Hal Clement - Těžká expedice

Podle Lacklandova odhadu kanály a ohraničující náspy na dolním konci dohromady měřily nějakých patnáct či dvacet stop. Samy zídky tedy byly dost široké, aby mohly sloužit jako obydlí, zvláště Meskliňanům; množství otvorů, prorážejících jejich dolní průčelí, nasvědčovalo tomu, že by skutečně mohlo jít o obydlí. V dalekohledu bylo možno rozeznat přístupové rampy, vedoucí k otvorům umístěným výše nad zemí; dříve než spatřil jediného živého tvora, dospěl Lackland k přesvědčení, že má před sebou město. Jeho obyvatelé zřejmě žili uvnitř stěn oddělujících jednotlivé kanály, jejichž soustavu vybudovali s cílem odvádět déšť. Otázku, proč se raději neusídlili na vnějších svazích kopců, když se chtěli vyhnout hromadění tekutiny, si vůbec nepoložil.

K tomuto bodu svých úvah dospěl ve chvíli, kdy ho Barlennan požádal, aby přesunul Bree přes okraj srázu, dokud ještě bylo vidět. V okamžiku, kdy se tank dal do pohybu, objevily se v otvorech, které považoval za vchody, desítky temných postav; na tu vzdálenost neviděl žádné detaily, ale objekty, ať už to bylo cokoli, představovaly živé bytosti. Lackland překonal popud zastavit tank a znovu sáhnout po dalekohledu, dokud neodvlekl Bree na místo, odkud byl dobrý výhled.

Ukázalo se, že neměl důvod ke spěchu. Po celou dobu přesunu zůstaly postavy bez pohybu a zjevně sledovaly vetřelce; k pozorování bytostí tak mohl využít ještě několika minut, zbývajících do západu slunce. Některé podrobnosti nebylo možné rozlišit ani s pomocí dalekohledu — zřejmě i proto, že se neznámí tvorové zcela nevynořili ze svých příbytků; to, co dokázal rozeznat, však nasvědčovalo tomu, že patří ke stejné rase jako Barlennanovi lidé. Těla měli dlouhá a housenkovitá; několik očí — na tu vzdálenost je bylo obtížné spočítat — se nacházelo na prvním tělesném článku a bylo vidět údy, které se velice podobaly Barlennanovým pažím opatřeným klepety, pokud s nimi nebyly totožné. Jejich zabarvení tvořila směs červené a černé, při čemž černá podobně jako u posádky Bree převažovala. Barlennan tohle všecko pochopitelně nemohl vidět, ale Lackland mu celý výjev vzrušeně popisoval s pomocí vysílačky, dokud město nezmizelo v houstnoucím šeru z dohledu. Když domluvil, podal kapitán napjatě vyčkávající posádce stručnou verzi toho, co se dozvěděl, ve své mateřštině. Poté se Lackland zeptal:

„Slyšel jste někdy o tom, že takto blízko u Okraje žijí lidé, Barle? Přichází vůbec v úvahu, že byste je mohli znát nebo dokonce mluvit jejich jazykem?“

„Velice o tom pochybuji. Jak sám víte, mí lidé se necítí ve své kůži severně od míst, kudy prochází to, co jste kdysi nazval „hranicí sta g“. Jazyků znám několik, ale nezdá se mi pravděpodobné, že bych se tady některým z nich mohl domluvit.“

„Co tedy budeme dělat? Tiše se městu vyhneme, nebojím projedeme a vsadíme na to, že jeho obyvatelé neprojeví nepřátelské úmysly? Přiznávám, že bych si je rád blíže prohlédl, ale máme před sebou důležitý úkol a nerad bych ohrozil naše šance na úspěch. Vy ale znáte zdejší plemena mnohem lépe než já; jak myslíte, že na nás zareagují?“

„Tady neplatí nějaké jednotné pravidlo. Možná se k smrti vyděsí pohledem na váš tank anebo na mne, jak se na něm vezu — i když si třeba tady u Okraje nevypěstovali normální instinkty ohledně výšek. Na svých cestách jsme poznali mnoho cizích národů; s některými se dalo obchodovat, s jinými jsme byli nuceni bojovat. Obecně se dá říci, že pokud ponecháme zbraně ukryté a vystavíme zboží, které máme na prodej, nesáhnou k násilí přinejmenším dokud se nepřesvědčí, co jsme zač. Jsem pro to, abychom sjeli dolů. Myslíte, že jsou ty kanály na dolním konci dost široké na to, aby jimi prošly i sáně?“

Lackland se zarazil. „O tomjsem nepřemýšlel,“ přiznal po chvíli. „Raději bych je předtím pečlivě přeměřil. Snad by bylo nejlepší, kdyby se nejdřív dolů vypravil tank a na něm vy, případně někdo další, kdo o to projeví zájem. Budeme tak možná vypadat mírumilovněji — museli si všimnout zbraní, jimiž jsou vaši muži ozbrojeni, a když je nevezmeme s sebou… „

