Джеймс Кан - Hvězdné Války - Návrat Jediho

A tak to šlo dál.

Obětí přibývalo.

Vysoko nad nimi to nebylo o nic lepší. Po celém nebi vybuchovaly dělové salvy a odehrávaly se tisíce smrtících soubojů, zatímco laserový paprsek Hvězdy smrti metodicky dezintegroval povstalecké lodě.

Lando v Millenium Falcon uháněl jako ďábel napříč kursu obřích císařských hvězdných destruktorů – pálili po sobě laserovými výboji, uhýbal před flákami, předbíhal stíhačky.

Zoufale křičel do komlinku, snažil se přehlušit rachot neustálých výbuchů a promluvit s Ackbarem na velitelské lodi Aliance. „Řekl jsem blíž! Přesuňte se tak blízko, jak můžete, a zadržte hvězdné destruktory na dostřel – tak, aby Hvězda smrti nemohla na nás střílet, aby přitom nesundávala vlastní lodě!“

„Ale do toho pásma nikdo nestrčí ani nos, mezi taková superplavidla, jakou jsou ty jejich destruktory, a naše křižníky!“ Ackbar soptil, když slyšel tak nemyslitelnou věc – ale jejich možností rychle ubývalo.

„Skvěle!“ zaječel Lando a otřel se o povrch destruktorů. „Tak vynalezneme nový druh boje!“

„O taktice takového střetnutí nic nevíme!“ protestoval Ackbar.

„Víme stejně tolik, co oni!“ hulákal Lando. „Ale oni si budou myslet, že my víme víc!“ Blafování s poslední kartou bylo vždycky nebezpečné; ale někdy, když máte všechny peníze v banku, je to jediný způsob, jak vyhrát – a Lando nikdy nehrál proto, aby prohrával.

„Na takovém dostřelu proti hvězdným destruktorům dlouho nevydržíme.“ Ackbar už cítil, jak začíná rezignovat.

„Vydržíme déle než proti Hvězdě smrti a můžeme jich hezkých pár vzít s sebou!“ řval Lando. Loď se otřásla a jedno přední dělo odletělo. Strhl Falcon do oblouku a proletěl bokem pod břichem císařského obra.

Ackbar mohl ztratit už jen málo, takže se rozhodl vyzkoušet Calrissianovu strategii. V příštích minutách se tucty povstaleckých křižníků přesunuly do největší blízkosti (z astronomického hlediska) k císařským hvězdným destruktorům – a mohutní protivníci začali po sobě pálit, jako tanky na dvacet kroků, zatímco kolem nich se míhaly stovky drobných stíhaček, kličkovaly mezi laserovými výboji a honily se kolem mohutných trupů.

Luke a Vader pomalu kolem sebe kroužili. Luke držel světelný meč vysoko nad hlavou a připravoval se k útoku ze základní, klasické pozice; Temný pán zaujal postoj bokem, klasická odpověď. Luke bez varování strhl čepel dolů – a když se Vader pohnul, aby úder odrazil, Luke udělal klamný pohyb a bodl nízko. Vader kontroval a jeho meč vyrazil přímo k Lukovu krku… ale Luke jeho odvetu zachytil a ustoupil. První rány se obešly bez zranění. Znovu kroužili kolem sebe.

Vadera ohromila Lukova rychlost. Potěšila ho. Byla skoro škoda, že ještě nemohl chlapci dovolit zabít císaře. Luke na to ještě nebyl citově připravený. Stále ještě byla možnost, že se Luke vrátí ke svým přátelům, jestli zničí císaře hned teď. Potřeboval nejdřív další výcvik – jak od Vadera, tak od Palpatina –, než bude připraven zaujmout místo po Vaderově pravici a vládnout galaxii.

Proto Vader musel chlapce v podobných okamžicích držet zkrátka, nenechat ho, aby dělal škody na nesprávných místech – nebo na správných místech, leč předčasně.

Ale než si Vader stačil uspořádat myšlenky, Luke znovu zaútočil – teď mnohem agresivněji. Postupoval vpřed řadou rychlých úderů, z nichž každý se s hlasitým třeskem setkal s Vaderovým světélkujícím mečem. Temný pán při každém výpadu ustoupil o krok, jednou se otočil a zlověstně pozvedl svou hořící čepel – ale Luke ji odrazil a znovu Vadera zatlačoval. Pán ze Sithu v té chvíli klopýtl na schodech a padl na kolena.

