Arkadij Strugackij - Dravci meho stoleti

Здесь есть возможность читать онлайн «Arkadij Strugackij - Dravci meho stoleti» весь текст электронной книги совершенно бесплатно (целиком полную версию без сокращений). В некоторых случаях можно слушать аудио, скачать через торрент в формате fb2 и присутствует краткое содержание. Город: Praha, Год выпуска: 1985, Издательство: Svoboda, Жанр: Фантастика и фэнтези, на чешском языке. Описание произведения, (предисловие) а так же отзывы посетителей доступны на портале библиотеки ЛибКат.

Dravci meho stoleti: краткое содержание, описание и аннотация

Предлагаем к чтению аннотацию, описание, краткое содержание или предисловие (зависит от того, что написал сам автор книги «Dravci meho stoleti»). Если вы не нашли необходимую информацию о книге — напишите в комментариях, мы постараемся отыскать её.

Dravci meho stoleti — читать онлайн бесплатно полную книгу (весь текст) целиком

Ниже представлен текст книги, разбитый по страницам. Система сохранения места последней прочитанной страницы, позволяет с удобством читать онлайн бесплатно книгу «Dravci meho stoleti», без необходимости каждый раз заново искать на чём Вы остановились. Поставьте закладку, и сможете в любой момент перейти на страницу, на которой закончили чтение.

Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

„A co?“

„Jak vidíte, jsem zticha.“

Maria rozpačitě zafuněl a pak řekl: „No, já jistě nemám ke zvířeti o nic blíž než vy... Jak se to tam dává?“

Připravil jsem přijímač a podal mu ho. Oscar nás se zájmem sledoval.

„Tak spánembohem,“ broukl Maria. „Kde máte koupelnu? Aspoň se při té příležitosti po cestě trochu opláchnu.“

Zamkl se v koupelně a bylo slyšet, jak mu tam všechno padá z rukou.

„Zvláštní případ,“ poznamenal Oscar.

„To není žádný případ,“ namítl jsem. „To je kousek dějin, Oscare, a vy byste ho chtěl založit do desek s tkaničkami. A ti lidé nejsou gangsteři. To pochopí i ježek, jak říkával Jurkovskij.“

„Kdo?“

„Vladimir Sergejevič Jurkovskij. To byl jeden známý planetolog a já měl tu čest s ním spolupracovat.“

„Aha,“ pokýval hlavou. „A víte, že na náměstí před hotelem stojí pomník nějakého Jurkovského?“

„To je on.“

„Skutečně?“ podivil se Oscar. „Vlastně proč ne. Ten pomník mu tu ovšem nepostavili proto, že to byl známý planetolog. Prostě poprvé v dějinách města rozbil bank v elektronické ruletě. Takové hrdinské skutky se tu zvěčňují.“

„Něco takového jsem čekal,“ zabručel jsem. Bylo mi z toho smutno.

V koupelně se rozšuměla sprcha a vzápětí se Maria rozeřval strašlivým hlasem. Nejdřív jsem si řekl, že asi místo teplé pustil studenou, ale Maria řval dál a příšerně láteřil — ve výrazech si rozhodně nikterak nevybíral. Překvapeně jsme na sebe pohlédli. Oscar byl ovšem celkem klidný, protože se domníval, že takhle se projevují účinky slegu, a v jeho tváři se zrodil soucit. Hlučně cvakla zástrčka, dveře koupelny se prudce rozlétly, ložnicí zapleskala mokrá chodidla a do pracovny se vřítil nahý Maria.

