Эдуард Басс - Cirkus Humberto

“Bingo, miláčku Bingo, dnes si tě přivedu do manéže!” Buď hodný, Bingo, prosím tě”A dej si záležet — my ti za to s Helenkou uděláme parádně entrée!”

V přestávce vybral ten den se lvíčetem o nějakou marku méně, protože byl posedlý strachem, že se včas nepřevlékne do těch krásných šatů, které pro něho připravili. Ale pak měl dost času”Aby se vynořil v orchestru, zatahal tátu za rukáv a ukázal se mu při troubení s bílým límcem a černým cylindrem. A když odtud sbíhal po schodech, měl ke všemu do štěstí, že dole právě narazil na pana Mittelhofera s paní, kteří s kufříky v ruce velmi kysele odcházeli, s nikým se tu ani neloudíce. Ó, s jakou radostí jim Vašek vysekl velkou poklonu číslo čtyři, jak zatočil před nimi cylindrickém a šoupl nohou v lakovaném střevíci! Ještě na tři schody si povyskočil”Aby je viděl, než zajdou”A pořád mával kloboukem a volal:

“Farwell! MitGott! Allez! Šťastnou cestu! Stiabene! Adios! Glůckliche Reise! Nejedl, nepil, třetí den pošel!”

A z toho hned přešel do zpěvného:

Trpajzlík, trpajzlík, nedosáhne na majzlík! — což si prozpěvoval, j eště když nasedal pod Hansovým dohledem na Mary.

První vystoupení direktorovy dcerky a zájem o Vaška přivábily kdekoho ke vchodu do šapitó i ke bráně. Orchestr hrál nástupní pochod o jednu trubku slaběji, protože Karas to nevydržel”A dovoliv se kapelníka, díval se dolů, jakto Vaškovi dopadne.

Nemusil mít žádný strach o výsledek Vašek šel před publikum s nesmírnou kuráží a j eho osmahlá klukovská tvář se širokým úsměvem a veselýma očima pod šikmo nasazeným cylindrickém okamžitě si získala diváky. A Helenka vedle něho vypadala jako velká dáma en miniatuře, půvabná postavička křehounké krásy. Obě děti si vedly v sedle znamenitě a jejich pozdravná gesta měla dokonale vláčnou linii vyspělé grandezzy.

“Oh, wie herzig!” vzdychala paní Hammerschmidtová, “so putzig!”

“Třes ercik, třes ercik,” přikyvoval jí kapitán Gambier.

“Sluší jim to,” řekla Anežka Petrovi, “od podzimku dáme Helenku v Hamburku do taneční školy.”

“Je to dobré entrée,” přikývl polohlasně Petr, “a ten kluk, ten Vašku, kdo by to do něho řekl, koukej na tu jeho bravuru!”

Bingo ještě nikdy nebyl uvítán takovou salvou potlesku jako teď při figuře, kterou vymyslil Hans. Bylo to všechno veskrze šťastné a Petr Berwitz si spokojeně mnul ruce, jak se zbavilo předražených liliputů a oč dokonalejší náhradu nalezl. A ještě než se program skončil, poslal Selnickému slíbenou láhev.

Nejblaženější vedle Vaška byl dobrácký Hans. Jenže po představení přišla na něj chmurka. Byl zrovna den gáže — v cirkuse se všem mzdovým platům říká gáže. A jsou čtyři dny gáže do měsíce”Aby lidé na cestách lépe s penězi vyšli: prvního, osmého, šestnáctého a čtyřiadvacátého. Placmistr Kerholec vyplácel gáže stavěčů, kočí a sluhů. Přivlekl ji vždy v těžkém pytli, protože příjmy cirkusu se u pokladny sbíhaly většinou v samých drobných a v drobných se musely zase vydat. Placmistr Kerholec tedy po představení a po úklidu vyvolával jednotlivé zaměstnance”Ale kočí Hans se neobjevil. Zalezl raději”Aby neslyšel o té pokutě. Nicméně Kerholec ho dal vyhledat; a když se konečně objevil, četl mu z výplatní listiny:

“…sráží se pokuta 5 marek, vyplácí se odměna za nacvičení závěru s poníky l O marek, činí příplatek 5 marek…”

Nezbytný důsledek toho byl, že Hans pozval Kerholce, Karase otce a Vosátku na pivo”Aby se šťastný Vaškův den oslavil. Vašek zůstal po večeři jen s Burešem a Malinou sedět u maringotky.

“A co jste tomu říkal, strejčku Malino?” zeptal se hoch staříka, nemoha se nabažit vyprávění o vzrušující události.

“Co ti mám říci?” odtušil staroch, “jel jsi jako ten Horymír z Bubna.”

