Terry Pratchett - Strata

„Nikdo ti neuvěří,“ upozornil ji Marco, aniž otočil hlavu.

„Nejsem si tak docela jistá, že by to byla nějaká velká tragédie,“ odpověděla mu Kin. „Plochu někdo postavil jako žert, nebo jakousi nápovědu. Nikdo tomu nemusí věřit. Postavíme pro lidi z ploché Země novou planetu, a přestěhujeme je tam. To je to, co se musí udělat.“

Tahle výzva ji vzrušovala a těšila. Výstavba nové Země. Všechno se provede dokonale a opatrně, aby si lidé ani nevšimli, že byli přestěhováni. Bude nutné navrhnout nové světadíly a větší část obyvatel ploché Země převést do hybernačního spánku, dokud někteří z nich, zvláště vybraní, ty nové světadíly nezabydlí. To by mohlo trvat i tisíc let. Na místě se bude muset vytvořit celá nová sluneční soustava, vybrané planety vzdálených hvězd se obklopí obrovskými silovými poli a přesunou světelnými roky na místo.

Bude zapotřebí navrhnout bizony.

Život zdaleka nebude nudný.

Vynahradí jim celou tu námahu vědomosti, o které se s nimi budou počítače ochotny podělit?

Určitě.

Spali a jedli, zatímco se loď velkým obloukem propadala stále níž a níž pod obrovský stín plochy. Malé slunce hlubokou temnotu odvrácené strany ani v nejmenším nerozptylovalo.

Nakonec se začala křivka letu znovu snižovat a přiblížil se krajový vodopád na protilehlé straně. Marco vklouzl zpět do pilotního křesla a promluvil k malému palubnímu počítači.

„Všechno v pořádku,“ hlásil nakonec. „Blíží se hlavní zážeh. Je čas se rozloučit a vlézt si na lůžka. Tohle za nás řídí počítače.“

Stálo je to deset minut mírného nepohodlí, kdy naslouchali tlumenému řevu trysek. Kin slyšela, jak si Stříbřena na svém lehátku oddechla, když se motory konečně vypnuly.

„Tak, a už v tom lítáme,“ prohlásil kung. „Teď máme jen dvě možnosti — buď tu díru trefíme, nebo mineme. V životě mě nenapadlo, že budu mít strach, abych nenarazil na stěnu, kterou končí vesmír.“

Krajový vodopád, světélkující v záři úplňku, kolem nich proletěl ve vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Dokonce i Marco vypadal nadšeně, když loď vyletěla nad okraj ploché Země a stoupala k nebeské kopuli.

Plochá Země vypadala jako šperk v černé a stříbrné, jako mince z ebenu a stříbra, plující pod nebem plným hvězd.Hvězdy se rychle přibližovaly. Měsíc se změnil v perlu a hvězdy se blížily čím dál tím víc.

Otvor, který Jago Žarlo vyřízl v nebeské klenbě, byl dost velký, aby jím prolétla jeho kruhová loď. Ta, na jejíž palubě byli teď, byla mnohem menší. Jenže se k otvoru přibližovala pod velmi plochým úhlem.

Počítače Marca ujistily, že otvor je dostatečný i při tomto úhlu přiblížení. Totéž řekly i Kin, ale tu navíc informovaly ještě o velikosti rezervy. To už se Kin Marcovi říci neodvážila. Při jisté chybě by míjeli okraj otvoru ve vzdálenosti necelého metru.

Přistihla se, jak upírá oči kupředu a prohledává oblohu. Její společníci dělali totéž. Nad hlavami jim ubíhaly hvězdy. Zatímco Kin pozorovala oblohu před sebou, změnil se rychlý běh hvězd v šílený závod.

Pak se něco zamíhalo. Zažili kratičký pocit, že se kolem lodi něco svírá, jedna z hvězd se zvětšila do obrovského rozměru, oslnila je a zmizela. Slabý otřes oznamoval, že si loď urazila jednu z vedlejších trysek o okraj nebes.

Pak se znovu objevily hvězdy, zdánlivě stejné, a loď se ponořila do hlubin vesmíru.

Kin slyšela, jak Marco hlasitě oddechuje. Stříbřena si příjemným barytonem pobrukovala jakousi melodii.

Kin upřela oči ke hvězdám a věděla, že jsou jen sedmdesát tisíc let staré, o málo starší než jejich příbuzné, visící na klenbě Nebeské kopule. Hvězdy, to byla jen světla na obloze, ale větší nebe vyžadovalo i větší hvězdy.

Kin myslela na druhé vydáni. Loď pokračovala v letu a mířila do kulis.

Přeložil Jan Kantůrek

Ilustrace na obálku Josh Kirby

Odpovědná redaktorka Jana Jasová

Grafická úprava Jana Šouflová

Technická redakce Hana Převrátilová

Vydalo Vydavatelství Magnet-Press, Vladislavova 26,

Praha 1, v roce 1997

Vydání první (v Magnet-Pressu první)

Přeloženo z anglického originálu STRATA, vydaného

nakladatelstvím Colin Smythe Ltd., v roce 1981

(Colin Smythe Ltd., 1981

Sazba Magnet-Press

Vytiskl Ueberreuter Print, spol. s r. o.,

Brněnská 1024, knižní výroba Pohořelice

ISBN 80-85847-78-7 Doporučená cena 98 Kč

Již v naší době vyhynulý dronte mauricijský, zvaný Dodo, alias Didus ineptus, vulgo Raphus cucullatus, přezdívaný blboun nejapný, byl, jak vidno z jmen, opravdu podařený ptáček. Žarlově nedůvěře se proto nelze divit.

Slovo barman jsme přejali z angličtiny v původní podobě. Je to spojení slov bar a man, tedy výčepní pult a člověk, potažmo muž. Připouštím, že barmuž by se mi příliš nelíbilo, ale barkung — to zní.

Bug Eyed Monster , tedy obluda s hmyzíma očima. Mimo této překrásně počeštěné anglické zkratky se používá ještě ryze český výraz emzák (MZ), odvozený od slova mimozemšťan.

Grendel — bájný obr, se kterým bojoval princ Beowulf.

Pointilismus je ve své prvotní podstatě malířský styl, který jako výrazový prvek užívá nanášení čistých barev v tečkách neboli pointech.

S tímto bájným ptákem se setkal už Sindibád Námořník, který ho ovšem nazýval jménem Ruch, a z doslechu ho znal i Marco Polo. Mluví o něm ve svém Miliónu a říká mu ruk. Odborníci ovšem tvrdí, že jde pravděpodobně o arabské synonymum ptáka Simurga, o kterém se zmiňuje už prastarý epos Edda.