Arthur Clarke - Zpev vzdálené Zeme

Zdá se, že vysoko nad zemí, nad hranicí věčného sněhu, byla ve svahu jeskyně. A v jeskyni zmrzlé tělo velké dravé kočky leoparda. Je to záhada, nikdo nechápe, co dělal leopard v takové výšce, tak daleko od svého běžného revíru.

Víš, Evelyn, že jsem se vždycky pyšnil — mnoho lidí by řeklo že marnivě — svou schopností intuice. A vypadá to tak, že něco podobného se mi přihodilo i tady.

Několikrát se zjistilo, že se jeden velký a silný mořský živočich nachází daleko od svého obvyklého teritoria. Nedávno prvního takového chytili. Je to něco jako velikánský korýš, podobný mořským škorpiónům, kteří kdysi žili na Zemi.

Nemáme jistotu, že je inteligentní, a možná že dokonce takhle položená otázka ani nemá smysl. Ale docela jistě to jsou zvířata žijící ve velmi dokonale organizované společnosti využívali primitivní techniku — ačkoli tohle je možná příliš silný výraz. Pokud se nám podařilo zjistit, nevykazují větší schopnosti než včely, mravenci či termiti, avšak mají jiný rozsah činností, a to docela zajímavých.

Ze všeho nejdůležitější je, že už objevili kov, i když se zdá, že jej zatím používají jen k okrase, a jejich jediným zdrojem je to, co se jim podaří ukrást Lassanům. Provedli to už několikrát.

Nedávno jeden škorpión vlezl přívodním kanálem přímo do mrazíren. Naivně jsme se domnívali, že hledal potravu. Jenže tam, odkud přicházel, — alespoň padesát kilometrů daleko — jí měl spousty.

Lámu si hlavu, co dělal škorpión tak daleko od domova. Cítím, že odpověď by mohla být pro Lassany nesmírně důležitá. Rád bych věděl, jestli na ni přijdeme dříve, než upadnu do dlouhého spánku, který potrvá až na Sagan 2.

Kapitán Bey věděl už v okamžiku, kdy vstupoval do pracovny prezidenta Farradina, že něco nehraje.

Normálně ho Edgar Farradine při uvítání oslovoval křestním jménem a ihned vytahoval karafu s vínem. Tentokrát nebylo žádné „Sirdare“ ani žádné víno, ale aspoň mu nabídl místo.

„Právě jsem se dozvěděl znepokojivé zprávy, pane kapitáne. Jestli vám to nevadí, byl bych rád, kdyby byl přítomen předseda vlády.“

Tohle bylo poprvé, co při rozhovoru s kapitánem přistoupil prezident rovnou k věci — ať už mělo následovat cokoli — a také poprvé, kdy se Bey ve Farradinově pracovně setkával s předsedou vlády.

„V tom případě, pane prezidente, smím požádat velvyslance Kaldora, aby se rovněž zúčastnil?“

Prezident zaváhal jen na okamžik, pak odvětil: „Zajisté.“ Kapitánovi se ulevilo, když zahlédl zárodek úsměvu, jako by prezident chápal jeho diplomatickou obratnost. Thalassané je možná předčí hodnostmi, ale nikoli počtem.

Ministerský předseda Bergman, jak kapitán věděl velice dobře, byl muž, který měl v hrsti skutečnou moc. Za ministerským předsedou stála vláda a vláda se opírala o ústavu Jefferson verze 3. Tohle uspořádání fungovalo dobře už po několik století. Kapitán Bey však měl neblahou předtuchu, že právě nyní prodělá značné otřesy.

Kaldor se rychle vysvobodil od paní Farradinové, která si na něm jako na pokusném králíkovi testovala své nápady stran toho, jak vymalovat prezidentský palác. Ministerský předseda dorazil o několik chvilek později a měl ve tváři svůj obvyklý nevyzpytatelný výraz.

Když se všichni usadili, prezident si založil ruce na prsou, opřel se ve svém otočném zdobeném křesle a obrátil na návštěvníky obviňující pohled.