Úspěch! Úspěch — jaká to vzpružinapro chtivé Vaškovo srdce!

jak to v něm náhle všechno vzkypělo touhou po činnosti, po uplatnění, po vyniknutí! Stačí mu vůbec tento stan s konírnami a se zvěřincem? Sedmiletému klukovi je to všechno málo. Ráno nemůže dospat, už aby byl venku u vozů se zvěří nebo v koňských stájích. Čištění a krmení čtyř bandurků už si převzal úplně sám. Hans jen někdy stojí u kůlu a poučuje ho: “Kartáčuj vždy tou rukou, která je blíž hlavě. Nikdy nekartáčuj tak dlouho”Až se ti ukáže bílý prášek. Hřeblo je na kartáč a ne na koně. Na oči a na hubu měj po každé zvláštní hadr. Kopyto musíš čistě umýt a pak namazat mastí. Kopyto se čistí jen dřevěným nožem.” A Vašek poctivě obsluhuje své čtyři svěřence, načesávájim čupřinu, hřívu i dlouhý ocas, čistí žlaby, kydá hnůj, vybírá pro svou obůrku nejdelší slámu. Za půl roku zná všecky kočovské praktiky a nejednou stojí vedle Hanse, když velcí koně opouštějí stáj, kouká znalecky na jejich chod, kritisuje našlapování, pozoruje i cizí koně, rozpoznává plošší kopyto a strmější, kozlí, stále veden Hansem k jeho životní zásadě, že kopyto je nejdůležitější věc, na něm zeje váha koně i sjezdcem.

Ve stáji by vydržel Vašek celý den”Ale jak by mohl vynechat kapitána Gambiera, když v modré zástěře vysekává koňské čtvrtky na desítiliberní porce a roznáší je na vidlici tygrům a lvům! U toho přece musí Vašek taky být, pozorovat skoky zvěře, když cítí potravu, poslouchat chroptivé řvaní a hluboké vrčení šelem, když popadnou maso mezi pracky”A dívat se na ně, jak po nakrmení pomalu, s požitkem pijí vodu, skloněny k nádobě krásnou protáhlou linií. A pakje třeba si zahrát s lvíčaty. Jsou teď ve voze Gambierově, mají už jméno, Borneo a Sumatra”A rostoujako z vody. Vašek už je pomalu nebude moci o představení nosit, škrábou ostrými drápky”A protože už dostávají masitou potravu, může být jejich drápnutí nebezpečné. Zato ve voze nebo na ohrazeném trávníku na slunci je s nimi podívaná, jak si hrají, jak se honí, jak na sebe číhají, jak se rvou, křížkují a jak zase odskočí. Pan Hamilton k nim přidal mladou fenku teriéra a teď je mezi těmi třemi mláďaty teprve šťouchanice a vztekanice; a Vašek u nichje jako čtvrté mládě, spustí se na všecky čtyři a lvíčata s psíkem na něho dorážejí, udělá jim ze zchumlaného papíru myšku a lvíčkové se hrbí ke skoku jako pravé kočky, natáhne se na výsluní na vyhřátou zem unavená koťata se mu schoulí na prsou a předou”Až usnou.

Ale Vašek nemůže dlouho odpočívat. V menažerii je plno zvířat, která stojí za pozorování. Co zábavy dá jen neklidné stádo opic! A vedle nich sedí na bidélku papoušek Fifi s růžovou chocholkou, nejučenlivější ze všech, který pokřikuje šesti nebo sedmi jazyky, křičí jako opice, štěká jako hyeny, hvízdá několik taktů Ach, du lieber Augustin, vrže jako skřípavé kolo u vozu, do toho pískne píšťalkové signály Kerholcovy a zas volá občas zaslechnuté výkřiky:”Anton, Trikwasser! Pozor, Hans, jedeme! Arr-Šehir”Allez! Bingo! Bingo! Open the dooř!” Vašek ho lehce šimrá na rozčepýřené hlavičce a vytrvale mu předzpěvuje “Pepíku, Pepíku, copak dělá Káča?”“Aby rozšířil jeho repertoáre novou notu.

Mezi zvěřincem a konírnami bývá umístěna stáj slona Binga. Vašek nikdy nemůže vynechat tohoto svého velkého přítele, který ho vítá radostným troubením. A Vašek pomáhá panu Arr-Šehirovi polévat v horkých dnech Binga džbery vody a sedá na bobku vedle něho, když Arr-Šehir velkým pilníkem hobluje Bingovy nehty. Arr-Šehir je u svého Binga téměř ustavičně. Musí-li odejít, Vašek si hraj e s Bingem: vezme jeho chobot a šeptá mu do něho mazlivá slova; a Bingo prstíkem u chobotu omakává hochovi tvář. Pak přitáhne Vašek lehkou kupici sena a Bingo vyškubává z ní chuchvalce a hází šije na temeno. Za chvilku má hlavu jako ve věnci a v závojích”Až Vašek dole radostí tleská rukama. A pak Bingo schýlí hlavu, natáhne chobot, Vašek se přitulí a Bingo si ho postaví na hlavu do senného hnízda. A Vašek sedí blažen nahoře, tři metry nad zemí”A sní o tom, že vede posvátného slona tam někde v Sonepuru na Gangu, v tom velkém středisku obchodu se slony, o němž mu tak často vyprávěl Arr-Šehir, že tam jeho otec koupil před lety Hbinga. Arr-Šehir rád vypráví; naučil se během let slušně německy a všechno, co říká, mění se mu v povídky a průpovědi. Nejraději usedne po práci Bingovi mezi nohy, Vašek na zem proti němu”A Arr-Šehir začne zpěvavě vyprávět některou z desetitisíce povídek Školy života: