Hal Clement - Těžká expedice

Ač nerad, byl nucen uznat, že s dalšími průzkumy je třeba počkat až do doby, kdy Bree dorazí ke břehům východního oceánu. Barlennan s tímto názorem souhlasil, i když v duchu k němu měl jisté výhrady. V době, kdy Letec bude spát, rozhodně nemínil nechat posádku zahálet.

Když tahač se svým nákladem vyrazil na další cestu a Meskliňané začali hbitě překládat získané zboží ze střechy tanku na loď, spojil se Lackland se stanicí na Toorey. Seznámil Rostena s tím, co dosud podnikl, pokorně vyslechl jeho očekávaný výbuch nevole a podobně jako předtím ho umlčel zprávou, že mu může poskytnout spoustu rostlinného materiálu, pokud si pro něj pošle kontejnery.

Přešla řada dní, jejichž šedivou jednotvárnost zpestřil jen přílet rakety. Posádka s ohledem na nervovou soustavu Meskliňanů přistála v dostatečném odstupu před vozidlem, vyčkala jeho příjezdu, naložila nové vzorky a odložila start do doby, než se tank bezpečně vzdálil z dosahu raketových motorů. Vždy po několika mílích cesty se na dohled ukázal další balvany ovroubený pahorek, ale každému se opatrně vyhnuli a žádného z jejich obyvatel v otevřené krajině nezahlédli. Lacklandovi proto stále vrtalo hlavou, kde a jakým způsobem získávají potravu. Při řízení začal pociťovat dlouhou chvíli, kterou si krátil tím, že o podivných tvorech vymýšlel spoustu hypotéz. Občas je předkládal Barlennanovi, ale nedověděl se od něj téměř nic užitečného, co by mu pomohlo záhadu vyřešit. Pořád ho však neodbytně pronásledovala jedna myšlenka. Nedokázal si vysvětlit, proč domorodci budují svá města právě takovýmto způsobem. S návštěvou něčeho podobného jako byl jejich tank anebo Bree mohli stěží počítat. A jako obrana proti vpádu nepřátel, kteří patřili k jejich vlastnímu rodu, mu tato metoda nepřipadala jako dostatečně účinná, protože vzhledem ke svému rozšíření sotva mohla útočníka zaskočit.

Jedno vysvětlení se nicméně nabízelo. Byla to pouhá hypotéza; pomáhala však objasnit nejen uspořádání sídlišť a nepřítomnost obyvatel v jejich okolí, ale i skutečnost, proč v sousedství měst nenacházeli nic, co by nasvědčovalo zemědělské činnosti. Na druhé straně vycházela ze spousty neznámých, a proto se o ní Lackland před Barlennanem raději nezmiňoval. Například nedávala odpověď na otázku, jak je možné, že jejich cesta zatím měla tak nerušený průběh — pokud byla jeho teorie pravdivá, měli už do této chvíle spotřebovat pěkné množství munice. Raději tedy nic neříkal, ale oči měl otevřené; příliš ho proto nepřekvapilo, když jednoho dne při východu slunce, asi dvě stě mil od města, kde Hars utrpěl zranění, spatřil nevelký pahorek, jenž se náhle vztyčil na dvaceti podsaditých, sloních nohou, zvedl hlavu posazenou na krku o délce dvaceti stop, drahnou chvíli na přijíždějící tank upíral baterii svých mnohočetných očí a pak se mu těžkopádně vydal v ústrety.

Barlennan v té chvíli zrovna nebyl na svém obvyklém stanovišti na střeše tanku, ale na Lacklandovo zavolání se ozval okamžitě. Pozemšťan zastavil tank a zbývalo ještě několik minut na to, aby se poradili o dalším postupu, než k nim zvíře při dosavadním tempu dorazí.

„Barle, vsadil bych se, že jste něco podobného ještě neviděl. Ani s tak houževnatým organismem, jaký dokáže zplodit tato planeta, by příliš daleko od rovníku neunesl vlastní tíhu.“

„Máte pravdu; nikdy jsem takové zvíře neviděl, ani jsem o něm neslyšel a nevím, zda je či není nebezpečné. Ani nemám moc chuti to zjišťovat. Zase na druhé straně je to maso; možná…“

„Pokud chcete říci, že nevíte, zda žere maso či rostliny, vsadil bych na to první,“ odpověděl Lackland. „Byl by to moc divný býložravec, když se žene naproti něčemu, co je dokonce větší než on, sotva to zahlédne — ledaže by byl tak stupidní, že by si tank spletl se samicí, o čemž pochybuji. Taky mě napadlo, že přítomnost velkého masožrouta by nejsnáze vysvětlovala, proč obyvatelé údolí nikdy nevycházejí z města a proměnili si je v účinnou past. Když některý z těch tvorů zabloudí k nim na kopec, ukáží se mu, tak jako to udělali v našem případě, aby ho vylákali dolů a zabili pomocí balvanů, jaké vyzkoušeli na náš tank. Přišli tak na způsob, jak si zajistit maso s donáškou téměř do domu.“

