Arthur Clarke - Zpev vzdálené Zeme

Jonathan Cauldwell a jeho tenčící se, avšak stále ještě hlučná skupina následovníků vyhlašovala den ze dne zuřivěji, že všechno dobře dopadne, že Bůh lidstvo jen zkouší, stejně jako kdysi podrobil zkoušce Joba. Přes to všechno, co se už se Sluncem stalo, věci se brzy vrátí do normálních kolejí a lidé budou spaseni — s výjimkou těch, kteří neuvěřili v Jeho milost a přivolali na své hlavy Jeho hněv. A potom by Bůh třeba také mohl své záměry změnit…

Sekta Boží vůle věřila v pravý opak. Konečně nastává Soudný den a žádné počínání nepomůže, abychom se mu vyhnuli. Naopak, měli bychom jej uvítat, poněvadž ti, které Boží soud uzná hodny spasení, žít budou ve věčné blaženosti.

A tak, ačkoli ze zcela opačných východisek, cauldwelliáni i bohovolci dospěli ke stejnému závěru: Lidský rod by se neměl pokoušet uniknout svému osudu. Všechny kosmické lodi by se měly zničit.

Snad to byl zásah samotné štěstěny, že se mezi oběma soupeřícími sektami vyvinulo tak nesmiřitelné nepřátelství, že nedokázaly spolupracovat ani k dosažení společného cíle. Po smrti prezidentky Windsorové se jejich nepřátelství proměnilo ve skutečně bratrovražednou, zuřivou nenávist. Objevily se zvěsti skoro jistě pocházející ze Světové bezpečnostní centrály, ačkoli Beyovi kolegové by se mu nikdy nepřiznali, — že bombu umístili do raketoplánu bohovolci a sabotáž na časovém spínači provedli cauldwelliáni. Avšak stejně populární byla i přesně obrácená verze, a jen jedna z nich mohla být pravdivá.

Tohle všechno už patřilo historii, kromě něj to věděla pouhá hrstka lidí a brzy se to zapomene úplně. Nicméně mu připadlo zvláštní, že Magellan znovu ohrožuje sabotáž.

Na rozdíl od bohovolců a cauldwelliánů byli Marťané nanejvýš schopní, kvalifikovaní a nevykolejení fanatismem. Proto mohli představovat vážnější problém, ale kapitán Bey věřil, že ví, jak jej zvládnout.

Jsi dobrý chlap, Owene Fletchere, pomyslel si temně. Jenže svého času jsem zabil i lepší. A když mi nezbývala jiná možnost, užil jsem i mučení.

Byl vcelku pyšný na skutečnost, že se mu to nikdy nezamlouvalo, a tentokrát měl lepší možnost.

Proto měl teď Magellan dalšího člena posádky, jehož probudili mimo původní program a který se nyní adaptoval na současnou situaci — stejně jako před rokem Kaldor. Nic kromě opravdu naléhavé nutnosti takové opatření nemohlo ospravedlnit. Avšak podle záznamů uložených v počítači pouze dr. Marcus Steiner, bývalý vedoucí oddělení výzkumu Světové kriminální ústředny, měl vědomosti a dovednosti, jež byly nyní bohužel zapotřebí.

Kdysi na Zemi se ho přátelé často vyptávali, proč si zvolil zrovna kariéru profesora kriminalistiky. A on odpovídal pokaždé stejně: „Jinak bych se stal zločincem.“

Steinerovi trvalo skoro týden, než přizpůsobil běžné encefalografické nemocniční zařízení svým potřebám a překontroloval počítačové programy. Čtyři Marťané mezitím zůstávali uvěznění ve svých kajutách a tvrdošíjně odmítali učinit jakékoli přiznání.

Owen Fletcher nevypadal příliš nadšeně, když uviděl přípravy, které se na něho dělaly. Příliš se to podobalo elektrickému křeslu a mučícím nástrojům známým z krvavé pozemské historie. Doktor Steiner ho okamžitě uklidňoval s profesionální familiárností dobrého vyšetřovatele.

„Na tom není nic, čeho by ses měl bát, Owene — slibuju ti, že neucítíš ani píchnutí. Dokonce si vůbec nebudeš uvědomovat, že mi odpovídáš — ale neexistuje způsob, jak bys dokázal skrýt pravdu. Protože jsi inteligentní člověk, povím ti přesně, co budu dělat. Je to dost překvapující, ale mně to pomáhá při plnění úkolu. Ať se ti to líbí nebo nelíbí, tvoje podvědomí mi bude věřit — a bude se mnou spolupracovat.“

To je ale nesmysl! pomyslel si poručík Fletcher, přece si nemůže představovat, že mě dostane takhle snadno. Ale neodpověděl, seděl v křesle a lapiduši mu volně omotávali okolo paží a pasu kožené řemínky. Nepokoušel se klást odpor, dva nejmohutnější z jeho bývalých kolegů postávali s trapnými pocity v pozadí a pečlivě se vyhýbali jeho pohledu.