„Pane kapitáne — pane velvyslanče, získali jsme informaci, která nás znepokojila. Rádi bychom se dozvěděli, zda je něco pravdy na zprávě, že míníte ukončit svou výpravu zde — a ne na Saganu 2.“

Kapitán Bey pocítil značnou úlevu — načež následovalo silné roztrpčení. Někde muselo dojít k porušení bezpečnostních opatření. Doufal jen, že se Lassané nedozvěděli o žádosti a Lodním shromáždění — ačkoli to si nejspíš přál příliš mnoho.

„Pane prezidente — pane ministerský předsedo, pokud jste takové zvěsti slyšeli, mohu vás ujistit, že neobsahují ani zrnko pravdy. Proč si myslíte, že zvedáme šest set tun ledu denně, abychom opravili ochranný štít? Namáhali bychom se tak, kdybychom plánovali zůstat tady?“

„Možná. Ale kdybyste se z nějakého důvodu rozhodli neodletět, jistě byste nás nevyplašili nějakými podezřelými kroky.“

Hbitá replika kapitána na okamžik šokovala, tyhle přátelsky se chovající lidi podcenil. Pak mu došlo, že s pomocí počítačů už zanalyzovali všechny pravděpodobné možnosti.

„Máte pravdu. Ale rád bych vám řekl — to je stále důvěrná, dosud nezveřejněná informace — že plánujeme zdvojnásobit objem zvedaného ledu a štít dokončit rychleji. Vůbec nezamýšlíme zůstávat, naopak chceme odletět co nejdříve. Doufal jsem, že vás o tom budu informovat za příjemnějších okolností.“

Dokonce ani ministerský předseda nedokázal úplně skrýt překvapení, prezident se o to ani nepokoušel. Dříve než se stačili vzpamatovat, kapitán Bey pokračoval v protiútoku.

„A bylo by fér, pane prezidente, kdybyste své obvinění doložil nějakými důkazy. Jak je jinak máme vyvracet?“

Prezident pohlédl na ministerského předsedu. Ministerský předseda pohlédl na návštěvníky.

„To je bohužel nemožné. Odhalilo by to zdroj našich informací.“

„Pak ovšem je to remíza. Nebudeme schopni vás přesvědčit, dokud skutečně neodletíme — podle revidovaného plánu od nynějška za sto třicet dní.“

Rozhostilo se zamyšlené a dost ponuré mlčení. Pak se tiše ozval Kaldor: „Mohl bych si krátce pohovořit s kapitánem mezi čtyřma očima?“

„Zajisté.“ Když odešli, prezident se zeptal ministerského předsedy: „Mluví pravdu?“

„Kaldor by nelhal, tím jsem si jistý. Ale třeba nezná všechny skutečnosti.“

Neměli už víc času pokračovat v rozhovoru, protože druhá strana se opět vrátila čelit obvinění.

„Pane prezidente,“ řekl kapitán, „shodli jsme se s doktorem Kaldorem, že bychom vás měli o něčem informovat. Doufali jsme, že to utajíme, poněvadž to je nepříjemná záležitost a domnívali jsme se, že jsme ji už vyřešili. Pravděpodobně jsme se zmýlili. V tom případě budeme potřebovat vaši pomoc.“

Stručně shrnul průběh shromáždění a události, které k němu vedly, a uzavřel: „Pokud si budete přát, jsem ochoten ukázat vám záznamy. Nemáme co skrývat.“

„To nebude zapotřebí, Sirdare,“ řekl prezident, jemuž se zjevně nesmírně ulevilo. Ministerský předseda se však stále tvářil ustaraně.

„No — ještě okamžik, pane prezidente. To nijak nevyvrací zprávy, které jsme obdrželi. Jestli si vzpomínáte, byly velmi přesvědčivé.“

„Jsem si jist, že pan kapitán nám bude schopen všechno vysvětlit.“

„Ovšem jedině v tom případě, když mi prozradíte, co říkají.“

Nastala další odmlka. Pak se prezident vydal pro karafu s vínem.

„Nejdřív se napijeme,“ řekl vesele. „Pak vám řeknu, jak jsme na to přišli.“

Všechno prošlo hladce, říkal si Owen Fletcher. Byl samozřejmě poněkud zklamán výsledkem hlasování, i když by byl rád věděl, nakolik přesně odráží skutečné smýšlení na lodi. Uložil dvěma ze svých zakonspirovaných společníků, aby registrovali odpůrce pokračování v letu, dokud se neprojeví síla — zatím stále žalostná — hnutí Nových Thalassanů navenek.