Robert Heinlein - Friday

„Šéfe, zmínil váš agent ve Winnipegu moje jméno? Mám tím na mysli jméno Marjorie Baldwinová.“

„Ano. Bez tvého jména a tvé fotografie by ho paní Tormeyová nikdy nevpustila dovnitř. Bez Tormeyových bych neměl nutné informace, abych zachytil tvoji poněkud stále mizející stopu. Užitek z toho měly obě strany. Pomohli ti zmizet; my jsme pomohli zmizet jim, poté, co jsem jim řekl — poté, co jim můj agent řekl — že po nich jdou. Příjemné ukončení.“

„Jak jste je dostal ven?“

„Friday, chceš to opravdu vědět?“

„No, radši ne.“ (Kdy se to dozvím? Kdyby si Šéf přál odkrýt karty, byl by mi řekl: „Podřekneš se, a celá loď jde ke dnu“. A to on zas ne.)

Šéf vyšel zpoza svého stolu… šokoval mě. Normálně se moc nepohybuje a v jeho staré pracovně byl na stole všudypřítomný čajový servis. Teď se vyvalil. Žádné kovové berle. Elektrické kolečkové křeslo. Dojel k bočnímu stolku a začal se přehrabovat v nádobí na čaj.

Stoupla jsem si. „Smím nalít?“

„Díky, Friday. Ano.“ Opustil servírovací stolek a doroloval nazpátek na své místo za pracovním stolem. Převzala jsem to za něho a tak jsem stála zády k němu — což bylo to, co jsem právě teď potřebovala.

Neměla bych být šokována, když se mrzák rozhodne vyměnit berle za elektrické kolečkové křeslo. Je to jednoduché. S výjimkou toho, že jde o Šéfa. Kdyby se Egypťané v Gize jednoho rána probudili a nalezli rozsvíceno okolo pyramid a Sfingu s novým nosem, nebyli by více šokováni, než jsem byla já. O některých věcech — a některých lidech — se vůbec nepředpokládá, že by se měnili.

Poté jsem mu servírovala čaj — teplé mléko, dvě kostky — a nalila jsem i sobě, posadila jsem se zpátky a byla zase klidná. Šéf používá nejnovější technologie, ale má zcela nemoderní zvyky. Nikdy jsem neviděla, že by požádal ženu, aby na něho počkala, ale jestliže je nějaká žena přítomna a nabízí se nalít čaj, je úplně jisté, že to milostivě přijme a změní takový „společenský přestupek“ v malou slavnost.

Dokud jsme nedopili šálek, tlachali jsme o všem možném. Znovu jsem mu dolila, ale sama jsem si už nic nevzala. Všechno to shrnul. „Friday, tolikrát jsi změnila jména a úvěrové karty, že jsme byli neustále o jeden krok za tebou. Možná jsme tě neměli stopovat do Vicksburgu. Ačkoliv nebývá mým zvykem se plést do práce svému agentovi, mohl jsem ti možná rozmluvit úmysl plavit se po řece — protože jsem věděl, že tahle expedice byla určena k záhubě —“

„Šéfe, co to bylo za expedici? Nikdy jsem nevěřila báchorkám.“

„Ve státním zájmu. Malá špinavost. Impérium mělo během dvou týdnů tři ministerské předsedy… a ten současný není lepší a velmi pravděpodobně dlouho nevydrží. Friday, dobře fungující tyranie je pro mou práci lepší než jakákoliv forma svobodné demokracie. Ale dobře fungující tyranie je většinou stejně tak vzácná jako dobře fungující demokracie. Když to shrnu — ztratila ses nám ve Vicksburgu, protože jsi se pohybovala bez obav. Nalodili vás na vojenskou kocábku, jako vystřiženou z komické opery, a vypluli jste dřív, než se můj agent ve Vicksburgu dozvěděl, že jsi vstoupila do armády. Tím mě rozčílil. Tak hodně, že jsem ho dosud nepotrestal. Musím počkat.“

„Nemáte důvod ho trestat, Šéfe. Pohybovala jsem se velmi rychle. Kdyby mi nezačal dýchal na krk — čehož si všimnu a hned beru roha — mohl se mě udržet.“

„Ano, ano, znám tvoji taktiku. Ale umíš si představit, jak jsem byl pochopitelně otrávený, když mi hlásili, že náš člověk ve Vicksburgu tě má právě teď fyzicky pod dohledem… a o dvacet čtyři hodin později mi hlásí, že jsi mrtvá.“

