Robert Heinlein - Friday

Což jsme nakonec taky udělali v divadle na představení Hvězdného Prachu. Burt věděl, jaké spropitné dát vrchnímu číšníkovi, aby nás usadil nejblíž pódiu (anebo ho přeplatil, to nevím), usrkávali jsme šampaňské a měli jsme nádhernou večeři. Tanečnice byly mladé, půvabné, usměvavé, zdravě vypadající a vonící po svěží koupeli. Dávali i mužskou show s naditými poklopci. Ženy okolo se dívaly, ale pro mě to moc nebylo, protože nevoněli hezky a navíc jsem měla pocit, že se zajímají mnohem více jeden o druhého než o ženy. Pochopitelně je to jejich starost, ale celkově jsem dala přednost dívčí show.

Dále účinkoval jeden kouzelník, který čaroval živé holuby způsobem, jakým většina kouzelníků čaruje pouhé mince. Miluju kouzelníky a nikdy nepochopím, jak to dělají, a tak se na ně dívávám s pusou dokořán.

Tenhle dělal něco, na co musel uzavřít pakt s Ďáblem. V jednom čísle nechal jednu z tanečnic zaměnit se svou půvabnou asistentkou. Nebyla převlečena, ale měla boty na jednom konci a nasazený klobouk na druhém a usmívala se uprostřed. Kouzelník z ní začal vytahovat holoubky.

Nevěřím tomu, co jsem viděla. Nebylo tam příliš místa a mě by to lechtalo. Ale ji asi ne.

Ale mám v úmyslu se tam vrátit a podívat se na to z jiného úhlu. To jednoduše nemůže být pravda.

Když jsme se dostali nazpátek do Dones, Goldie chtěla ještě chytit show v baru, ale Anna se rozhodla jít spát. Souhlasila jsem, že si posedím s Goldie. Burt řekl, abych mu držela místo, protože se hned vrátí zpátky, jen co uloží Annu.

Ale nevrátil se. Když jsme šli nahoru, vůbec mě nepřekvapilo, že jsem našla dveře do druhého pokoje zavřené. Už před večeří mě můj nos varoval, že je nepravděpodobné, aby se Burt věnoval mým pocuchaným nervům dvě noci za sebou.

Je to jejich věc a já nemám sebemenší potěšení tam vejít.

Když jsem to skutečně potřebovala, Burt se ke mně zachoval fakticky ušlechtile.

Myslela jsem si, že Goldie nevěděla, oč kráčí, ale nevypadala na to. Jednoduše jsme si šly lehnout a pochechtávaly jsme se nad tím, kde všude měl ty holuby a pak usnuly. Jak jsem usínala, Goldie jemně chrápala.

Ráno mě opět probudila Anna, ale nevypadala naštvaně. Zářila štěstím. „Dobré ráno, miláčkové! Vyčurat a vyčistit zuby; snídaně bude jedna dvě. Burt se právě hrabe z koupelny, tak nelelkujte.“

Během druhého šálku kávy řekl Burt, „Jak, drahá?“

Anna řekla, „Mám?“

„Jen se do toho pusť, miláčku.“

„Prima. Goldie, Friday — doufáme, že si můžete dnešního rána vyšetřit trochu času. Protože se milujeme, chceme, abyste tu byly s námi. Dnes ráno se budeme brát.“

Goldie i já jsme dávali najevo naprostý úžas a velkou radost, zároveň jsme kolem nich poskakovaly a líbaly je. V mém případě byla radost upřímná, za to u Goldie to bylo jen naoko. Spíš by to mohlo být naopak. Svoje podezření jsem si nechala pro sebe.

Goldie a já jsme šly ven, abychom koupily květiny. Domluvily jsme se, že se setkáme později u Gretna Gree, což byla svatební kaple. Ulevilo se mi a měla jsem radost, když jsem poznala, že Goldie vypadala stejně šťastně jako v přítomnosti těch dvou. Řekla mi to: „Jeden na druhého budou hodní. Nikdy jsem pořádně nevěděla o Anniných plánech stát se profesionální babičkou. Vždyť je to sebevražda.“ A dodala: „Doufám, že ses nedostala do duševních rozporů?“

Odpověděla jsem: „Hú, já? Proč bych měla?“

„S tebou spal noc před tím, s ní minulou noc. Dneska si ji bere. Některé ženy by to zcela vyvedlo z rovnováhy.“

„Proboha, proč? Nejsem do Burta zamilovaná — mám ho ráda, protože byl jedním z vás, kdo mi jedné náročné noci zachránil život. A tak tu předvčerejší noc jsem mu zkusila poděkovat — on byl na mě taky strašně sladký, když jsem to moc potřebovala. Ale tohle pro mě není žádný důvod, abych očekávala, že se mi Burt bude věnovat každou druhou noc nebo dokonce každou.“

