Elaine Cunningham: Poutník

Její mysl naplnily hlasy přátel, jejichž jména neznala, a za doprovodu písně vykřikovaly bodré urážky. Vnímala tváře. Byl tam vousatý obličej muže, který je přivítal při příjezdu do Dernovie. Mladý Peťa. Divoká sněžná kočka, čekající na Fjodora s klidným vzezřením milovaného mazlíčka, jenž vyhlíží svého pána.

Byl to domov.

Liriel cítila, jak se její duše osvobozuje, viděla své malé tmavé tělo, jak se hroutí mezi dvěma elfkami, které spojily osud s jejím.

Pak stoupala pryč a pod černými křídly cítila chladný rašemenský vítr. Kolem krku ji objaly silné paže, ale váhu svého přítele cítila jen v srdci. Let skončil až příliš brzy a vraní duch, v něhož se Liriel proměnila, usedl k odpočinku na pevném bidýlku – možná to byla větev mytického stromu, který ve větvích svíral všechny světy. Fjodorova duše ji naposledy objala a pak byl pryč.

Zlatýma očima po něm pátrala, ale dál už jít nemohla. Nedokázala se však přimět k odchodu. Co jí ve známém světě kromě prchavého hvězdného třpytu a otálejících stínů zbývalo?

Ostrý políček ji náhle vtáhl zpět do vlastního těla.

Liriel prudce otevřela oči. Lythari se nad ní skláněla a ruku měla pozvednutou k další ze svých bolestivých „záchran“. Drowí dívka chytila Trn za zápěstí.

„Udělej to ještě jednou a budeš běhat po třech místo po čtyřech,“ varovala ji.

„Co to má znamenat?“ zeptala se Sharlarra opatrně.

Liriel se zvedla na nohy. „Vysvětli jí to. Já mám něco na práci.“

Společně se jim podařilo zvednout Fjodorovo tělo na hřbet nádherného šedáka. Liriel stála a sledovala, jak odcházejí. Neplakala. Důležitá slova na rozloučenou už padla.

Čekala ji ještě jedna bitva. Dnes to skoncuje, ať tak či onak.

Obrátila se a vůbec ji nepřekvapilo, když spatřila Shakti Hunzrin, jak na ni čeká. Sklopila pohled ke kostlivému biči, který se rozčileně svíjel na kněžčině boku, a odevzdaně si povzdechla. „Tak ať už to máme za sebou.“

„Matrona Triel si přeje, aby ses vrátila do Menzoberranzanu,“ oznámila Shakti.

Tato informace ohromenou Liriel umlčela. Po dlouhé chvíli se zeptala: „Ty bys mě tam vzala? Živou?“

„Pokud si to Triel přeje, pak ano.“

Liriel už měla na jazyku otázku, co si přeje Gromf. Ode dne, kdy Temné říše opustila, si nikdy nebyla jistá, jestli se ji vojáci, které za ní poslal, pokoušejí najít nebo zabít.

Ve skutečnosti na tom nezáleželo. Pokud šlo o Liriel, její otec byl mrtev. Hrolf, pirát, který ji miloval, nic od ní nechtěl a jen si přál, aby byla šťastná, zemřel na Ruathymu.

Podařilo se jí pohrdavě se pousmát. „Šokovalo by tě, kdybych ti prozradila, že to, po čem Triel touží, není to první, co mě po probuzení napadá?“

„Takže se nevrátíš?“

„Ne. Zabij mě, nebo to zkus.“

Shakti přikývla, jako by to čekala. „Jestli menzoberranzanští drowové zjistí, že jsi naživu, nikdy po tobě nepřestanou pátrat. To víš.“

Liriel přikývla.

„Existuje jiná cesta.“ Její karmínové oči se sklopily a zahleděly na masku, která Liriel stále visela na opasku.

Okamžitě pochopila a masku odvázala. Shakti si ji přivázala na opasek. Maska si pamatovala předchozí nositelku a kněžka získala Lirielinu podobu – a něco víc.

