Джеймс Кан: Hvězdné Války: Návrat Jediho

Nejtemnější vesmír. Daleký, široký, vysoký; a tyto dimenze se ohýbaly do zakřivené temnoty, odměřované pouze třpytivými hvězdami, které se tou propastí řítily, až klesly do nekonečna. Do nejhlubší hlubiny.

Ty hvězdy představovaly milníky vesmíru. Byly tu věkovité oranžové uhlíky, modří trpaslíci, podvojní žlutí obři. Byly tu hroutící se neutronové hvězdy a zuřivé supernovy, které syčely do ledové prázdnoty. Byly tu hvězdy, které se rodily, dýchaly, pulsovaly a umíraly. Byla tam Hvězda smrti.

Hvězda smrti plula na nejzazším okraji galaxie, na orbitu stanice nad zeleným měsícem Endorem – měsícem, jehož mateřská planeta dávno zahynula v nebývalém kataklyzmatu a propadla se do neznáma. Hvězda smrti byla ozbrojená bitevní stanice Impéria, téměř dvakrát tak veliká jako její předchůdkyně, kterou před mnoha lety zničila vojska povstalců – byla téměř dvakrát tak veliká, ale více než dvojnásobně mocná. Ale zatím byla hotova jenom z poloviny.

Jako poloviční temná ocelová koule visela nad zelenou planetou Endor, tykadla nedokončených superstruktur se z ní natahovala k jejímu živému souputníkovi jako tápavé nohy smrtonosného pavouka.

K obří vesmírné stanici se cestovní rychlostí přibližoval císařský hvězdný destruktor. Byl ohromný – bylo to přímo město –, ale pohyboval se s rozvážnou grácií jako nějaký velký mořský drak. Doprovázel ho tucet stíhaček TIE – černé bojové letouny podobné hmyzu, které svištěly sem a tam kolem obvodu bojové lodě; prováděly výzkum, sondáž, dokovaly, přeskupovaly se.

Tu se nehlučně otevřel hlavní dokovací prostor lodi. Krátký zážeh a císařský raketoplán vyměnil temnotu doku za temnotu vesmíru. Tiše a cílevědomě uháněl směrem k napůl dokončené Hvězdě smrti.

Kapitán a druhý pilot v kokpitu raketoplánu odečítali finální údaje, sledovali funkce sestupu. Oba to všechno prováděli už tisíckrát, ale teď viselo ve vzduchu nezvyklé napětí. Kapitán zapojil spínač vysílače a promluvil do mikrofonu.

„Velitelská stanice, tady ST321. Kód Povolení Modrá. Jdeme na sestup. Dezaktivujte bezpečnostní štít.“

Z reproduktoru se ozývalo praskání statické elektřiny; pak uslyšeli hlas kontroly přístavu: „Bezpečnostní deflektorní štít bude dezaktivován, až nám bude potvrzen váš vysílací kód. Zůstaňte na příjmu…“

Kokpit znovu zaplnilo ticho. Kapitán raketoplánu si kousal zevnitř tváře, nervózně se usmál na druhého pilota a zamumlal: „Co nejrychleji, prosím vás – ať to netrvá dlouho. Nemá náladu čekat…“

Přestali se ohlížet do pasažérské sekce raketoplánu, ve které se teď při přistávání rozsvítilo. Nezaměnitelný zvuk mechanického dýchání, který vycházel ze stínu v komnatě, naplňoval kabinu strašlivou netrpělivostí.

V řídící věži Hvězdy smrti pod nimi operátoři přecházeli podél řady panelů, monitorujících veškerou vesmírnou dopravu v oblasti, autorizovali pořadí letů, povolovali přístup určitým letounům do určitých oblastí. Štítový operátor se najednou znepokojeně podíval na svůj monitor; obrazovka ukazovala samotnou bitevní stanici, měsíc Endor a síť energie – deflektorní štít –, tryskající ze zeleného měsíce a obklopující Hvězdu smrti. Jenomže nyní se bezpečnostní síť začala rozdělovat, stahovat a tvořit přístupový kanál – a tím kanálem vplula tečka, kterou byl císařský raketoplán, a blížila se bez překážek k obrovské vesmírné stanici.

Štítový operátor rychle k obrazovce zavolal svého kontrolního důstojníka, protože si nebyl jistý, jak postupovat.

„Co je to?“ zeptal se důstojník.

