Arthur Clarke - Zpev vzdálené Zeme

Zazněla tu ukvapená slova, že pomocí tektonického inženýrství dokážeme vytvořit novou pevninu, abychom získali prostor pro nárůst obyvatelstva. Smím vám připomenout, že dokonce ani na Zemi, po tisících letech výzkumů a zkoušek, tohle nebyla exaktní věda? Připomeňte si katastrofu na plošině Nazca roku 3175! Neumím si představit nic bezohlednějšího, než šťourat do sil, které dřímají uvnitř Thalassy.

Dál už není třeba slov. V téhle věci můžeme udělat pouze jedno jediné rozhodnutí. Musíme zanechat Lassany jejich vlastnímu osudu, my máme povinnost pokračovat v cestě na Sagan 2.“

Lorena pozvolna sílící potlesk nepřekvapil. Zajímavá otázka byla: Kdopak se k němu nepřipojil? Pokud dokázal posoudit, posluchači se rozdělili na dvě téměř stejné poloviny. Někteří ovšem možná aplaudovali proto, že se jim líbil velice působivý způsob podání — ne nutně proto, že s řečníkem souhlasili.

„Děkuji poručíku Elgarovi,“ řekl předsedající Kaldor. „Zejména oceňujeme jeho stručnost. Chtěl by teď někdo vyjádřit opačný názor?“

Nastalo nervózní posedávání a vrtění, po němž následovalo hluboké ticho. Přinejmenším celou minutu se nedělo nic. Pak se začaly na obrazovce objevovat nápisy.

002 PROSÍM KAPITÁNA, ABY OZNÁMIL ODHAD PRAVDĚPODOBNOSTI ÚSPĚŠNÉHO UKONČENÍ VÝPRAVY — NEJNOVĚJŠÍ PROPOČET

003 NELZE OŽIVIT REPREZENTATIVNÍ VZOREK SPÍCÍCH, ABYCHOM ZJISTILI JEJICH NÁZOR?

004 NEMĚLI BYCHOM SE ZEPTAT LASSANŮ, CO SI MYSLÍ ONI? JE TO PŘECE JEJICH PLANETA

Počítač s naprostou neutralitou a utajením autorů zaznamenával a čísloval vstupy od účastníků shromáždění. Za celá dvě tisíciletí nikdo nedokázal vynalézt lepší způsob, jak vysondovat mínění skupiny a dosáhnout názorové shody. Všude na lodi i dole na Thalasse — se muži a ženy napojovali na okruh pomocí sedmi tlačítek na svých malých klávesnicích, ovladatelných jednou rukou. Možná že právě zručnost, kterou získávalo každé dítě už v nejranějším věku, jim umožňovala vyťukat všechny potřebné kombinace, aniž by museli na ovládání přístroje myslet.

Loren přelétl očima posluchače a potěšilo ho, když zaznamenal, že prakticky každému z nich jsou vidět obě ruce. Nespatřil nikoho s charakteristickým nepřítomným pohledem naznačujícím, že pomocí schované klaviatury vysílá nějaké soukromé relace. Zato však hovořilo nějak příliš mnoho lidí.

015 A CO KOMPROMIS? NĚKTEŘÍ Z NÁS BY MOHLI DÁT PŘEDNOST TOMU, ABY ZŮSTALI, ZATÍMCO LOĎ BY POKRAČOVALA V LETU

Kaldor zaklepal, aby na sebe upozornil.

„Tohle se netýká memoranda, o němž diskutujeme,“ řekl, „ale bude to zaprotokolováno.“

„Abych odpověděl na vstup číslo nula nula dva,“ ozval se kapitán Bey, který si až v poslední chvíli uvědomil, že k tomu potřebuje pokynutí od předsedajícího, „cifra činí devadesát osm procent. Nijak by mě nepřekvapilo, kdyby naše šance, že doletíme na Sagan 2, byly vyšší, než že se Severní či Jižní ostrov udrží nad hladinou.“

021 KROMĚ KRAKANA, SE KTERÝM TOHO MOC NESVEDOU, LASSANÉ NEMAJÍ ŽÁDNÉHO VÁŽNÉHO PROTIVNÍKA. MOŽNÁ BYCHOM JIM TU MĚLI NĚJAKÉHO ZANECHAT. KNR

To by mohl být, uvažujme… Samozřejmě — Kingsley Rasmusen. Zjevně nemá zapotřebí zachovávat inkognito. Vyjádřil myšlenku, která dříve či později napadne každého.

