Джеймс Кан - Hvězdné Války - Návrat Jediho

„Ano, Vaše Výsosti,“ ozvalo se z přijímače, „ale máme tam několik batalionů –“

„Zničíte ho!“ Císařův šepot byl účinnější než křik.

„Ano, Vaše Výsosti.“

Palpatin se otočil zase k Lukovi – Palpatin se třásl radostí; Luke vztekem.

„Není úniku, můj mladý žáku. Aliance zahyne – stejně jako tvoji přátelé.“

Lukovy rysy se zkřivily, odrážely stav jeho duše. Vader ho pozorně sledoval, stejně jako císař. Světelný meč se začal chvět. Ruka mladého Jediho se třásla, rty se zuřivě stahovaly, zuby se cenily.

Císař se usmál. „Dobře. Cítím tvou zlost. Jsem bezbranný – vezmi si svou zbraň. Udeř do mě s celou svou nenávistí, a tvoje cesta na temnou stranu bude dokonána.“ Chechtal se a chechtal.

Luke už nedokázal dál odolávat. Světelný meč sebou na křesle chvíli škubal a pak mu vlétl do ruky, poháněný silou. Luke ho ihned zažehl a plnou vahou se rozehnal proti císařově lebce.

V tom okamžiku se vzduchem mihla Vaderova čepel, která zadržela Lukův výpad několik centimetrů nad hlavou císaře. Jiskry létaly jako od kovadliny a osvětlovaly Palpatinův šklebící se obličej pekelnou září.

Luke uskočil, otočil se, pozvedl meč a postavil se otci. Vader napřáhl meč a zaujal pozici.

Císař vzdychl potěšením a posadil se na trůn tváří k bojovníkům – jediný divák ponurého souboje.

Hana, Leiu, Chewbaccu a zbytek přepadové čety odváděli z bunkru ven. Pohled, který se jim naskytl, byl naprosto odlišný od toho, jak při jejich příchodu vypadal travnatý areál. Prostranství teď bylo plné císařských vojáků.

Byli jich stovky, všichni v bílých nebo černých pancířích – někteří uvolněně postávali, jiní tu scénu sledovali z výšky dvounohých kolosů, další se opírali o své spídry. Jestli v bunkru vypadala situace beznadějně, teď vypadala ještě hůř.

Han a Leia po sobě vrhli další pohled nabitý pocity. Všechno, za co bojovali, o čem snili, bylo pryč. Ale i tak jim bylo dopřáno, aby aspoň nakrátko byli spolu. Přišli k sobě z opačných stran pustiny citové odloučenosti; Han nikdy předtím nepoznal lásku, měl rád jenom sebe; Leia nikdy předtím nepoznala lásku, byla příliš pohlcená společenským převratem, chtěla do svého srdce pojmout celé lidstvo. A kdesi mezi jeho sobectvím a její vášnivou láskou ke všem bytostem si našli stinné místečko, kam se vešlí právě dva, a tam rostli a prospívali.

Ale už bylo po všem. Zdálo se, že konec je blízko. Tolik si toho chtěli říct, a nemohli najít jediné slovo. Místo toho se jenom vzali za ruce a v těch posledních společných chvílích k sobě promlouvali prsty .

Právě v té chvíli na prostranství bezstarostně vyšli Threepio a Artoo, vzrušeně na sebe pípali a brebentili. Když uviděli, jak se to tady změnilo, ztuhli v půli cesty… a zjistili, že se všechny zraky upírají na ně.

„Ach jé,“ zabědoval Threepio. Ve vteřině se obrátili a rozběhli se zpátky do lesa. Šest vojáků se pustilo za nimi.

Císařští vojáci viděli právě včas, že oba droidi zahnuli za velký strom nějakých dvacet yardů hluboko v lese. Spěchali za roboty. Když přiběhli ke stromu, našli tam Artoo a Threepio, jak tam tiše stojí a čekají, až je zajmou. Strážní vykročili, aby je zajali. Pohybovali se příliš pomalu.

Z horních větví seskočilo patnáct Ewoků, kteří císařské vojáky rychle přemohli kameny a palicemi. Potom Teebo – posazený na dalším stromě – zvedl ke rtům roh a třikrát dlouze zahoukal. To byl signál, aby Ewokové zaútočili.

Na volné prostranství se ze všech stran hrnuly stovky Ewoků, kteří se vrhali proti císařské armádě s neutuchajícím zápalem. Vypukl chaos.

