Hal Clement - Těžká expedice

„Charlesi, podívejte se na kopec za vámi! Musíme pryč!“

Lackland se ohlédl a rázem pochopil smysl podivného uspořádání města. Jeden z obrovitých balvanů, dosahující poloviny velikosti tanku, se uvolnil ze svého lůžka na kraji údolí. Nacházel se přesně nad širokým ústím koryta, kudy předtím projel tank; zvolna se zvedající hráze mu bezpečně udávaly, směr. Byl ještě půl míle vzdálený, vysoko na úbočí; při hmotnosti několika desítek tun vystavených gravitaci trojnásobně vyšší než na Zemi se však jeho rychlost každým okamžikem zvyšovala.

Pokud se rychlosti týče, má organismus z masa a krve své hranice, ale Lacklandovi nechybělo mnoho k tomu, aby je tentokrát překonal. Nezdržoval se řešením diferenciálních rovnic, aby zjistil, kdy se balvan přivalí; vytočil motory do obrátek, na místě obrátil tank o devadesát stupňů až málem utrhl pásy a opustil ústí kanálu, kterým se na něj řítil obrovitý projektil. Až teď byl schopen plně ocenit důmysl stavitelů města. Jak už si dříve povšiml, kanály nevedly přímo do středu údolí; namísto toho byly uspořádány tak, že vždy nejméně dva dokázaly nasměrovat kámen do kterékoli části náměstí. Jeho manévr postačoval k tomu, aby unikl prvnímu balvanu, ale útočníci jej předvídali a svrhli dolů další kameny. Chvíli se rozhlížel na všechny strany v marné snaze najít místo, jež by neprotínala dráha některé z oněch hrozivých střel; pak záměrně natočil předek tanku do jednoho z kanálů a rozjel se proti kopci. Také tímto korytem se dolů valil uvolněný balvan; Barlennanovi připadalo, že je ze všech největší — a že se každou sekundou dále zvětšuje. Meskliňan si pomyslel, že Letec zřejmě přišel o rozum, a připravil se ke skoku, když vtom vedle něj zazněl rachot, silnější než ten nejhalasnější řev, jaký bylo schopné vydat jeho hlasové ústrojí. Kdyby jeho nervová soustava reagovala tak jako u většiny pozemských živočichů, přistál by v té chvíli někde vpůli svahu. U příslušníků jeho druhu však obvyklá reakce spočívala v tom, že nehybně ztuhli na místě, takže během příštích několika sekund by ho ze střechy tanku dokázala odstranit jen těžká technika. Ve vzdálenosti čtyř set yardů, nějakých padesát yardů před padajícím skaliskem, ze dna kanálu vytryskl gejzír hlíny a plamenů — Lackland použil trhavé střely s citlivou nárazovou roznětkou. V následujícím okamžiku balvan zmizel v oblaku prachu a dělo se znovu rozštěkalo; vypálilo půl tuctu ran v tak rychlém sledu, že téměř splynuly v táhlé zaburácení. Když se prach rozptýlil, zbývala z kamene sotva polovina, jež neměla ani přibližně kulovitý tvar. Energie střel jej téměř zastavila; o zbytek se postaralo tření. Na to, aby se mohl valit dál, bylo teď na jeho povrchu příliš mnoho rovných ploch a prohlubenin.

U horního okraje kanálu byly připraveny ke shození další balvany, ale žádný se už ani nepohnul. Obyvatelé údolí zřejmě stačili rychle posoudit vzniklou situaci a uvědomili si, že tímto způsobem tank nezničí. Lackland neměl nejmenší ponětí o tom, co jiného by mohli podniknout, ale nejpravděpodobnější možností byl přímý fyzický útok. Bylo jisté, anebo téměř jisté, že by se dokázali dostat na střechu tanku stejně snadno jako Barlennan a ukořistit rádio spolu se vším, co předtím prodali; Pozemšťan si dovedl jen těžko představit, jak by jim v tom námořníci mohli zabránit. Sdělil své úvahy Barlennanovi.

„Takovou možnost opravdu nemůžeme vyloučit,“ zněla odpověď. „Když se ale pokusí na tank vyšplhat, můžeme je shora odrážet; pokud budou chtít naskočit, máme tady palice a chtěl bych vidět toho, kdo dokáže uhnout ráně, když zrovna letí vzduchem“

„Ale jak sám dokážete odrážet útok vedený z několika stran?“

„Vždyť nejsem sám.“ Opět následoval pohyb klepetem, který u Meskliňanů nahrazoval úsměv. Výhled na střechu tanku umožňovala průzračná pozorovací kupole, která však byla příliš těsná na to, aby do ní Lackland mohl vsunout hlavu s nasazenou přilbou svého skafandru. Během krátké „bitvy“ s padajícími balvany proto ztratil přehled o námořnících, kteří ho doprovázeli.

