Hal Clement - Těžká expedice

Vyšplhal se na palubu, rozechvělý vztekem a panikou.

„Myslíte, že vás to zachrání?“ vyhrkl. „Tímjste si ještě přitížili. Jakmile se pokusíte vyplout, kluzáky zaútočí bez ohledu na to, zda jsem na palubě nebo ne.“

„Přikážete jim, aby se držely stranou.“

„Dokud jsem vaším zajatcem, nemámjim co poroučet; mohl byste to vědět, pokud máte nějakou armádu.“

„S vojáky jsem neměl nikdy moc společného,“ odpověděl Barlennan. Tak jako pokaždé, když se věci počaly ubírat určitým směrem, znovu převzal iniciativu. „Ale dejme tomu, že máte pravdu. Stejně vás tady musíme zadržet, dokud se spolu nedohodneme — anebo se nevypořádáme s vašimi kluzáky. Škoda, že jsme si do těchto zaostalých končin nevzali víc modernější výzbroje.“

„S tím nesmyslem byste už mohl přestat,“ odsekl zajatec. „Nemáte toho o nic víc, než ostatní divoši z jihu. Přiznávám, že jste nás nějaký čas vodili za nos, ale před chvílí jste se prozradil.“

„A podle čeho jste vlastně usoudil, že nemluvím pravdu?“

„To vám neřeknu. Samotná skutečnost, že jste to dosud nepochopil, potvrzuje, že se nemýlím. Bylo by pro vás lepší, kdybyste nás nedokázali tak dokonale zmást; mohli jsme si dát větší pozor na tajné informace a nebylo by teď nutné vás zlikvidovat.“

„Nebýt té vaší poslední poznámky, třeba byste nás dokázal přesvědčit, abychom se vzdali,“ vložil se do toho Dondragmer, „i když o tom dost pochybuji. Kapitáne, vsadil bych se, že jste šlápl vedle ve stejné věci, o které mluvím už od samého začátku. S tím aleA teď už nic nenaděláme. Důležité je, jak se zbavit těch otravných kluzáků; v dohledu není žádná loď, s níž bychom si měli dělat starosti, a vojáci na břehu jsou vyzbrojeni jen samostříly. Řekl bych, že v této chvíli hrozí jediné nebezpečí ze vzduchu.“ Přešel do angličtiny. „Nepomohlo by nám teď něco z toho, co jsme se dověděli od Letců?“ Barlennan zmínil omezený dostup kluzáků při letu nad volným mořem, ale nezdálo se, že by to v dané chvíli něco řešilo.

„Můžeme proti nim použít samostříl,“ navrhl Barlennan ve své mateřštině a vysloužil si otevřený Reejaarenův posměch. Lodní zbroji? Krendoranic, který spolu se zbytkem posádky dychtivě naslouchal, však jeho pohrdání nesdílel.

„Toje ono,“ rázně se vmísil do rozhovoru. „Chtěl bych si přitom něco vyzkoušet.“

„Co to má být?“

„Nerad bych o tom mluvil před naším přítelem, ale když dovolíte, můžeme mu to předvést.“ Kapitán po chvíli váhání svolil.

Když viděl, jak Krendoranic otevírá truhlu s municí, cítil se trochu nesvůj, ale zbrojíř věděl, co dělá. Vytáhl nevelký balíček, pečlivě zabalený ve světlotěsném obalu.

Balíček měl přibližně kulový tvar a zjevně byl určený k tomu, aby se dal házet; stejně jako všichni jeho krajané, byl i Krendoranic fascinován možnostmi, které házení poskytovalo. Nyní se však chystal jeho techniku výrazně zdokonalit. Uchopil šipku do samostřílu a balíček ovinutý pruhem tkaniny k ní pevně připoutal. Poté střelu vložil na tětivu. Cestou na pobřeží se z profesionálního zájmu stačil se zbraní důkladně seznámit a nepochyboval o tom, že pevný cíl dokáže zasáhnout na značnou vzdálenost; u pohyblivých předmětů si už nebyl tak jistý, ale věděl, že kluzáky při rychlém obratu musí přejít do prudkého náklonu, „který by ho včas upozornil, že chtějí změnit směr. Na jeho rozkaz jeden z námořníků, který patřil k obsluze plamenometů, vedle něj zaujal postavení s připraveným rozněcovačem. Pak se ale Krendoranic k obrovské rozmrzelosti Pozemšťanů přesunul k nejbližšímu videoaparátu a podepřel si o něj opěrku samostřílu, aby mohl bezpečněji zamířit. Pozorovatelům na Toorey tak účinně znemožnil sledovat, co se dělo dál.

