Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

„Ke svatému Brutovi,“ odpověděl pohotově strýc Vernon. „Je to špičková polepšovna pro beznadějné případy“

„Ach tak,“ přikývla teta Marge. „Copak u svatého Bruta nepoužívají rákosku, chlapče?“ vyštěkla přes stůl.

„Hmm…“

Strýc Vernon za zády tety Marge krátce přikývl.

„Jistě,“ odpověděl Harry. A pak, protože měl pocit, že když už něco takového dělá, měl by to dělat důsledně, dodal: „V jednom kuse.“

„Výborně,“ zaradovala se teta Marge. „Nesnáším ty ubožácké sentimentální žvásty, podle kterých by neměl dostat výprask ani ten, kdo si ho zaslouží. Pořádných pár na zadek se v devětadevadesáti případech ze sta osvědčí nejlíp. A co ty, tlučou tě často?“

„No ovšem,“ přisvědčil Harry, „každou chvíli.“

Teta Marge na něj pátravě pohlédla.

„Pořád se mi nějak nelíbí ten tvůj tón, kluku,“ prohlásila. „Když o těch svých výprascích dokážeš mluvit takhle bezstarostně, znamená to, že tě evidentně nebijí jaksepatří. Na tvém místě bych jim napsala, Petunie. Dala bych jim jasně na srozuměnou, že v případě tohohle kluka souhlasíš i s extrémní tvrdostí.“

Snad měl strýc Vernon strach, že by Harry mohl zapomenout na jejich dohodu; v každém případě náhle změnil téma hovoru.

„Poslouchala jsi dnes ráno zprávy, Marge? Co říkáš tomu uprchlému trestanci?“

Když se u nich teta Marge začala pomalu zabydlovat, přistihl se Harry, že téměř toužebně vzpomíná na to, jak idylický byl život v domě číslo čtyři bez ní. Strýc Vernon a teta Petunie ho obvykle vedli k tomu, aby se jim zbytečně nepletl pod nohy, v čemž jim byl ochoten vyhovět z plného srdce. Teta Marge naproti tomu chtěla mít Harryho neustále pod dohledem, aby na něj mohla hřímat své rady, jak ze sebe udělat něco lepšího. Obzvlášť ráda porovnávala Harryho s Dudleyem a ohromné potěšení jí působilo, když Dudleymu kupovala drahé dárky a hrozivě přitom zahlížela na Harryho, jako by ho vyzývala, aby se zeptal, proč nějaký dárek nedostane také on. Kromě toho neustále trousila různé zlomyslné narážky, proč je Harry tak nesnesitelný ničema.

„Nesmíš to, co se z toho kluka vyklubalo, dávat za vinu sobě, Vernone,“ prohlásila třetího dne u oběda. „Když je něco shnilé zevnitř , nikdo s tím prostě nic nenadělá.“

Harry se snažil soustředit výhradně na jídlo, ruce se mu však roztřásly a obličej mu začal rudnout vztekem. Vzpomeň si na ten formulář , napomínal se. Mysli na Prasinky. Bud zticha. Nenech se vyprovokovat …

Teta Marge sáhla po sklenici s vínem.

„To je jedno ze základních pravidel šlechtění,“ pokračovala. „U psů to člověk vidí v jednom kuse. Pokud je něco v nepořádku s čubkou, nemůže být normální ani štěně…“

V tom okamžiku sklenka s vínem, kterou teta Marge držela v ruce, explodovala. Skleněné střepy se rozletěly všemi směry, teta Marge se zakuckala a zamrkala, velký brunátný obličej celý mokrý.

„Marge!“ vypískla teta Petunie. „Marge, nestalo se ti nic?“

„Nedělej si starosti,“ zabručela teta Marge a otírala si obličej ubrouskem. „Asi jsem ji stiskla moc velkou silou. Onehdy se mi podařilo přesně to samé u plukovníka Fubstera. Nemusíš se znepokojovat, Petunie, mám prostě v ruce velkou sílu…“

Teta Petunie i strýc Vernon se však podezřívavě dívali na Harryho, který díky tomu dospěl k závěru, že by si měl raději odpustit pudink a co nejdřív se vytratit od stolu.

Venku v předsíni se opřel o zeď a zhluboka oddechoval. Bylo to už dávno, co se naposledy přestal ovládat a nechal něco explodovat. Nesměl dopustit, aby k tomu došlo znovu. Formulář s povolením k návštěvám Prasinek nebyl tím jediným, co bylo v sázce — kdyby se i nadále dopouštěl podobných prohřešků, mohl by se dočkat problémů s ministerstvem kouzel.

