Arthur Clarke - Zpev vzdálené Zeme

Brant se učil rychle, to musel Loren přiznat. Po několika hodinách by dokázal tenhle stroj pilotovat — ačkoli by nikdy nepochopil principy, na nichž jej postavili. Ostatně se tradovalo, že dynamiku hyperprostoru chápala skutečně jen pouhá hrstka lidí — a ti už byli nyní celá staletí mrtví.

Rychle se zabrali do probírání technických detailů, že téměř zapomněli na okolní svět. Náhle se odkudsi z palubní desky ozval mírně znepokojený hlas. „Lorene? Volá loď. Co se děje? Už jsme o tobě neslyšeli půl hodiny.“

Loren se líně natáhl po přepínači.

„Poněvadž nás sledujete na šesti video a pěti audiokanálech, považuji to za mírně přehnané.“ Doufal, že Brant pochopí jádro sdělení: Plně ovládáme situaci, ale nic nepovažujeme za jisté. „Pokud se týká Mosese — všechny rozhovory vede sám, jako obvykle.“

Zakřivenými okny viděli, že Kaldor s primátorkou stále pokračují ve vážné debatě, do níž se čas od času zapojuje radní Simmons. Loren se dotkl jiného spínače a jejich hlasy naplnily kabinu hlasitěji, než kdyby skutečně stáli hned vedle nich.

„…naši pohostinnost. Ale uvědomte si, že tohle je mimořádně malá planeta, pokud máme na mysli rozlohu pevniny. Kolik jste říkal, že máte lidí na palubě vaší lodi?“

„Myslím, že jsem žádné přesné údaje neuváděl, paní primátorko. V každém případě jen velmi málo z nás sestoupí sem dolů na Thalassu, přestože je tu tak krásně. Plně chápu vaše… hm… obavy, ale není třeba, abyste se sebeméně znepokojovala. Za rok nebo za dva, jestli všechno poběží hladce, budeme už opět na cestě.

Současně vás chci ujistit, že tohle není společenská návštěva — nakonec my jsme vůbec neočekávali, že se tu s někým setkáme! Ale kosmická loď nebrzdí z poloviční světelné rychlosti, pokud k tomu nemá velice dobré důvody. Máte něco, co my potřebujeme, a naopak zase my můžeme něco dát vám.“

„Copak, jestli se smím zeptat?“

„Od nás můžete dostat, pokud to budete chtít přijmout, výsledky pozemského umění a vědy za poslední staletí. Ale měl bych vás zároveň varovat — uvažte, co takový dar provede s vaší vlastní kulturou. Možná by nebylo moudré přijmout všechno, co vám můžeme nabídnout.“

„Oceňuji vaši poctivost — a pochopení. Musíte mít nedocenitelné poklady. Co bychom vám mohli nabídnout výměnou?“

Kaldor se zvučně rozesmál. „Tohle naštěstí není problém. Do konce byste to ani nepostřehli, kdybychom si to vzali bez dovolení. Nechceme z Thalassy nic víc, než sto tisíc tun vody. Nebo, abych se vyjadřoval přesněji, ledu.“

Prezident Thalassy byl v úřadu pouhé dva měsíce a stále se ještě nesmířil s nepřízní osudu. Jenže teď už nemohl podniknout nic jiného, než se snažit vykonávat co nejlépe tuhle mrzutou práci, která potrvá celé tři roky. Zcela jistě nemělo smysl požadovat kontrolu výsledku. Selekční program zahrnující celou generaci a generátor náhodných čísel, který uměl až tisíc cifer, zaručoval tak náhodou volbu, jak jen lidský důvtip dokázal vymyslet.

Existovalo přesně pět způsobů, jak se vyhnout nebezpečí, že člověk bude zavlečen do Prezidentského paláce (dvacet komnat, jedna tak veliká, že se do ní vešlo téměř sto hostů). Kdyby vám bylo pod třicet nebo přes sedmdesát, kdybyste byl nevyléčitelně nemocen či měl duševní poruchu, anebo kdybyste spáchal těžký zločin. Poslední možnost byla jediná, kterou měl k dispozici prezident Edgar Farradine, a také o ní vážně uvažoval.

Ale přece jen musel připustit, že přes osobní nesnáze, které mu volba způsobila, byla to pravděpodobně nejlepší forma vlády, jakou kdy lidstvo vynašlo. Mateřské planetě trvalo nějakých deset tisíc roků, než ji zdokonalila, různými pokusy a často šerednými chybami.

