Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Podíval se na budík. Byly už dvě hodiny ráno.

Rozhodl se, že s formulářem z Bradavic si bude lámat hlavu, až se vyspí, vlezl si znovu do postele a natáhl se, aby odškrtl další den v kalendáři, který si sám vyrobil a ve kterém odpočítával dny zbývající do návratu do Bradavic. Potom si sundal brýle, ulehl s otevřenýma očima a díval se na tři přání ke svým narozeninám.

Přestože byl Harry Potter neobyčejně zvláštní chlapec, v té chvíli si připadal stejný jako všichni ostatní kluci: poprvé v životě měl radost, že má narozeniny.

Když druhý den ráno Harry sešel dolů na snídani, zjistil, že všichni tři Dursleyové jsou už usazení u kuchyňského stolu. Dívali se na zbrusu novou televizi, kterou dostal Dudley na uvítanou, když přijel domů na letní prázdniny; dlouho si už totiž stěžoval, jakou dálku musí chodit mezi ledničkou a televizorem v obývacím pokoji. Většinu letošního léta strávil Dudley v kuchyni; malá prasečí očka měl upřená na obrazovku a všech pět brad mu poskakovalo nahoru a dolů, jak neustále něco jedl.

Harry se posadil mezi Dudleyho a strýce Vernona, tělnatého hromotluka téměř bez krku a s mohutným knírem. Dursleyovi nejen že Harrymu nepopřáli všechno nejlepší k narozeninám, nikdo z nich dokonce ani nedal najevo, že by si všiml jeho příchodu do místnosti; Harry už však byl na tohle jejich chování natolik zvyklý, že ho nijak nevyvedlo z míry. Vzal si topinku a zadíval se na televizního komentátora, který právě předčítal zprávu o uprchlém trestanci.

„…varujeme veřejnost, že Black je ozbrojen a neobyčejně nebezpečný. Byla zřízena zvláštní horká linka, aby každý, kdo Blacka zahlédne, okamžitě tuto skutečnost ohlásil.“

„Není třeba nám říkat, že tenhle chlap je budižkničemu,“ odfrkl si strýc Vernon a zadíval se na vězně přes horní okraj svých novin. „Jen se podívejte, jak vypadá, povaleč jeden špinavá! Podívejte se na jeho vlasy!“

Koutkem oka střelil nevraživým pohledem po Harrym, jehož rozcuchané vlasy byly pro něj odjakživa zdrojem velké nevole. V porovnání s mužem v televizi, jehož vyzáblý obličej byl rámován chomáči slepených pačesů spadajících až na ramena, si však Harry připadal jako úhledně načesaný manekýn.

Na obrazovce se znovu objevil komentátor.

„Ministerstvo zemědělství a rybolovu se dnes chystá oznámit…“

„Tak počkat!“ vyštěkl strýc Vernon a rozhořčeně na komentátora zahlížel. „Neřekli jste nám, odkud ten maniak utekl! K čemu jsou takovéhle zprávy? Ten šílenec může být zrovna teď někde v naší ulici!“

Teta Petunie, kostnatá žena s koňským obličejem, se prudce otočila a upřeně se zadívala z kuchyňského okna. Harry věděl, že teta Petunie by byla prostě radostí bez sebe, kdyby se právě jí podařilo zavolat na číslo té horké linky. Byla to nejvšetečnější ženská na světě, která většinu života trávila tím, že špehovala své nudné a zákonů dbalé sousedy.

„Kdy jim konečně dojde ,“ vztekal se strýc Vernon a tloukl do stolu obrovskou zarudlou pěstí, „že jediné, co se s tím póvlem dá udělat, je všechny je oběsit?“

„Svatá pravda,“ přitakala teta Petunie, která stále ještě nakukovala do sousedovic fazolového záhonku.

Strýc Vernon dopil svůj čaj, podíval se na hodinky a poznamenal: „Asi už bych měl vyrazit, Petunie, Marge přijíždí vlakem v deset.“

Harry, jemuž se myšlenky toulaly v prvním patře u Soupravy pro údržbu košťat, se s nepříjemným šokem vrátil zpátky na zem.

