Isaac Asimov - Oblázek na obloze

„O to se postaráme.“ Plukovník zkřížil ruce na prsou a opřel se. „Nejdřív mi řekněte, co se podle vás vlastně děje.“

„Dozvěděl jsem se o nebezpečném spiknutí nevelké skupiny Pozemšťanů, kteří chtějí násilně svrhnout imperiální vládu. Pokud nebudou okamžitě informována patřičná místa, může nejen padnout vláda, ale také může zaniknout značná část Impéria.“

„Zacházíte příliš daleko, mladíku. To je jistě unáhlené a přehnané tvrzení. Jsem ochoten připustit, že by se Pozemšťané mohli vzbouřit, oblehnout tuto pevnost a napáchat značné škody, ale nedovedu si při nejlepší vůli představit, jak by mohli z této planety vyhnat imperiální vojska, natož svrhnout imperiální vládu. Ale klidně si o tom — hm — spiknutí poslechnu víc.“

„Situace je bohužel natolik kritická, že považuji za nutné osobně seznámit s podrobnostmi prokurátora. Proto vás žádám, abyste mě s ním okamžitě spojil.“

„Hmm… Nespěchejme tolik. Víte o tom, že muž, kterého jste sem přivedli, je tajemník premiéra Země, jeden z vysokých hodnostářů tradicionalistů?“

„Moc dobře!“

„A přesto tvrdíte, že je hlavou údajného spiknutí?“

„Ano.“

„A máte důkazy?“

„Určitě mě pochopíte, když vám řeknu, že o tom mohu mluvit jen s prokurátorem.“

Plukovník se zamračil a začal si prohlížet nehty. „Pochybujete o mé kompetenci?“

„Vůbec ne, pane. Jde o to, že jedině prokurátor má pravomoc podniknout zásadní kroky, které situace vyžaduje.“

„Mohu vědět, jaké zásadní kroky máte na mysli?“

„Je nutné do třiceti hodin vybombardovat a zcela zničit jistou budovu na Zemi. Jinak přijde o život většina, ne-li všichni obyvatelé Impéria.“

„O jakou budovu jde?“

„Můžete mě laskavě spojit s prokurátorem?“ odfrkl Arvardan.

Rozhostilo se mrtvé ticho. „Uvědomujete si,“ ozval se posléze odměřeně plukovník, „že násilným únosem Pozemšťana jste se dopustil činu, za který můžete být souzen a potrestán pozemskými úřady? Vláda své občany obvykle chrání a trvá na galaktickém soudu. Ale situace na Zemi je choulostivá, a já mám přísné instrukce, abych se konfliktům, které nejsou nutné, vyhýbal. Takže pokud uspokojivě neodpovíte na mé otázky, budu muset vás i vaše společníky vydat místní policii.“

„Ale to se rovná rozsudku smrti. I pro vás… Plukovníku, jsem občan Impéria a žádám o přijetí u pro — “

Přerušil ho bzučák na stole. Plukovník se k němu otočil a přepnul na příjem. „Ano?“

„Pane,“ promluvil reproduktor zvučným hlasem, „pevnost obklíčily davy místních obyvatel. Předpokládáme, že jsou všichni ozbrojeni.“

„Došlo k nějakému násilí?“

„Zatím ne, pane.“

Plukovníkova tvář se ani nepohnula. Na to se koneckonců celý život připravoval. „Vyhlašuji pohotovost dělostřelectvua letectvu — všichni muži na svá postaveni. Zbraně používat jen v sebeobraně. Jasné?“

„Ano, pane. Pozemský vyjednavač vás žádá o přijetí.“

„Uveďte ho. A také sem ještě jednou přiveďte premiérova tajemníka.“ Pak chladným pohledem sklouzl na archeologa. „Doufám, že si uvědomujete, co jste způsobil.“

„Žádám vás, abych mohl být rozhovoru přítomen,“ vykřikl Arvardan vztekle a přerývaně. „A dále žádám, abyste mi sdělil, proč mě tu necháváte hodiny trčet pod zámkem, zatímco se vybavujete s místním zrádcem. Nemyslete si, že nevím, že jste s ním mluvil dříve než se mnou.“

„Obviňujete mě, pane?“ zeptal se plukovník a také zvýšil hlas. „Pokud ano, vyjádřete se jasně.“

„Neobviňuji vás, jen vám chci připomenout, že se ze svého chování budete jednou zodpovídat a že v budoucnu, pokud nějaká budoucnost bude, vejdete do dějin jako ten, kdo svou tvrdohlavostí zavinil zkázu svého lidu.“

„Ticho! V žádném případě se nebudu zodpovídat vám. Od této chvíle se vše bude řídit tím, co řeknu já. Rozumíte?“

Tajemník vstoupil dveřmi, které mu otevřel jeden z vojáků. Na opuchlých, fialových rtech měl chladný úsměv. Uklonil se plukovníkovi a tvářil se, jako by si Arvardanovy přítomnosti vůbec nevšiml.

