Terry Pratchett - Strata

„Myslím si, že ta stráž je tam kvůli tvému sousedovi ve vedlejší kleci,“ odpověděla jí Stříbřena. „Marco má plán. Vlastně dva plány. Když se nezdaří ten první, navrhuje, abychom přivedli k výbuchu energetický zdroj samoservaru.“

Kin si to představila. „To by nás všechny zabilo,“ odpověděla. „Zůstal by po nás kráter asi tak dva kilometry v průměru.“

„Přesně. Ale vyhráli bychom.“

V historii se nikdy nerozpoutala lidsko-kungská válka, jen kdysi dávno několik drobných okrajových šarvátek, na které se diplomaticky zapomnělo. Kungové neznali cíle jako dobytí či obsazení území, nevěděli, co je to slitování, milost, vězňové nebo válečné zákony. Marco byl načichlý lidskými vlastnostmi a nápady, ale…

„Myslí to vážně?“

„Řekla bych, že je vyděšený k smrti.“

Velký okřídlený tvor Kin pozoroval. Uvědomovala si dvě nazelenalé polokoule, které se k ní upíraly ze tmy.

„Já mám jiný plán,“ oznámila jí Stříbřena.

„To je skvělé. Ráda o vašich plánech poslouchám.“

„Sestavila jsem jistou řeč. Až se u tebe příště objeví kněz, odříkáš mu ji.

Jsi etiopská princezna, která zůstala opuštěná ve zdejším kraji, když na vaši výpravu zaútočili lupiči a rozehnali tvůj doprovod. Žádáš, aby tě okamžitě propustili. Mimochodem, jsi oddaná křesťanka. Stejně jako tvůj otec, král, který bude velmi rozzloben a dá to najevo především silou, až se dozví o tom, jak se tady s tebou zacházelo.“

„To mi připadá maličko vykonstruované,“ odpověděla jí Kin. Pozorovala obra ve vedlejší kleci. Tři metry vysoký. Zajímalo by ji, jak má formované klouby nohou.

„KIN ARADOVÁ,“ řekl okřídlený démon. Překvapení jí na okamžik vzalo řeč. Nikde se nic nehýbalo. Stvoření se opíralo o mříže a pozorovalo ji. Když tvor znovu promluvil, nebyla si Kin v temnotě jistá, ale zdálo se jí, že pohyb jeho rtů neodpovídá vyřčeným slovům, jako kdyby se dívala na špatně provedený playback.

„Já jsem Kin Aradová,“ odpověděla.

„POD JAKOU NADVLÁDU SPADÁŠ?“ pokračoval démon dokonalým unimluvem.

„Nevím, co tím myslíš.“

„JÁ JSEM SPHANDOR A PATŘÍM POD AGLIERAPOVU NADVLÁDU. NEDOKÁŽU URČIT ANI MÍSTO, ANI NADVLÁDU, POD KTEROU SPADÁŠ TY.“

„Zdá se, že mluví mixštinou,“ ozvala se Stříbřena.

„MLUV, JSME PARTNEŘI V NEŠTĚSTÍ?“

„Já to všechno slyším v unimluvu,“ odpovídala jí Kin naléhavě. „Myslím si, že používá nějaký způsob přímé modulace vědomí. Jeho rty se nehýbají tak, jak by měly.“

„TOHLE NA MĚ NEHRAJ, MYSLÍŠ SI, ŽE NEVÍM O TĚCH TVORECH, SE KTERÝMI MLUVÍŠ S POMOCÍ SÍLY BLESKU? MYSLÍCÍ MEDVĚD A ŽÁBA SE ČTYŘMA RUKAMA, KTERÁ CHODÍ PO ZADNÍCH NOHOU? A MECHANICKÉ ZAŘÍZENÍ, PŘIPRAVUJÍCÍ POTRAVU ZPŮSOBEM, KTERÝ JE MIMO CHÁPÁNÍ HUICTIIGRARASE?“

„Čteš snad v mých myšlenkách?“

„SAMOZŘEJMĚ, TY HLOUPÁ DĚVKO. ALE JE TO OBTÍŽNÉ. JSI Z TOHOTO SVĚTA A PŘI TOM Z NĚJ NEJSI. NEJSI ANI Z BRATRSTVA PROKLETÝCH. A PŘECE TĚ TI, KTEŘÍ SE MODLÍ, ZAJALI.“

„Pokus se to přinutit, aby to mluvilo dál,“ řekla Stříbřena. „Christianité si mysli, že jsem vodní duch,“ odpověděla Kin podivnému sousedovi.

„DUCHOVÉ NEUMÍ MLUVIT A MAJÍ VELMI NÍZKOU INTELIGENCI, TO KAŽDÝ VÍ. JSOU JAKO TAHLE VĚC.“

Sphandor vykopl nohou a podařilo se mu zasáhnout jedním zahnutým pařátem fauna, který sípal na zemi. Malý tvor zakňučel.

„Je poraněný,“ řekla Kin. „Nemůžeme mu nějak pomoci?“

„PROČ BYCHOM TO DĚLALI? VŽDYŤ TO SOTVA VÍ, ŽE ŽIJE. ELFOVÉ SE V LESÍCH MNOŽÍ JAKO KOBYLKY. TY SI MYSLÍŠ, ŽE UMÍ PŘEKRÁSNÉ HRÁT, ALE JE TO JAKO CVRKÁNÍ CVRČKŮ — DĚLAJÍ TO JEN PODVĚDOMĚ.

