Robert Jordan - Srdce zimy

„Jedinou silou?“ vyjekla a šokovaně sebou trhla.

Norry kývl. Mohl hlásit současný stav oprav ulic. „To hlásí má dopisovatelka, má paní. Možná že to byly Aes Sedai, možná asha’mani nebo Zaprodanci. Obávám se, že tady opakuje drby. Křídlo, kde měl komnaty Drak Znovuzrozený, bylo hodně poničené, a on sám zmizel. Hodně lidí věří, že odešel do Tar Valonu pokleknout před amyrlin. Někteří věří, že při útoku zahynul, ale těch není moc. Radím nedělat nic, dokud nezískáš jasnější obraz.“ Odmlčel se a zamyšleně naklonil hlavu. „Jak to vidím já, má paní,“ pokračoval pomalu, „tak bych ho nepovažoval za mrtvého, pokud bych tři dny neseděl na jeho mrtvole.“

Málem zůstala zírat. To byl skoro vtip. Přinejmenším drsný bonmot. Od Halwina Norryho! Ona také nevěřila, že je Rand mrtvý. Neuvěří, že je mrtvý. A před Elaidou by určitě nepoklekl, byl příliš umanutý, aby se podvolil komukoliv. Spousta problémů by odpadla, kdyby ho bylo možné donutit kleknout před Egwain, ale to on neudělá a ona byla jeho kamarádka z dětství. Elaida měla asi stejnou šanci jako koza na bále, zvlášť až se o jejím prohlášení dozví. Jenže kdo na něj zaútočil? Seanchané až do Cairhienu určitě nedosáhnou. Kdyby se nějaký Zaprodanec rozhodl vystoupit na veřejnost, znamenalo by to větší chaos a ničení, než již ve světě probíhalo, ale nejhorší by byli asha’mani. Jestli se proti němu obrátily jeho vlastní výtvory... Ne! Nedokáže ho ochránit, jakkoliv to potřeboval. Bude se muset bránit sám.

Hlupák! mumlala si pro sebe. Nejspíš kolem pochoduje s prapory, jako by se ho nikdo nepokoušel zabít! Měl by ses bránit, Rande al’Thore, nebo ti naplácám, jen co tě dostanu do rukou!

„Co ještě tví dopisovatelé píšou, pane Norry?“ zeptala se nahlas a na Randa zapomněla. Ještě ho v rukou neměla a potřebovala se soustředit na to, jak udržet Andor.

Jeho dopisovatelé měli hodně co říci, i když některé zprávy byly dost staré. Ne všichni používali holuby a dopisy předané nejdůvěryhodnějším kupcům putovaly celé měsíce. Nedůvěryhodní kupci přijali poplatek, ale s doručením se už neobtěžovali. A najmout kurýra si mohl dovolit málokdo. Elain hodlala založit královskou poštu, jakmile jí to situace dovolí. Norry bědoval nad tím, že nejnovější zprávy z Ebú Daru a Amadoru předběhly řeči v ulicích o celé týdny.

Ne všechny zprávy také byly důležité. Jeho zpravodajci opravdu nebyli špehové, prostě jen psali, co se děje v jejich městě a o čem se povídá u dvora. V Tearu se vykládalo o stále větších počtech lodí Mořského národa, které proplouvaly Dračími Prsty bez navigátorů a nyní se tlačily na řece ve městě, a o lodích Mořského národa, které bojovaly na moři se Seanchany, i když to byla jenom povídačka. V Illianu byl klid a plno Randových vojáků, vzpamatovávajících se z bitvy se Seanchany. Nic víc se nevědělo. Otázkou bylo, jestli Rand není ve městě. Královna Saldeje byla stále ještě na dlouhém výletě na venkov, o čemž už Elain věděla, ale královnu Kandoru zřejmě v Chachinu už také nikdo neviděl celé měsíce a král Shienaru byl údajně stále na obhlídce hranice s Mornou, třebaže tam prý panoval větší klid, než kdo pamatoval. Král Roedran v Lugardu sbíral všechny šlechtice, kteří mohli přivést ozbrojence, a město už se bálo dvou velkých armád, tábořících poblíž hranice s Andorem – jedna byla plná Aes Sedai a druhá plná Andořanů – a nyní také toho, co má takový zpustlý marnotratník jako Roedran za lubem.

