Joanne Rowlingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Harry teď obrátil pozornost k dárku a rozbalil ho. Uvnitř našel cosi, co vypadalo jako miniaturní skleněný vlček. Pod ním byl další vzkaz od Rona.

Harry, tohle je kapesní lotroskop. Pokud se v tvé blízkosti ocitne někdo, komu nemůžeš věřit, měl by se rozsvítit a roztočit. Bill tvrdí, že je to krám, který se prodává kouzelnickým turistům, a že není spolehlivý, protože včera se u večeře v jednom kuse rozsvěcel. Neuvědomil si ale, že mu Fred a George nasypali do polévky chrousty.

Měj se!

Harry odložil lotroskop na noční stolek; zůstal na něm absolutně nehybně stát, přesně vyvážený na špičce, a jeho povrch odrážel světélkující ručičky budíku. Harry ho několik vteřin šťastně pozoroval a pak zdvihl balíček, který přinesla Hedvika.

Také v něm našel zabalený dárek, přání a dopis, tentokrát od Hermiony.

Ahoj Harry,

psal mi Ron a vylíčil mi, jak telefonoval s tvým strýcem Vernonem. Doufám, že jsi v pořádku.

Já jsem momentálně na prázdninách ve Francii, takže jsem nevěděla, jak ti mám tohle poslat — co kdyby to náhodou na celnici otevřeli? Jenže pak se objevila Hedvika! Řekla bych, že se chtěla postarat o to, abys jednou pro změnu dostal něco k narozeninám. Dárek pro tebe jsem objednala od soví zásilkové služby na inzerát, který jsem našla v Denním věštci (nechávám si ho sem posílat, je dobré udržovat si přehled o tom, co se děje v kouzelnickém světě). Viděl jsi před týdnem tu fotografii Rona s rodinou? Vsadím se, že se tam hodně naučí. Vážně mu závidím — staří egyptští čarodějové byli úžasní.

I ve zdejší historii se ale najdou zajímavé zmínky o čarodějnictví. Úplně jsem přepsala svůj esej pro dějiny čar a kouzel a zapracovala jsem do něj pár věcí, které jsem tady objevila. Doufám, že není moc dlouhý, má o dva svitky pergamenu víc, než po nás chtěl profesor Binns.

Ron říká, že bude poslední týden prázdnin v Londýně. Dostaneš se tam taky? Dovolí ti to strýc s tetou? Upřímně doufám, že ano. Pokud ti to nevyjde, uvidíme se prvního září ve spěšném vlaku do Bradavic!

Všechno nejlepší!

Hermiona

P.S. Ron píše, že byl Percy jmenován primusem. Vsadím se, že mu to udělalo opravdovou radost. Rona to ale asi moc nepotěšilo.

Harry se znovu pousmál, když odkládal Hermionin dopis stranou a zdvihal balíček, který mu poslala. Byl hrozně těžký. Harry Hermionu znal a vůbec nepochyboval o tom, že v něm bude nějaká tlustá bichle plná těch nejobtížnějších zaklínadel — tentokrát se ale mýlil. Srdce mu radostně poskočilo, když roztrhl papír a spatřil elegantní pouzdro z černé kůže, do níž byl vyražen stříbrný nápis: Souprava pro údržbu košťat .

„No páni, Hermiono,“ vydechl Harry a otevřel zip pouzdra, aby se podíval dovnitř.

Byla tam velká plechovka Fleetwoodovy fantastické leštěnky na násady, blyštivě stříbrné nůžky na zastřihování ocasních proutků, maličký mosazný kompas, který si mohl ke koštěti připnout v případě letu na delší vzdálenost, a Příručka údržby košťat pro domácí kutily .

Další věcí, která Harrymu hned po kamarádech z Bradavic nejvíc chyběla, byl famfrpál, nejpopulárnější sport ve světě čar a kouzel — hodně nebezpečný, nesmírně přitažlivý pro diváky a provozovaný na létajících košťatech. Harry byl shodou okolností ve famfrpálu opravdu dobrý; stal se nejmladším žákem, který byl za celé století vybrán do jednoho bradavického kolejního mužstva. Jednou z věcí, kterých si cenil nejvíc ze všeho, co mu patřilo, bylo závodní koště Nimbus Dva tisíce.