Luke stál nad ním, na vrcholu schodiště, opojený mocí. Teď měl situaci v rukou, věděl to; mohl Vadera dostat. Vzít mu meč, vzít mu život. Zaujmout jeho místo po císařově boku. Ano, i to bylo možné. Luke tu myšlenku tentokrát nepohřbil; těšil se z ní. Opájel se jí, cítil, jak jej ta moc pálí ve tvářích. Ta myšlenka mu působila horečku, její žádostivost byla tak silná, že úplně vymazala ostatní touhy.

Měl moc; teď všechno záleželo jenom na něm.

A pak se vynořila další myšlenka, pomalu jej pohlcovala jako žádostivá milenka; mohl by zničit také císaře. Zničit je oba a vládnout galaxii. Pomsta a vítězství.

Pro Luka to byla životně důležitá chvíle. Zatočila se mu hlava. Ale neomdlel. Ani neustoupil.

Udělal krok vpřed.

Do Vaderova vědomí poprvé pronikla myšlenka, že by ho syn mohl porazit. Byl ohromený sílou, kterou Luke získal od jejich posledního souboje v Oblačném městě – nemluvě o pohotovosti, která byla vybroušená na šířku myšlenky. To byla nečekaná okolnost. Nečekaná a nevítaná. Vader cítil, že za touto první reakcí se přikrádá ponížení, což bylo překvapení, a druhou reakcí byl strach. A pak se ostří porážky vzepjalo a odhalilo čistý vztek. Teď se chtěl pomstít on.

To všechno, každičký záblesk myšlenky, se odráželo v obličeji mladého Jediho, který se tyčil nad ním. Císař, který je radostně sledoval, to uviděl a podněcoval Luka dál na cestě do Temnoty. „Poddej se svým agresivním pocitům, chlapče! Ano! Nechej do sebe proudit nenávist! Staň se její částí, nechej ji, ať tě naplní!“

Luke na chvíli zaváhal – pak si uvědomil, co se děje.

Najednou byl znovu zmatený. Co chtěl? Co by měl udělat? Jeho radostný triumf, zlomek vteřiny temné průzračnosti – všechno minulo v záchvěvu nerozhodnosti, v nejasné hádance. Mrazivé probuzení z vášnivého flirtu.

Ustoupil o krok, sklonil meč, uvolnil se a snažil se vypudit nenávist z celé své bytosti.

V tom okamžiku Vader zaútočil. Vymrštil se na schody a donutil Luka, aby se bránil. Čepele se zaklesly, ale Luke se uvolnil a skočil do bezpečí na můstek. Vader přeskočil přes zábradlí na platformu pod můstek.

„Nebudu s tebou bojovat, otče,“ prohlásil Luke.

„Neděláš dobře, že se vzdáváš obrany,“ varoval ho Vader. Jeho vztek se teď utišil – nechtěl zvítězit, jestli chlapec nebude bojovat naplno. Ale jestli zvítězit znamenalo, že bude muset zabít chlapce, který bojovat nebude… pak to udělá také. Jenom chtěl, aby si Luke dobře uvědomoval následky. Chtěl, aby Luke věděl, že tohle už není hra. Tohle byla Temnota.

Ale Luke slyšel něco jiného. „Tvoje myšlenky tě zrazují, otče. Cítím v tobě dobro… rozpor. Nemohl ses přinutit zabít mě už předtím – a teď mě taky nezničíš.“ Vader ho mohl zabít vlastně už dvakrát – vzpomněl si Luke –, ale neudělal to. V leteckém souboji nad první Hvězdou smrti, a později v souboji na meče na Bespinu. Vzpomněl si teď krátce také na Leiu – na to, jak ji měl Vader jednou ve spárech, dokonce ji mučil… ale nezabil ji. Luke si maně připomněl její týrání, ale rychle je z mysli vytlačil. Teď už měl v jednom bodě jasno, i když často pochyboval; v otci je stále ještě dobro.

Tohle obvinění Vadera opravdu rozzuřilo. Od toho drzého kluka snesl už hodně, ale tohle přesahovalo všechny meze. Musí dát tomu chlapci lekci, na kterou nezapomene, nebo při výuce zemře. „Znovu tě varuji, podceňuješ moc temné strany…“

Vader mrštil fosforeskující čepelí – meč přeťal podpěru můstku, na kterém seděl Luke, a zasvištěl kolem a vklouzl zpátky Vaderovi do ruky. Luke spadl na zem, pak se skutálel na další plošinu pod bitevní platformou. Ve stínu pod převisem zmizel z dohledu. Vader procházel kolem jako kočka a pátral po chlapci; ale do stínu nevkročil.