Elaine Cunningham - Poutník

V části mysli, která stále zůstávala lidská, Fjodor rozeznal dílo Rudého mága. Létající tvor roztáhl mohutná křídla a zamířil na Fjodora zobákem v podivné parodii na útočícího rytíře. Fjodor se vztyčil na zadních a zaútočil čelně proti zvířeti, máchal spáry a chňapal tesáky po nebezpečném zobáku. Jeho útok rozsekal silnou blánu křídel na cáry a čelistmi rozdrtil špičatý zobák. Berserkr vyplivl zbytky a hnal se dál.

Mág ještě neskončil. Hodil na podlahu hrst prachu a vstoupil do zvedajícího se mračna. Na okamžik jej zahalila hustá mlha. Z oblaku se vynořil na dvou silných chlupatých nohách. K berserkrovi se valil divoký šedý jeskynní medvěd a mocné horní končetiny měl roztažené a připravené tak, aby mohly nepřítele stisknout ve smrtícím sevření.

Oba soupeři se zapletli a spadli na zem, chňapali po sobě a převalovali se. V jeskyni za nimi se rozhořívaly a slábly záblesky světla a bludištěm chodeb se rozléhal hluk nelítostné bitvy. Fjodor se držel přeměněného mága, trhal ho tesáky i drápy a byl rozhodnutý zabránit mu, aby se přidal k drowům.

Nevěděl, kolik času uplynulo nebo jak dlouho bojoval. Po chvíli si všiml, že tunel ztmavnul a jeho protivník už nebojuje.

Nedýchá.

Válečník ho odstrčil a po čtyřech vběhl do jeskyně. Dvě pochodně stále slabě hořely. Někdo z bojovníků měl dost duchapřítomnosti a zaklínil je mezi roztroušené kameny.

V kalném světle pochodní spatřil děsivý obraz. Rašemenští válečníci zvítězili, ale za vysokou cenu. Tři muži leželi mrtví a většina ostatních byla zraněná.

Peťa si všiml medvěda a vyplašeně vyjekl. Starší válečníci okamžitě zareagovali a tasili meče.

Fyrra je zastavil zvednutím ruky. „Chesnitznia ,“ řekl unaveně a vysvětlil tak Fjodorovu proměnu.

Přeživší bojovníci si jej měřili pohledy plnými obdivu a úcty. Toto Fjodor téměř nedokázal vydržet. Podoba, již na sebe vzal, se rozplynula a on se zhroutil ke stěně jeskyně.

Někdo mu kolem holých ramen přehodil plášť a strčil mu do ruky čutoru. Poslušně se napil a zjistil, že uvnitř je silný čaj vydatně oslazený medem. Ze sladké chuti se mu udělalo zle, ale vzpomněl si na staré příběhy o tvaroměncích, kteří jsou po přeměně vyhladovělí. Možná že mu hustá tekutina pomůže obnovit síly. Bylo by však příliš doufat, že by mohla uklidnit jeho mysl.

Zvedl se mu žaludek a trocha čaje se vrátila zpět. Fjodor si otřel ústa, a když pohlédl na ruku, spatřil na ní lepkavé rudé skvrny. Když si uvědomil, odkud pocházejí, odpotácel se opodál a udělalo se mu skutečně zle.

„Je to lepší?“ zeptal se Treviel, když se Fjodor konečně vrátil.

Fjodor přikývl, neschopen pohlédnout fyrrovi do očí, ale starší muž ho vzal za bradu a přinutil jej zvednout hlavu.

„Odvedl jsi dobrou práci,“ prohlásil pevně. „Dokud byl mág naživu, bleskové hůlky nemohly dělat svoji práci. Bez nich by zemřelo víc tvých bratrů.“

„Pokud něco, tak ten mág umřel příliš snadno,“ odplivl si jeden z mužů. „Byl to nejhorší druh zrádce – člověk, který se spojil s drowy proti vlastnímu druhu.“

Ostatní hněvivě mumlali na souhlas. Fjodor si všiml nenávisti v milovaných tvářích a pukalo mu srdce. Až příliš snadno si dokázal představit, jak se obracejí proti němu. Nebyl si jistý, že si to nezaslouží.

Rašemenci posbírali mrtvé a v tichosti se vydali bludištěm chodeb. Fjodor byl za ticho vděčný. Měl hodně o čem přemýšlet.

Vždy se snažil žít jako čestný a poctivý muž. Mnohokrát Liriel varoval před bohyní jejího dětství a nutil ji zamýšlet se nad tím, zda ze spojení se zlem může vzejít něco dobrého. Možná se měl víc držet vlastních rad.