„Pane,“ oslovil ho plukovník, „informoval jsem pana premiéra, že jste zde a jak jste se sem dostal. Vaše zadržení je samozřejmě velmi — hm — nezvyklé, a mám v úmyslu vás propustit, jakmile to bude možné. Jak asi víte, je tu jistý muž, který proti vám vznesl velmi vážné obvinění, tak závažné, že za těchto okolností musíme prověřit…“

„Chápu, pane plukovníku,“ řekl tajemník klidně. „Ale jak jsem vám už vysvětlil, tento člověk je na Zemi, pokud je miznámo, pouhé dva měsíce, takže o zdejších poměrech vůbec nic neví. A to je jistě chabý základ pro jakékoli obvinění.“

„Jsem povoláním archeolog a specializuji se na novodobé dějiny Země a na její tradice,“ ozval se zlostně Arvardan. „Nedá se tedy říct, že o zdejších poměrech nic nevím. A v každém případě nejsem jediný, kdo za tím obviněním stojí.“

Tajemník nevěnoval archeologovi jediný pohled. Mluvil pouze na plukovníka. „Na obvinění se podílí jeden z našich vědců,“ pokračoval, „který má krátce před šedesátkou a vzal si do hlavy, že ho někdo pronásleduje. A dále muž neznámého původu, který trpí slabomyslností. Taková trojice přece nemůže nikoho vážně obvinit.“

Arvardan vyskočil na nohy. „Žádám, aby mě přijal…“

„Posaďte se,“ pronesl nepřátelsky plukovník. „Se mnou jste se o tom bavit nechtěl. Tak mlčte i teď. Přiveďte toho vyjednávače.“

Ukázalo se, že je to další člen Společenstva tradicionalistů. Když spatřil tajemníka, v nejmenším nedal najevo, co cítí. Plukovník vstal ze židle a zeptal se: „Vy jste mluvčím těch venku?“

„Ano, pane.“

„Předpokládám, že to buřičské a nezákonné shromáždění má vyjadřovat žádost o propuštění tohoto muže.“

„Ano, pane. Musíte ho okamžitě propustit.“

„Samozřejmě. Nicméně zákon, pořádek a úcta k představitelům Jeho Veličenstva imperátora na této planetě nepřipouštějí, aby se záležitosti projednávaly v obklíčení ozbrojených vzbouřenců. Musíte těm lidem nařídit, aby se rozešli.“

V tom okamžiku zasáhl konejšivým hlasem tajemník: „Pan plukovník má naprostou pravdu, bratře Cori. Prosím tě, uklidni situaci. Jsem zde v bezpečí, o ohrožení nemůže být řeč — nikoho a ničeho. Rozumíš? To říkám jako tradicionalista.“

„To je dobře, bratře. Jsem rád, že jsi v pořádku.“

Pak se nechal odvést.„Zařídíme, abyste odtud mohl odejít ihned, jak se situace ve městě uklidní,“ řekl odměřeně plukovník. „Děkuji vám za spolupráci.“

Arvardan opět vyskočil na nohy. „Zakazuji to! Budoucího vraha lidstva klidně propustíte a mně odpíráte rozhovor s prokurátorem, přestože na něj mám jako galaktický občan právo?“ A pak, v záchvatu roztrpčení dodal: „Tomu pozemskému psovi věříte víc než mně?“

Do ticha, které nastalo po tomto výbuchu hněvu, zazněl tajemníkův hlas: „Pane plukovníku, rád zůstanu, dokud prokurátor v mé záležitosti nerozhodne, jestli právě to tento muž chce. Obvinění z velezrady je vážná věc a podezření — jakkoli přitažené za vlasy — by mi mohlo znemožnit nadále sloužit svému lidu. Skutečně ocením příležitost, abych panu prokurátorovi dokázal, že nikdo není Impériu loajálnější než já,“