022 UŽ JSME LASSANŮM NAVRHOVALI, ABY ZREKONSTRUOVALI VYSÍLAČ S DALEKÝM DOSAHEM NA KRAKANOVI A UDRŽOVALI S NÁMI SPOJENÍ. RMM

023 PRÁCE TAK NANEJVÝŠ NA DESET LET. KNR

„Pánové,“ vmísil se Kaldor trochu netrpělivě, „odbíháme od tématu.“

Mám se do toho míchat? ptal se Loren sám sebe. Ne, téhle diskuse se nezúčastním, jsem angažovaný na příliš mnoho stranách. Dříve či později budu muset volit mezi povinností a štěstím. Ale teď ještě ne. Zatím ne…

„Dost mě překvapuje,“ řekl Kaldor, když se plné dvě minuty už nic dalšího na obrazovce neobjevilo, „že už nikdo nemá nic, co by k tak závažnému problému dodal.“

V naději vyčkával ještě další minutu.

„Výborně. Možná byste rádi v diskusi pokračovali neformálním způsobem. Nebudeme tedy hlasovat hned teď, ale v průběhu následujících osmačtyřiceti hodin můžete vyjádřit svůj názor obvyklým způsobem. Děkuji.“

Vrhl pohled na kapitána Beye, který vyskočil na nohy s hbitostí naznačující zjevnou úlevu.

„Děkuji vám, doktore Kaldore. Lodní shromáždění je ukončeno.“

Potom s obavou pohlédl na Kaldora, který zíral na obrazovku, jako by něco takového spatřil poprvé v životě.

„Není vám něco, doktore?“

„Promiňte, pane kapitáne — jsem v pořádku. Ale zrovna jsem si něco důležitého uvědomil, nic víc se nestalo.“

Opravdu se mu všechno rázem vybavilo. Vždycky žasl, už alespoň tisíckrát, nad labyrintem stezek, podél nichž pracovalo podvědomé uvažování.

Způsobil to záznam číslo 021. „Lassané nemají žádného vážného protivníka.“

Nyní už věděl, proč se mu zdálo o Kilimandžáru.

Promiň, Evelyn — už utekla celá řada dní, co jsem s tebou hovořil naposledy.

Znamená to snad, že tvůj obrázek v mých vzpomínkách vyhledá, jak ze mne budoucnost vysává stále víc a víc energie a strhuje na sebe pozornost?

Asi ano, a logicky bych to měl uvítat. Ulpět příliš dlouho v minulosti je chorobné — jak jsi mi často připomínala. Jenže moje srdce ještě stále tuhle hořkou pravdu odmítá přijmout.

V posledních několika málo týdnech se toho mnoho seběhlo. Loď se nakazila nemocí, kterou nazývám syndrom Bounty. Měli jsme ji předvídat — jistě, předvídali jsme ji, ale jen v legraci. Teď je to vážné, ačkoli ne zase tragické. Alespoň doufám.

Někteří členové posádky by rádi na Thalasse zůstali — kdo jim to může mít za zlé? — a zcela upřímně se v tom smyslu vyslovují. Jiní chtějí, aby výprava skončila už tady a abychom na Sagan 2 zapomněli. Nevíme, jak je takhle skupina silná, protože zatím ještě veřejně nevystoupila.

Osmačtyřicet hodin po shromáždění proběhlo hlasování. Ačkoli bylo samozřejmě tajné, nevím, jak dalece se dá důvěřovat výsledku. Sto jednapadesát voličů bylo pro pokračování, jen šest chtělo ukončit výpravu tady a čtyři se zdrželi hlasování.

Kapitánu Beyovi to spravilo náladu. Domnívá se, že má situaci pod kontrolou, ale pracuje na dalších opatřeních. Uvědomuje si, že čím déle tu zůstaneme, tím větší budou tlaky, abychom už nikdy neodlétali. Nevadilo by mu pár dezertérů „Jestli chtějí jít, v žádném případě je nebudu držet,“ vyslovil se. Jenže má starost, aby se infekce nerozšířila na celou posádku.

Takže stavbu štítu urychluje. Celý systém už nyní funguje automaticky a běhá hladce, namísto jedné vločky zvedáme dvě. Jestli nám to vydrží, budeme moci vzlétnout za čtyři měsíce. Kapitán to ještě neoznámil. Doufám, že se po oznámení neozvou žádné protesty, ať už od Nových Lassanů nebo kohokoli jiného.

A ještě jedna věc, která může být naprosto nedůležitá, ale která mi připadá fascinující. Vzpomínáš, jak jsme si navzájem četli, když jsme se seznámili? Tímhle způsobem se člověk bezvadně dozvěděl, jak lidé žili a mysleli před tisíciletími — dávno předtím, než existoval film a videozáznam…

Jednou jsi mi četla — vzpomínka mi zůstala uložená hluboko v podvědomí — povídku o vysoké hoře v Africe s podivným jménem Kilimandžáro. Vyhledal jsem si ji v Lodním archívu a už jsem pochopil, proč mě pořád pronásledovala.