Arthur Clarke - Zpev vzdálené Zeme

Brant ležel velice tichounce, až by si pomyslela, že usnul, nebýt toho, že ji držel tak pevně za ruku jako pokaždé, když takhle lehávali vedle sebe a hleděli ke hvězdám. Změnil se možná ještě víc než ona sama. Už nebyl tak strašně netrpělivý, stal se uvážlivějším. A nejlepší bylo, že dítě přijal za své se slovy, jejichž jemnost jí vehnala slzy do očí: „Bude mít otce dva.“

Rádio Tarna nyní zcela zbytečně zahájilo odpočítávání první, jaké kdy kterýkoli z Lassanů slyšel, odmyslíme-li si záznamy z minulosti. Uvidíme vůbec něco? uvažovala Mirissa. Magellan se nachází na opačné straně planety, vznáší se jako měsíc v úplňku nad polokoulí tvořenou pouze oceánem. Mezi námi leží celá planeta…

„Nula…“ ozvalo se Rádio Tarna — a současně se signál ztratil v hlasitém praskotu poruch. Brant se natáhl, aby zvuk stáhl, ale sotva stačil pohnout knoflíkem, když obloha vybuchla.

Celý horizont lemoval oheň. Sever, jih, východ, západ — všude stejně pronikavě. Z oceánu stoupaly dlouhé plamenné jazyky do poloviční výše nad horizont. Takovou polární záři Thalassa ještě nikdy neviděla a už ji také nikdy víckrát nespatří.

Byla to překrásná podívaná, ale v člověku probouzela posvátnou bázeň. Mirissa nyní pochopila, proč Magellan spustil motory na druhé straně planety, i když to ještě vůbec nebyl kvantový pohon, ale pouze unikající energie, kterou neškodně pohlcovala ionosféra. Loren jí vyprávěl cosi nesrozumitelného o hyperprostorových rázových vlnách a dodal, že tomuhle jevu neporozuměli ani samotní vynálezci pohonu.

Letmo jí prolétlo myslí, co si o tomhle nebeském ohňostroji asi myslí škorpióni. Slabé odlesky světelného uragánu se jistě přefiltrují i přes chaluhový les a osvětlí ulice jejich podmořských měst.

Možná to bylo jen zdání, ale vypadalo to tak, jako by se záření, pestrobarevné paprsky utvářející kruhovou světelnou korunu, pozvolna kradly oblohou. Jejich energetický zdroj nabíral rychlost po únikové dráze a opouštěl Thalassu navždy. Trvalo dlouhé minuty, než si mohla být pohybem zcela jistá. Barvitost celé podívané zároveň znatelně pohasínala.

Pak náhle všechno zmizelo. Opět nahlas promluvilo Rádio Tarna, dost zadýchaně.

„… všechno v souladu s plánem… nyní probíhá reorientace lodi… další ohňostroj budeme mít později, ale taková podívaná to už nebude… všechny etapy odpoutání se lodi z parkovací oběžné dráhy proběhnou na opačné straně planety, ale Magellan budeme moci spatřit přesně za tři dny, až bude opouštět naši sluneční soustavu…“

Mirissa se zahleděla na oblohu, na niž se nyní znovu vracely hvězdy — hvězdy, na které nikdy víckrát nedokáže pohlédnout, aniž by se jí připomněl Loren — a sotva vnímala slova. Nyní z ní jakýkoli cit vyprchal, jestli ji opět přepadnou slzy, stane se tak později.

Cítila, jak ji Brant objal, a přivítala to jako útěchu vůči osamělosti vesmíru. Svoje místo měla zde, její srdce se už nikdy nezatoulá. Neboť konečně pochopila. Ačkoli milovala Lorena pro jeho sílu, Branta milovala pro jeho slabost.

Sbohem, Lorene, zašeptala — ať jsi šťastný na té daleké planetě, kterou ty a tvoje děti dobudou pro lidstvo. Ale někdy si na mě vzpomeň, žes mě nechal cestou ze Země tři sta let za sebou.