Na první pohled byla tato myšlenka vůči Liriel nespravedlivá a Fjodor si to uvědomoval. Neměla v sobě o nic víc zla než sněžná kočka. Na druhou stranu neměla ani víc morálních zásad než jmenovaná divoká kočka. Jak může někdo bezpečně volit cestu, když nemá vodítka a zábrany? Výsledkem tohoto nedostatku byla pavučina lží, v níž nyní žili. Jakoukoli lež je těžké udržet, a ta Lirielina byla obzvlášť nebezpečná.

Fjodor litoval své naivity, když věřil, že by jeho lidé mohli Liriel přijmout, nebo ji dokonce vidět stejně jako on. Rašemenci drowy nenáviděli a on svým lidem nemohl tento hluboce zakořeněný předsudek vyčítat. Jejich minulost to potvrzovala – a jak musel přiznat, jeho vlastní zkušenosti také.

Miloval Liriel, hluboce a plně. A co bylo ještě důležitější, znal ji. Nebylo to jen tak, že Lloth spletla sítě kolem zbloudilé drowí princezny. Liriel bojovala se svou temnou podstatou a zdálo se, že si nikdy není zcela jistá hranicí mezi dobrem a zlem. Někdy jako by si ani neuvědomovala, že taková hranice existuje nebo že by měla existovat.

Tyto znepokojivé myšlenky jej doprovázely celým systémem klikatých tunelů a jeskyní. Když tichý oddil Rašemenců vycházel na světlo, Fjodor už došel k bolestnému, ale neodvratnému rozhodnutí.

Tím, že s sebou Liriel přivedl, prokázal svým lidem medvědí službu. Kdyby to neudělal, drowové by ji sem nepronásledovali. Tito muži by nebyli mrtví. V zájmu všech zúčastněných hned, jak se vrátí do vesnice, odvede Liriel daleko z Rašemenu. Dokonce i když to bude znamenat, že nesplní své povinnosti válečníka. Dokonce i když tím spáchá to, co budou jeho lidé zaručeně považovat za neodpustitelnou zradu.

Dokonce i když to bude znamenat, že navždy opustí domov.

V domě Čarodějnic byl velký dvůr, lemovaný stromy, zahalenými popínavými rostlinami. Uvnitř chráněného kruhu se shromáždilo několik dernovijských Čarodějnic. Liriel bylo poprvé dovoleno sledovat vyvolávání kouzel.

V nyní již důvěrně známém přestrojení za vysokou stříbrovlasou Čarodějnici ze Stinného údolí pozorně sledovala, jak kruh černě oděných žen provádí tanec s rukama spojenýma a hlasy pozvednutými v monotónním prozpěvování. Vzor byl spletitý a kouzelný jazyk neznala. Nejvíc ji mátla schopnost takového množství žen sjednotit nejen sílu, ale i cíl.

Z každé maskované ženy stoupala moc jako pára – nebyla zrovna viditelná, ale přesto zcela zjevná. Předmětem soustředění Čarodějnic a příjemcem moci, již vyvolaly, byla vyřezávaná dřevěná hůl. Ta se jemně pohupovala ve vzduchu přesně uprostřed kruhu.

Jedna z nich jí bude vládnout. Zvláštní bylo, že jak se zdálo, nikdo si nedělal starosti s tím, kdo cenu nakonec získá.

Liriel si krátce představila, jak by toto rozhodnutí probíhalo v Arach-Tinilith, kněžské akademii v Menzoberranzanu. Než by takový poklad skončil v jednom páru tmavých rukou, zemřelo by několik žen.

Když bylo kouzlo dokončeno, hůl klouzavě doplachtila k jedné z maskovaných žen. Čarodějnice ji dlouhýma štíhlýma rukama uctivě uchopila. Když sňala masku, Liriel spolkla zaklení.

Aňa, mladá Čarodějnice, která ji vyzvala ve strážní věži na hranicích, přišla do Dernovie.

Přestrojená drowka tiše vyklouzla z nádvoří a vydala se zpět do svého domku. Dříve či později se bude muset Ani postavit, ale bude lepší, když při tom nebude mít za zády moc vesnických Čarodějnic.

Fjodor se ještě nevrátil. Přecházela po malé místnosti sem a tam a hořce litovala slibu, který ji poutal na toto místo. Předchozí probdělá noc ji však nakonec přemohla a ona se stočila do klubíčka pod kožešinovou přikrývkou a ponořila se do hlubokého spánku.