„Ten raketoplán má prioritu třídy jedna.“ Snažil se, aby se v jeho hlase místo strachu ozývala nedůvěra.

Důstojník pohlédl na obrazovku jen letmo, uvědomil si, kdo je v raketoplánu, a řekl si: „Vader!“

Prošel rázně kolem průzoru, ze kterého bylo vidět, že raketoplán provádí poslední manévry, a zamířil k doku. Otočil se ke kontrolorovi.

„Informujte velitele, že přistál raketoplán Lorda Vadera.“

Raketoplán tiše dosedl; v ohromných prostorách mamutího doku vypadal jako trpaslík. Stovky vojáků se seřadily do útvaru, kterým olemovaly rampu raketoplánu – císařské vojsko v bílém brnění, důstojníci v šedých uniformách, a elita, červeně oděná císařská garda. Ztuhli v pozoru, když vstoupil Moff Jerjerrod.

Jerjerrod – vysoký, štíhlý, arogantní – byl velitelem Hvězdy smrti. Beze spěchu kráčel mezi řadami vojáků k rampě raketoplánu. Jerjerrod neměl ve zvyku spěchat, protože spěch znamenal touhu být někde jinde, a on byl muž, který zjevně byl přesně tam, kde chtěl být. Velcí lidé nikdy nespěchají (liboval si ve rčeních); velcí lidé působili, že spěchali jiní.

Přesto Jerjerrod nebyl zaslepený ctižádostí; a návštěva někoho takového, jako byl velký Temný pán, nemohla být brána na lehkou váhu. Stál tedy u průchodu do raketoplánu a čekal – uctivě, ale beze spěchu.

Najednou se otevřel vstupní poklop raketoplánu a donutil nastoupené vojáky vytáhnout se do ještě přísnějšího pozoru. Nejprve z východu sálala jenom temnota; pak se ozvaly kroky; pak charakteristické elektrické dýchaní, podobné dýchání stroje; a nakonec se z prázdnoty vynořil Darth Vader, pán ze Sithu.

Vader sestoupil po rampě dolů a přehlédl shromáždění. Když došel k Jerjerrodovi, zastavil se. Velitel provedl úklonu hlavou a usmál se.

„Lorde Vadere, jaká nečekaná radost. Jsme poctěni vaší návštěvou.“

„Ty zdvořilosti si můžeme ušetřit, veliteli.“ Vaderova slova jako by vycházela ze studny. „Císař se zajímá, jak pokračujete. Jsem tady, abych zde všechno uvedl do souladu s plánem.“

Jerjerrod zbledl. Takovou novinku nečekal. „Ujišťuji vás, lorde Vadere, že moji lidé pracují, jak nejrychleji mohou.“

„Možná se mi podaří zrychlit jejich postup způsoby, o kterých jste neuvažoval,“ zavrčel Vader. Měl své způsoby; to bylo známo. Způsoby, a zase způsoby.

Jerjerrod udržel hlas v klidu, i když z hloubi se mu začalo po krku sápat strašidlo spěchu. „To nebude nutné, můj pane. Říkám vám, že stanice bude nepochybně v provozu tak, jak je naplánováno.“

„Obávám se, že císař nesdílí váš optimistický odhad situace.“

„Bojím se, že požaduje nemožné,“ pronesl velitel.

„Snad byste mu to mohl vysvětlit, až přiletí.“ Vaderův obličej zůstával neviditelný za smrtelně černou maskou, která ho chránila; ale v elektronicky změněném hlase byla znát zloba.

Jerjerrod zbledl ještě víc. „Císař je na cestě sem?“

„Ano, veliteli. A bude velmi rozmrzelý, jestli budete pořád pozadu za plánem, až přiletí.“ Promluvil nahlas, aby rozšířil hrozbu na všechny, kdo ho slyšeli.

„Zdvojnásobíme veškeré úsilí, lorde Vadere.“ Byl o tom přesvědčen. Cožpak někdy i velcí mužové nespěchali, v dobách nejvyšší nouze?

Vader znovu snížil hlas. „V to doufám, veliteli, ve vašem zájmu. Císař už nebude trpět žádné odklady konečného zničení těch povstaleckých psanců. A my teď máme tajnou zprávu,“ do této intimní podrobnosti zasvětil jenom Jerjerroda, „povstalecká flotila shromáždila všechny svoje síly do jediné obrovské armády. Blíží se čas, kdy je budeme moci rozdrtit, bez milosti, jediným úderem.“