„Žádných zbraní si nevšimli, pokud nemají podstatně lepší zrak než my,“ poznamenal Barlennan. „Souhlasím však s vámi, že bychom to tam dole nejdřív měli přeměřit — anebo ještě lépe: nejprve loď přesunout po obvodu na protější stranu údolí a teprve pak si udělat malý výlet do města; nevidím důvod, proč Bree vystavovat v těch úzkých kanálech zbytečnému riziku.“

„To je nápad! Ano, řekl bych, že za daných okolností nemůžeme vymyslet nic lepšího. Mohl byste sdělit mužstvu, na čemjsme se dohodli, a získat zájemce, kteří se pak k nám budou chtít připojit?“

BarlennarL souhlasil a vrátil se za tím účelem na Bree — neměl sice přímo obavy, že by mu někdo tajně naslouchal a porozuměl, ale přece jen byl raději, když nemusel zvyšovat hlas.

Myšlenka, že bude rozumnější přepravit loď raději oklikou, nežli napříč městem, se u posádky setkala s všeobecným souhlasem, ale další část plánu narazila na určité potíže. Všichni si' chtěli prohlédnout město, ale žádný nechtěl ani slyšet o tom, že by nasedl na tank, třebaže mnohokrát viděli svého kapitána, jak se toho odvážil a nic se mu nestalo. Východisko ze slepé uličky pomohl najít Dondragmer, když navrhl, aby posádka, s výjimkou stráží ponechaných na ochranu Bree, provázela tank do města pěšky; nebylo je nutné přesvědčovat, aby nasedli, protože všichni dokázali udržet tempo, jakým se teď vozidlo pohybovalo.

Za těch několik minut, které strávili dohadováním, vystoupilo slunce znovu nad obzor; na Barlennanovo znamení Pozemšťan obrátil tank o devadesát stupňů a rozjel se podél okraje údolí těsně pod přečnívajícími balvany. Ještě než vyrazil, pohlédl dolů na město, které nejevilo nejmenší známky života; jakmile se však tank s přívěsem daly do pohybu, znovu se ve dveřích objevily hlavy — tentokrát jich ale bylo mnohem víc. Lackland se soustředil na řízení, protože už věděl, že obyvatelé údolí zůstanou na svých místech až do doby, kdy si je bude moci v klidu prohlédnout. Strávil tak několik dnů potřebných k tomu, aby dopravil sáně na opačnou stranu údolí; po odpojení vlečného lana natočil předek tanku dolů po svahu.

Vozidlo téměř nebylo třeba řídit; sledovalo dráhu prvního kanálu, do něhož vjelo, a samo od sebe zamířilo k prostranství, které Lackland pokládal — bez jakéhokoli opodstatnění — za městské tržiště. Přibližně polovina mužstva Bree je následovala; zbytek pod velením druhého důstojníka zůstal na lodi na její ochranu. Barlennan se jako obvykle vezl na střeše tanku a za ním se vršila větší část zboží, určeného na prodej.

Při sestupu do údolí jim vycházející slunce stálo za zády, takže měli dobrý výhled. Bylo co pozorovat; někteří domorodci při příchodu cizinců zcela opustili své příbytky. Lackland ani Barlennan nepřikládali žádný význam tomu, že se tak chovali jen ti, kdo se nacházeli na vzdálenější straně otevřeného prostranství; všichni, kdo se ocitli v těsné blízkosti příchozích, zůstávali ve svých úkrytech.

Jak se vzdálenost zkracovala, počala být zřejmá jedna skutečnost; navzdory prvnímu dojmu tyto bytosti nepatřily ke stejné rase jako Barlennan. Jistá podoba tu opravdu byla; tvar těla, proporce, počet očí a končetin — všechno se shodovalo; obyvatelé města však dosahovali trojnásobku tělesné délky návštěvníků ze vzdáleného jihu. Jejich pět stop dlouhá a přiměřeně k tomu silná a široká těla postupně zaplňovala kamenná dna kanálů. Ve zjevné snaze získat lepší výhled na přijíždějící tank, vzpínala některá z těch stvoření první třetinu svého dlouhého těla vysoko do vzduchu — tato vlastnost je odlišovala od Barlennanova lidu stejně nápadně jako jejich velikost. Přihlížela a lehce se pohupovala ze strany na stranu, tak trochu jako hadi, jež Lackland vídal v pozemských teráriích. Až na tento sotva patrný pohyb zůstávala přikovaná na svých místech, zatímco podivné kovové monstrum vytrvale sestupovalo vyhlédnutým korytem, téměř se ztrácelo mezi stěnami, skrývajícími příbytky domorodců, až si nakonec uličkou, kam se sotva vměstnal jeho masivní trup, proklestilo cestu na ústřední otevřené prostranství. Pokud místní obyvatelé používali řeč, museli mluvit tak tlumeně, že Lackland ani Barlennan nezaslechli jediný hlas; a dokonce i posuňky klepety zakončených paží, jež u Meskliňanů, které Lackland znal, nahrazovaly slovní vyjádření, tady chyběly. Tvorové prostě vyčkávali a zírali.