Tito nešťastníci prožívali stejně šokující okamžiky jako jejich kapitán, když se poprvé ocitl na střeše tanku. Byli postaveni před situaci, kdy na ně skutečně padaly předměty — těžké předměty — a to zrovna ve chvíli, kdy uvázli v prostoru obklopeném kolmými stěnami jako v pasti. Šplhat pro ně bylo nemyslitelné, i když jejich nohy opatřené přísavkami, které tak dobře dokázaly vzdorovat mesklinským hurikánům, by se snadno vypořádaly i s touto úlohou; skákat, tak jak to mohli několikrát pozorovat u svého kapitána, bylo téměř stejně zlé — možná ještě horší. Po tělesné stránce tomu však nic nebránilo; a když selže mysl, často přebírá vládu tělo. Všichni námořníci až na dva se odhodlali ke skoku; z těch dvou, co tvořili výjimku, jeden vyšplhal — rychle a bezpečně — na stěnu „budovy“. Naposled zůstal Hars, jenž jako první zahlédl hrozící nebezpečí. Díky své nadprůměrné tělesné síle možná nepodléhal panice tak rychle jako ostatní; možná měl naopak mimořádnou hrůzu z výšek. Ať už byl důvod jakýkoli, nacházel se ještě na zemi, když kámen velikosti míče na košíkovou a téměř tak dokonale kulatý, zasáhl místo, kde se zdržoval. Prakticky vzato, mohl stejně tak dobře narazit do podušky z pružné gumy; ochranný krunýř Meskliňanů tvořila látka chemicky i fyzikálně příbuzná chitinu u pozemského hmyzu, jejíž pevnost a pružnost byly úměrné životním podmínkám na Mesklinu. Balvan se v trojnásobné gravitaci vymrštil do výše dvaceti pěti stop, zcela přeletěl zeď, o niž by se jinak zarazil, šikmo zasáhl protější stěnu dalšího kanálu, znovu odskočil a s rachotem pokračoval jeho korytem vzhůru, dokud nevyčerpal svou energii. Když se pak lenivě přivalil zpět na otevřené prostranství, bylo už po všem; z námořníků na náměstí zůstal jediný Hars. Ostatní zatím stačili dát svému zmatenému poskakování určitý řád a buď už skončili na střeše tanku po boku svého kapitána, anebo se tam rychle blížili; i jejich šplhající druh se nakonec rozhodl pro rychlejší skákání. Dokonce ani na pozemské poměry tak neuvěřitelně odolný organismus, jaký měl Hars, srážku nepřečkal bez následků. Protože Meskliňanům chybí plíce, nevyrazil mu náraz dech, ale na chvíli jej omráčil a způsobil mu četné škrábance a pohmožděniny. Uplynula plná minuta, než opět dokázal zkoordinovat své pohyby natolik, aby mohl následovat tank; Lackland, Barlennan ani sám Hars si nedovedli vysvětlit, proč na něj v té chvíli nikdo nezaútočil. Podle Pozemšťana už skutečnost, že se po takovém úderu vůbec mohl pohybovat, obyvatele města od podobných úmyslů odradila; Barlennan, který lépe znal fyzickou kondici Meskliňanů, byl toho názoru, že je více zajímá rabování než zabíjení a že prostě neviděli, jaký by z útoku na osamělého námořníka měli prospěch. Ať už měli pohnutky jakékoli, dopřáli Harsovi dost času na to, aby se vzpamatoval a nakonec se připojil ke svým druhům. Lackland, který se mezitím seznámil s tím, co se přihodilo, už na něj čekal; když Hars konečně dorazil k vozidlu, museli dva členové posádky seskočit a vysadit ho na střechu, kde mu ostatní poskytli první pomoc.

Když měl všechny cestující bezpečně na palubě, některé z nich natěsnané tak blízko u okraje střechy, až to poněkud podemílalo jejich nově nabytou lhostejnost k výškám, rozjel se Lackland vzhůru po úbočí. Varoval námořníky, aby se drželi dál od ústí hlavně děla, kterým mířil stále před sebe; ale na hřebeni kopce se nic nehýbalo a rovněž bombardování ustalo. Domorodci, kteří balvany shazovali, se zřejmě stáhli do chodeb vedoucích dolů do města. To ovšem nezaručovalo, že se znovu nevrátí, a celé osazenstvo tanku bedlivě pátralo po sebemenším pohybu. Kanál, kterým stoupali vzhůru, byl jiný než ten, jímž předtím sjeli do údolí, takže nevedl přímo k místu, kde zanechali sáně, ale ze střechy tanku bylo Bree vidět už značný kus cesty od vrcholu. Muži posádky určení k její ochraně byli všichni na svých místech a se zjevnými obavami hleděli dolů na město. Dondragmer ve své mateřštině zamumlal něco v tom smyslu, že je hloupost nechávat ostatní směry nestřežené, a Barlennan to poněkud květnatěji rozvedl v angličtině. Tyto obavy se však ukázaly jako zbytečné; tank se připojil k odstavenému vleku, aniž by se tomu kdokoli pokoušel zabránit. Až za jízdy Lacklanda napadlo, že domorodci zřejmě přecenili účinnost děla; při útoku z bezprostřední blízkosti — vedeného například z ústí tajných chodeb, kde se nepochybně skryla obsluha zařízení na vrhání balvanů — by zbraň zůstala zcela bezmocná, protože v dosahu Bree a její posádky nebylo možno použít ani trhavé, ani termitové náboje.