Kir Bulycov: Povidky

„Nevím,“ přiznal jsem. „A co ještě umím dělat?“

„Stačí vám pohlédnout na stránku, abyste si zapamatoval text, sčítáte, násobíte, odmocňujete tak snadno a rychle, že byste mohl klidně vystupovat ve varieté, nemusíte spát několik dní, jíst také ne.“

„Třebaže dělám rád jedno i druhé, do varieté mě to netáhne.“

„To je otázka zvyku,“ řekl chladně host. „Vliv prostředí. V dětském domově dbali na to, abyste spali pravidelně v noci. Umíte vidět spojitosti mezi fakty a jevy, zvláště mezi těmi, které ještě nejsou známé. V místním měřítku jste génius. I když nedokážete zdaleka všech svých vlastností využít a o všech nemáte ani tušení.“

„Na příklad?“ zeptal jsem se.

Host se v mžiku rozplynul ve vzduchu a vznikl za mými zády. Pak se pomaloučku vrátil k polici, vytáhl odtud anglicko-ruský slovník a pustil ho. Slovník zůstal viset ve vzduchu.

„To všechno dokáži i já?“ zeptal jsem se bez zvláštního ohromení,

„To není ještě všechno.“

„Mně to už stačí.“

„Musíte se učit. Musíte se vrátit do prostředí, které je pro vás přirozené. Musíte se dostat mezi sobě rovné.“

„Hm,“ řekl jsem. „Podle vás jsem tedy mutant, genetická zrůda. A ke všemu ještě nejsem sám.“

„To ne,“ řekl host. „Jste tady prostě cizí.“

„Já jsem se tu narodil.“

„Nenarodil.“

„Narodil jsem se ve vesnici. Mí rodiče zahynuli při požáru v lese. Lidé mě našli a převezli do města.“

„Nikoli.“

„Tak jak to bylo?“

„Měli jsme vás najít mnohem dřív. Nebylo to snadné. Mysleli jsme si, že nezůstal nikdo naživu. Byl to výzkumný koráb. Kosmický koráb. Byli v něm vaši rodiče. Shořel. Vás ještě stačili z korábu katapultovat. Vznikl požár v lese. Při něm shořela vesnička lesního závodu. Požárníci vás nalezli živého a nezraněného, měl jste jenom strašný hlad, nevěděli, že vás až do konce požáru chránilo silové pole.“

Poslouchal jsem ho, ale trápilo mě něco jiného. „Budu muset odletět s vámi?“ zeptal jsem se.

„Samozřejmě,“ řekl host. „Copak mi nevěříte?“

„Věřím,“ řekl jsem. „Jenom zavolám Krogiovi.“

„To je zbytečné,“ řekl host. „To, co jste spolu udělali, Země zatím nepotřebuje. Nepochopí vás. Vysmáli by se vám i akademici. Vůbec se divím, že jste dokázal Krogiovi namluvit, aby uvěřil takové myšlence.“

„Vždyť na ní není nic nesmyslného.“

„To není. Tak za sto let se k ní na Zemi dostanou. My se do toho nesmíme vměšovat.“

Zvedl jsem sluchátko. „Dobře,“ řekl jsem. Vytočil jsem číslo Katrin.

Host položil ruku na přístroj. Znovu měl lidskou podobu.

„Tím to končí,“ řekl. „I osamocení. I nutnost žít mezi bytostmi, které vám tolik ustupují. Ve všem. Kdybych vás nenašel, zahynul byste. Jsem o tom přesvědčen. Teď si musíme pospíšit. Koráb nás čeká. Není tak snadné se k vám dostat, až na samotnou hranici galaxie. Zavřete byt. Hned tak vás postrádat nebudou.“

Když jsme odcházeli, na schodech jsem slyšel zvonit telefon. Udělal jsem krok zpátky.

„To je Krogius,“ řekl host. „Mluvil s Gurovem. Gurov nenechal na té vaší práci kámen na kameni. Teď Krogius na všechno zapomene. Brzo.“

„Já vím,“ odpověděl jsem. „Byl to Krogius.“

V mžiku jsme doletěli ke korábu. Vznášel se nad křovisky, byl malý, zpola průhledný a na první pohled naprosto neschopný vykonat tak dalekou cestu.

