Hal Clement: Těžká expedice

Nad plochým temenem pahorku vyčníval do výše osmi stop lesklý kovový skelet. Meskliňané se právě s elánem pouštěli do další řady poklopů, jejichž horní uzávěry odkryli. Někteří odhrnovali čerstvě vykopanou hlínu a oblázky k okraji náspu, jejich druhové spěchali sem a tam po upravené cestě, vedoucí ke skalnímu převisu, zapražení do plochých dvoukolých kár, v jednom směru prázdných, v opačném obtížených zásobami potravin. Všude vládl čilý ruch; zdálo se, že každý sleduje přesně vymezený cíl.

Barlennan se vypravil k Bree. Už byla připravená vyrazit, se dvěma námořníky na palubě a roztopeným ohništěm. Pohled na rozsáhlou plochu třpytivé, téměř průhledné tkaniny ho pobavil; myslel na Reejaarena, co by asi řekl tomu, jak využili jeho materiál. Pak že není spolehnutí na pevnost šitých švů! Barlennanovi lidé věděli své a občas k tomu ani nepotřebovali Letce, aby jim poradili. Sotva urazili deset tisíc mil od ostrova, kde látku získali, použili ji k záplatování plachet a jejich švy vydržely dokonce i vichřici ve větrném údolí.

Barlennan proklouzl otvorem v zábradlí, pečlivě ho za sebou uzavřel a pohlédl do ohniště vyloženého kovovou fólií z kondenzátoru, který jim Letci darovali. Všechna lana byla napjatá a na svých místech; kapitán kývl na posádku. Jeden z námořníků přihodil několik kousků dřeva do žhnoucího ohniště; druhý uvolnil kotvy.

Zářivá látková koule o průměru čtyřiceti stop, naditá horkým vzduchem, se lehce vznesla nad náhorní plošinu a nová Bree, poháněná mírným vánkem, zvolna zamířila k řece.