Джеймс Кан - Hvězdné Války - Návrat Jediho

Leia si prohlížela jednu obrazovku na kontrolním panelu. „Hane, pospěš si, podívej! Flotila útočí!“

Solo se podíval na obrazovku. „Do háje! Dokud štít funguje, tlačí je ke zdi.“

„Správně,“ ozval se nějaký hlas zezadu. „Máte naprosto pravdu.“

Han a Leia se bleskově otočili a zjistili, že na ně míří tucty císařských zbraní; v postranních buňkách bunkru se skrývala celá legie. V jediné chvíli byli povstalci obklíčeni – neměli kam utéct, vojáků bylo příliš mnoho, než aby se dalo bojovat. Byli dokonale obklíčeni.

Dveřmi proudili další císařští vojáci, kteří hrubě odzbrojovali ztuhlé partyzány.

Han, Chewie a Leia si vyměnili bezmocné, naprosto bezmocné pohledy. Tohle byla pro povstání poslední šance.

Selhali.

V bezpečné vzdálenosti od hlavního bitevního pole, ve středu konvoje lodí, které tvořily císařskou flotilu, se vznášela vlajková loď, hvězdný superdestruktor. Na jeho můstku pozoroval admirál Piett válku přes ohromný pozorovací průzor – byl zvědavý, jako by se díval na laboratorní pokus nebo představení.

Za ním stáli dva kapitáni flotily, uctivě mlčeli; také studovali elegantní taktiku jejich císaře.

„Udržujte flotilu zde,“ nařídil admirál Piett.

První kapitán spěchal vyplnit příkaz. Druhý přistoupil k průzoru a postavil se vedle admirála. „Zaútočíme?“

Piett se samolibě usmál. „Mám rozkazy přímo od císaře. Plánuje pro tu povstaleckou lůzu něco zvláštního.“ Zdůraznil tu zvláštnost dlouhou odmlkou, aby to zvídavý kapitán mohl vychutnat. „Pouze jim bráníme v útěku.“

Císař, lord Vader a Luke pozorovali leteckou bitvu z bezpečí trůnního sálu na Hvězdě smrti.

Byla to scéna jako z otevřeného pekla. Tiché, zářivé výbuchy lemovaly zelené, fialové nebo narůžovělé aury. Zuřivé, neúprosné souboje. Půvabně odplouvající hromady roztavené oceli; poletující rampouchy, které možná byly krví.

Luke tu hrůzu pozoroval, když další povstalecká loď narazila do neviditelného deflektorního štítu a v oslepujícím výbuchu se roztříštila.

Vader sledoval Luka. Jeho chlapec byl silný, silnější, než si představoval. Ale stále byl poddajný. Ještě nebyl ztracen – ani pro nemocnou, slabou stranu síly, která si musela všechno, co dostala, vyžebrat; a nebyl ztracen ani pro císaře, který se Luka důvodně bál.

Byl ještě čas, zabrat si Luka pro sebe – znovu si ho vzít. Spojit se s ním v temném majestátu a vládnout galaxii společně. Bude to chtít jenom trpělivost a trochu kouzelnictví, aby ukázal Lukovi úžasné uspokojení, které poskytuje temná cesta, a aby ho vytrhl ze strašlivého sevření císaře.

Vader věděl, že Luke to taky viděl – císařův strach. Byl to chytrý chlapec, mladý Luke, usmíval se Vader pochmurně pro sebe. Byl to otec svého syna.

Císař přerušil Vaderovo rozjímání tím, že kdákavým hlasem promluvil na Luka: „Jak vidíš, můj mladý učedníku, deflektorní štít je stále na místě. Tvoji přátelé selhali! A nyní…,“ zvedl vyschlou ruku nad hlavu, aby tuto chvíli zdůraznil: „Budeš svědkem síly téhle plně vyzbrojené a připravené bitevní stanice.“ Přešel ke komlinku a promluvil záhrobním šepotem jako k milence: „Palte dle libosti, veliteli.“

Luke, otřesený z toho, co mělo následovat, se podíval přes plášť Hvězdy smrti na vesmírnou bitvu a za ni na masu povstalecké flotily.

Kdesi dole v útrobách Hvězdy smrti velitel Jerjerrod vydal rozkaz. Vydával ten povel se smíšenými pocity, protože to znamenalo konečné zničení těch povstaleckých buřičů – což znamenalo konec válečného stavu, ze kterého Jerjerrodovi plynul velký prospěch. Ale Jerjerrod hned po probíhající válce miloval totální anihilaci; takže i když pociťoval jakousi lítost, nepostrádal jeho rozkaz napětí.