„Poslední pohled?“ zeptal se host.

„Ano,“ řekl jsem.

„Zkuste přemoci všechen smutek, který ve vás je,“ řekl host. „To není z loučení, to je z neznalosti, z nemožnosti pohlédnout do budoucna. Zítra se nad tím vším jen pousmějete, když si vzpomenete na drobné radosti a malé nepříjemnosti, které vás tu obklopují. Těch nepříjemností bylo víc.“

„Bylo,“ souhlasil jsem. Zlehka a teple mě objal vzduch korábu.

„Startujeme,“ řekl host. „Nebudete cítit žádné přetížení. Dívejte se na mě soustředěněji, nemůžete uniknout z pozemské podoby.“

Hostem projížděly perleťové vlny, když si pohrával řídicími přístroji. Uviděl jsem skrze poloprůhlednou podlahu korábu, jak se tmavá zeleň parku vzdaluje stále rychleji, jak se k sobě přibližují a jak se zmenšují body pouličních světel a oken. I Moskva se už proměnila ve světlou skvrnu na těle Země.

„Nikdy toho nebudete litovat,“ řekl mi host. „Zapojím hudbu a hned pochopíte, jakých vrcholků může dosáhnout rozum soustředěný na krásu.“ Znovu jsem zaslechl, jak zvoní telefon v opuštěné, neuklizené místnosti, telefon, jehož sluchátko bylo obaleno modrou izolací, protože jeden z mých neopatrných přátel telefon shodil se stolu, když si chtěl udělat místo pro šachovnici.

„Já půjdu,“ řekl jsem hostu.

„Ne,“ řekl on. „Teď už je pozdě na návrat. A je taky nesmyslné vracet se do minulosti. Do dávné minulosti.“

„Na shledanou,“ řekl jsem.

Opustil jsem koráb, protože za ten večer jsem se přiučil mnohému, o čem jsem před tím neměl ani potuchy.

Země se blížila, z Moskvy se z jediného svítícího bodu stala spousta drobných světélek. Dalo dost práce najít můj čtyřpatrový blok, tolik podobný ostatním a tolik smutný.

Dohnal mě hostův hlas:

„Odsuzujete se k životu plnému nedořečeného, plnému trápení a ponižování. Celý život budete toužit po nás, po mně. Bude ale pozdě. Vzpamatujte se. Nesmíte se vrátit.“

Dveře na balkón byly otevřené. Telefon už nezvonil. Nahmatal jsem ho, aniž jsem rozsvítil světlo. Zavolal jsem Katrin. Zeptal jsem se jí:

„Katuško, tys mi volala?“

„Ty ses zbláznil!“ řekla Katrin. „Už je hodina po půlnoci, všechny sousedy probudíš.“

„Tak volalas mi?“

„To byl jistě ten tvůj bláznivý Krogius. Hledá tě po celém městě. Má nějaké potíže.“

„Škoda,“ řekl jsem.

„Že má Krogius nepříjemnosti?“

„Ale ne, škoda, žes mi nevolala ty.“

„Proč bych ti měla volat?“

„Abys mi řekla, že si mě chceš vzít.“

„Blázníš. Už jsem ti řekla, že si nikdy nevezmu někoho, kdo sem přiletěl z vesmíru a navíc šílence, který mi dokáže namluvit, že je třeba Belmondo.“

„Nikdy si mě nevezmeš?“

„Běž spát,“ řekla Katrin. „Nebo tě budu nenávidět.“

„Do kdy zítra děláš?“

„To ti může být jedno. Mám schůzku.“

„Máš schůzku se mnou,“ řekl jsem přísně.

„Dobře, tak s tebou,“ řekla Katrin. „Jenom si ale nemysli, že s tvým návrhem souhlasím.“

„Já teď nejsem schopen pořádně myslet.“

„Zdravím tě,“ řekla Katrin. „Zavolej Krogiovi. A uklidni ho. Nebo se zblázní.“

Zavolal jsem Krogia a uklidnil ho.

Když jsem usínal, vzpomněl jsem si, že mi došla káva a že ji zítra budu muset koupit.