Эдуард Басс - Cirkus Humberto

“Krátký klus! Allez!”

Vašek se lehce nahnul, stiskl lýtky a kobylka začla pružně ubíhat.

“Dlouhýklus! Allez!”

Neviditelné stisknutí kolenou, sotva postřehnutelný pohyb těla a Mary vyrazila oběma předníma nohama vpřed. Berwitz se díval, jak je Vašek “zašlápnut” do třmenů, jak péruje při mírně se vlnících skocích”A sledoval údery kopyt.

“Krátký klus! Allez!”

“Obrátit a vpravo — allez!”

“Vlevo kolem, cval”Allez!”

“Stát!”

Vašek zarazil prudce běžící Mary a přidržel ji na místě v plném napětí, zadní nohy trochu podsazeny, krk ohnut, všecky svaly rozehrány. Berwitz se obrátil k bráně, kde stál Hans”A pokýval spokojeně hlavou. Pak ukázal Vaškovi, že může odjet”A popošel k Hansovi.

“Ano, Hans. Vašku může před publikum. Jak toho koně zastavil a udělal s ním figuru, na to by měl potlesk.”

Nazítří se na tabuli povinných zkoušek objevilo:

“V 9,20: Helena Berwitzová a Vašku. Na Miss a Mary.”

Měl-li pravdu Achmed Romeo, že Vašek neporoste, pro tentokrát se mýlil: před tou tabulí se Vašek náramně vytáhl. A znovu a znovu se vracel číst to kouzelné oznámení: Helena Berwitzová a Vašku. Ještě nevěděl, oč půjde”A už byl přesvědčen, že to bude nejkrásnější číslo programu, předstihující ředitelovy vraníky i direktorčiny lipicány i Perreirovu vysokou školu. A žádná “firma” uvedená na plakátech, mu nezněla tak líbezně jako to: Helena Berwitzová a Vašku.

Mnul si ruce na báj ečné společné evoluce, zatím však úkol, k němuž je cvičil ředitel, byl nesmírně jednoduchý: Vašek s Helenkou měli společně přijet, pozdravit obecenstvo, objet manéž společně jako v promenádě, u brány se obrátit ke středu, na protější straně pisty se rozdělit, ona vpravo, on vlevo”A když objeli celý kruh a znovu se sešli, měli se společně vrátit k bráně udělat místo pro nástup slona, pak spolu s ním měli dojet do středu, ukázat na něj, uklonit se a obloukem odjet. Bylo to opravdu jen uvedení tlustokožného obra”Ale Vašek to přijímal jako nejdůležitější aféru svého života.

Úkol byl nevelký a obě děti uměly dostatečně jezdit”Abyjej už na konci první zkoušky provedly podle předpisu. Ale pouhé “podle předpisu” nikdy nestačilo ctižádosti Petra Berwitze. Všechno, co předváděl, chtěl mít svrchovaně dokonalé. Proto i Helenka s Vaškem musela znovu a znovu kroužit a projíždět manéží”Aby minuciésně sladili krok svých koní i svá gesta. K jejich zkouškám začala docházet i paní Berwitzová”Aby jim upravila a urovnala pohyby. S Helenkou si byla jista, ta byla od malička cvičena v úklonách a pozdravech, kdežto Vašku byl v očích Anežčiných zdravý vesnický řimbuch, který dá asi mnoho práce, než se ohobluje k úhlednému pohybu. K velkému jejímu překvapení zdravil však Vašek neviditelné obecenstvo s dokonalou grandezzou — vytrvalé Romeovo cvičení desaterých reverencí naučilo chlapce s hladkou jistotou zvedat klobouk a kreslit jím ve vzduchu elegantní křivky, než v ruce nazad prohnuté dospěl až do nejnižší polohy. Ředitelka byla nesmírně spokojena. Na druhý den si přizvala paní Hammerschmidtovou; začaly se dlouhé porady, jak obě děti obléci. Konečně bylo rozhodnuto, že pro Helenku se pořídí široká zvonová sukně ze žlutého taftu, upjatý černý živůtek se žlutou růží a široký slaměný klobouk Hoch měl míti štikově šedé dlouhé kalhoty, krátkou černou přiléhavou kazajku, široký bílý límec přes ni a černý nízký cylindr s plochým okrajem. Pak ještě byl přizván Selnicki”Aby pro jejich výstup určil muziku. Koukl se na to a prohlásil: “Gulliver mezi trpaslíky jakjsem to předem řek. A až půjde slon, takto budou fagoty.”