Na Jerjerrodův pokyn zatáhl kontrolor za spínač, který oživil světla na panelu. Dva císařští vojáci v kápích stiskli sérii knoflíků. Z dlouhé, důkladně izolované šachty vytryskl mohutný proud světla a pomalu pulsoval. Na vnějším povrchu dokončené poloviny Hvězdy smrti začala zářit obří laserová parabola.

Luke se díval s bezmocnou hrůzou, jak z ústí Hvězdy smrti vyzařuje neuvěřitelně mohutný laserový paprsek. Dotkl se – jen na okamžik – jednoho hvězdného křižníku povstalců, který se zmítal uprostřed nejtěžších bojů. A v příští chvíli se hvězdný křižník vypařil. Rozletěl se na prach. V jediném výtrysku světla se proměnil v základní částice.

Luka ochromil záchvat zoufalství, srdce mu spolkla nejpustší prázdnota, jenom jeho oči zářily – protože znovu uviděl svůj světelný meč, který ležel nestřeženě na trůnu. A v té chvíli smutku a zuřivosti pocítil, že ho prostupuje temnota.

Admirál Ackbar stál na můstku, ochromený a nedůvěřivý, díval se z pozorovacího průzoru tam, kde ještě před chvílí zuřivě bojoval povstalecký hvězdný křižník Liberty . Teď tam nebylo nic. Jenom prázdný prostor, poprášený jemným prachem, který se třpytil ve světle vzdálených výbuchů. Ackbar se mlčky díval.

Kolem něho vypukl zmatek. Rozrušení kontroloři se stále pokoušeli navázat s Liberty spojení, zatímco kapitáni flotily utíkali od průzoru k východu z velitelství, v běhu křičeli, nařizovali, pletli se navzájem.

Pobočník podal Ackbarovi komlink. Ozýval se hlas generála Calrissiana.

„Domov jedna, tady Zlatý velitel. Ten výboj vyšel z Hvězdy smrti! Opakuji, Hvězda smrti je schopná boje!“

„Viděli jsme to,“ odpověděl Ackbar unaveně. „Všechna plavidla se připraví k ústupu.“

„Já se vzdávat a utíkat nebudu!“ zakřičel Lando. Urazil dlouhou cestu, aby se téhle hry zúčastnil.

„Nemáme na vybranou, generále Calrissiane. Naše křižníky nemůžou zadržet tak silnou palbu!“

„Ale druhou možnost už mít nebudete, admirále. Han ten štít sundá – musíme mu jenom dát víc času. Musíme se postavit těm hvězdným destruktorům.“

Ackbar se rozhlédl. Do lodi udeřila mohutná fláka, která se za oknem rozprskla v krátkém žlutém záblesku. Calrissian měl pravdu; druhá šance se nenaskytne. Teď anebo nikdy.

Otočil se k prvnímu hvězdnému kapitánovi: „Dejte pokyn, ať flotila vyrazí vpřed.“

„Ano, pane.“ Muž zaváhal. „Pane, proti těm hvězdným destruktorům nemáme moc velkou šanci. Rozstřílejí nás, jsou daleko lépe vyzbrojení.“

„Já vím,“ řekl Ackbar tiše.

Kapitán odešel. Přistoupil pobočník.

„Lodě v předvoji mají kontakt s císařskou flotilou, pane.“

„Soustřeďte palbu na jejich energetické generátory. Tím jim zničíte štíty a naše stíhačky se budou moci na ně dostat.“

Lodí otřásla další exploze – laserový výboj zasáhl jeden gyrostabilizátor na zádi.

„Zesilte pomocné štíty!“ zaječel někdo.

Bitva propukla s novou silou.

Za průzorem trůnního sálu bylo vidět ničení povstalecké flotily, které se odehrávalo v nezvučném vesmírném vakuu, zatímco uvnitř bylo jediným zvukem císařovo pochechtávání. Luke se dál propadal do zoufalství, když laserový paprsek Hvězdy smrti spaloval jednu loď za druhou.

Císař syčel: „Vaše flotila je ztracená – a tvoji přátelé na Endoru nepřežijí…“ Stiskl knoflík komlinku na opěradle křesla a radostně do něho promluvil: „Veliteli Jerjerrode, kdyby se povstalcům náhodou podařilo vyhodit do vzduchu generátor štítu, zaměříte bitevní stanici na Endor a zničíte ho.“