„Jseš fajn, Friday, ale málo žen tvého věku umí myslet takhle přímo.“

„Nevím. Myslím, že je to zcela zřejmé. I ty sis nenechala narušit citové zázemí. Stejná záležitost.“

„Cože, co tím myslíš?“

„Úplně stejnou věc. Předvčerejší noc jsi s ní spala ty, minulou noc se milovala ona s ním. Nezdá se, že by sis s tím dělala starosti.“

„Proč bych měla?“

„Neměla. Ale jsou to podobné případy.“ (Goldie, prosím tě, neměj mě za hlupáčka, drahá. Tvou tvář jsem nejen viděla, ale i cítila.) „Po pravdě řečeno, trochu jsi mě překvapila. Nevěděla jsem, že máš k tomu sklony. Samozřejmě, věděla jsem, co Anna udělá — překvapila mě, že Burta stáhla do postele. Neměla jsem tušení o tom, že je tam tahala. Myslím tím muže. Vůbec jsem nevěděla, že byla někdy vdaná.“

„Aha. Ano. Domnívám se, že by to tak nějak mohlo být. Ale o Burtovi jsi toho už řekla hodně. Anna a já se máme rády už řadu roků — někdy si to taky dokážeme v posteli. Ale nebyly jsme zamilované. Každá velice tíhneme k mužům… bez ohledu na to, jaký jsi získala dojem. Když ti Anna Burta prakticky ukradla z náruče, přišlo mi to k smíchu — i když jsem měla o tebe trochu obavy. Nečekala jsem, že to skončí manželstvím, ale je skvělé, že to tak dopadlo. Tady je Zlatá Orchidej — co koupíme?“

„Počkej okamžik.“ Zastavila jsem ji před květinářstvím. „Goldie…, při tom, co je ti svaté, řekni mi jednu věc. Na farmě se někdo přihnal nahoru do ložnice a přinesl proutěná nosítka. Pro mě.“

Goldie vypadala rozzlobeně. „Někdo moc kecal.“

„Měla jsem to říct dříve. Miluju tě. Víc než miluju Burta, protože tebe miluju déle. Tak jako nemám potřebu si vzít jeho, tak si nemůžu vzít tebe. Miluju jenom tebe. All right?“

Možná, že bych si Goldie vzala. Hned jak se Anna a Burt formálně vzali, vrátili jsme se všichni do hotelu. Burt sebe i Annu přestěhoval do pokoje pro novomanžele. Nebyla tam žádná zrcadla na stolku, výzdoba interiéru byla bílá a růžová, to ostatní stejné, ale o hodně dražší. Goldie a já jsme vypadly z hotelu a pronajaly si malé stavení, spíš takovou krabici od sucharů.

Leželo blízko místa, kde se Charleston svažuje do Fremontu. Byla to usedlost pro úplně nenáročné lidi, ale mně připadala jako pohádková perníková chaloupka s růžemi nad dveřmi. Neměla žádné růže a byla ohyzdná a jediná moderní věc, co jste v ní mohli najít, byl terminál, a ještě na splátky. Ale poprvé v životě jsem měla vlastní domov a byla jsem paní domu. Domov v Christchurchu jsem nikdy nepovažovala za svůj skutečný domov. Nikdy jsem nemohla být jeho majitelkou a různým způsobem mi bylo neustále připomínáno, že jsem spíš jenom takový host než stálý obyvatel.

Víte vy vůbec, jaký je to krásný pocit kupovat si hrnce a kastroly, když máte svou zcela vlastní kuchyň? Hned toho dne, co mi Goldie zavolala, jsem byla paní domu a dělala od jedenácti do sedmi ráno. Druhý den jsem uvařila svou první snídani a Goldie ještě spala… A připálila brambory na škvarky a trošku si u toho poplakala, což je, jak jistě chápete, výsada všech nevěst. Jestliže ano, pak už asi jsem doopravdy nevěstou. Už si na to pomalu zvykám… A ne jako nevěsta v Christchurchu.

Snažila jsem se být řádnou paní domu. Dokonce jsem si koupila semena hrachoru a pěstovala je v představě, že nahradí popínavé růže nad dveřmi. Přišla jsem na to, že zahradničení chce mnohem víc než jen zapíchat semena do země. Tahle semena nevyklíčila. Takže jsem to konzultovala v lasvegaské knihovně a zakoupila si knihu, opravdovou knihu s volnými listy a obrázky, kde bylo o zahradničení skoro všecko. Pečlivě jsem ji studovala a ukládala si ji do paměti.