Arthur Clarke - Zpev vzdálené Zeme

Mírně ho překvapilo, když doktor Steiner řekl zvesela: „Tak to máme, Owene. Už tě nebudeme znovu potřebovat.“

Profesor byl hrdý na skutečnost, že nikdy nikoho netýral, jenže dobrý vyšetřovatel musí být tak trochu sadista — i kdyby jen v psychické oblasti. Kromě toho to dodávalo jeho reputaci mýtus neomylnosti, čímž byla půlka bitvy vyhraná.

Vyčkal, až se Fletcher trochu vzpamatuje a udrží rovnováhu. Zároveň se ho chopila i eskorta a odváděla jej do cely pro vyšetřované.

„Ale mimochodem, Owene — ta finta s ledem by nikdy nefungovala.“

Ve skutečnosti se mohla podařit docela dobře, ale na tom teď nezáleželo. Výraz tváře poručíka Fletchera dokonale odměnil doktora Steinera za to, že vynaložil takový díl ze svého značného umění.

Nyní se mohl uložit nazpět k spánku trvajícímu až na Sagan 2. Avšak nejdříve si vydechne a trochu se pobaví, aby co nejlépe využil téhle neočekávané příležitosti.

Zítra omrkne Thalassu a třeba si zaskočí zaplavat na jednu z těch úchvatných pláží. Ale pro tuhle chvíli se potěší ve společnosti starého a drahého přítele.

Knížka, kterou s posvátnou úctou vytáhl z vakuovaného obalu, nebylo pouze první vydání, bylo to nyní jediné vydání vůbec. Rozevřel ji namátkou, beztak už znal prakticky každou stránku zpaměti.

Pustil se do čtení a padesát světelných roků daleko od trosek planety Země se po Baker Street opět valila mlha.

„Křížové prověření všech údajů potvrdilo, že do věci byli zapletení jenom čtyři Sabrové,“ řekl kapitán Bey. „Můžeme si gratulovat, že není zapotřebí vyslýchat už nikoho dalšího.“

„Pořád nechápu, jak si mohli myslet, že se jim to podaří,“ nešťastně poznamenal zástupce kapitána Malina.

„Nevěřím, že by uspěli, ale naštěstí se to nikdy nevyzkoušelo v praxi. Ostatně stejně ještě nebyli definitivně rozhodnutí.

Plán A předpokládal zničit štít. Jak víte, Fletcher patřil k četě, která jej kompletovala, a vypracoval schéma, jak přeprogramovat poslední fázi dopravy na orbitální dráhu. Kdyby se blok ledu nechal, aby narazil do lodi rychlostí třeba jen několika metrů za sekundu — chápete, co mám na mysli?

Dalo se to zařídit tak, aby to vypadalo jako nehoda, jenže tu bylo riziko: následné vyšetřování mohlo prokázat, že to do kategorie nešťastných náhod nepatří. A dokonce i kdyby se štít zničil, dal se opravit. Ovšem Fletcher doufal, že zdržení mu poskytne čas, aby získal další sympatizanty. A možná, že měl pravdu: ještě jeden rok na Thalasse…

Plán B obsahoval provedení sabotáže v základním systému rozvodu vzduchu, takže by bylo nutné loď evakuovat. Proti tomu lze vznést úplně stejné námitky.

Plán C byl nejzávažnější, protože jeho provedením by celá výprava skončila. Naštěstí žádný ze Sabrů nepracoval v motorové sekci. Bylo by pro ně velice nesnadné proniknout až přímo k motorům.“

Všichni se zatvářili šokovaně — ačkoli nikdo víc než korvetní kapitán Rocklynn.

„To by vůbec nebylo tak komplikované, pane kapitáne, kdyby si to zamanuli doopravdy. Měli by velký problém provést něco, co by vyřadilo motory z provozu — nastálo — a nezničit přitom celou loď. Velice pochybuji, že by k tomu měli potřebné technické znalosti.“

„Pracovali na tom,“ temně prohlásil kapitán. „Budeme muset zrevidovat naše bezpečnostní opatření, obávám se. Zítra uspořádáme na tohle téma poradu pro všechny vyšší důstojníky — v poledne na tomto místě.“

A pak položila šéflékařka Newtonová otázku, kterou se všichni obávali vyslovit.