Brant ji neohrabaně a jemně pohladil po vlasech. Přál si nalézt slova, aby ji utěšil, ačkoli věděl, že nejlépe udělá, když bude mlčet. Necítil žádné vítězství, i když Mirissa opět patřila jemu. Jejich bezstarostné společenství vzalo za své a už nikdy se nedalo oživit. Brant věděl, že až do konce jeho života zůstane mezi nimi Lorenův přízrak — přízrak muže, který nezestárnul ani o den, zatímco jejich prach už dávno rozfouká vítr.

Magellan se objevil o tři dny později nad východním horizontem v podobě zářící hvězdy natolik jasné, že se na ni vůbec nedalo nechráněným okem pohlédnout, i když kvantový motor pečlivě zaměřili tak, aby větší část unikajícího záření Thalassu míjela.

Týden za týdnem, měsíc po měsíci hvězda pozvolna pohasínala, ačkoli se stále dala snadno nalézt i na denní obloze, pokud člověk věděl přesně, kam se má podívat. A v noci často bývala nejjasnější hvězdou na nebi.

Mirissa ji spatřila naposledy těsně předtím, než ztratila zrak. Kvantový motor — nyní neškodně zmírněn vzdáleností — musel být po několik dní zaměřen přímo proti Thalasse.

Tehdy byl už Magellan patnáct světelných let daleko, ale Mirissina vnoučata si bez potíží ukazovala modrou hvězdičku třetí velikosti. Zářila přímo nad pozorovatelnami vybudovanými při ohradě proti škorpiónům, kterou protékala elektřina.

Ještě nebyli inteligentní, avšak pocítili zvídavost — a to znamená první krok na nekonečné cestě.

Stejně jako mnoho korýšů, kterým se kdysi tak báječně dařilo v pozemských mořích, i oni mohli přežít na pevnině neomezeně dlouho. Ovšem až do doby před několika stoletími o to projevovali jen pramalý zájem, rozlehlé chaluhové lesy jim zajišťovaly pokrytí všech jejich potřeb. Dlouhé štíhlé listy jim sloužily za potravu, pevné stonky byly materiálem pro primitivní nástroje.

Měli jen dva přirozené nepřátele. Jedním z nich byla velikánská, ale málo rozšířená ryba žijící ve značných hloubkách — tvořilo ji jen o málo víc než strašlivá tlama připojená k nikdy nenaplněnému žaludku. Druhým byla jedovatá, pulsující medúza — pohyblivá forma obrovitých polypů — která občas pokrývala mořské dno smrtí a za sebou nechávala jen vyhlazenou pustinu.

Kromě sporadických exkurzí za hranici voda-vzduch škorpióni mohli docela dobře strávit celý svůj život v moři, dokonale adaptováni na své životní prostředí. Ale — na rozdíl od mravenců a termitů — ještě nevstoupili na některou ze slepých evolučních větví. Zatím stále dokázali reagovat na změny prostředí.

A skutečně i tenhle podmořský svět podléhal změnám, i když jen ve velmi malém měřítku. Z nebe padaly úžasné věci. Tam, odkud pocházely, jich muselo být víc. Až se na to škorpióni dobře připraví, vydají se po nich pátrat.

V thalasském moři odolném vůči zubu času neexistoval žádný zvláštní důvod ke spěchu. Zatím jsme proto stále ještě mnoho let před jejich prvním útokem na cizí končiny, o nichž jim jejich průzkumníci přinášejí tak podivuhodné zprávy.

Vůbec nikdy je nenapadne, že zase jiní průzkumníci podávají naopak zprávy o nich. A až se škorpióni konečně na výpravu vydají, načasují si ji nanejvýš nešťastně.

Budou mít tu smůlu, že se vynoří na pevnině v průběhu druhého období zcela neústavní, ale nesmírně výkonné a pohotové vlády prezidenta Owena Fletchera.

Kumar Lorenson se narodil v době, kdy se kosmická loď Magellan ještě nevzdálila od Thalassy více než několik málo světelných hodin, avšak jeho otec už usnul a tuhle novinu se nedozví dříve než za tři sta let.

Při pomyšlení, že jeho bezesný spánek potrvá mnohem déle než celý život jeho prvního dítěte, se rozplakal. Až bude před tu krutou zkoušku postaven, shromáždí všechny záznamy, které na něj budou čekat v databázích. Bude sledovat, jak se z jeho syna stal muž a zaslechne jeho hlas nesoucí se přes propast staletí, jeho pozdrav, na který nebude moci nikdy odpovědět.