Robert Jordan - Srdce zimy

Sarene to zjevně ušlo. „Nevím, jak by někdo mohl schválně zapomenout,“ připustila pomalu a svraštila obočí, „ale asi tím myslíš, že bychom to měly předstírat. Je to tak?“ Korálky na copáncích, které jí visely zpod kapuce, zacinkaly, jak nad takovou hloupostí kroutila hlavou. „Dobrá. Zodpovím tvé otázky, jak nejlépe to půjde. Co chceš vědět?“ Harine si hlasitě vzdychla. Shalon by to možná mohla považovat za netrpělivost, ale ona to považovala za úlevu. Úlevu!

Harine však byla vzápětí zase sama sebou, sebevědomá a velitelská, a dívala se Aes Sedai do očí, jako by ji chtěla přimět sklopit zrak. „Můžeš mi říct, kde jsme a kam máme namířeno,“ dožadovala se.

„Jsme v Kintarských vršcích,“ odpověděla Cadsuane, která se náhle objevila vedle nich. Její kůň se vzepjal, zahrabal kopyty ve vzduchu a odhazoval sníh, „a míříme do Far Maddingu.“ Nejenže se udržela v sedle, ale zřejmě si ani nevšimla, jak sebou zvíře zmítá!

„Je Coramoor v tom Far Maddingu?“

„Trpělivost je ctnost, jak jsem slyšela, paní vln.“ Přestože použila její správný titul, v jejím chování nebyla ani trocha uctivosti. Ani zdaleka ne. „Pojedeš se mnou. Drž krok a snaž se nespadnout. Nebylo by zrovna příjemné, kdybych tě musela vézt jako pytel zrní. Jakmile dorazíme do města, mlč, pokud ti neřeknu, že můžeš mluvit. Nedovolím, abys svou nevědomostí vyvolávala potíže. Dovolíš Sarene, aby tě vedla. Má své rozkazy.“

Shalon čekala výbuch vzteku, ale Harine udržela jazyk za zuby, i když jí to dalo dost práce. Když se Cadsuane otočila, Harine cosi vztekle zavrčela, ale když se Sarenin kůň pohnul, pusu zavřela. Její slova očividně nebyla určena pro uši Aes Sedai.

Jak se ukázalo, jet s Cadsuane znamenalo jet za ní, na jih, mezi stromy. Alanna a Verin jely vedle ní, ale když se k nim pokusila připojit Harine, jediný pohled stačil, aby bylo jasné, že nikdo jiný vítaný není. Očekávaný výbuch se opět nedostavil. Harine se místo toho z nějakého důvodu zamračila na Sarene a pak trhnutím otočila koně a zařadila se mezi Shalon a Moada. Dalšími otázkami na Sarene, jedoucí z druhé strany Shalon, se neobtěžovala, jen se mračila na záda žen před sebou. Kdyby ji Shalon neznala, byla by řekla, že se mračí spíš mrzutě než rozzlobeně.

Shalon byla ráda, že může jet mlčky. Jízda na koni byla obtížná i bez nutnosti zároveň hovořit. Kromě toho náhle věděla, proč se Harine chová tak prapodivně. Musí se snažit uklidnit vody s Aes Sedai. Muselo to být ono. Harine se nikdy neovládala, pokud to nebylo skutečně nutné. A z té námahy to v ní teď muselo dost vřít. A pokud její úsilí nesplní kýžený cíl, uvaří Shalon. Z toho pomyšlení Shalon rozbolela hlava. Světlo jí pomoz a veď ji, musel existovat způsob, jak se vyhnout špehování sestry, aniž by jí z lícního řetízku nestrhali pocty a nepřeveleli ji na pramici pod paní plavby, hloubající, proč nikdy nepovýšila, a připravenou vylít si vztek na každém okolo. A stejně špatné bylo, že Mishael mohl prohlásit jejich svatební přísahy za porušené. Nějaký způsob prostě musel existovat.

Občas se zkroutila v sedle, aby se podívala na Aes Sedai jedoucí vzadu. Od žen vepředu se rozhodně nedalo nic zjistit. Cadsuane a Verin si každou chvíli vyměnily pár slov, ale vždycky se naklonily blíž a mluvily tak tiše, že je nebylo slyšet. Alanna se zřejmě soustředila na to, co leželo před nimi, a stále hleděla k jihu. Několikrát trochu zrychlila koně, ale Cadsuane ji pokaždé tichým slovem zarazila a ona váhavě poslechla a buď se tvářila ohnivě, nebo se mrzutě škaredila. Cadsuane a Verin se k ní chovaly starostlivě, Cadsuane ji poplácávala po ruce skoro stejně, jako Shalon poplácávala svého koně po krku, a Verin se na ni zářivě usmívala, jako by se Alanna vzpamatovávala z nemoci. Což Shalon nic neprozradilo. A tak uvažovala o ostatních.

