Эдуард Басс - Cirkus Humberto

Karas se nemohl přemoci, vyprskl smíchem a praštil se do čela o Kerholcův kavalec.

“Nováček udeřil na tamtam,” podotkl znovu Vosátka, “nedejte se vyprovokovat. Chrňte královsky, meššurs!”

VIII

Ráno vstal a snídal Vašek s ostatními a rovnou s nimi do koňské stáje. Hans ho tam uvítal širokým “Morchen” a hned před ním otevřel dvířka k ohrádce ponyů. Bez dlouhých řečí bylo už jako smluveno, že Vašek se bude pod Hansovým dozorem starat o ty malé strakáče. A kluk začínal svou službu jako starý znalec zvířat: měl v kapse kousek třtinového cukru od snídaně a tajně ukrojený krajíc chleba. Mary dostala cukr s kouskem chleba, ti tři druzí shetlandíci, Fricek, Lady a Miss, dostali aspoň kousek chleba s jeho malé dlaně. Karas otec už se naplno pouštěl do stájní práce i do vší ostatní rachoty. A bylo jí toho dne od božího rána vrchovatě, protože se balila a nakládala spousta věcí ze skladišť. Kerholec komandoval všude a ostře zapřahal Karase, který zase neopominul si přivolávat Vašíčka na výpomoc. Vašek si vyřídil s Hansemranní nakrmení poníků a vklouzl pakjako střela vedle do zvěřince”Aby se podíval na ranní práci kapitána Gambiera se lvy, tygry a medvědy. Ale sotva se s ním pozdravil a stoupl si ke kleci, už se ozvalo ode dveří tátovo “Vašku!” A ozývalo se pak každé chvíle ve všech prostorách cirkusu i zvěřince, takže je brzy přejímali i ostatní lidé a Vašek se najednou pro všechny ostatní jmenoval “Vašku”.

“Vašku tu není, Vašku šel do menažerie,” odpovídal Karasovi Hans z konírny.

“Tohle by mohl odnést Vašku,” rozhodoval Harwey v šatně.

A sám Karas”Aby neztěžoval dorozumění, říkal už během dopoledne: “Neviděli jste tady Vašku?”

Vašek byl po pravdě všude a nikde. Dnes po prvé začínal užívat cirkusu naplno. U každé klece postál”Aby pozoroval její obyvatele”A už zase jako pstruh vyrazil kupředu”Aby mu neušla nějaká podívaná v chodbách nebo v manéži. Uprostřed všeho skládání a stěhování běžely zkoušky, jako by se nic kolem nedalo, ředitel si dal přivést své skupiny hřebců a klisen a opakoval s nimi volnou dresům, ředitelka proháněla v kruhu lipicány, Pablo Perreira jezdil na Santosu vysokou školu, krasojezdkyně se v pracovních úborech zvedaly na hřbety koní s líbeznými pohyby, naučenými pro okouzlení diváků, kterých nebylo, které jen chvílemi zastupoval Vašek Kaskadéři cvičili skoky a pády a Leon Gambier dal přivézti velkou předváděcí klec, v níž za huhlavého řevu šelem opakoval s nimi za hojného práskání bičem jejich denní lekci. Zatím prošel manéží veliký pan Selnicki, s důstojnou nevšímavostí minul vše, co se tam dalo, vrátil se se sklenkou a lahví a uložil si obé do lóže, kde s unaveným pohledem usedl”Aby se posilnil. Krátce poté, v 9,30, nadešlo něco nového. Pan Petr Berwitz přišel s oběma trpaslíky a představil je panu Selnickému. Od zítřka budou prý večer vystupovat jako jedenácté číslo — tři krátké tance. Pan Selnicki si otřel rukou oči.

“Tedy muzika?” obrátil se a pohlédl se své výše dolů na pana Mittelhofera.

“Ano. A mám ji s sebou, rozepsanou pro orchestr. Výtečné skladby.”

Paní Mittelhoferová rozvázala balík, j ejž nesla”A j ejí mužíček opatrně vyňal svazek not.

“Číslo první: Šeříkový valčík od Winterthala.”

Podával noty panu Selnickému”Ale ten se místo toho napil. Když utřel kníry, zavrtěl hlavou:

“To nehraju.”

“Jakto?” zarazil se pan Mittelhofer a začal rudnout, “dovolte, taková krásná skladba, já ji získal za drahé peníze a vy ji nechcete hrát?”

“Ne. Musíte tančit něco jiného.”

, “Ale my neumíme nic jiného. Myjsme angažováni”Abychom v převlecích tančili valčík, menuet a selský tanec, tančíme Šeříkový valčík, který je celým světem uznán zajeden z nejnádhernějších valčíků”A já nechápu, j ak se může vyskytnout kapelník, který to odmítne hrát.”