„To je možná pravda, ale teď to sem zrovna nepatří,“ odpověděl tak trochu netrpělivě Barlennan. „Co provedeme s touhle obludou? Ta vaše zbraň, co rozbíjí kámen, by ji zřejmě dokázala zabít, ale moc masa by nám asi z úlovku nezůstalo; když se kořist pokusíme chytit do sítí a dostaneme se do úzkých, nebudete moci střílet, abyste nás přitom neohrozil.“

„Chcete říci, že byste si na zvíře takových rozměrů troufli jen se sítěmi?“

„Určitě. Jsem si jistý, že by je udržely, jen je do nich dostat. Potíž je v tom, že má příliš silné nohy, takže neprojdou skrz oka a když mu jako obvykle nastražíme síť do cesty, nebude to k ničemu. Museli bychom mu ji nějak omotat kolem těla a utáhnout.“

„Už víte, jak to udělat?“

„Ne — a ani nám na nic podobného nezbývá čas; každým okamžikemje tu.“

„Seskočte a vypráhněte smyk. Vyjedu mu naproti a trochu ho zatím zaměstnám. Kdyby došlo k nejhoršímu a musel bych použít dělo, dám pozor, abyste byli z dostřelu.“

Barlennan bez otálení či námitek lehce sklouzl s paluby a jediným zručným pohybem uvolnil smyčku vlečného lana. Houknutím dal Lacklandovi znamení, že může jet, vrátil se na Bree a rychle seznámil posádku s posledním vývojem situace. Když skončil, byla už další slova zbytečná, protože Letec se s tankem rozjel vpřed a trochu do strany, takže námořníkům odkryl výhled na obrovitého netvora. S nesmírným zájmem, trochou údivu, ale bez patrných známek strachu Meskliňané sledovali manévrující tank a jeho živý protějšek.

Když se stroj opět pohnul kupředu, mastodont se zastavil. Sklonil hlavu asi na vzdálenost jednoho yardu od země; jeho protáhlý krk se zhoupl nejprve na jednu a pak na druhou stranu, zatímco složené oči ze všech možných úhlů pozorovaly okolí. Bree nevěnoval nejmenší pozornost; buď vůbec nezaznamenal pohyb posádky, anebo považoval tank za vážnějšího protivníka. Když jej Lackland začal objíždět z boku, obracel svůj gigantický trup neustále tak, aby proti němu pokaždé stál čelem. Nejprve Pozemšťana napadlo, že tlustokožce přiměje k tomu, aby se obrátil o plných sto osmdesát stupňů a postavil se k lodi zády; pak si ale uvědomil, že kdyby musel použít dělo, ocitla by se posádka přímo v linii palby, a zakončil svůj obchvatný manévr ve chvíli, kdy netvor k Bree natočil svůj pravý bok. Podle toho, jak měl uspořádané oči, zřejmě dokázal rozpoznat hrozící nebezpečí stejně dobře, ať se k němu blížilo zezadu nebo zepředu. Jakmile tank přestal kolem zvířete kroužit, lehlo si na břicho; při prvním pokusu o přiblížení se však vzepřelo na svých sloupovitých nohách a s hlavou zataženou téměř až do trupu zaujalo zřejmě obranný postoj. Lackland znovu zastavil, uchopil kameru a udělal několik snímků; pak podivného tvora, jenž zatím nejevil útočné úmysly, chvíli pozoroval. Velikostí připomínal pozemského slona; na Zemi by vážil osm až deset tun. Jeho mohutný trup podepíralo deset párů krátkých a enormně silných nohou. Lackland usoudil, že sotva dokáže vyvinout větší rychlost, než jakou se doposud pohyboval.

Po chvíli čekání zvíře postupně zneklidnělo; povystrčilo hlavu a začalo s ní kývat ze strany na stranu, jakoby pátralo po nepřátelích. Lackland z obavy, aby svou pozornost náhodou nepřeneslo na bezmocnou posádku Bree, k němu popojel o dalších několik stop; protivník znovu spěšně zaujal obranný postoj. To se několikrát opakovalo, stále v kratších intervalech, dokud slunce nezapadlo za obzor. Když obloha ztemněla, rozsvítil Lackland na tanku všechna světla; ať už tvor byl anebo nebyl připravený bojovat potmě, znemožnil mu tak přinejmenším výhled mimo osvětlený prostor a přinutil ho čelit nové a nezvyklé situaci.