Robert Heinlein - Friday

Právě jsem chtěla píchnout do toho vosího hnízda, když se u mne zastavila Goldie a řekla, že je čas to dneska zabalit. „A mám pokyn dohlédnout na to, abys netrávila u počítače víc než osm hodin denně a aby sis vybírala každý týden celý víkend volna.“

„Ach tak. Ten tyranizující starej bastard.“

Vystartovaly jsme do jídelny.

„Friday…“

„Ano, Goldie?“

„Máš pořád dojem, že boss je nabručenej a někdy nesnesitelnej?“

„Oprava: On je vždycky nesnesitelnej.

„Hm, ano. Ale možná nevíš, že má neustálé bolesti.“ Dodala: „Dlouho už nemůže brát léky bez toho, aby je zvládal kontrolovat.“

Procházely jsme se v tichosti, zatímco já jsem tuhle skutečnost přežvykovala a trávila. „Goldie? A co mu vlastně je?“

„Nic, fakticky. Řekla bych, že se těší dobrému zdraví… na svůj věk.“

„Kolik mu je?“

„Nevím. Z toho, co jsem slyšela, vím, že mu je přes stovku. Ale kolik přesně, těžko říct.“

„No ne! Goldie, když jsem nastupovala, nemohlo mu být víc než sedmdesát. Sice používal berle, ale byl velice čilý. Byl čiperný jako málokdo.“

„Jo… to není důležité. Ale možná si vzpomínáš, že byl zraněný. Když je na tebe sprostý, určitě se mu ozývá bolest. Má totiž o tobě vysoké mínění.“

„Co tě přivedlo k tomu názoru?“

„Hm… už jsem toho se svým pacientem namluvila až dost. Pojďme se najíst.“

Při studiu Shipstoneovy společnosti jsem se ani nepokoušela studovat samotnou rodinu Shipstoneů. Způsob — a to jediný možný — jak je studovat, by bylo se vrátit zpátky do školy, získat doktorát ve fyzice, přidat několik intenzivních doktorandských stáží jak v problematice tuhé fáze, tak plasmy, dostat místo u jedné ze Shipstoneových společností a tak jim vyjádřit svou loajalitu. Tím se člověk dostane do poslední dlouhé části vnitřního cyklu firmy, která řídí výrobu a její kvalitu.

Protože by to zabralo zhruba dvacet let, měla jsem začít, když jsem byla v pubertě. Proto jsem usoudila, že Šéf neměl v úmyslu to udělat zrovna takhle.

Dovolila bych si citovat z oficiální neboli propagandistické historie:

Prometheus, stručný životopis a krátké shrnutí bezpříkladných objevů prof. dr. ing. Daniela Shipstonea, doktora věd, a jeho dobročinného systému, který založil.

— Takže mladý Daniel Shipstone si jednou uvědomil, že problémem není ani tak nedostatek energie, jako její přenos. Energie je všude — ve slunečním záření, větru, v horských potocích, ve všech druzích teplotních gradientů všude kolem nás, v uhlí, ropě, v radioaktivních rudách, v zelených rostlinách. Zvláště energie v hlubinách oceánů a ve vnějším kosmickém prostoru je pro nás využitelná v množství daleko větším, než si lidská fantazie dokáže představit.

Ti, kteří mluvili o „nedostatku energie“ a o „ochraně energie“, jednoduše nepochopili situaci. Obloha byla „razantní energetický déšť“; a jediné, co potřebovala, byl kbelík, ve kterém je možno ho nosit.

Díky odvaze své oddané ženy Muriel (rozené Greentreeové), která se vrátila zpátky do práce, aby živila rodinu, odešel mladý Shipstone od General Atomics a stal se nejameričtějším bájným hrdinou, suterénním vynálezcem. Po sedmi hubených letech postavil vlastníma rukama první Shipstoneovu továrnu. Přišel na to, že…

To, na co přišel, byl způsob, jak uložit spoustu kilowatthodin do tak malého prostoru a malé hmoty, o kterém ostatní inženýři jenom snili. A nazvat to „vylepšená zásobníková baterie“, což tehdy skutečně udělal, je stejně směšné jako nazvat vodíkovou pumu „vylepšenou bouchací kuličkou“. Dosáhl naprosté destrukce největšího průmyslového odvětví západního světa (vyjma organizovaného náboženství).