Harry odložil kožené pouzdro stranou a vzal do ruky poslední balíček. Neuspořádané písmo na balicím papíru okamžitě poznal: tohle přišlo od Hagrida, bradavického hajného. Odtrhl horní vrstvu papíru a letmo zahlédl něco zeleného a kožnatého, než to však stačil pořádně vybalit, balíček se podivně zatřásl a ta věc uvnitř — ať už to bylo cokoli — vydala hlasitý cvakavý zvuk, jako by sklapla čelisti.

Harry ztuhl. Nepochyboval o tom, že Hagrida by ve snu nenapadlo posílat mu úmyslně něco nebezpečného, potíž ale byla v tom, že Hagrid měl oproti normálním lidem poněkud zkreslenou představu o tom, co je nebezpečné. Bylo o něm známo, že se přátelí s obrovskými pavouky, od cizích lidí v hospodě kupuje zuřivé trojhlavé psy a do své hájenky potají nosí zakázaná dračí vejce.

Harry do balíčku nervózně šťouchl prstem. Ozvalo se další hlasité cvaknutí. Harry se natáhl pro lampičku, která stála na nočním stolku, jednou rukou ji pevně uchopil a zdvihl ji nad hlavu, připraven do balíčku praštit. Pak druhou rukou chytil zbytek balicího papíru a zatáhl.

A z balíčku vypadla… kniha. Harry měl sotva čas zaregistrovat její příjemně zelenou vazbu, na níž zlatým písmem zářil titul Obludné obludárium , než se postavila hřbetem vzhůru a začala se bokem posunovat podél okraje postele jako nějaký přízračný krab.

„To snad ne,“ zamumlal Harry.

Kniha se překlopila, s hlasitým prásknutím spadla z postele a rychle se šinula na druhou stranu pokoje. Harry ji opatrně následoval. Kniha se mu schovala v temném koutě pod psacím stolem. Harry se pomodlil ke všem svatým, aby dali Dursleyovým tvrdý spánek, spustil se na všechny čtyři a natáhl se po ní.

„Au!“

Kniha mu přirazila ruku mezi desky a pak proběhla kolem něj; stále ještě se odrážela od země deskami. Harry se neohrabaně otočil, vrhl se kupředu a podařilo se mu přitisknout ji k podlaze. Ve vedlejším pokoji vyrazil strýc Vernon hlasité ospalé zabručení.

Hedvika i Errol zaujatě přihlížely, když Harry vzpouzející se knihu pevně stiskl v náručí, rozběhl se k prádelníku a vytáhl z něj opasek, kterým ji pevně převázal. Obludárium se vztekle zatřáslo, nemohlo už však mávat a klapat deskami, takže je Harry odložil na postel a natáhl se pro Hagridovo přání.

Ahoj Harry,

hodně štěstí k narozeninám!

Napadlo mě, že todle by se ti mohlo hodit do příštího školního roku. Teďka se vo tom ale nebudu rozepisovat. Povím ti to, až se uvidíme. Doufám, že ti mudlové neubližujou.

Všecko nejlepší!

Při pomyšlení, že by mu podle Hagridova názoru mohla přijít vhod kousající kniha, přeběhl Harrymu mráz po zádech, položil však jeho přání vedle Ronova a Hermionina a ve tváři měl ještě širší úsměv než předtím. Teď už měl před sebou jen dopis z Bradavic.

Všiml si, že je o něco tlustší než obvykle, roztrhl obálku, vytáhl první stranu pergamenu a četl:

Vážený pane Pottere,

vezměte prosím na vědomé, že nový školní rok začíná prvního září. Spěšný vlak do Bradavic odjíždí z nádraží King’s Cross, nástupiště devět a tři čtvrtě, v jedenáct hodin.

Žáci třetího ročníku mají o stanovených víkendech povolené návštěvy vesničku Prasinky. Požádejte prosím rodiče nebo poručníky, aby potvrdili své svolení podpisem přiloženého formuláře.

V další příloze najdete seznam učebnic pro příští školní rok.

se srdečným pozdravem

Harry vytáhl z obálky formulář povolení, podíval se na něj, ale už se neusmíval. Bylo by báječné, kdyby mohl o víkendech navštěvovat Prasinky; věděl, že je to čistě kouzelnická vesnice, i když sám tam ještě nikdy nebyl. Jak ale pro všechno na světě dokáže přesvědčit strýce Vernona nebo tetu Petunii, aby ten formulář podepsali?