Robert Heinlein - Friday

„Sakra, prima důvod pro to, že jsem nic nedostala.“

„Prosím tě. Po tom, co jsi se neohlásila, jsem se pokoušel volat ti domů na Nový Zéland. Možná jsi informovaná, že satelitní služby byly přerušeny.“

„Slyšela jsem.“

„Přesně. Hovor jsem dostal snad o dvaatřicet hodin později. Mluvil jsem s paní Davidsonovou, ženou kolem čtyřicítky, poněkud svérázného vystupování. Zkušená válečnice ve vaší S-skupině?“

„Ano, Anita. Jak vysoká vykonavatelka vůle Páně, tak Pánova holka pro všechno.“

„To je přesně ten dojem, který jsem získal. A získal jsem také dojem, že jsi se stala persona non grata.“

„Jsem si jistá, že to byl víc než dojem. Pokračujte, Šéfe, co asi musela ta stará čarodějnice o mně vyprávět?“

„Vlastně nic. Utekla jsi náhle od rodiny. No, nenechala jsi žádnou budoucí adresu ani volací kód. Ne, nepřijímá pro tebe žádné zprávy a ani je nedává dál, kdyby nějaké přišly. Má moc práce; Marjorie nás opustila v hrozné bryndě. Nashle.“

„Šéfe, měla moji adresu do Impéria. Měla taky adresu do Luna City na Ceres and South Africa, protože jsem pro ni prováděla jejich prostřednictvím svoje měsíční platby.“

„Mohl bych se na to podívat. Můj novozélandský zástupce“ — poprvé, co jsem oněm slyšela — „pro mě získal obchodní adresu staršího manžela vaší S-skupiny, Briana Davidsona. Byl zdvořilejší a v něčem i nápomocnější. Od něho jsme se dozvěděli, jakou loď jsi použila z Christchurchu a to nás dovedlo k seznamu cestujících semibalistické rakety, kterou jsi letěla z Aucklandu do Winnipegu. Tam jsme tě nakrátko ztratili, dokud můj agent nezjistil, že jsi odešla z přístavu ve společnosti kapitána semibalistické rakety. Když jsme ho dostihli — kapitána Tormeye — byl ochoten nám pomoci, ale ty jsi už byla pryč. Jsem rád, že můžu říct, že jsme se kapitánu Tormeyovi mohli hned odvděčit. Místní informátor nám umožnil mu dát echo, že on a jeho paní mají být sebráni místní policií.“

„Proboha! Proč?“

„Z formálního důvodu. Obvinili je, že poskytli během vyhlášeného stavu ohrožení přístřeší nepřátelskému cizinci a neoznámili to. Ale ve skutečnosti se úřad provinční policie ve Winnipegu nezajímá o tebe nebo o dr. Perraulta. Je to záminka, aby sebrali Tormeyovi. Jsou hledáni pro mnohem vážnější obvinění, které naplnilo skutkovou podstatu údajného trestného činu. Nějaký poručík Melvin Dickey není k mání. Poslední stopa po něm je jeho ústní prohlášení, že odchází z policejního velitelství a že se chystá v domě kapitána Tormeye sebrat dr. Perraulta. Policie má podezření na nějaký fígl.“

„Ale to přece není důkaz proti Jan a Ianovi Tormeyovým!“

„Ne, není. Ale je to důvod, proč má provinční policie v úmyslu je zadržovat pro méně důležité obvinění. Je za tím mnohem víc. Energomobil poručíka Dickeye se zřítil v Impériu blízko Farga. Nikdo v něm nebyl. Policii to tak rozčílilo, že ohledává vrak jen z důvodu otisků prstů. Možná, že to dělají právě v tomhle okamžiku, protože asi před hodinou zpravodajský deník hlásil, že společná hranice mezi Chicagským impériem a Britskou Kanadou byla znovu otevřena.“

„Bože můj!“

„Přeber si to sama. Při kontrole toho energomobilu tam skutečně byly otisky prstů které nepatřily poručíku Dickeyovi. Shodovaly se s otisky kapitána Tormeye ze seznamu ANZAC Skyways. Povšimni si času, kterého jsem použil: byly tam takové otisky, a už tam nejsou. Friday, ačkoliv bylo moudré přemístit naše centrum mimo Impérium, jsme tak po mnoha letech bez příslušných kontaktů. A bez agentů. Takže teď nejsou na vraku žádné otisky, které by patřily kapitánu Tormeyovi, ale je jich na něm dost od jiných lidí. Živých i mrtvých.“