MYSLÍM, ŽE MÁTE NĚCO SPOLEČNÉHO S VÝBUCHEM, KTERÝ MĚ PŘED TŘEMI DNY SRAZIL ZE VZDUCHU?“

„Hm, asi ano,“ připustila Kin a myšlenky se jí rozběhly jako splašené. „Existoval takový zvláštní ohnivý vůz, rozumíš —“

„MEZIPLANETÁRNÍ LOĎ O VÁZE TŘI TISÍCE TUN,“ souhlasil Sphandor, „K NÁRAZU DOŠLO V RYCHLOSTI ŠEST SET KILOMETRŮ ZA HODINU.“

„Víš, co ta slova znamenají?“

„NE, ALE NAŠEL JSEM JE V POPŘEDÍ TVÉHO VĚDOMÍ. TLAKOVÁ VLNA MĚ SRAZILA ZE VZDUCHU A NĚKOLIK CHRISTIANITŮ SE MĚ ZMOCNILO A SPOUTALO MÉ DŘÍV, NEŽ SE MI PODAŘILO ZNOVU VZLÉTNOUT. KDYBYCH SE DOSTAL NA SVOBODU, URVAL BYCH JIM VŠEM UŠI.“

Musí být uměle vypěstovaný, pomyslela si Kin. Takový tvor se nemohl vyvinout přirozenou cestou. Jestli ta křídla fungují, pak musí mít velmi lehkou kostru. Bude se ho muset zeptat na mnoho věcí — později.

„Chci uprchnout,“ řekla nahlas. „Stříbřeno?“ Ze sluchátka nepřišla žádná odpověď.

JÁ TAKY. NANEŠTĚSTÍ JE VELMI NEPRAVDĚPODOBNÉ, ŽE BY SE NÁM TO PODAŘILO. ZÍTRA NÁS PŘEDVEDOU PŘED SOUD, KTERÉMU BUDE PŘEDSEDAT BISKUP. MĚ URČITĚ POPRAVÍ.“

„Budou plýtvat časem na nějaké soudy v době, kdy si myslí, že se vrací jejich bůh?“

„TO JE NAOPAK PRO BISKUPA DALŠÍ DŮVOD, ABY SE DAL VIDĚT PŘI TOM, CO POVAŽUJE ZA SVOU POVINNOST, KIN ARADOVÁ.“

„Proč tě popraví?“

JSEM SPHANDOR! ROZNÁŠÍM ARTRITIDU, BOLESTI KOSTÍ A KRČNÍ TŘAS. KAZÍM ÚRODU A PŮSOBÍM ÚHYN DOBYTKA. ŘÍKAJÍ, ŽE KAZÍM VODU A VRHÁM BLESKOVÉ KAMENY.“

„A opravdu to děláš?“

„PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE ANO. ROZHODNĚ JSEM TO MĚL VŽDYCKY V ÚMYSLU.“

Kin vrhla pohled k ohni. Muži se rozestoupili kolem a proti světlejšímu západnímu nebi, které bylo stále ještě o něco světlejší, dokázala jejich siluety celkem zřetelně rozlišit.

„MYSLÍ SI, ŽE SE MĚ MÍ BRATŘI POKUSÍ ZACHRÁNIT,“ řekl Sphandor. „JENŽE TO SE MÝLÍ.“

Na dvůr vstoupil svatý muž, nesoucí podnos s jídlem. Kin ho nepřítomně pozorovala.

Jeden ze strážných pomalu došel ke knězi a převzal od něj podnos. Stál zády ke Kin, ale najednou ztuhl, upustil podnos a sesul se k zemi. Z knězovy róby najednou vystřelila třetí ruka svírající meč…

Když se ozval knězův podivně vítězoslavný výkřik, rozběhlo se ke dvojici několik dalších strážných, obklopili kněze a ležící muž se ztratil Kin z dohledu.

Pak se zdálo, že skupinka vybuchla.

Dva strážní se s výkřiky potáceli pryč a další dva, s noži v zádech, se pokoušeli utéct, ale ani jeden z nich daleko nedoběhl.

Marco se rozesmál jako hyena a holýma rukama se vrhl na zbývající strážné. Okamžik překvapení stál na jeho straně. Zpracovával je směsí kungského digitsu a slepé zuřivosti, zatímco kolem něj svištěly šípy několika strážných, kteří měli dost rozumu a zůstali opodál. Sphandor se zachechtal.

Marco vyrazil kungský válečný pokřik a vykročil k nejbližšímu lučištníkovi. Bylo vidět, jak se Marco ve světle ohně leskne. Strážný vystřelil jediný šíp, který zasáhl kunga přímo do prsou a Marco se na okamžik zastavil a zdálo se, že se slabě zapotácel. Pak ale znovu vykročil. Lučištník na něj stále ještě nechápavé zíral, když se mu dvě ruce sevřely kolem krku a další dvě zasvištěly v oblouku, na jehož konci byla přelomená páteř.

Zbylí strážní odhodili jako jeden muž zbraně a rozběhli se k východu ze dvora.

„Marco!“ vykřikla Kin. „Klíče! Najdi klíče!“

Marco na ni upřel prázdný pohled a zvedl oči k nebi. Z temnoty se snesl velký bílý stín, který za sebou táhl známou siluetu samoservaru.

Stříbřena lehce přistála. Marco si mezitím vytrhl z prsou šíp a nechápavě na něj zíral.