Hal Clement - Těžká expedice

„Všechno jde jako po drátku.“

„Teď už mi ani nevadí, když se podívám pod sebe.“

„Už to bude — ještě kousek — to je ono; jsme na místě. Ještě chvíli držte naviják; až vám řeknu, můžete ho hodit dolů.“

Lackland si chtěl nejdřív na památku utrhnout kousek lana, ale zjistil, že to ani v pancéřových rukavicích nedokáže. Nakonec mu posloužila ostrá hrana jedné přezky skafandru; omotal si trofej kolem ruky a čekal na pokyny svého spojence.

„Už jsme prostor pod útesem vyklidili, Charlesi; můžete klidně začít házet.“ Tenká šňůra v okamžení zmizela z dohledu a desetipalcová hůlka, jež na Bree sloužila jako hlavní vratipeň, rychle následovala. Lackland zjistil, že pohled na předměty padající volným pádem v podmínkách trojnásobné gravitace je mnohem horší, než si dokázal představit. Na pólech by to možná nebylo tak zlé — tam by pád nebylo vidět vůbec, když při něm těleso během první sekundy urazí vzdálenost dvou mil! I když přihlížet tomu, jak věci náhle mizí, taky není dobré na nervy. Lackland tyto úvahy nakonec odbyl pokrčením ramen a vrátil se zpátky do tanku.

Dalších několik hodin prostřednictvím televizních kamer sledoval posádku, jak sestavuje Bree. Když pak svazek prámů odrazil od břehu a zaslechl Barlennana, Dondragmera a další námořníky, jak mu dávají sbohem, pocítil záchvěv lítosti nad tím, že nemůže jet dál. Zakrátko proud odnesl loď tak daleko, že už ji bylo vidět i z útesu. Lackland mlčky zvedl ruku na pozdrav a díval se za ní, dokud nezmizela z dohledu.

Pak už jen zůstal tiše sedět; uplynulo pěkných pár minut, než se vzchopil a zavolal základnu na Toorey.

„Už si mě klidně můžete vyzvednout. Udělal jsem všechno, co se tu dalo udělat.“

S rostoucí vzdáleností od vodopádu se řeka rozšiřovala a její tok se zpomaloval. Zpočátku vál směrem k moři čerstvý vítr, vyvolávaný pohybem padajících „vod“, a Barlennan toho neopomněl využít; vánek ale postupně ustával a nakonec už loď unášel jen proud. Cesta po souši byla dobrodružná i výnosná, protože mnohé z rostlinných produktů, jež shromáždili, se doma nepochybně podaří výhodně zpeněžit; přesto nebyl nikdo, kdo by neuvítal návrat k námořnickému životu. Někteří z členů posádky ze zádi pozorovali vodopád, dokud se jim neztratil z dohledu, a jednu chvíli se všichni zahleděli na západ, odkud k nim dolehl tlumený rachot přistávající rakety; celkově však mezi mužstvem převažoval pocit dychtivého očekávání.

Jak plavba pokračovala, břehy po obou stranách stále častěji přitahovaly pozornost námořníků. Během cesty po pevnině postupně přivykli pohledu na osamocenou, vzpřímenou rostlinu, kterou Letec nazýval „strom“ a s níž se setkávali zpravidla jednou za několik dní. Zprvu je podobná setkání vzrušovala a získávali při nich hojnost plodů, s nimiž chtěli po návratu domů obchodovat. Zde se stromy vyskytovaly stále častěji a zdálo se, že brzy zcela vytlačí plazivou, zakrslou vegetaci, na niž byli zvyklí; Barlennan dokonce začal uvažovat o tom, zda by se tu nevyplatilo zřídit obchodní kolonii.

Po dlouhou dobu, plných padesát mil, neobjevili žádné známky inteligentního života, i když na březích mohli pozorovat množství nejrůznější zvěře. Řeka se přímo hemžila rybami, ale nezdálo se, že by některá byla dost velká na to, aby Bree dokázala ohrozit. Náhle řečiště po obou stranách obestoupil souvislý stromový porost, jehož hloubku nikdo nedovedl odhadnout; Barlennan, poháněný zvědavostí, přikázal přirazit ke břehu, aby se mohli přesvědčit, jak takový les — přirozeně ho tímto slovem nikdo neoznačoval — vlastně vypadá.

Les byl poměrně světlý, dokonce i dál od okraje, protože stromy se v korunách nerozpínaly do šířky podobně jako na Zemi, ale přesto působil tísnivým dojmem. Jak se tak nechávali unášet proudem ve stínu podivných rostlin, mnozí z členů posádky pocítili, že se v nich znovu probouzí strach z pevných předmětů nad hlavou; a když kapitán mlčky naznačil kormidelníkovi, aby opět odrazil od břehu, přijali to všichni s ulehčením.