„A co mi radíš tady?“ zeptala se, když skončil, třebaže radu nepotřebovala. Vlastně ji nepotřebovala ani v ničem jiném. Odehrávalo se to příliš daleko, aby to nějak ovlivnilo Andor, nebo to nebylo důležité, chtěla jen názor na to, jak to probíhá v okolních zemích. Přesto se od ní čekalo, že se zeptá, i když oba věděli, že již odpověď zná – „nedělat nic" – a on odpovídal rychle. Murandy nebylo daleko ani nedůležité, ale tentokrát zaváhal a našpulil rty. Norry byl pomalý a metodický, ale ne váhavý.

„Zatím v tomto ohledu nic, má paní,“ řekl nakonec. „Obvykle bych poradil vyslat posla k Roedranovi, aby se z něj pokusil vymámit jeho záměry a cíle. Možná se bojí toho, co se děje na severu, nebo těch aielských nájezdů, o kterých jsme tolik slyšeli. Ale zase, i když byl vždycky budižkničemu, možná má něco v plánu v severní Altaře. Nebo v Andoru, za daných okolností. Naneštěstí...“ Stále si tiskl slohu na prsa, rozhodil rukama a povzdechl si, snad na omluvu, snad z rozčilení.

Naneštěstí ještě nebyla královnou a žádný její posel se k Roedranovi nedostane. Kdyby její nároky selhaly a on jejího vyslance přijal, úspěšná soupeřka by mu mohla zabrat kus Murandy, aby mu dala lekci, a urozený pán Luan a ostatní se již zmocnili jeho území. Měla totiž lepší informace než první úředník, od Egwain. Nehodlala svůj zdroj prozradit, ale rozhodla se, že ho trochu uklidní. Proto se tolik mračil: věděl, co by se mělo udělat, ale nevěděl, jak na to.

„Vím, co Roedran zamýšlí, pane Norry, a stará se jen o Murandy. Andořané v Murandy přijali přísahy murandských šlechticů na severu, takže ostatní znervózněli. A je tady velká banda žoldnéřů – vlastně Dračích spřísahanců, ale Roedran si myslí, že to jsou žoldnéři – které si tajně najal, aby seděli na místě a představovali hrozbu, až obě vojska odejdou. Hodlá hrozby použít k tomu, aby k sobě připoutal své šlechtice pevněji, aby se každý bál odtrhnout se jako první, až pominou. V budoucnosti by možná mohl znamenat problém, kdyby jeho plán uspěl – například bude chtít severní země zpátky – ale v současné době pro Andor neznamená bezprostřední nebezpečí.“

Norry vykulil oči a nakláněl hlavu, jak si ji prohlížel. Olízl si rty, než promluvil. „To by hodně vysvětlovalo, má paní. Ano. Hodně.“ Znovu si zvlhčil rty. „Moje dopisovatelka v Cairhienu se zmínila o jedné věci, na kterou jsem... ehm... pozapomněl. Jak možná víš, o tvém záměru získat Sluneční trůn se tam ví a je podporován. Mnoho Cairhieňanů zřejmě otevřeně hovoří o tom, že přijdou do Andoru, aby ti pomohli získat Lví trůn a tys tak na Sluneční trůn usedla co nejdříve. Myslím, že ohledně těchto nabídek žádnou mou radu nepotřebuješ.“

Kývla, za daných okolností docela půvabně, jak si myslela. Pomoc z Cairhienu by byla horší než žoldnéři, protože Andor a Cairhien vedli mnoho válek. Nezapomněl. Halwin Norry nikdy na nic nezapomínal. Tak proč se rozhodl jí to tvrdit, místo aby ji nechal překvapit příchodem cairhienských zastánců? Udělalo na něj dojem, kolik toho věděla? Nebo se bál, že by to mohla zjistit, kdyby si to nechal pro sebe? Trpělivě čekal, vyschlá volavka čekající na... rybu?

„Nech připravit dopis pro můj podpis a pečeť, pane Norry, pro každý velký rod v Cairhienu. Na začátku zdůrazni moje práva na Sluneční trůn, protože jsem dcera Taringaila Damodreda, a napiš, že svůj nárok budu prosazovat, až se věci v Andoru trochu uklidní. Napiš, že nepřivedu žádné vojáky, neboť vím, že andorští vojáci na cairhienské půdě by proti mně poštvali celý Cairhien, a oprávněně. Zakonči tím, jak oceňuji podporu, již mi mnozí Cairhieňané nabídli, a doufám, že rozpory v Cairhienu bude možné urovnat mírovou cestou.“ Inteligent uvidí zprávu za těmito slovy a s trochou štěstí ji vysvětlí těm, kteří nebudou dost bystří.