Robert Jordan - Srdce zimy

U dvou damane si udělala poznámky, které neměly nic společného s čistotou. Zushi, damane Atha’an Miere, ještě vyšší než ona sama, rozhodně ztřískají proutkem. Šaty měla pomačkané, vlasy rozcuchané, postel neustlanou. A obličej měla napuchlý od pláče, a ještě pořádně neklečela, když začala zase vzlykat a po tvářích se jí řinuly slzy. Šedé šaty, které jí pečlivě ušily, na ní teď volně visely, a to od začátku nebyla nijak tlustá. Bethamin si ji zabrala pro sebe a věnovala jí zvláštní péči. Sundala pero s ocelovým hrotem, namočila ho do inkoustu a napsala návrh, aby Zushi přesunuly z paláce někam, kde by mohla přebývat ve dvojkotci s damane pocházející z říše, pokud možno nějakou, která má zkušenosti a dokáže se spřátelit s nově chycenými damane . Dřív nebo později to vždycky slzy usušilo.

Jenže si nebyla jistá, jestli to Suroth povolí. Suroth tyto damane pochopitelně zabrala pro císařovnu – každý, kdo by osobně vlastnil třeba jenom desetinu toho počtu, by byl podezřelý, že plánuje vzpouru, možná by z toho byl i rovnou obviněn – ale chovala se, jako by jí patřily. Nebude-li Suroth souhlasit, bude nutné najít nějaký jiný způsob. Bethamin odmítala ztratit byť jen jedinou damane kvůli sklíčenosti. Odmítala ztratit jedinou damane kvůli čemukoliv! Druhá, jíž se dostalo zvláštní poznámky, byla Tessi, a tady žádné námitky nečekala.

Illiánská damane půvabně poklekla, s rukama sepjatýma v pase, jakmile Bethamin otevřela dveře. Postel měla ustlanou, náhradní šedé šaty úhledně pověšené, kartáč a hřeben přesně položené na stojanu vedle umyvadla a podlahu zametenou. Bethamin nic jiného nečekala. Tessi byla čistotná už od začátku. Když se naučila dojídat zbytky, hezky se zaoblila. Kromě pamlsků byla potrava pro damane přísně hlídána. Nezdravá damane byla plýtváním. Avšak Tessi nikdy neovážou mašlemi a nepřihlásí do soutěže o nejhezčí damane . I když byla klidná, vypadala stále jako rozzlobená. Dnes se ale nepatrně usmívala, a Bethamin si byla jistá, že se usmívala ještě předtím, než vstoupila. A od Tessi by úsměv nečekala, ještě ne.

„Jak se má malá Tessi cítí dnes?“ zeptala se.

„Tessi se daří velmi dobře,“ odvětila damane vyrovnaně. Předtím se vždycky musela snažit, aby mluvila uctivě, a poslední výprask si vysloužila za otevřené odmítnutí teprve včera.

Bethamin si zamyšleně pohladila bradu a prohlížela si klečící damane . Podezírala každou damane , která si kdy říkala Aes Sedai. Historie ji fascinovala a dokonce si přečetla překlady ze spousty jazyků, jež existovaly před začátkem Sloučení. Ti staří vládci si libovali ve své vrtkavé vládě plné vražd, s radostí zapisovali, jak se dostali k moci a jak rozdrtili okolní státy a podrývali autoritu jiných vládců. Většina byla nakonec zavražděna, často rukama vlastních dědiců či stoupenců. Bethamin velmi dobře věděla, jaké Aes Sedai byly.

„Tessi je hodná damane ,“ zamumlala přívětivě a z váčku u pasu vyndala bonbon. Tessi se předklonila, aby ho přijala a políbila jí na znamení díků ruku, ale ten úsměv se trochu pokřivil. Než si však nacpala červený bonbon do pusy, úsměv byl zpátky. Aha. Takže takhle to bylo, co? Předstírat pokoru, aby to ukolébalo sul’dam , nebylo neznámé, ale vzhledem k tomu, jaká Tessi byla, nejspíš plánovala útěk.

Na chodbě potom Bethamin zapsala, že Tessiin výcvik je třeba zdvojnásobit, spolu s jejími tresty, a odměňovat ji jen zřídka, aby si nikdy nemohla být jistá, že i za dokonalé provedení se jí dostane něčeho víc než poplácání po hlavě. Byla to tvrdá metoda, jíž se Bethamin obvykle vyhýbala, ale z nějakého důvodu to i nejvzpurnější marath’damane změnilo za pozoruhodně krátkou dobu v pokornou damane . A také tak vznikaly nejmírnější damane . Nerada damane lámala, ale Tessi bylo třeba zlomit pro a’dam , aby mohla zapomenout na minulost. Nakonec tak bude šťastnější.