Hans vytrvale sledoval všecky přípravy. Šlo přece o jeho odchovance i o koně z jeho stáje. Přitom do poslední chvíle nevěděl, k čemu to je. Na samostatné vystoupení to bylo příliš krátké a chudé. Teprve když Berwitz dal rozkaz Arr-Šehirovi”Aby přivedl slona, viděl Hans, že je to entrée. Díval se na zkoušku, šlo to na první ráz dobře”Ale když poníci provedli svůj úkol, stala se neslýchaná věc: Hans se vřítil do manéže”Ačkoli ředitel ještě neskončil zkoušku. Berwitz se také zamračil a stiskl bič”Aby jím po Hansovi švihl. Ale Hans mávl rukama a křičel:

“Chyba! Chyba! Úplný omyl!”

Berwitz zatrnul nad tou drzostí”Ale Hans rozčilen vyhrkl:

“To entrée nemá žádný závěr, pane řediteli, jen se na to koukněte! Copak je pro jezdce nějaký závěr mávnout kloboukem? A Vašku je jezdec, pane řediteli”A Helenka je jezdkyně prima!”

Berwitzova tvář se zatáhla jako mračnem. Bič v jeho pravici se pomrskával. Ale ředitel se ještě ovládal.

“Co to říkáš, Hans?” otázal se ledově.

Arr-Šehir na slonu, ředitelka za pistou, pan Selnicki na estrádě ustrnuli. Věděli, že každou vteřinou nastane výbuch. Ale Hanse nebylo možno udržet.

“Ty děti nemají žádný odchod, pane řediteli! Ty děti si zaslouží jezdecký závěr!”

“A co to má být?” Berwitz se stěží přemáhal.

“Koně musí na konec vedle Binga pokleknout! Pokleknout na pravé koleno! A k tomu teprve patří poklona!”

“Ty blbče,” začal se uvolňovat Berwitzův vztek, “copak Mary a Miss umějí pokleknout?”

“Umějí, pane řediteli,” sípal Hans“ jako zeje Bůh nade mnou, umějí, všichni čtyři poníci to umějí, vždyť už je to učím šest neděl!”

Ředitel se několik vteřin nepohnutě díval do tváře stájníkovy. Pak se otočil k Anežce.

“Madame,” zvolal hlasem, jako by vydával zákon na hoře Sinai, “ohlaste v kanceláři, že kočí Hans má pokutu pět marek za nedovolené vkročení do manéže.”

Pak se obrátil směrem k bráně.

“Arr-Šehir, Helena Berwiztová a Vašku znovu nastupují. Cvičí se závěr. Cvičení řídí kočí Hans. Pane kapelníku, bude potřebí změnit hudbu.”

“Hudba se nezmění,” obrátil se pan Selnicki nahoře k muzikantům, “jen se po těch fagotech udělá tuš do F-dur. Děkuji vám, pánové, můžete jít.”

Dole v manéži stálHans a bylomuhorkoi zima Tohle ještě v životě nezažil: dostatpokutu a zároveň být komandován k cvičitelství. V jeho prostém myšlení nastal zmatek, jejž nebyl s to zvládnout. A hle, tu jde direktor přímo k němu a odevzdává mu šambieru! Hans ji beze slova přijímá, hranatě se ukloní, popojde do středu manéže. Stojí tu náhle sám, neboť ředitel dlouhými kroky odchází vchodem pro obecenstvo. Hans neví, jak začít. Křečovitě sevře bič a tímsemunajednousamarukadádo pohybu a bič třikrát zapráská do prostoru. Nejhorší je překonáno. Hans kývne do brány:

“Helenko, Vašku, prosím, ještě jednou nasednout. Ty”Arr-Šehire, ještě ne, počkej chvilku. Allez!”

Helenka, Vašek vjíždějí pomalým krokem.

“Stát!” zavelí Hans. A pak si stoupne mezi obě děti a ukazuje jim, jak mají pravou nohou naznačit zvířeti pokleknutí, jak mají povolit uzdu a nachýlit se v sedle dozadu”Aby změnily koni rovnováhu a udělaly si zároveň posici pro parádní pozdrav. Děti to zkoušejí a Hans tiše domlouvá koním. Mary i Miss frkají”Ale chápou; po čtvrté zkoušce jdou bezvadně na koleno, s levou nohou nataženou vpřed, s hlavou skloněnou až k půdě; a děti provádějí pozdrav obecenstvu. Pak se vevalí do brány slon Bingo a všecko se to opakuje s ním. Povedlo se to na první ráz. Paní Berwitzová zatleskala.

“Bravo, Hans!”

Čtyři opakování, pět, osm, deset — pokleknutí jde bezvadně, oba koníci pohazují při návratu hlavami, je v nich probuzena ctižádost hry a produkce; a obr Bingo nad nimi přemýšlivě sleduje, co se tu zamýšlí”A pozorně si všímá, kam až se má v manéži dojít a v kterém místě stojí při tom děvče a v kterém hoch.