Arthur Clarke - Zpev vzdálené Zeme

Strašně rád bych znal následující kapitolu tohoto příběhu. Neshromáždili se právě teď v chaluhovém lese škorpiónští vědci a politikové, aby se poradili, co s námi?

Takže prosím opravte anténu s dálkovým dosahem, abychom mohli udržovat spojení! Počítač Magellanu, který nad námi bude bdít cestou na Sagan 2, bude očekávat vaši zprávu.“

„Co je to Bůh?“ zeptala se jednou Mirissa.

Kaldor si povzdechl a vzhlédl od celá staletí staré obrazovky, na kterou se díval.

„Proč se ptáte, moje milá?“

„Protože Loren včera řekl: Moses si myslí, že škorpióni možná hledají Boha.“

„Vážně to povídal? Později si s ním promluvím. A vy, mladá dámo, po mně chcete, abych vám vysvětlil něco, s čím si lámaly hlavu milióny lidí po tisíciletí a co inspirovalo více textů než kterékoli jiné téma v celé historii. Kolik času tomu můžete dnes dopoledne věnovat?“

Mirissa se zasmála. „No, alespoň hodinu. Neříkal jste mi kdysi, že cokoli, co je opravdu důležité, se dá vyjádřit jednou jedinou větou?“

„Hmm. Tedy, v životě jsem už narazil i na hodně rozvětvená souvětí. Ale kde mám začít…“

Zabloudil očima na holý trávník za okny knihovny a na tichý — a přece výmluvnou řečí hovořící — obrovitý trup osidlovací lodi, která se nad ním tyčila. Tady se počal lidský život na této planetě, není divu, že mi tohle místo tak často připomíná Ráj. A jsem snad já had, chystající se svést nevinnost? Ale tak chytré dívce, jako je Mirissa, jistě neprozradím nic, co by už sama nevěděla — anebo se nedohadovala.

„Potíž se slovem Bůh,“ spustil pomalu, „je v tom, že ani pro dva lidi nemá úplně stejný význam — zejména pokud to jsou filozofové. Proto v průběhu třetího tisíciletí pozvolna mizelo ze slovníku s výjimkou kleteb — v některých kulturách příliš obscénních, než aby byly součástí zdvořilé řeči.

Nahradilo je celé souhvězdí specializovaných slov. Přinejmenším tak podstatně ubylo nedorozumění mezi lidmi, která způsobovala v minulosti devadesát procent všech konfliktů.

Osobní Bůh, někdy taky zvaný Bůh číslo jedna, dostal název Alfa. Byla to hypotetická entita, o níž se předpokládalo, že sleduje denní život každého tvora — každého jednotlivce, každého zvířete! — odměňuje dobré skutky a trestá zlé, obvykle v období neurčitě definované posmrtné existence. Alfu jsi mohla uctívat, modlit se k němu, vykonávat na jeho počest náboženské ceremoniály a stavět kostely…

Pak tu byl Bůh, který stvořil vesmír, a od toho okamžiku s ním možná měl a možná už neměl nic společného. To byl Omega. Poté, co filozofové vytvořili ideu rozčleněného Boha, využili postupně všech dvaceti nebo kolika písmen staré řecké abecedy, ale Alfa a Omega pro dnešní dopoledne bohatě stačí. Počítám, že diskusemi o nich se strávilo nějakých deset miliard člověkoroků.

Alfa byl nerozuzlitelně spjat s náboženstvím — a to znamenalo jeho pád. Možná že by stále ještě přežil zničení Země, kdyby se myriády soupeřících náboženství nechaly na pokoji. Jenže to nedokázaly, protože každé z nich proklamovalo, že je Jediné správné a Jediné pravdivé. Takže usilovalo zničit své soupeře — což výsledně znamenalo nejen soupeřící sekty a věrouky, ale také vlastní odpadlíky.

Samozřejmě hrubě zjednodušuju. Nábožní mužové a ženy často převyšovali své sekty a je docela možné, že pro raná lidská společenství bylo náboženství esenciální. Lidé by možná nedokázali spolupracovat ve větších společenstvích než v kmenových celcích, kdyby jim nehrozily sankce z nebes. Náboženství se stalo antisociální silou až tehdy, když bylo zkorumpováno mocí a privilegii. Velké dobro, které přineslo, pak zastínila ještě větší zla.