Z jantarových očí, které si kněžka vypůjčila, zářila Llothina temná sláva.

„Toto jsi ztratila,“ prohlásila hlasem naplněným mocí, „když sis vybrala službu místo moci, zvolila sis to. Avšak jaký užitek ti to přineslo? Ztratila jsi přízeň Eilistraee. Jsi sama. Nejsi nic.“

Ve větru zazněl zlověstný smích a šílené světlo se ze Shaktiných očí vytratilo. Uspokojení, které tam zůstalo, patřilo jen jí.

„Matrona Triel může tvrdit něco jiného, ale chce tě mrtvou. Ztratila jsi přízeň Lloth, což je ještě lepší. Myslím, že arcimág si rychle zvykne na to, že ztratil dceru, ale pokud Gromf začne mít podezření, že jsi stále naživu, a bude dělat potíže a dožadovat se tvého návratu, budeme ho mít jak umlčet. A co víc, tohle ,“ Shakti opovržlivě ukázala na svou vypůjčenou podobu, „bude chápat jako figurku, již lze využít v těch jeho ubohých mrňavých intrikách. Triel o nich bude vědět a s mou pomocí dokáže tomu pošetilci vždycky zkřížit plány.“

„Gromfa není snadné oklamat a ty nemáš žádná kouzla. Předpokládám, že i tady jsi už našla řešení.“

Shakti se zahleděla na Poutníka.

Liriel jí ho bez váhání podala. Vykoupil Fjodorovi svobodu. Teď vykoupí i tu její. Jeho moc byla vyčerpána. Nadělal veškerou škodu, kterou mohl. Na to ať Shakti přijde někdy jindy.

„A co žoldnéři?“

Shakti okamžitě pochopila, kam tím míří. „Ti se samozřejmě do Menzoberranzanu vrátit nemohou. Co se tady stalo a co to znamená pro drowy, je tajemství, které musí zůstat zachováno, jak nejdéle to půjde. Vrátím se do města sama.“

„Chceš mě zabít. Proč to neuděláš?“

Kněžčiny oči zalétly k místu, kde ležel Gorlist s mečem v krku. „Tenhle muž tě chtěl zabít. Chtěl to víc než cokoli jiného. Ta touha ho oslepila a udělala z něj hlupáka.“

„Nemluvě o tom, že to zapříčinilo jeho smrt.“

„To je logický důsledek slepoty a hlouposti.“ Shakti odvázala masku. Ve vlastní podobě se na Liriel naposledy podívala. V očích měla všechnu nekonečnou nenávist Propasti.

„Jednou jsi mě přemohla. Poučila jsem se z toho. Prokletím drowů je neovladatelná nenávist. Pokud dokážu odejít a nechat tě naživu, vím, že dokážu čelit jakékoli výzvě.“

Liriel toto prohlášení přijala mlčky. Podle všeho nebyla jediná, kdo se za posledních několik měsíců výrazně změnil.

„Bude z tebe skvělá Matrona matka,“ řekla.

Shaktin úsměv byl chladný a nanejvýš spokojený. „Já vím.“

Shora zazněl drsný křik a po zamračené obloze přelétl temný stín. Jeho let sledoval klikatou dráhu, která vypovídala o skrytých nepřátelích – s největší pravděpodobností o drowím muži, jenž uprchl ze ztracené bitvy.

Trn přemítala, že bude muset své nové sestry ze smečky naučit něco o vránách. Také ona se toho od nich může mnoho naučit. Poznala drowčiny schopnosti a charakter a viděla její moc. Pokud šlo o Sharlarru, každý elf, který jezdí na teu-kelytha – jednom z proslulých měsíčních koní ze Země věčnosti – musí mít v sobě hlubiny hodné prozkoumání. Příběh o tom, jak takový kůň vůbec opustil posvátný ostrov, bude určitě stát za to si poslechnout. Lythari naplnila hluboká radost, jakou nikdy nečekala, že pocítí. Vklouzla do vlčí podoby a vyrazila na lov.