“Tak tedy se už výskyt. Já vám to hrát nebudu.”

“Pane řediteli,” křičel pisklavým hláskem Admirál Paleček“ jemi líto, že si už na prvním kroku musím vést stížnost. Je to neslýchaný případ”Aby se kapelník podniku takto postavil proti umělci.”

“Opravdu, pane Selnicki,” řekl s opatrnou smířlivostí Berwitz, “máte nějaký důvod…?”

“To se ví, že mám.”

“Ajaký?”

“Slon!”

“Co je se slonem?”

“Slon je dvanácté číslo v programu”A to, co tancuje na lahvích, je právě Šeříkový valčík Slonu nemohu hrát jinou muziku”A dvakrát za sebou týž valčík, to taky nejde.”

“Ovšem, to nejde, to je pravda,” přikyvoval Berwitz, “to je mi velmi líto, pane Mittelhofer”Ale my opravdu za to nemůžeme, že vy jste si zakoupil valčík, který u nás tančí slon.”

“Ale to je taky pro nás ponižující, pane řediteli,” křičeli teď oba zakrslíci rozčileně. “Dejte nás na jiné místo programu!”

“To nemohu. Máte číslo jedenáct právě proto, že pak přijde slon. To je věc režie, rozumíte, to je komposice pořadu, ten kontrast, pidimužíci a mastodont.”

“Pak tedy z vaší viny odpadne část našeho vystoupení!”

“To taky nejde. Máte ohlášeny tři tance”A mimo to tu jde o čas. Nemohu ztrácet draze zaplacené tři minuty.”

“Co tedy máme dělat?”

“Co máme dělat, Selnicki?” obrátil se ředitel důvěřivě na kapelníka, který přece už tolik věcí rozřešil.

“To je jednoduché, pane řediteli. Panstvo si bude tančit svůj valčík”Ale já jim nebudu hrát Šeříkový valčík od Winterhala, nýbrž valčík Estrella od Goubina. Ten je komponován nachlup stejně, jen koda je jiná”A to se panstvo už přizpůsobí.”

“Vašku!” ozvalo se od brány”A Vašek vyrazil z přítmí galerie, proletěl kolem trpaslíků a zmizel za závěsem.

“Ten kapelník je pašák!” liboval si v duchu, že Selnicki tak pansky sjel ty protivné trpaslíky. Táta ho poslal do stájí k Hansovi a ten měl pro Vaška milé překvapení: Mary stála přistrojena a Hans mu dovolil”Aby sis ní vyjel do záboudí a jezdil si tam podlesvé libosti.

Hoch toho s jásotem užil. Objížděl venkovskou manéž”Ale vyvedl Mary i mimo ni, mezi vozy, tu pobídl kobylku do klusu, tuji zastavil, seskočil, pomazlil se s ní, zas nasedl a jel. Nebyla to vždy jízda podle předpisu, leckdy to v něm brkalo, teď že už spadne”Ale nespadl, vždy se ještě udržel a koníka dovedl zastavit. Čím déle byl v sedle, tím větším pánem si připadal a už se ho zmocňovala dětská hravost, už se mu chtělo volat s koně na lidi a komandovat je, kam co nosit a nakládat. Hernajs, tohle by měla vidět Růženka! To je přece něco jiného než ta hloupá hra onehdy, kdyji honil dokolečka a práskal na židli bičem.

Z těch hravých snů byl vyrušen křikem a hádkou někde na samém konci vozů.

“Třeba se tam komedianti poperou,” řekl si hned”A už pobodl Mary”Aby o takovou podívanou nepřišel. Viděl však něco jiného: za zadními maringotkami humbertovskými se objevila nová, krásně modrá, tažená dvěma koníky. Přijela s druhé strany a její majitel se halasně domáhal”Aby mu domácí vozy udělaly místo”Aby mohl vjeti dovnitř.

“Alláh il Alláh,” křičel bronzově temný cizinec s vysokým fezem na kudrnaté hlavě, “dove č il direttore? Il direttore! Padrone! Directeur! Patron! Principal! Mašalah! Kouší cek uhnout! Anch' io Circus Humberto!”

Stál u svých kobylek a gestikuloval a křičel a zadní dvířka jeho modrého vozu se otevřela a z nich vyběhlo malé, černé, kudrnaté dítě, otrhané jak cikáně, pak druhé, třetí, čtvrté, páté, vždy větší a větší, šest nebo sedm jich bylo a všechny obklopily muže s fezem a všecky křičely a ječely s ním. Už sem však přibíhal Kerholec.