„Šéfe, můžu vám zlíbat nohy?“

„Drž jazyk za zuby. Nedělal jsem to proto, abych vytočil policii Britské Kanady. Můj polní agent ve Winnipegu je klinický psycholog. Jeho profesionální názor je ten, že buď kapitán Tormey nebo jeho žena mohli zabíjet v sebeobraně. Ale musely by to být skutečně mimořádné podmínky, aby jeden z nich zabil policistu. Dr. Perraulta popisoval jako člověka, který má nižší dispozice, pokud jde o násilné řešení problému.“

„Já jsem ho zabila.“

„Tohle mi došlo. Žádné jiné vysvětlení totiž neodpovídá předloženým faktům. Chceš se o tom ještě bavit? Máš chuť to probírat?“

„No, snad ani ne. Zabila jsem ho, protože ohrožoval Janet, Janet Tormeyovou, bouchačkou. Kéž bych ho mohla jen zneškodnit, měla jsem čas, abych mu jednu ubalila. Ale já se rozhodla ho zabít, a tak jsem to udělala.“

„Byl bych — a budu — dost zklamaný, kdybys ještě někdy jen tak zranila policistu. Zraněný policajt je mnohem nebezpečnější než postřelený lev. Zrekonstruoval jsem si toho víc, než jak jsi popsala, a došlo mi, že sis chránila dr.Perraulta… protože se ti zdálo, že by mohl být přijatelný náhradní manžel.“

„Jasně, že by mohl. Ale ten polda byl bláznivý hlupák, který ohrožoval Janetin život, a to mě donutilo si na něho vyšlápnout! Šéfe, dokud se tohle nepřihodilo, nevěděla jsem, že miluju Janet. Nevěděla jsem, že bych mohla tak intenzívně milovat nějakou ženu. Vy víte mnohem víc než já o tom, jak jsem byla stvořena nebo co v sobě skrývám. Mám snad pomotané žlázy?“

„Vím toho o tobě docela dost, ale nebudu s tebou o tom diskutovat. Nemusíš to vůbec vědět. Tvoje žlázy nejsou víc pomíchané než u jiných zdravých lidí — nemáš nadbytečný Y-chromozom, což je specifické. Všechny normální lidské bytosti mají svým způsobem zpřeházené žlázy. Rasa se dělí na dvě části; na ty, kdo tohle vědí, a na ty, kdo nikoliv. A přestaň už s těmi hloupými řečmi. Tahle nemoc přísluší géniům.“

„Takže já jsem teď génius. Prokristapána, Šéfe, to snad ne.“

„Nebuď drzá. Jsi supergénius, ale ještě máš před sebou dlouhou cestu na to, abys využila svůj potenciál. Géniové a supergéniové si vždycky vytvářejí vlastní názory na sex, stejně jako na všechno ostatní; nepřijímají otrocky hloupé zvyky ostatních, méně důležitých lidí. Vraťme se k naší záležitosti. Je možné, že to tělo najdou?“

„Vsadila bych se, že je dost velká naděje, že ne.“

„Máš ještě něco, co bychom měli probrat?“

„Myslím, že ne.“

„Potom já už taky nechci nic vědět a počítám, že Tormeyovi se můžou bezpečně vrátit domů, jakmile policie přijde na to, že nemůže zajistit corpus delicti. Pokud corpus delicti nevyžaduje mrtvolu, obvinit někoho z vraždy je nesmírně obtížné. Jestli je zavřeli, dobrý právník by je měl z toho vysekat za pět minut — a oni by měli mít dobrého právníka, to tě ujišťuju. Můžeš mít radost z toho, že jsi jim pomohla při útěku ze země.“

„Já?“

„Ty a dr. Perrault. Opouštěli jste Britskou Kanadu jako kapitán Tormey s manželkou, použili jste jejich úvěrové karty a vyplnili jste žádost o turistickou kartu jejich jménem. Vy dva jste vypustili stopu, která „dokázala“, že Tormeyovi uprchli ze země okamžitě po zmizení poručíka Dickeye. Tohle fungovalo tak dobře, že policie promarnila několik dní, kdy zkoušela vystopovat podezřelé v Kalifornské konfederaci — a sváděla svoje nezdary na kolegy v Konfederaci. Jsem překvapen, že Tormeyovi nebyli zatčeni ve svém vlastním domě, protože můj agent neměl žádné potíže tam s nimi pohovořit.“