Kluzáky shodou okolností kroužily nad zálivem v poměrně malé výšce, jen asi padesát stop nad hladinou, a nalétávaly nad Bree ve zjevném úmyslu v nejbližší chvíli zaútočit; představovaly tak poměrně snadný cíl, který by i méně zkušený střelec stěží dokázal minout. Když se jeden ze strojů přiblížil na dostřel, vyštěkl Krendoranic na svého pomocníka strohý povel a chvíli pečlivě mířil. Jakmile měl cíl bezpečně na mušce, dal pomocníkovi znamení, aby zapálil nálož. V okamžiku, kdy se vznítila, stiskl klepetem spoušť; střela se vznesla k obloze, zanechávajíc za sebou úzkou kouřovou stopu.

Střelec i jeho asistent se divoce vrhli na palubu a odkutáleli se stranou, aby unikli před kouřem, který se uvolnil při odpálení; námořníci stojící směrem po větru se rozprchli na obě strany. Ve chvíli, kdy nebezpečí pominulo, byla vzdušná bitva téměř u konce.

Nechybělo mnoho k tomu, aby střela úplně minula cíl; Krendoranic podcenil jeho rychlost. Zasáhla trup až u samé zádi a chlorová nálož se zběsile rozhořela. Plameny rychle zachvátily celý zadek kluzáku; provázel je hustý dým, kterému se ostatní stroje nepokoušely vyhnout. Posádka zasaženého letadla účinkům dusivých plynů unikla, ale vzápětí uhořely ocasní plochy, větroň se naklonil nosem dolů a třepotavě se snesl na pláž; pilot a ostatní cestující stačili těsně před dopadem vyskočit. Posádky dalších dvou kluzáků, které vlétly do kouřového mračna, chlorovodíkové výpary vyřadily z akce a jejich stroje, zbavené řízení, rovněž skončily na hladině zátoky.

Barlennan neztrácel čas a dal rozvinout plachty. Vítr sice vál nepříznivým směrem, ale hloubka umožňovala spuštění kýlových desek a Bree počala zvolna lavírovat od břehu. Jednu chvíli se zdálo, že se jí v tom lučištníci rozmístění na pobřeží pokusí zabránit, ale stačilo, aby Krendoranic na pláž namířil další ze svých děsivých náloží, a všichni se vrhli do bezpečí — proti větru; byly to přece jenom inteligentní bytosti.

Reejaaren mlčky přihlížel, ale způsobem držení těla prozrazoval naprosté zoufalství. Kluzáky dosud zůstávaly ve vzduchu a některé z nich stoupaly, jako by se chtěly pokusit o nálet z větší výšky; dobře však věděl, že teď už Bree nedokážou vážněji ohrozit. Jeden z letounů vzápětí opravdu zaútočil z výšky asi tří set stop, ale nová střela s kouřovým chvostem zkazila miřičům mušku a odradila je od dalších pokusů. Stroje se stáhly z dostřelu a v širokých obloucích kroužily kolem Bree, jež mezitím zamířila k ústí fjordu do moře.

„Barle, co se to tam u vás k sakru děje?“ Lackland už to nemohl dál vydržet a právě usoudil, že loď je natolik vzdálená od břehu, aby mohl bez rizika promluvit. „Nechtěl jsem se do této chvíle ozývat, abych nenarušil vaše plány, ale teď bych chtěl konečně vědět, co jste dělali.“

Barlennan stručně shrnul události posledních několika set dnů a doplnil i obsah rozhovorů, kterým nebyli Pozemšťané schopni porozumět. Výklad mu zabral celou noc; za úsvitu se loď ocitla téměř při ústí zálivu. Tlumočník sledoval kapitánovu rozmluvu s mluvící skříňkou s němým ohromením; ne tak docela neprávem usoudil, že Barlennan podává svým nadřízeným zprávu o tom, co vyšpehoval, i když si nedokázal vysvětlit, jak to dělá. Když vyšlo slunce, nasadil naprosto odlišný tón od toho, který až doposud užíval, a požádal, aby byl vysazen na břeh; při pohledu na nešťastníka, který zřejmě nikdy v životě nežádal příslušníka cizího národa o laskavost, se ho kapitánovi zželelo a ve vzdálenosti padesáti yardů od pláže mu dovolil skočit do moře.