Bethamin skončila dřív než Renna a počkala na ni pod schodištěm. „Zanes to Essonde, až tam poneseš svoje,“ řekla a strčila psací podložku Renně, než ta udělala poslední krok. Renna to pochopitelně přijala stejně pokorně, jako přijala dřívější rozkaz, a hned spěchala pryč. Jen si druhou podložku prohlížela, jako by uvažovala, není-li tam zapsáno i něco o ní. Od Falme z ní byla úplně jiná žena.

Bethamin si vzala plášť a hodlala se vrátit do hostince, kde se musela dělit o postel se dvěma dalšími sul’dam , ale jenom si tam chtěla vyzvednout peníze. Prohlídka byla její jedinou dnešní prací a zbytek dne měla volno. Pro změnu, místo aby vyhledávala úkoly navíc, stráví čas nakupováním upomínkových předmětů. Možná si koupí jeden z těch nožů, které zdejší ženy nosily na krku, pokud najde nějaký bez té spousty drahokamů, jež se jim zřejmě tolik líbily. A samozřejmě něco z laku, ten tu byl stejně dobrý jako v říši, a vzory byly tak... cizí. Nakupování ji uklidní. A ona se potřebovala uklidnit.

Náměstí Mol Hara se lesklo, jak ráno pršelo, a ve vzduchu byla cítit sůl, což jí připomnělo její rodnou vesnici u moře L’Heye, kde se narodila, i když tady byla větší zima. V Abunai nebyla zima nikdy a ona si na ni nemohla zvyknout, jakkoliv daleko cestovala. Ale vzpomínky na domov jí útěchu neposkytly. Jak tak procházela lidnatými ulicemi, měla hlavu plnou Renny a Sety, až cestou vrážela do lidí a jednou málem vstoupila přímo před kupeckou karavanu, odjíždějící z města. Vozy rachotily na dláždění, kam málem stoupla, a žena s bičem se na ni ani nepodívala. Tihle cizinci neměli potuchu, jakou úctu si sul ’dam zaslouží.

Renna a Seta. Všichni, kdo byli u Falme, na to chtěli zapomenout, o těch událostech mluvili, jenom když byli skutečně hodně opilí. Ona také, ale její vzpomínky se netýkaly šoku z boje se zpola rozpoznatelnými přízraky z pověstí, ani hrůzy z porážky nebo šílených zjevení na obloze. Kolikrát si přála, aby tenkrát nešla nahoru? Kdyby se jen tolik nestarala o to, jak se daří Tuli, damane , která to tak úžasně uměla s kovy. Ale ona se podívala do Tuliina kotce. A uviděla Rennu a Setu, jak se zoufale snaží sundat si a’dam z krků, vřeští bolestí a kývají se na kolenou, jak jim bylo zle od žaludku. Na šatech měly zvratky. Ve svém zoufalství si nevšimly, jak, k smrti vyděšená, couvá.

Nebyla to jenom hrůza z toho, že uviděla dvě sul’dam , z nichž se vyklubaly marath’damane , ale i její vlastní osobní hrůza. Často měla dojem, že skoro vidí tkaniva damane , a vždycky vycítila přítomnost damane a věděla, jak je silná. To dokázalo mnoho sul’dam , každý věděl, že to vychází z bohaté zkušenosti při práci s a’damem . Ale při pohledu na tu zoufalou dvojici se jí v hlavě vynořily nechtěné myšlenky a to, co vždycky přijímala, se ukázalo v jiném a děsivém světle. Viděla tkaniva skoro , nebo je viděla doopravdy? Občas měla dojem, že cítí usměrňování. Sul’dam musely každý rok podstupovat zkoušku až do svých pětadvacátých jmenin, a ona pokaždé prošla jen o fous. Jenomže... Poté co byly objeveny Renna se Setou, přijdou nové zkoušky, odhalující marath’damane , které při první nějak unikly. Pod takovou ránou se mohla otřást i samotná říše. A s obrazem Renny a Sety, vypáleným do mozku, věděla s naprostou jistotou, že po těch zkouškách už Bethamin Zemai nebude váženou občankou. Stane se z ní damane zvaná Bethamin a bude sloužit říši.