Těžkooděnci začali na ta chlupatá stvoření pálit laserovými pistolemi, mnohá z nich zabili nebo zranili – ale na jejich místo okamžitě nastoupila tucty jiných. Průzkumníci na spídrech zaháněli kvikající Ewoky do lesa – a tam byli vojáci sráženi ze strojů palbou kamenů, které létaly ze stromů.

V prvním zmatku útoku se Chewie ztratil do křoví, zatímco Han a Leia se vrhli do špinavého výklenku, který byl po straně dveří. Výbuchy všude kolem jim bránily v pohybu; dveře do bunkru byly znovu zavřené a zamčené.

Han namačkal na kontrolním panelu kód – ale tentokrát se dveře neotevřely. Dveře byly přeprogramovány, jakmile je chytili. „Ten terminál už nefunguje,“ zamumlal.

Leia se natáhla po laserové pistoli, která ležela ve špíně kousek od ní vedle padlého vojáka. Ale ze všech stran létaly střely.

„Potřebujeme Artoo,“ zakřičela.

Han kývl, vytáhl komlink, zmáčkl sekvenci, která byla pro malého droida znamením, a natáhl se pro zbraň, ke které se Leia nemohla dostat, zatímco kolem nich zuřil boj.

Artoo a Threepio se tiskli pod kládu, když tu Artoo dostal zprávu. Najednou vyrazil vzrušené písknutí a vyrazil k bitevnímu poli.

„Artoo!“ zakřičel Threepio. „Kam jdeš? Počkej na mě!“ Téměř bez sebe se zlatý droid vrhl za svým přítelem.

Kolem spěchajících droidů projížděli průzkumníci na spídrech, stříleli po Ewocích, kteří byli stále zuřivější, když se jim nějaká střela otřela o srst. Medvídci viseli na nohou císařských kolosů, bránili jim v pohybu liánami nebo poškozovali mechanismy tím, že vráželi do kloubů větve a kameny. Shazovali vojáky ze spídrů tím, že natahovali mezi stromy liány právě ve výši krku. Házeli po nich kameny, skákali se stromů, vrhali oštěpy, chytali je do sítí. Byli všude.

Hodně z nich se shromáždilo za Chewbaccou, který si je za uplynulou noc docela oblíbil. Stal se jejich maskotem; a oni jeho bratranci. Takže teď se postavili sobě po bok s obzvláštní odhodlaností. Chewie srážel vojáky nalevo napravo v bezuzdném wookijském vzteku, jakmile viděl, jak jeho malým přátelům ubližují. Ewokové zase vytvořili podobně nezištné eskadry, které nedělaly nic jiného, než že následovaly Chewbaccu a vrhaly se na každého vojáka, který na Chewbaccu chtěl zvednout ruku.

Byla to divoká, zvláštní bitva.

Artoo a Threepio konečně dorazili ke dveřím bunkru. Han a Leia je kryli palbou ze zbraní, které se jim nakonec podařilo získat. Artoo se rychle přesunul k terminálu, zastrčil do něj svoji počítačovou paži a začal skenovat. Ale ještě než stačil přečíst kódy, vrazil do vchodu laserový výboj, který Artoo urazil kabelovou paži a odhodil ho mezi odpadky.

Z hlavy se mu začalo kouřit, spoje probíjely. Najednou se všechny jeho oddíly otevřely, ze všech zdířek se něco řinulo nebo se kouřilo, všechna kolečka se točila – a pak znehybněla. Threepio spěchal ke svému zraněnému příteli, zatímco Han zkoumal terminál bunkru. „Možná bych mohl udělat kraťas,“ mumlal si Solo.

Mezitím na druhé straně bitevního pole Ewokové vztyčili primitivní katapult. Stříleli na jeden kráčející kolos velkými balvany – stroj se vážně otřásal, ale nepřevalil se. Otočil se, zamířil ke katapultu a přitom pálil z laserových děl. Ewokové se rozprchli. Když byl kolos asi deset stop od nich, Ewokové odřízli podvázané liány a na císařský válečný stroj dopadly dva mohutné kmeny, a stroj ztichl.

Začala další fáze útoku. Ewokové v malých vzdušných kluzácích potažených zvířecími kůžemi začali na vojáky vrhat kameny nebo je bombardovat oštěpy. Teebo, který útok vedl, dostal při první salvě zásah do křídla z laserové pistole a zřítil se na pokroucený kořen. Jeden kolos se vydal k němu, aby ho rozmáčkl, ale Wicket se zhoupl na liáně právě včas, aby Teeba sebral a dopravil do bezpečí. Cestou však Wicket narazil do uhánějícího spídru – všichni se zřítili do hustého křoví.