„Dojde k válečnému soudu, pane kapitáne?“

„Není třeba vinu jsme prokázali. V souladu s Lodními řády je jediný problém rozsudek.“

Všichni vyčkávali. A pořád vyčkávali.

„Děkuji vám, dámy a pánové,“ řekl kapitán Bey a zanechal své důstojníky v hlubokém mlčení.

O samotě ve své kajutě jej přepadla zlost a cítil se zrazený. Ale alespoň bylo po všem, Magellan proplul bouří zvířenou lidmi.

Ostatní tři Sabrové byli — snad — neškodní, jenže co s Owenem Fletcherem?

Zatoulal se v myšlenkách ke smrtící hračce v sejfu. Byl přece kapitán: nemůže být obtížné nastrojit nějakou nehodu…

Odmrštil takové fantazie. Tohle by přece nikdy neudělal. Na každý pád se už rozhodl a byl si jistý, že získá všeobecný souhlas.

Kdosi kdysi prohlásil, že každý problém má své jednoduché, lákavé — a naprosto špatné řešení. Jenže jeho řešení, utvrzoval se bylo jednoduché, lákavé — a absolutně správné.

Sabrové chtěli zůstat na Thalasse, ať si tedy zůstanou. Nepochyboval, že se stanou cennými občany — možná že tahle civilizace potřebovala právě takové podnikavé, smělé, energické typy.

Jak podivně se historie opakuje: stejně jako Magellan i on vysadí z lodi několik mužů posádky na pustý ostrov.

Avšak zda je potrestal, anebo odměnil, to se nedozví dříve než za tři století.

Laboratoř pro výzkum moře na Severním ostrově nehýřila velkým optimismem.

„Potřebujeme ještě další týden, abychom opravili Calypsó,“ řekl ředitel, „a stálo při nás štěstí, že jsme našli ponornou sondu. Je jediná na celé Thalasse a už ji nechceme víckrát dávat v sázku.“

Tyhle symptomy já znám, pomyslela si vědecká důstojnice Varleyová. Dokonce i v posledních pozemských dnech se našli ředitelé laboratoří, kteří nechtěli, aby jejich skvělé přístroje poskvrnilo použití při obyčejných úkolech.

„Pokud se nezačne Krakan junior — anebo senior — chovat zase ošklivě, nevidím tu žádné nebezpečí. A geologové přece slíbili, že vulkány nyní utichnou nejméně na padesát let.“

„O tohle jsem s nimi uzavřel malou sázku. Ale upřímně — proč si myslíte, že je ta věc tak důležitá?“

Jak jednostranné zaměření! pomyslela si Varleyová. I když je to oceánograf — fyzik, člověk by očekával, že se bude trochu zajímat i o život v moři. Ale třeba mu křivdím, možná mě z toho vyvede…

„Od incidentu, při kterém mnoho nechybělo, aby zahynul doktor Lorenson, jsme na tom problému angažovaní emocionálně. Ale i když od toho zcela odhlédneme, škorpióni nám připadají fascinující. Cokoli, co dokážeme vyzkoumat o mimozemské inteligenci, může pro nás být jednoho dne životně důležité. A pro vás dokonce ještě víc, poněvadž to jsou vaši sousedé.“

„Je mi to jasné. Možná je štěstí, že obojí obýváme ekologicky tak rozdílná prostředí.“

Jenže na jak dlouho? pomyslela si vědecká důstojnice. Jestli má pravdu doktor Kaldor…

„Povězte mi, co takový automatický vyzvědač umí. Název v člověku rozhodně probouzí zvědavost.“

„Vyvinuli ho před dvěma tisíciletími k bezpečnostním a špionážním účelům ale měl mnoho jiných aplikací. Některé nebyly větší než špendlíková hlavička — ten, který použijeme tady, je velký asi jako fotbalový míč.“

Varleyová rozprostřela na ředitelském stole výkresy.

„Tenhle přístroj zkonstruovali speciálně pro práci pod vodou — překvapuje mě, že s ním nejste obeznámen — první zmínka o něm se datuje už z roku 2045. Našli jsme kompletní údaje v databázi Tech a vložili jsme je do replikátoru. První kopie nefungovala, — pořád nevíme proč — ale testy druhé už jsou v pořádku.