Джеймс Кан: Hvězdné Války: Návrat Jediho

„Ty ho máš opravdu ráda, viď?“

Přikývla a prohlížela si nebe. Byl naživu, Luke byl naživu. A ten druhý – ten Temný – byl mrtvý.

„No, poslouchej,“ pokračoval Han. „Já to chápu. Až se vrátí, nebudu vám stát v cestě…“

Pokradmu se na něho podívala, najednou si uvědomila, že si nějak nerozumějí, každý mluví o něčem jiném. „O čem to mluvíš?“ řekla. Pak si uvědomila, o čem mluví. „Ach ne. Ne,“ rozesmála se, „tak to vůbec není – Luke je můj bratr.“

Hana to nejdřív ohromilo, pak zmátlo a rozradostnilo. Tím pádem všechno bylo báječné, prostě báječné.

Vzal ji do náručí, objal, a položil ji zpátky do kapradí… a opatrně, aby neublížil její zraněné ruce, si pod blednoucím jasem hořící Hvězdy lehl vedle ní.

Luke stál na lesní mýtině před velikou hranicí polen a větví. Nahoře leželo neživé tělo Darth Vadera, tiché a oblečené jako za živa. Luke přistrčil k roští pochodeň.

Když plameny mrtvolu pohltily, z průduchů masky se začal řinout dým, podobný černému duchu, který byl konečně osvobozen. Luke se s hlubokým žalem díval do plamenů. Mlčky mu dával poslední sbohem. Jen on sám věřil, že v otci zůstal kousek dobra. Jeho vykoupení teď spolu s plameny stoupalo vstříc noci.

Luke sledoval žhavé uhlíky, které se vznášely k nebi. Tam se ztratily mezi ohňostroji, které povstalečtí bojovníci odpalovali na oslavu vítězství. A ty se naopak mísily s táborovými ohni, které blikaly mezi stromy ve vesnicích Ewoků – byly to ohně radosti, pohody a triumfu. Slyšel dunění bubnů, světly ohňů se proplétala hudba a jásot veselících se hrdinů. Lukova radost byla němá, protože se díval do plamenů svého vítězství a ztráty.

Na návsi ewokské vesnice hořel veliký slavnostní táborák. Povstalci a Ewokové se v chladné noci společně sešli u ohně – zpívali, tancovali a smáli se ve společném jazyce svobodných lidí. Dokonce i Teebo a Artoo se usmířili a společně křepčili, zatímco ostatní jim tleskali do taktu. Threepio, jehož královské časy ve vesnici skončily, se spokojil s tím, že seděl vedle malého otáčejícího se droida, který byl jeho nejlepším přítelem ve vesmíru. Děkoval Výrobci, že se kapitánovi Solovi podařilo Artoo opravit, nemluvě o paní Leie – přestože Solo neměl o protokolu ponětí, měl svoje světlé chvíle. A poděkoval Výrobci, že ta krvavá válka skončila.

Zajatce poslali v raketoplánech ke zbytkům císařské flotily – o všechno se staraly povstalecké hvězdné křižníky. Tam někde nahoře. Hvězda smrti vyhořela na popel.

Han, Leia a Chewbacca stáli kousek stranou od toho veselí. Stáli blízko u sebe, nemluvili; chvílemi se podívali na stezku, která vedla do vesnice. Napůl čekali, napůl se snažili nečekat; nemohli dělat nic jiného.

Nakonec byla jejich trpělivost odměněna; po chodníku klopýtali Luke a Lando, vyčerpaní, ale šťastní, a vynořili se ze tmy do světla. Přátelé je pospíchali pozdravit. Všichni se objímali, jásali, poskakovali, padali, a nakonec se jenom objímali, neschopní slova, spokojení s tím, že cítí jeden druhého na blízku.

Po chvíli se sem přikradli také oba droidi, a postavili se po bok svým nejlepším kamarádům.

Chlupatí Ewokové pokračovali v divokých oslavách hluboko do noci, zatímco malá skupina statečných dobrodruhů je pozorovala.

Luke hleděl do plamenů, a na prchavý okamžik se mu zdálo, že v plamenech vidí tančit tváře – Yodovu a Benovu; nebo to byl jeho otec? Oddělil se od svých společníků a snažil se uvidět, co tváře říkají; byly téměř nepostižitelné, promlouvaly jenom ke stínům, které plameny vrhaly, a pak zmizely docela.

Luka to na chvíli rozesmutnilo, ale potom ho Leia vzala za ruku a přivedla zpátky k ostatním, zpátky do kruhu tepla, přátelství a lásky.

Impérium bylo mrtvé.

Ať žije Aliance.