„Nejste náhodou idiot?“ zařval na mě. „Co je to za pitomé vtipy?“

Ztuhl jsem. Maria se podobal obludné zebře. Jeho dobře živené kypré tělo bylo počmáráno svislými jedovatě zelenými šmouhami. Hulákal, zuřivě dupal a na všechny strany se z něj rozletovaly smaragdové kapky. Když jsme se všichni vzpamatovali a prohlédli si místo činu, ukázalo se, že ve sprchové růžici někdo ukryl houbu napuštěnou zelenou barvou — hned sem si vzpomněl na Lenův vzkaz a pochopil jsem, že tohle je Vuzina práce. Incident se zažehnával dlouho, Maria byl přesvědčen, že je to skandál, nejapný žert a hrubé porušení zásad subordinace. Oscar se řehtal. Já Mariu drhl kartáčem a stále se snažil věc vysvětlit. Maria prohlásil, že teď už nevěří nikomu a že si sleg vyzkouší doma. Oblékl se a začal s Oscarem projednávat plán blokády města.

A já zatím myl vanu a přemítal o tom, že moje kariéra v Bezpečnostní radě se chýlí ke konci, že začíná docela jiná práce, že nevím, kde začít, že bych rád zasáhl do posuzování plánu blokády města — ovšem nikoli proto, že bych blokádu považoval za nezbytnou, nýbrž proto, že je to příliš jednoduché, mnohem prostší než vrátit lidem duše prožrané věcmi a naučit každého přemýšlet o záležitostech světa jako o svých vlastních.

„... Izolovat tohle hnojiště od zbytku světa, dokonale izolovat, to je celá naše filozofie,“ hlásal Maria. Což bylo určeno mně. A možná nejen mně. Maria je hlava otevřená. Ten už určitě chápe, že blokáda je obranný krok, zatímco tady je třeba útočit. On však uměl útočit jen v čele operačních skupin a nejspíš mu připadalo trapné se k tomu přiznat.

Zachraňovat... Dokdy vás bude třeba zachraňovat? Naučíte už se někdy konečně chránit sami? Proč věčně nasloucháte páterům, fašizujícím demagogům a doktorům Opirům? Proč nechcete zaměstnávat vlastní mozky? Proč tak strašně nechcete přemýšlet? Copak je to tak těžké pochopit, že svět je obrovský, složitý a úchvatný? Proč vám všechno připadá tak jednoduché a nudné? Čím se váš mozek liší od Rabelaisova, Swiftova, Leninova, Einsteinova, Makarenkova, Hemingwayova, Strogovova? Jednou mě to udolá, pomyslel jsem si. Jednou se mi začne nedostávat sil. Já jsem přece stejný jako vy! Jenže já vám chci pomoct, kdežto vy mně ne...

Po vyučování za mnou přišli Rüg s Lenem a Len mi řekl: „Už jsme se rozhodli, Ivane, jedeme do Gobi, na Magistrálu.“ Len měl velké červené ruce, na horním rtu ryšavé chmýří a bylo znát, že tu Magistrálu si vymyslel právě on, a docela nedávno, tak před deseti minulami. Rüg jako obvykle mlčel, zvykal stéblo trávy a pozorně si mě prohlížel svýma klidnýma šedýma očima. Už je to hotový chlap, napadlo mě při pohledu na něj a řekl jsem mu: „Báječná kniha, nemám pravdu?“

„To ano,“ přikývl Len, „hned jsme pochopili, kam se vydat.“ Rüg mlčel.

„Žár a puch se šíří ve stínu těch pracujících draků,“ zadeklamoval jsem, „co vše pod sebe podemnou — mongolský pohanský chrám i kosti dvouhrbého živočicha, který tu kdysi klesl uprostřed písečné bouře...“

„Ano,“ řekl Len a Rüg dál žvýkal své stéblo.

„Pokaždé,“ pokračoval jsem (teď již podle Ičindagly), „když slunce dostoupí do matematicky přesně vymezeného bodu své pouti, na východě rozkvete přelud podivného města s bílými věžemi, které ve skutečnosti ještě nikdy nikdo neviděl.“

„A my ho musíme spatřit na vlastní oči,“ zasmál se Len.