Pokud měl les nějaké obyvatele, z námořníků by s nimi nikdo neměnil. Když Dondragmer vyslovil tento názor nahlas, setkal se s všeobecným souhlasem. Ti, kdo se skrývali na břehu, však jeho slova buď neslyšeli, nebo jim nerozuměli. Zřejmě se přímo neobávali toho, že jim posádka Bree chce jejich les zabrat, ale přesto se rozhodli nenechat nic náhodě; a návštěvníci z oblasti s vysokou gravitací se mohli znovu seznámit s metacími zbraněmi.

Tentokrát tvořily výzbroj oštěpy. Šest jich tiše vyletělo z pobřežního porostu a zabodlo se do trupu Bree; další dva se svezly po ochranném krunýři námořníků a zůstaly ležet na palubě. Zasažení muži pudově uskočili a přistáli v řece, několik yardů od lodi. Doplavali zpět a vyškrábali se na palubu, aniž si toho někdo povšiml, protože všechny oči se upíraly k místům, odkud započal záhadný útok. Kormidelník ani nečekal na rozkaz a prudce stočil loď ke středu řečiště. „Zajímalo by mě, kdo to vystřelil — a zda přitom použil podobné zařízení, jako má Letec. To ale dělá hluk.“ Barlennan mluvil spíše pro sebe a nečekal, že mu někdo odpoví. Terblannen vytrhl jeden z oštěpů z paluby a chvíli si prohlížel jeho hrot z vytvrzeného dřeva; pak ho zkusmo odhodil zpátky na břeh. Protože házení pro něj bylo něco zcela nového a zatímjedinou zkušenost v této činnosti získal, když nakládal zboží na střechu tanku v údolním městě, mrštil oštěpem asi tak jako když dítě hází klackem; zbraň se ve vzduchu několikrát převrátila a zmizela v lese. Tím částečně zodpověděl Barlennanovu otázku; přes malou délku svých paží snadno dohodil až na břeh. Neviditelní útočníci proto nic podobného Lacklandovu dělu nepotřebovali; stačilo, aby měli tělesnou stavbu jako běžný Meskliňan. Jejich totožnost však zůstávala neznámá a kapitána ani nenapadlo, aby ji začal blíže zjišťovat. Nechal Bree dál unášet proudem a spokojil se tím, že popis celého incidentu odvysílal Lacklandovi na Toorey.

Les pokračoval plných sto mil a řeka se zvolna rozšiřovala. Bree se od svého střetu s obyvateli lesa držela uprostřed koryta, ale ani tam nebyla docela v bezpečí. Několik dní poté, co posádku zasypaly oštěpy, zahlédl Barlennan na levém břehu malou mýtinu. Z paluby vzdálené jen několik palců od hladiny neměl zrovna nejlepší výhled, ale i tak na mýtině zpozoroval řadu objektů, které upoutaly jeho pozornost. Vypadaly tak trochu jako stromy, ale byly nižší a mnohem silnější. Z vyššího stanoviště by v jejich stěnách těsně při zemi rozeznal nevelké otvory, jež by ho možná přivedly na stopu; Lackland, který všechno sledoval na vizifonním přijímači, si okamžitě vybavil chatrče afrických domorodců, jež kdysi viděl na obrázku, ale zatím nic neříkal. Mnohem víc ho zaujalo množství dalších předmětů, ležících zčásti v řece a zčásti na břehu u vesnice. Na tu vzdálenost je nebylo příliš jasně vidět, takže mohlo jít o klády stejně jako o krokodýly, ale Lackland usoudil, že jsou to kánoe. Bude zajímavé sledovat Barlennanovu reakci, až se setká s člunem tak zásadně odlišné konstrukce.

Uplynulo ale ještě hodně času, než si vůbec někdo na Bree uvědomil, že „klády“ jsou ve skutečnosti kánoe a ostatní záhadné objekty slouží jako obydlí. Nějakou dobu se Lackland dokonce obával, že popluje dál a ponechá sídliště bez povšimnutí; po nedávných zkušenostech byl Barlennan náramně opatrný. Lackland však nebyl sám, kdo si nepřál, aby loď proplula bez zastavení. Když se Bree ocitla přímo naproti vesnici, zaplnila břeh záplava červenočerných těl jako důkaz toho, že se Pozemšťan nemýlil. Vzápětí hladinu rozbrázdily desítky vydlabaných kmenů, z nichž každý pojal plný tucet veslařů. Domorodci zjevně patřili ke stejnému plemeni jako posádka Bree; měli podobný tvar těla, velikost i zbarvení, a když se přiblížili k lodi, vyrazili tentýž ohlušující jekot, jaký Lacklandovi občas předvedli jeho přátelé. Kánoe byly vyhloubené tak, že veslařům vyčnívala jen hlava; podle jejich rozmístění Lackland usoudil, že uvnitř leží uspořádáni do vzoru rybí kosti a že k pádlování používají první pár paží, opatřených klepety. Obsluha plamenometů na závětrné straně Bree byla na svých místech, ale Barlennan pochyboval, zda za daných okolností bude možno zbraň použít. Celý obranný systém lodi byl totiž ochromený v důsledku bezvětří; na otevřeném moři se něco takového téměř nemohlo stát.