„Když se budeš potřebovat napít anebo si chtít zajít na toaletu, stačí říct. První sezení trvá přesně jednu hodinu, později možná budeme potřebovat ještě nějaká kratší. Chceme, aby ses cítil uvolněný a v pohodě.“

Za stávajících okolností to byl navýsost optimistický výrok, ale nezdálo se, že by někomu připadl sebeméně směšný.

„Mrzí mě, že jsme ti museli oholit hlavu, ale kontaktním elektrodám vlasy vadí. A budeš muset mít zavázané oči, abychom nedostávali matoucí vizuální vstupy… Teď na tebe padne ospalost, ale zůstaneš při plném vědomí… Položíme ti sérii otázek, které mají přesně tři možné odpovědi — ano, ne nebo nevím. Jenže ty nebudeš muset odpovídat, tvůj mozek to udělá za tebe a počítačový logický systém se třemi proměnnými už bude vědět, jak to básník myslel.

A neexistuje absolutně žádný způsob, jak bys nás mohl obelhat Naopak bychom velice uvítali, kdyby ses o to pokusil! Věř mi, tenhle přístroj vynalezly jedny z nejlepších pozemských mozků — a nikdy se jim ho nepodařilo obalamutit. Když počítač dostane dvojznačnou odpověď, jednoduše otázku přeformuluje. Tak jsi připravený? Výborně… Prosím zapnout záznam… Kontrolu přírůstku dat na pátý kanál… Spusťte program.“

JMENUJETE SE OWEN FLETCHER

ODPOVĚZTE ANO NEBO NE

JMENUJETE SE JOHN SMITH

ODPOVĚZTE ANO NEBO NE

NARODIL JSTE SE VE MĚSTĚ LOWELL NA MARSU

ODPOVĚZTE ANO NEBO NE

JMENUJETE SE JOHN SMITH

ODPOVĚZTE ANO NEBO NE

NARODIL JSTE SE VE MĚSTĚ AUCKLAND NA NOVÉM ZÉLANDU

ODPOVĚZTE ANO NEBO NE

JMENUJETE SE OWEN FLETCHER

ODPOVĚZTE ANO NEBO NE

NARODIL JSTE SE 3. BŘEZNA ROKU 3585

ODPOVĚZTE ANO NEBO NE

NARODIL JSTE SE 31. PROSINCE ROKU 3584

Otázky následovaly v tak rychlých intervalech, že dokonce ani kdyby nebyl býval ve stavu mírného obluzení, nedokázal by Fletcher odpovídat falešně. Jenže na tom by stejně nezáleželo, i kdyby to udělal, počítač by si během několika minut vypracoval vzory jeho mechanických odpovědí na všechny otázky, jejichž odpovědi byly známé předem.

Čas od času komputer kalibraci překontroloval (JMENUJETE SE OWEN FLETCHER… NARODIL JSTE SE VE MĚSTĚ CAPETOWN, REPUBLIKA ZULU) a otázky se příležitostně opakovaly, aby se potvrdily předchozí odpovědi. Jakmile počítač jednou rozlišil fyziologickou konstelaci odpovědí ANO — NE, celý postup probíhal naprosto automaticky.

Primitivní „detektory lži“ se pokoušely zvládnout totéž se slušným výsledkem — jenže zřídkakdy s naprostou jistotou. Netrvalo déle než dvě stě roků, aby se tato technika zdokonalila, a následkem toho se zrevolucionizovala soudní praxe, jak v oboru trestního, tak i civilního práva. Dosáhla takové úrovně, že jen málo soudních procesů probíhalo delší dobu než několik hodin.

Vlastně to nebyl ani tolik výslech jako komputerizovaná a od podvádění oproštěná — verze hry ano-ne, někdy hrávané na dvacet otázek. Principiálně se pomocí série odpovědí ano či ne dala rychle zjistit jakákoli informace a až překvapovalo, jak zřídka bylo zapotřebí všech dvaceti otázek, pokud spolupracoval perfektní odborník s perfektním strojem.

Když se přesně o hodinu později pořádně zmámený Owen Fletcher vypotácel z křesla, neměl nejmenší představu, nač se ho ptali nebo co jim odpovídal. Vcelku byl spokojený, že nic neprozradil.