Harry byl pořád ještě nezletilý kouzelník a zákony magie mu zakazovaly provozovat kouzla a čáry mimo školu. A navíc neměl úplně čistý rejstřík. Zrovna loni v létě dostal oficiální varování, v němž se zcela jednoznačně konstatovalo, že pokud se ministerstvo doslechne o jakýchkoli dalších kouzlech v Zobí ulici, může Harry počítat s vyloučením z Bradavic.

Slyšel, jak Dursleyovi odcházejí od stolu, a pospíšil si nahoru, aby jim nebyl na očích.

Následující tři dny Harry přetrpěl jen díky tomu, že se pokaždé, když se do něj teta Marge začala navážet, přinutil myslet na svou Příručku údržby košťat pro domácí kutily . Docela dobře se to osvědčovalo, i když se mu přitom ve tváři objevoval nesmírně tupý výraz, takže teta Marge začala hlasitě prohlašovat, že je určitě duševně zaostalý.

Konečně, po dlouhém a nesnesitelném čekání, nadešel poslední večer Margeiny návštěvy. Teta Petunie připravila slavnostní večeři a strýc Vernon odzátkoval hned několik lahví vína. Polévku i lososa zvládli bez jediné zmínky o Harryho nedostatcích, a zatímco si pochutnávali na koláči s citronovou pěnou, strýc Vernon je všechny nudil rozvleklým vyprávěním o své firmě Grunnings a o vrtačkách, které se v ní vyráběly; pak teta Petunie uvařila kávu a strýc Vernon vytáhl láhev brandy.

„Nedala by sis kapku, Marge?“

Teta Marge už v sobě měla několik sklenic vína. Její obrovitý obličej zářil jasně nachovou barvou.

„Tak jen maličkou skleničku,“ uchechtla se. „No to zase trošku víc… ještě trošku… to je ono.“

Dudley do sebe cpal čtvrtou porci koláče. Teta Petunie s rádoby elegantně vytrčeným malíčkem upíjela kávu. Harry by byl nejraději zmizel k sobě do ložnice, všiml si však vzteklého pohledu oček strýce Vernona a bylo mu jasné, že bude muset večer protrpět až do konce.

„Hmmm,“ povzdechla si uznale teta Marge, zamlaskala a postavila prázdnou skleničku od brandy zpět na stůl. „To byla opravdu hostina, Petunie. já se obvykle večer jen tak odbývám, znáte to, musím se starat o dvanáct psů…“ Hlasitě říhla a popleskala se po objemném břiše pod tvídovým kostýmem. „Prosím za prominutí. Vážně mě ale těší, když vidím pořádně vykrmeného mládence,“ pokračovala a spiklenecky mrkla na Dudleyho. „Bude z tebe chlap jak se patří, Dudlánku, zrovna jako tvůj táta. Ano, dala bych si ještě trochu brandy, Vernone… Zato tenhle ničema —“

Kývla směrem k Harrymu, který cítil, jak se mu sevřel žaludek. Příručka , blesklo mu hlavou.

„Tenhle zakrslý ubožák v sobě nemá vůbec nic dobrého. U psů to bývá úplně stejné. Zrovna loni jsem nechala plukovníka Fubstera jednoho utopit. Byl to takový skrček, vypadal jako krysa. Slaboch se špatným rodokmenem.“

Harry se snažil upamatovat na dvanáctou stránku své příručky: Kouzlo na nápravu poruch couvání .

„Všechno je to jen otázka krve, jak už jsem onehdy říkala. Špatná krev se vždycky projeví. Ne že bych snad chtěla nějak kritizovat tvoji rodinu, Petunie,“ poklepala kostnatou ruku tety Petunie svou masitou prackou, „ale tvoje sestřička se prostě nevyvedla. To se stává i v těch nejlepších rodinách. Potom utekla s tím budižkničemu a výsledek máme přímo před očima.“

Harry upřeně koukal do talíře a v uších mu podivně zvonilo. Popadněte své koště pevně za ocas , opakoval si v duchu, na další postup si ale nedokázal vzpomenout. Připadalo mu, že hlas tety Marge se do něj probíjí jako jedna z vrtaček strýce Vernona.

„Když už jsme u toho Pottera,“ pokračovala hřmotně, chopila se láhve brandy, dolila si a potřísnila přitom ubrus, „nikdy jste mi neřekli, čím se vlastně živil.“