Nikdy jste nezaslechla, doufám, o Svaté inkvizici, o honech na čarodějnice, o křižáckých taženích. Věřila byste, že dokonce ještě v kosmickém věku existovaly národy, které úředně popravovaly děti, protože jejich rodiče byli stoupenci heretické sekty státem uznávaného druhu Alfy? Tváříte se šokovaně, ale zatímco vaši předkové zahajovali výzkumy Sluneční soustavy, děly se takové — a ještě horší věci.

Naštěstí pro lidstvo obraz Alfy po roce dva tisíce ať tak či onak pobledl. Zlikvidoval jej fascinující rozvoj čehosi, čemu se říkalo statistická theologie. Kolik času mi ještě zbývá? Není už Bobby netrpělivý?“

Mirissa vyhlédla z velkého okna. Šedák s bílou hřívou se spokojeně pásl na trávě kolem osidlovací lodi a zjevně mu absolutně nic nescházelo.

„Neuteče — dokud tam bude mít něco k snědku. Co to bylo, ta statistická teologie?“

„Finální útok na problém Zla. Kolem roku 2500 vznikla velice excentrická náboženská sekta — nazývali se neomanichejci a nechtějte po mně, abych vám vysvětlil proč. Shodou okolností to bylo první kosmické náboženství. Ačkoli i všechna ostatní náboženství využívala spojové družice k šíření své věrouky, neomanichejci je používali výhradně. Nenavštěvovali kostely, modlili se před televizní obrazovkou.

Přestože byli takhle závislí na technice, tradici měli ve skutečnosti velice starobylou. Věřili, že Alfa existuje, ale že představuje absolutní zlo — a že smyslem existence lidstva je odhalit je a zničit.

Na podporu své víry uváděli nepřeberné množství hrůzných faktů z historie a zoologie. Myslím, že to museli být dost vyšinutí lidé, poněvadž se zdá, že sbírání materiálů tohoto druhu jim působilo morbidní potěšení.

Například — jejich oblíbeným důkazem existence Alfy bylo cosi, čemu říkali Důkaz ze zámyslu. My teď už víme, že je naprosto mylný, ale neomanichejci jej podávali tak, že zněl naprosto přesvědčivě a nevyvratitelně.

Za překrásně dohromady skloubeným systémem — jejich oblíbeným příkladem byly digitální hodinky — přece musí existovat někdo, kdo jej naplánoval, vytvořil. A pohleďte na dokonalost Přírody…

A to taky nadšeně činili. Speciálně se věnovali parazitologii — mimochodem ani nevíte, jaké máte tady na Thalasse štěstí! Nechci, aby se vám obrátil žaludek, a proto vám nebudu popisovat, jaké vynalézavé metody a adaptační mechanismy různí tvorové používají, aby pronikli do cizího organismu — zejména do lidského — a aby na něm cizopasili, často až do jeho úplné záhuby. Zmíním se jenom o jednom oblíbeném příkladu neomanichejců, o lumkovi.

Tahle rozkošná potvůrka klade vajíčka do jiných druhů hmyzu poté, co je paralyzuje, takže když se její larvy vylíhnou, mají k dispozici obrovské zásoby — živého — masa.

Neomanichejci uměli o takových tématech hovořit celé hodiny, divy Přírody uváděli jako důkaz, že pokud Alfa není zlo samo, pak naprosto neuznává lidské standardy morálky a dobra. Ale nemějte obavy — nedokážu je napodobit, a ani nechci.

Ale musím zmínit jiný z jejich oblíbených důkazů — Důkaz z katastrofy. Typický příklad, který se už opakoval tisíckrát: uctívači Alfy se ke svému Bohu tváří v tvář akutnímu nebezpečí modlí o pomoc — a všichni zahynou, protože jejich záchranný prostředek selže, zatímco by se jim nic nestalo, kdyby bývali zůstali doma.

Neomanichejci opět sesbírali spousty takových hrůzostrašných příběhů — o hořících nemocnicích a starobincích, o mateřských školkách zničených zemětřesením, výbuchem sopky, nebo o městech zpustošených tsunami — podávali nekonečné seznamy.