Джеймс Кан: Hvězdné Války: Návrat Jediho

Ale ze všech jeho ztrát tou největší byla ta, která pocházela ze znalostí a z hlubokého poznání, že už nikdy nemůže nevědět to, co ví. Přál si, aby se o mnoha věcech nedozvěděl. Zestárnul pod vahou poznání.

Vědění bylo samozřejmě také k něčemu dobré. Luke už byl méně impulzivní. Dospělost mu dala perspektivu, rámec, do kterého bude zařazovat události svého života – je to síť časoprostorových souřadnic, pokrývající celý jeho život, zpátky až k nejrannějším vzpomínkám a vstříc stovkám alternativních budoucností. Síť obepínající hlubiny, plná hlavolamů a průniků, kterými Luke mohl zahlédnout každou novou událost v životě, předvídat ji. Byla to síť plná stínů a záhybů, odvíjela se zpátky až k mizejícímu bodu na horizontu Lukovy mysli. A všechny ty stinné výklenky, které věcem propůjčovaly takovou perspektivu… nuže, tahle síť dodávala jeho životu určitou pochmurnost.

Nebylo to samozřejmě nic fatálního – a v každém případě by se dalo říct, že tyhle stíny dodávaly jeho osobnosti hloubky tam, kde dříve byly mělčiny bez rozměru – ačkoli takové vysvětlení by pravděpodobně pocházelo od přemrštěných kritiků, kteří mají na mysli Lukův dříve promarněný čas. Nicméně nyní tu jakási pochmurnost byla.

Vědění mělo další výhody; racionalitu, etiketu, možnost výběru. Hlavně posledně jmenovaná výhoda byla dvojsečným mečem; ale přesto měla své klády.

Navíc byl vycvičený v umění řádu Jedí, pro které měl dříve pouze nadání.

Teď věděl daleko víc.

Připusťme však, že to všechno byly záviděníhodné vlastnosti; a Luke věděl jako každý jiný, že vše živé muší růst. Přesto tak obrovské vědomosti v sobě nesly určitý smutek. Určitý náznak lítosti. Ale kdo by si v takových dobách mohl dovolit zůstat chlapcem?

Luke rozhodně vstoupil pod klenbu chodby.

Téměř zároveň vstali dva Gamorreáni a zastoupili mu cestu. Jeden promluvil tónem, který nepřipouštěl nějaké debaty: „No čaba!“

Luke zvedl ruku a ukázal na strážné. Než stačili vytasit zbraně, vyletěly jim ruce k hrdlům, začali se dusit, lapali po dechu. Padli na kolena.

Luke spustil ruku a vešel. Strážní, kteří najednou mohli zase dýchat, se zhroutili na Lukovy šlépěje v písku. Nesledovali ho.

Za dalším rohem Luke potkal Biba Fortunu. Fortuna začal něco říkat, když se mladý Jedi blížil, ale Luke nezvolnil, takže Bib musel v půli věty změnit směr chůze a spěchat vedle Skywalkera, aby mohl pokračovat v hovoru.

„Vy jste určitě ten, komu se říká Skywalker. Jeho Excelence vás nepřijme.“

„Budu s Jabbou mluvit, hned teď,“ řekl Luke klidně, aniž zpomalil. Na příští křižovatce minuli několik dalších strážných, které nechali daleko za sebou.

„Veliký Jabba spí,“ vysvětloval Bib. „Nařídil mi, abych vám řekl, že na žádnou dohodu nepřistoupí –“

Luke se náhle zastavil a zadíval se na Biba. Upřeně se zahleděl majordomovi do očí, zlehka pozvedl ruku a nepatrně se k němu pootočil. „Odvedeš mě k Jabbovi, hned teď.“

Bib se zarazil, nachýlil hlavu. Jaké byly jeho instrukce? Ach ano, už si vzpomněl. „Odvedu vás k Jabbovi, hned teď.“

Otočil se a kráčel kroutícím se koridorem, který vedl do trůnní komnaty. Luke ho následoval do temnot.

„Dobře sloužíš svému pánovi,“ zašeptal Bibovi do ucha.

„Dobře sloužím svému pánovi,“ přikývl Bib přesvědčeně.

„Určitě budeš odměněn,“ dodal Luke.

Bib se samolibě usmál. „Určitě budu odměněn.“

Jakmile Luke a Bib vstoupili mezi Jabbovy dvořany, vřava zmlkla, protože Lukova přítomnost na ně zapůsobila jako sprcha. Každý pocítil změnu.