„Možná ano, možná ne. Nějaký člověk se mi taky přilepil na paty, přijel prý letos do Nairobi dřív než já — dýchal mi vyloženě na záda a to bylo jeho poslední nadechnutí. Jestli mě necháte zase sledovat, lépe varujte své agenty.“

„Já tě obyčejně nenechávám sledovat, Friday. Kontroly u turniketů pracují lépe, aspoň co se týče tvého sledování. Naštěstí pro nás pro všechny nejsi mrtvá. I když terminály všech mých donašečů v Saint Louis vláda odposlouchávala, přece jen od nich dostávám určité užitečné informace. Když se kdosi pokoušel hlásit třikrát, nikdy se to nepodařilo, domyslil jsem si, že to musíš být ty. Takže jsem s určitostí věděl, že jsi dojela do Farga a sehnala agenta.“

„Ve Fargu? Uměleckého padělatele?“

Šéf předstíral že nic neslyšel. „Friday, musíš zpátky do práce. Dokonči hlášení. A to stručně.“

„Ano, pane. Opustila jsem tu výletní loď, když jsme vpluli do Impéria, pokračovala do Saint Louis, nalezla váš nahraný telefonní kód, odjela a navštívila Fargo, jak jste poznamenal, přešla hranice do Britské Kanady dvacet šest kilásků východně od Pembiny, projela Vancouverem a dnes dolů do Bellinghamu, a pak jsem se hlásila tady vám.“

„Nějaké problémy?“

„Ne, pane.“

„Něco nového z profesionálního hlediska?“

„Ne, pane.“

„Co nejdříve nahraj na magnetofonový pásek detailní zprávu pro naše analytické oddělení. Uvolni se, aby jsi neprozradila to, co bys neměla. Někdy v příštích dvou nebo třech týdnech pro tebe pošlu. Hned zítra ráno začneš chodit do školy. Devět nula nula.“

„Fiiií?“

„Nechrochtej. Na mladou ženu se to nehodí. Friday, tvá práce byla úspěšná, ale je na čase nastoupit na skutečnou profesionální dráhu. Asi už bych ti měl říct tvou skutečnou profesi. Jsi hrozný ignorant. Tohle změníme. Zítra v devět hodin.“

„Ano, pane.“ (Ignorant, hé? Arogantní starej bastarde. Jémine, ale jak jsem ráda, že jsem ho viděla. Ale to kolečkové křeslo mě užíralo.)

Pajaro Sands býval lázeňský přímořský hotel. Je to nic moc místo v Montereyské zátoce mimo dosah nic moc města Watsonville. Watsonville je jedním z těch velkých přístavů světa odkud se exportuje ropa a má šarm studených lívanců bez sirupu. Nejbližší povyražení je v kasinech a oplzlých hotýlcích Carmelu, ve městě asi padesát kilometrů odtud. Já ale nehazarduju a o nájemný sex se nezajímám, i když v Kalifornii jsou k mání exotické kousky. Pár lidí z Šéfova štábu nedalo na Carmel dopustit, přestože tam neexistuje žádné přímé spojení. Protože to je dost daleko, jet tam na koni jinak než na celý víkend by nemělo význam. Pokud jde o vlastnictví energomobilu, je Kalifornie dost liberální, přesto Šéf nespouštěl svůj energomobil jinak než kvůli byznysu.

Proto byly velkým povyražením v Pajaro Sands přírodní atrakce, způsobující jeho rozkvět, a to surfování, písek a slunce. Dokud jsem v tom nezískala zručnost, surfování mne bavilo. Pak už mě nudilo. Chodívala jsem se každý den trochu opalovat, zaplavat si a pokukovala jsem po velkých tankerech napájejících se u ropných mol. S pobavením jsem zjistila, že hlídka na palubě každé lodi se často na mě upřeně dívá dalekohledem.

Nikdo z nás se nenudil, protože jsme měli celodenní službu u terminálů. Lidi si dneska tak zvyknou na počítačovou síť, že snadno zapomenou na to, jakým oknem do světa může být — to se týká i mě samotné. Někdo může absolvovat pouze určitý dílčí kurs užívání terminálu — na placení účtů, na telefonování, na poslech zpravodajských relací — a přitom nevědět nic o jeho dalším mnohonásobném užití. Pokud je předplatitel ochoten platit za služby, pak většinou za něco, co může dělat na terminálu, který je dosažitelný, jak se říká, z postele.