„Teta Marge?“ vyjekl. „Sn-snad k nám nejede na návštěvu?“

Teta Marge byla sestra strýce Vernona. Přestože to nebyla Harryho pokrevní příbuzná (Harryho matka byla sestrou tety Petunie), byl po celý svůj život nucen říkat jí „teto“. Teta Marge žila na venkově v domku s velkou zahradou, kde chovala buldoky. V Zobí ulici příliš často nepobývala, protože nesnášela odloučení od svých drahocenných pejsků, každá její návštěva se však Harrymu vryla do paměti se všemi děsivými podrobnostmi.

Na oslavě Dudleyho pátých narozenin sešvihala teta Marge Harryho přes holeně vycházkovou holí, protože se jí nelíbilo, jak Dudleyho neustále porážel v člověče, nezlob se. O několik let později se náhle objevila o Vánocích, Dudleymu přinesla robota řízeného počítačem a pro Harryho krabici psích sucharů. Při poslední návštěvě, rok před Harryho nástupem do Bradavic, šlápl Harry nechtěně na tlapu jejímu oblíbenému buldokovi. Raťafák ho pronásledoval do zahrady, zahnal do koruny jednoho stromu a teta Marge odmítla odvolat svého miláčka dřív než po půlnoci. Při vzpomínce na tenhle incident se Dudleymu dodnes draly do očí slzy smíchu.

„Marge tu s námi zůstane celý týden,“ zabručel strýc Vernon, „a když už o tom mluvíme,“ výhružně ukázal na Harryho tlustým prstem, „ještě než pro ni pojedu, potřebuju si s tebou vyjasnit pár věcí.“

Dudley se škodolibě uculil a odtrhl oči od televize. Sledovat strýce Vernona, jak péruje Harryho, patřilo k jeho nejoblíbenějším formám zábavy.

„Za prvé,“ zavrčel strýc Vernon, „si budeš dávat pozor na jazyk a nebudeš drzý, až budeš s Marge mluvit.“

„Samozřejmě,“ přisvědčil hořce Harry, „pokud si bude ona počínat stejně, až bude mluvit se mnou.“

„Za druhé,“ pokračoval strýc Vernon a tvářil se, jako by Harryho odpověď přeslechl, „protože Marge nic neví o té tvé úchylnosti , nechci, aby se tu v době jejího pobytu dělo něco — něco nenormálního . Chovej se slušně, rozumíš?“

„Budu, pokud se ona bude taky chovat slušně,“ procedil Harry skrze zaťaté zuby.

„A za třetí,“ uzavřel strýc Vernon, jehož zlomyslná očka teď v odulém zarudlém obličeji připomínala úzké škvírky, „jsme Marge řekli, že chodíš do Polepšovny svatého Bruta pro nenapravitelné nezletilé delikventy.“

„ Cože? “ vyhrkl Harry.

„A ty nám tuhletu historku potvrdíš, kluku jeden, nebo bude zle!“ vyštěkl strýc Vernon.

Harry tam seděl, bledý v obličeji a plný vzteku, upřeně se díval na strýce Vernona a stěží věřil svým uším. Teta Marge přijíždí na návštěvu a zůstane celý týden — to byl ten nejhorší dárek k narozeninám, jaký mu kdy Dursleyovi dali, i když počítal obnošené ponožky strýce Vernona.

„No a já, Petunie,“ povzdechl si strýc Vernon a ztěžka se postavil, „já teď pojedu na nádraží. Nechtěl by ses svézt se mnou, Dudlánku?“

„Ne,“ zahučel Dudley, který teď, když jeho tatíček přestal vyhrožovat Harrymu, opět věnoval pozornost televizi.

„Dudlíček se musí dát pro tetičku pořádně do parády,“ prohlásila teta Petunie a pohladila Dudleyho po hustých světlých vlasech. „Maminka mu koupila moc pěkného nového motýlka.“

Strýc Vernon Dudleyho poklepal po sádelnatém rameni.

„Takže se tu zatím mějte,“ rozloučil se a vyšel z kuchyně.

Harryho, který stále ještě nehnutě seděl, jako by ho hrůza přikovala na místo, náhle něco napadlo. Odložil topinku, rychle vstal a rozběhl se za strýcem Vernonem k domovním dveřím.

Strýc Vernon si právě navlékal řidičský plášť.

„ Tebe nikam nevezmu,“ zavrčel, když se otočil a zjistil, že ho Harry pozoruje.

„Já taky nechci nikam jet,“ ujistil ho chladně Harry. „Chci se na něco zeptat.“