„Lene, příteli,“ řekl jsem, „to je příliš poutavé, a proto příliš prosté. Sami zjistíte, jak zoufale je to prosté, a bude to pro vás nepříjemné rozčarování...“ Ne, to jsem neřekl dobře. „Můj milý příteli Lene,“ řekl jsem. „Cožpak tady jde o nějaký přelud? Skutečně krásný přelud jsem spatřil před sedmi lety v domě tvé matky: Vy oba jste přede mnou tehdy stáli už téměř dospělí...“ Ne, to říkám pro sebe, a ne kvůli nim, musím to říct ještě jinak: „Příteli Lene,“ řekl jsem, „před sedmi lety jsi mi vysvětlil, že tvůj národ je prokletý. Přišli jsme a sejmuli prokletí — z tebe, z Rüga i z mnoha dalších dětí, které nemívají rodiče. A teď je na vás, abyste sejmuli prokletí, které...“ Bude se to moc těžko vysvětlovat. Ale já to vysvětlím. Nějak to vysvětlím. Už od dětství víme, jak se snímalo prokletí na barikádách, jak se snímalo na stavbách a v laboratořích, a vy sejmete to poslední, vy budete vychovatelé a pedagogové. V poslední válce, v té nejméně krvavé, a zároveň nejtěžší pro všechny její vojáky.

Nahoře zapištěla Vuzi a žalostně se rozplakal Len. V pracovně cosi huhňal Oscar. Tomu je hej. Sleg je prostě špatný, škodlivý a nepřirozený. To znamená, že sleg je třeba zničit, zakázat ho a dávat pozor, aby se příslušný zákon přísně dodržoval. Jenže Maria je chytřejší, protože je starší a zkušenější. Maria by se ještě dal přetáhnout na naši stranu. Já pro něj nejsem autorita, ale jistě se najdou lidé, které pozorně vyslechne... Je moc dobré, že teď mohu vykřiknout na celý svět a uslyší mě milióny těch, kteří smýšlejí stejně jako já. A pomyslel jsem si, že teď odsud neodjedu. Jsem tu teprve tři dny. To přece není možné, že by se tu nenašel nikdo, kdo je s námi. Kdo tohle všechno k smrti nenávidí, kdo by chtěl celý tenhle tupý přežraný svět vyhodit do vzduchu. Takoví lidé byli vždycky a vždycky budou. Třeba už jen ten šofér-bibliofil... Nebo ten dlouhý nesmlouvavý intl... Ledaskdo. Potácejí se jako slepí. Uděláme všechno, abychom jim pomohli, aby svou nenávist nevyplýtvali na malichernosti. Naše místo je teď tady. Mé místo je tady.

Читать дальше
Тёмная тема
Сбросить

Интервал:

Закладка:

Сделать

Похожие книги на «Dravci meho stoleti»

Представляем Вашему вниманию похожие книги на «Dravci meho stoleti» списком для выбора. Мы отобрали схожую по названию и смыслу литературу в надежде предоставить читателям больше вариантов отыскать новые, интересные, ещё непрочитанные произведения.


Arkadij Strugacki - Biały stożek Ałaidu
Arkadij Strugacki
Arkadij Strugackij - Je těžké být bohem
Arkadij Strugackij
Arkadij Strugackij - A kárhozott város
Arkadij Strugackij
Arkadij Strugackij - Gyvenama Sala
Arkadij Strugackij
Arkadij Strugackij - Vlny ztišují vítr
Arkadij Strugackij
Arkadij Strugackij - Obydleny ostrov
Arkadij Strugackij
libcat.ru: книга без обложки
Arkadij Strugackij
Arkadij Strugackij - Mesto zaslibenych
Arkadij Strugackij
libcat.ru: книга без обложки
Arkadij Strugackij
Arkadij Strugackij - Lo scarabeo nel formicaio
Arkadij Strugackij
libcat.ru: книга без обложки
Arkadij Strugackij
Отзывы о книге «Dravci meho stoleti»

Обсуждение, отзывы о книге «Dravci meho stoleti» и просто собственные мнения читателей. Оставьте ваши комментарии, напишите, что Вы думаете о произведении, его смысле или главных героях. Укажите что конкретно понравилось, а что нет, и почему Вы так считаете.

x