Místodržící a rytíř Jedi přistoupili k trůnu. Luke uviděl Leiu, která byla usazena u Jabbova břicha. Byla přivázaná řetězem za krk a oblečená do nicotného kostýmu tanečnice. Okamžitě na dálku vycítil její bolest – ale nic neřekl, ani se na ni nepodíval, vytěsnil její muka ze své mysli. Potřeboval se totiž úplně soustředit na Jabbu.

Co se týče Leiy, ta to okamžitě poznala. Uzavřela před Lukem svou mysl, aby ho dál nerozptylovala, ale zároveň byla připravená přijmout jakýkoli zlomek informace, který by mohla potřebovat. Cítila, že se před nimi otvírají nové možnosti.

Když Bib stoupal na trůn, vykoukl zpoza stupínku Threepio. Po prvé po mnoha dnech skáno val svůj nadějeplný program. „Ach! Konečně přišel pan Luke, aby mě odsud vyvedl,“ zazářil.

Bib se hrdě postavil před Jabbu. „Pane, přivádím Luka Skywalkera, rytíře Jedi.“

„Řekl jsem ti, abys ho sem nepouštěl,“ zavrčel ten gangsterský slimák v huttštině.

„Musíte mi dovolit promluvit,“ řekl Luke tiše, ale jeho slova bylo slyšet po celé hale.

„Musíte mu dovolit promluvit,“ souhlasil Bib přemýšlivě.

Rozzuřený Jabba praštil Biba přes obličej, až se Bib odkutálel. „Ty slaboduchý hlupáku! Zkouší na tebe starý trik Jedi!“

Luke nechal nesourodou hordu, která ho obklopovala, zapadnout do hloubek jeho vědomí, aby jeho mysl úplně vyplnil Jabba. „Přivedeš mi kapitána Sola a Wookieeho.“

Jabba se krutě usmál. „Tvoje duševní schopnosti na mě neplatí, hochu. Lidský způsob myšlení na mě nemá vliv.“ Pak dodal, jako by ho to dodatečně napadlo: „Zabíjel jsem vaše lidi, když Jedi ještě něco znamenali.“

Luke trochu změnil přístup, vnitřně i navenek. „Přesto si kapitána Sola a jeho přátele odvedu. Můžeš na tom něco vyzískat… nebo můžeš být zničen. Máš na vybranou, ale upozorňuji tě, abys nepodceňoval moje schopnosti.“ Mluvil svým vlastním jazykem, kterému Jabba velmi dobře rozuměl.

Jabba se zasmál, jako se směje lev, když ho varuje myš.

Threepio, který ten souboj napjatě pozoroval, se naklonil dopředu a zašeptal k Lukovi: „Pane, stojíte na –“ Strážný zacloumal ustaraným robotem a zatlačil ho zpátky na místo.

Jabba se přestal chechtat a zamračil se. „Žádná dohoda nebude, mladý Jedi. Těším se na ten požitek, až tě uvidím umírat.“

Luke zvedl ruku. Z pouzdra nejbližšího strážného vyskočila pistole a bezpečně přistála v Jediho dlani. Luke namířil zbraň na Jabbu.

Jabba štěkl: „Boská!“

Podlaha se náhle propadla a Luke i se strážným se zřítili do jámy. Padací dveře se ihned zavřely. Všechna zvířata dvora se nahrnula kolem roštu v podlaze a dívala se dolů.

„Luku!“ zaječela Leia. Cítila, jak se část její osobnosti odtrhává, padá do jámy s ním. Vyrazila dopředu, ale okovy kolem hrdla ji zadržely. Na všech stranách najednou vypukl divoký chechtot, který ji strašně rozrušil. Chtěla vyrazit na útěk.

Jeden lidský strážný se jí dotkl ramene. Vzhlédla. Byl to Lando. Neznatelně zavrtěl hlavou, říkal Ne. Neznatelně uvolnila svaly. Nebyla to pravá chvíle, to věděl – ale byla to ta pravá sestava. Všechny trumfy už byly pohromadě – Luke, Han, Leia, Chewbacca… a starý divoch Lando Calrissian. Jenom nechtěl, aby Leia ukazovala karty dřív, než vynesou všechna esa. Sázky byly zatím pořád příliš vysoké.

Dole v jámě se Luke sbíral z podlahy. Zjistil, že se ocitl v rozlehlém žaláři podobném jeskyni, jehož stěny tvořily hrbolaté balvany, poseté temnými škvírami. Na podlaze ležely napůl ožvýkané kosti nespočetných zvířat, páchly hnijícím masem a křečí hrůzy.

Dvacet pět stop nad sebou, ve stropě, uviděl železný rošt, kterým sem nakukovali odpudiví Jabbovi dvořané.