O tom, co se stalo dále, musím citovat z oné skandalizované historie a dalších nezávislých zdrojů, protože vůbec nevěřím předkládaným sladkým řečičkám z oficiální verze historie společnosti. Fiktivní záznam řeči připisované Muriel Shipstoneové:

„Danny, chlapče, nechystáš si patentovat tu serepatičku? Co by ti to hodilo? Nanejvýš sedmnáct let zisku… a už vůbec nic ve zbývajících třech čtvrtinách světa. Kdybys to udělal nebo to jen zkusil, Edisonova, P.G. a Standardní by tě natáhly na nařízeních a souborech zákonů a vykládaly by o porušení zákona a já nevím, o čem všem. Ale sám jsi říkal, že můžeš položit jeden ze svých nápadů na stůl pracovny nejlepšího výzkumného týmu G.A. a nejlepší, co jsou schopni udělat, je to roztavit, a nejhorší, že by se vyhodili do povětří sami. To jsi říkal. Myslel jsi to tak?“

„Jasně. Když nevědí, jak uvádím…“

„Huš! Nechci to vědět. I stěny mají uši. Žádná fantastická prohlášení nebudou; jednoduše začneme vyrábět. Kdekoliv, kde je levná energie. A kde to je?“

Autor skandálního svazku pěkně tepal do „bezohledného tvrdého monopolu“ Shipstoneovy společnosti tím, že se jakoby zastával nejzákladnějších potřeb „všech malých lidí ze všech koutů světa“. Já jsem se na to těmahle očima dívat nemohla. Vždyť když něco bývalo vzácné a drahé a Shipstone a jeho společnosti z toho udělali levnou a příjemnou záležitost — to že je „bezohledné“ a „kruté“?

Shipstoneovy společnosti nemají monopol na energii. Nemají ve vlastnictví uhlí, ropu, uran nebo vodní energii. Pronajímají mnoho, mnoho hektarů pouštní půdy… ale mnohem více pouští neplodí díky slunci, jehož Shipstoneův trust využívá. Stejně jako ve vesmíru, kde nezachytíme ani jedno procento všeho slunečního záření, které bez užitku prochází oběžnou drahou Měsíce. Není to možné hned z několika milionů důvodů. Můžete si je spočítat sami; přesto nikdy tomu, co vám vyjde, neuvěříte.

Takže jaký je jejich zločin? Dvojnásobný: a) Shipstoneovy společnosti jsou vinny tím, že zásobují lidskou populaci energií za ceny nižší než jejich konkurence; b) Jasně si nedemokraticky přísně střeží své průmyslové tajemství pouze pro sebe.

A to je v očích řady lidí hlavní prohřešek. Můj terminál vyhrabal hodně novinových úvodníků o „právu lidí vědět“, jiné o „drzosti gigantických monopolů“ a další ukázky takového „spravedlivého rozhořčeni'.

V pořádku, Shipstoneův trust je mamut, protože zásobuje levnou energií miliardy lidí, kteří chtějí levný elektrický proud a každý rok ho chtějí víc a víc. Ale to není monopol, protože nevlastní žádnou energii; balí ji a přepravují k lidem, kteří ji chtějí. Tyto miliardy zákazníků by mohly nechat Shipstoneovy zbankrotovat prakticky přes noc, kdyby se vrátily ke starým metodám — spalovalo by se uhlí, dřevo, ropa, uran, elektrický proud by se přepravoval pomocí rozvětvených rozvodů měděnými a hliníkovými dráty a zároveň dlouhými vlaky vagonů s uhlím a cisteren s ropou.

Ale nikdo, kam se můj terminál mohl dostat, se nechtěl vracet ke starým špatným dnům, kdy krajina byla nekonečně znetvořena a vzduch byl přesycen smradem, karcinogeny a sazemi, omezenci byli postrašeni jadernou energií a veškerá energie byla vzácná a drahá. Ne, nikdo nechtěl staré zlé časy — dokonce nejradikálnější z odpůrců chtějí levnou a výhodnou elektřinu… teď ale chtějí, aby Shipstoneovy společnosti odešly a ztratily se.

„Právo lidí vědět“ — právo lidí vědět co? Daniel Shipstone, který se jako první vyzbrojil velkými znalostmi vyšší matematiky a fyziky, pronikl do jejich základů a mlčky sedm hubených a smutných let trpěl, se naučil aplikovat přírodní zákon, což mu pak umožnilo vybudovat Shipstoneovy společnosti.