Jakmile byla celá dospělá populace dostatečně vzdělaná, aby na takový úkol stačila (a někdy ovšem tuhle hranici překračovala), umožnilo to skutečnou demokracii. Poslední krok vyžadoval vyvinout pohotové komunikační prostředky spojené přes ústřední počítač. Podle historiků byla první skutečná demokracie vybudována (pozemského) roku 2011 v zemi zvané Nový Zéland.

Pak už byl výběr hlavy státu poměrně nedůležitý. Jakmile se všeobecně přijalo, že každý, kdo by tohle místo chtěl získat úmyslně, je automaticky z výběru vyloučen, posloužil dobře prakticky jakýkoli systém a loterie byla nejjednodušší procedurou.

„Pane prezidente,“ oznámila tajemnice poradního sboru, „návštěvníci čekají v knihovně.“

„Děkuji, Liso. A jsou bez těch jejich bublin?“

„Ano… Všichni doktoři odsouhlasili, že to je naprosto bezpečné. Ale raději bych vás varovala, pane. Trochu… no… podivně páchnou.“

„Do Krakana! Jak podivně?“ Tajemnice se zasmála.

„Ach, ne nepříjemně — alespoň já si to nemyslím. Musí to nějak souviset s jejich stravou. Naše biochemie se po tisíci letech možná odlišuje. Pravděpodobně nejvýstižněji bych to popsala jako aromaticky.“

Prezident si nebyl zcela jist, co to znamená, a rozhodoval se, jestli se na to má zeptat, když jej přepadla znepokojivá myšlenka.

„A jak se domníváte,“ otázal se, „že my páchneme jim?“

K jeho úlevě se na pěti hostech neobjevily žádné známky, že by při představování nějak čichově strádali. Ale od tajemnice Elisabeth Ishiharové to bylo bezpochyby moudré, že ho varovala. Teď už věděl přesně, co znamenalo slovo „aromaticky“. Měla pravdu, když tvrdila, že pach není nepříjemný. Připomněl mu vůni koření, které užívala jeho manželka, když bylo na ní, aby v paláci vařila.

Když prezident Thalassy usedal ke konferenčnímu stolu ve tvaru koňské podkovy, zjistil, že se mu neodbytně honí hlavou úvahy o Náhodě a Osudu — o tématech, které ho v minulosti mnoho nezajímala. Jenže Náhoda, a to ve své nejčistší podobě, jej dostala na jeho nynější místo. Nyní — anebo její nevlastní bratr Osud — udeřil znovu. Nebylo zvláštní, že on, výrobce sportovních potřeb bez jakýchkoli ambicí, byl zvolen, aby předsedal tomuto historickému setkání? Ovšem někdo stát v čele musel a Farradine připouštěl, že ho to začíná těšit. Přinejmenším mu nikdo nemůže zabránit, aby nepronesl uvítací řeč…

Byl to fakticky docela slušný proslov, ačkoli snad o maličko delší než bylo třeba, i když vezmeme v úvahu unikátní příležitost. Když se blížil ke konci, začal si uvědomovat, že zdvořile pozorné výrazy jeho posluchačů se mění na mírně strnulé, takže vypustil některé výrobní statistiky a celý oddíl, týkající se nové elektrické sítě na Jižním ostrově. Když usedl, cítil se spokojený, že vykreslil obrázek vitální, činorodé, progresivní společnosti na vysoké technické úrovni. Přes povrchní dojmy, že by tomu mohlo být jinak, Thalassa nebyla ani zaostalá, ani dekadentní a stále udržovala nejlepší tradice svých velkých předků. Et cetera.

„Velice vám děkuji, pane prezidente,“ pronesl kapitán Bey po zdvořilé odmlce. „Bylo to pro nás opravdu příjemné překvapení, když jsme odhalili, že Thalassa není jen obydlená, ale že přímo vzkvétá. To nám zpříjemní náš zdejší pobyt a doufáme, že se stejně tak přátelsky rozloučíme, oboustranně.“

„Promiňte, že jsem tak neomalený — může se to zdát i hrubé, položit takovou otázku ve chvíli, kdy hosté dorazili — ale jak dlouho předpokládáte, že se tu zdržíte? Rádi bychom to věděli co nejdříve, abychom podle toho učinili potřebné kroky.“