho Anežka. “Uvažuj raději o nějakém daru do mladé domácnosti, když nechceš vyplatit véno.

“Ti velbloudi, to bude můj dar. Odpusť”Anežko”Ale ty to tak necítíš jako já, jaká je to hanba, že ještě nemáme velbloudy. Každý jarmarečník vodí si dnes dromedára a my, taková stará rodina, máme jít do ulic bez velbloudů? Coby si lidé o nás pomysleli? Jakbychom vypadali? Říkám ti, svatbajebezvelboudůnemožná.”

Mají-li stěny uši, byly uši maringotek v těch dnech ohlušeny debatami o nadcházející události.

“Představuji si,” řekla Alice Kerholcová paní Hammerschmidtové, když vůz pokladny a švadlen kodrcal z Lůdenscheidu do Iserlohnu, “představuji si, jak bude naší Helence slušet svatební kostymek s volánky. Je tak útlá v pasu”A když se ještě sešněruje…”

“Kostymek?” pozastavila se paní Hammerschmidtová“jakýpak kostymek? Helena musí mít velké svatební šaty s kolosální vlečkou, jak se na takovou rodinu patří!”

“Mně by se však na ní více líbil štíhlejší kostým, to teď půjde do módy. Vpředu pěkně přilehlý k tělu…”

“ Já vím, já vím, novánemravnost. Mámila Alice, věřmi, nebylo nad širokou krinolinu. To bylo tělo pěkně skryto jako ve zvonu a nebylo pořád vystaveno na oči mužským.”

“Ano”Ale když vás pán při tanci přitiskl, zvedla se krinolina na druhé straně a čert viděl kostelem až na oltář.”

“Ano”Ale to j smě přece dělávaly, j ako že o tom nevíme. To právě s krinolinou šlo, šoupnout ji vpravo, šoupnout ji vlevo, zvednout dozadu, zvednu dopředu, mužští bláznili a ženská se tvářila jakoby nic.”

“Ale milostpaní, co s tím bylo za útrapy! A zvláště u nás, když se muselo do těch úzkých dveří maringotek…”

“Jen to nech být, byla to krásná móda. Vždycky jsem si Helenku představovala jako nevěstu v široké bílé krinolině, na kterou kolem dokola našijeme věnečky a růžičky s krajkovím. Dnes bych ji k tomu nepřiměla, dneska jde móda na turnýru, člověk už neví, co všecko dozadu našít”Aby se to tam zvedlo a zvelebilo. Ještě že nám tu vlečku nechávají”Aby to pěkně splynulo.”

“Já bych na jejím místě šla bez vlečky. Bylo by to moderní.”

“Jen, prosím tě, nevymýšlej Heleně žádné výstřednosti. Helena musí jít jako děvče z dobré rodiny, vespod silnou turnýru, vpředu dekolté, vzadu vlečku, pod sukni volánky a pentle, přes to krajkovou tuniku a na to závoje”Aby bylo vidět, že je tu bohatství.”

“Chudáček, vždyť ona ani takovou sáhodlouhou vlečku neutáhne!”

“To nevadí”Alice, pan ředitel má pro svou dceru dost prostředků”Aby za ní šla dvě bílá pážata a vlečku jí nesla!”

Večer ve stáji došlo k prudké hádce mezi Hansem a Malinou.

“Takový ouškytek!” rozkřikoval se tichý Malina na ostatní stájníky, “sotva se to tu ohřálo a bude se to tu roztahovat!”

“Takový dědek vyšeptalá,” nadával šedovlasý Hans, “je to jako pára nad hrncem, fouknout studený vítr, tak je z toho kapka; ale ne, to on se musí plést mladým lidem mezi nohy!”

“Přileze si to ze zkrachovaného podniku, my se tu nad tím smilujeme, vezmeme to na milost a ono si to tu najednou začne poroučet!”

“Celý život se to stará o kozy a o vopice a najednou si to dělá nárok na koně! Pro tebe, ty dědku, je tamhle Modrovous, toho si vokšíruj”Až mu nabarvíš fousy!”

“Co to povídáš, ty kluku prkenná, ty koňáku zbědovanej, vezmu-libič…”

“Copakje to tu za křik?” ozval se ve dveřích Kerholec, který sem vrazil zrovna ve chvíli, když se oba dědové za smíchu celé stáje na sebe chystali.

“Poslušně hlásím, to tady Malina mi nadává,” zaraženě hlásil Hans.

“Bodejť bych nenadával,” hartusil dále Malina, “viděl jsi už někdy”Aby takový cucák rozhodoval, co bude a co nebude?”

“A oč se vlastně hádáte?”

“Já se nehádám,” prohlásil Malina“ já jsem jen tady povídal”Ať mi vyleští nejlepší cajk, protože povezu nevěstu do kostela. A tenhle uklizeč hnoje se opováží mně, Vendelínu Malinovi, říc do očí, že s nevěstou pojede on! Viděls někdy takovou drzost? Já vez mámu, povezu i holku, to je přece jako boží den.”

Hans se znovu rozdrudil, že Malina neudělá na kozlíku žádnou figuru a že se nemůže dopustit”Aby měli o takové slávě ostudu.

“Figuru, já neudělat figuru,” křižoval se Malina“ já viděl, ty chytráku, jak se jede s papežem”A tys ještě nebyl na světě, když já už pil na bratrství s kočím od tureckýho sultána! Já ti udělám figuru, jako bych vez císařovnu Alžbětu s arcibiskupem na vetřené. To bys tak směl říc nebožtíkovi Humbertovi, že Malina neudělá figuru!”

“Počkejte, mladíci,” okřikl je energicky Kerholec“ jste mi na sebe nějak moc ohniví. Pořádek bude takový, že nevěstu poveze Malina…”

“No, vždyť jsem nic jiného neřek — já už přece patřím do rodiny.”

“… a Hans poveze ženicha. Sám si ho vychoval, sám si ho odveze.”

“A to zas jo,” pokývl hlavou Hans, “na to já nevzpomněl, že je při svatbě taky ženich.”

Všude se všecko zabývalo veselkou, od direktorského vozu až do stájí, jen ženich chodil mezi nimi vážný a zamyšlený.

“Copakje s tebou, Vašku,” spustil jednou na něho otec, když se octli sami před osmičkou, “sámjsi se rozhodl a teď mi chodíš, jako bys měl před funusem a ne před veselkou.”

“Jánevím, táto… tak to na mne padlo… Rozhodjsem se, všichni jste spokojeni, každý mi to schvaluje, Berwitzovi se radují, Růženka mě dobro volně pustila ze slibu, Helenka je ke mně milá — všecko je to v něj lepším pořádku”A na mně to přece leží jako můra, zda jsem jednal správně. Víš,někdy si myslím, že ty… atidruzí… amytuvůbec,myjsme mužští a všecko je správné podle mužského stanoviska; ale kdyby maminka… že by maminka to možná neuznala. Ona měla na věci ještě jiný pohled než my.”