Na lodi se nikdy nedočkáte povýšení jenom díky své schopnosti tkát vítr nebo předvídat počasí nebo určit pozici. Musíte odkrýt úmysly mezi slovy rozkazů, vyložit si nepatrné posunky a výrazy tváře. Musíte si všimnout, kdo se sklání před kým, byť nepatrně, protože vaše odvaha a schopnosti samotné vás dostanou jen do určitého postavení.

Čtyři z nich, Nesune, Erian, Beldeine a Elza, jely v hloučku jen kousek za nimi, ačkoliv nejely doslova společně, nýbrž jen zaujímaly stejný prostor. Mezi sebou nemluvily, ani se po sobě nedívaly. Zřejmě se neměly moc rády. Shalon si je v duchu přiřadila na stejný člun se Sarene. Aes Sedai předstíraly, že jsou všechny pod Cadsuane, ale očividně to nebyla pravda. Merise, Corele, Kumira a Daigian tvořily posádku jiného člunu, jemuž velela Cadsuane. Alanna jako by občas byla na jednom člunu a občas na druhém, kdežto Verin jako by jistým způsobem patřila na Cadsuanin člun, ale nebyla na něm. Možná plula vedle a Cadsuane ji držela za ruku. A jako by to už nebylo dost zvláštní, byla tady otázka podřízenosti.

Kupodivu to vypadalo, že Aes Sedai si cení síly v jedné síle nad zkušenosti či schopnosti. Hodnosti u nich určovala síla, jako když se správci paluby hašteří v suchozemských krčmách. Všechny byly samozřejmě podřízené Cadsuane, ale mezi ostatními byly podivnosti. Podle jejich vlastní hierarchie některé na Nesunině člunu byly v postavení, že mohly očekávat podřízenost od některých z Cadsuanina člunu, ale i když to ty v Cadsuanině člunu, které měly být podřízené, dělaly, chovaly se jako k nadřízené, jež spáchala nějaký strašlivý zločin, o němž všichni vědí. Podle této hierarchie stála Nesune jen pod Cadsuane a Merise, a přesto čelila Daigian, která byla úplně nejníž, jako by byla záměrně vzdorovitá kvůli tomu, že ten zločin spáchala, a ostatní na jejím člunu se chovaly stejně. Všechno to bylo velice nenápadné, lehce zdvižená brada, nazvednuté obočí, ohrnutý ret, ale oku cvičenému v postupování na lodích to neuniklo. Možná v tom nebylo nic, co by jí pomohlo, ale jestli měla česat koudel, tak jediný způsob byl najít vlákno a zatáhnout.

Začal se zvedat vítr, závany jí tiskly plášť k zádům. Skoro si to neuvědomovala.

Strážci by mohli být dalším vláknem. Všichni byli úplně vzadu, za Aes Sedai, jedoucími za Nesune a ostatními třemi. Shalon vlastně čekala, že dvanáct Aes Sedai bude mít víc než sedm strážců. Každá Aes Sedai měla mít jednoho, ne-li víc. Podrážděně potřásla hlavou. Samozřejmě kromě červených adžah. O Aes Sedai věděla aspoň něco .

Nicméně otázka nezněla, kolik strážců, ale jestli to všechno jsou strážci. Byla si jistá, že prošedivělého starého Damera a hezoučkého Jahara už rovněž viděla v černých kabátech, než se najednou objevili u Aes Sedai. Tenkrát se po černokabátnících nechtěla dívat moc pozorně, a pravdou bylo, že byla oslněná něžnou Ailil, ale byla si tím jistá. A ať už to bylo s Ebenem jakkoliv, byla si skoro jistá, že z těch dvou se strážci stali. Skoro jistá. Jahar vyskočil stejně rychle jako Nethan a Bassane, když Merise ukázala, a z toho, jak se Corele usmívala na Damera, byl buď jejím strážcem, nebo jí zahříval postel, a Shalon si ani neuměla představit, že by si žena jako Corele vzala do postele skoro plešatého kulhavce. Možná toho o Aes Sedai nevěděla moc, ale byla si jistá, že pouto s mužem, který dokáže usměrňovat, není obvyklou praxí. Kdyby mohla dokázat, že to udělaly, mohl by to být velice ostrý nůž, aby ji odřízl od Cadsuane.